Lekce vesnické kopané

Předem upozorňuju, že tohle neni promo seriálu Okresní přebor, který dnes startuje na Nově...

Byl to nápad jak hovado - začít zase hrát soutěžní fotbal. Asi mi připadalo, že se málo mrzačím na nedělní Floře (kotníky, achilovka, nalomený prsty na noze), ale když přišel kolega z redakce s tím, že by jsme mohli hrát za béčko TJ Sokola Všechlapy, nakonec jsme mu kývli. V mym případě nastal trošku problém s registrací. Sice jsem fotbal hrál naposled v mladších žácích za Čafku, ale stejně za mě chtěli dva tisíce za přestup. Zlodějina neuvěřitelná, ale nakonec jsme se domluvili na půlročním hostování zadarmo, jako že si mě musí vyzkoušet. Ve IV.B třídě, naprosto nejnižší pralesní soutěži v ČR, ze který nelze už nikam spadnout, toho moc zkazit stejně nejde.

Takže registraci jsem měl a i když je falešná (hraju na Oetra Žaloudka), mohl jsem tuhle neděli vyrazit na první mač. Pořádně jsem si nageloval vlasy, dal si do ucha diamantovou naušnici, nakreslil jsem si na lejtko černou lihovkou čínský tetování a jel na Čerňák. Spoluhráč Géba mě nabral u Marcelky a hned se mi pochlubil, "že si ráno při mrdání natáhl lejtko". Start jak sviňa.

Všechlapy je ves kousek od Nymburka. Zatím jsem neměl čas bádat, s jakou občanskou vybaveností se můžou pochlubit, ale hřiště je klasický vesnický Nou Camp. Obzvlášť pole kukuřice, který ho lemuje ze dvou stran, je ideální na schovávání zakopnutých míčů. Přijeli jsme asi hodinu před výkopem a u šatny se už vesele pokuřovalo. Pak dorazil Koník - kolega, funkcionář klubu, trenér a kapitán béčka. Přišel s tim, že nepřijede rozhodčí a jelikož derby se sousedníma Bobnicema "B" (tady je v podstatě každej zápas derby, protože všechny vesnice jsou kousek od sebe) bylo označený jako rizikový, chtělo to, aby pískal někdo, kdo nepískne po rohu ofsajd.

Nakonec Kůň zužitkoval kontakty na oblastním svazu, takže nám někoho poslali. Kluci típli vajgla a šlo se do kabin, teda vlastně spíš holomístnosti vybavený patnácti židlema, stolem a udírnou v rohu. Vzal jsem si pětku, klacky nechal v báglu a šel se rozcvičovat s tim, že budu hrát pravýho beka. Nový kopačky za 180 kaček lepily neuvěřitelným způsobem, takže jsem měl docela dobrej pocit. První rána do břevna, druhá pěkně k tyči, třetí do kukuřice. "Kurva chlapi, trefte aspoň bránu," ozvalo se z pomalu se zaplňujících laviček nad hřištěm.

Začátek se pomalu blížil a spoluhráči furt bombili do pole. Porada? Žádná. Pokřik? Žádný. Jen přišel Kůň s tim, že jako budu hrát pravýho záložníka. No nic moc. Sportu zdar a jde se před padesátkou místních ožralů a dvěma desetiletejma lolitkama na to! Zakládáme první útok, rozbíhám se a ležím na zemi. A to jsem ani neměl balón. Probuzení ze sna jedna radost. No nic, jdema dál, nicméně s balónem se spíš míjim, než že bych se s ním potkával. Druhá minuta, roh Bobnic jde i díky větru přímo do brány a náš 151 centimetrů nízký brankář ho vyboxovává přímo pod břevno. 0:1. "Tak to jsem ještě neviděl," kroutil hlavou rozhodčí. V tu chvíli už solidně prší a míč je pro všechny přítomné chodce příliš rychlý. Desátá minuta, zmatky v obraně, střela dvacet centimetrů od brankáře, který jen tak bezmocně máchne lapačkou a je to 0:2. Tohle smrdí debaklem.

Kdyby to šlo, dalo by se říct, že se pak hra vyrovnala. Ale to nejde, oba týmy kopaly celou dobu stejnou holomajznu. Kolem Koníka, který hrál útočníka, jsem pravidelně probíhal někde na půlící čáře. Zatímco s fotbalovou ofenzívou byl na štíru, slovní ofenzívou vůči rozhodčímu nešetřil. Když po jednom z rohů střihl nůžkama a míč skončil skoro u rohového praporku, tribuny mu to daly pořádně sežrat: "To si viděl kde, dopisovateli Blesku?" volaly na Grošáka. Ještě že jsem byl ukryt v záloze a můj bídný výkon občas prosvětlila přihrávka nebo centr. Poločas skončil a výsledek 0:2 byl k breku.

O přestávce se víc řvalo v šatně hostí, u nás byla v klidu konstatována bezradnost a neexistence útoku. Sestava se promíchala, Géba musel se zraněním způsobeným divokým sexem ze hřiště, já šel na předstopera a přede mě se postavil Hóna. Šestnáctiletej borec Radim je jeho totální dvojník a občas jsem měl problémy na něj nezařvat "Bejkys!". Nicméně hrál z nás asi nejlíp a mně pozice Řepkohohenedra taky docela sedla. Pěkně jsem si to čistil, občas mi na hlavu z pořádný výšky spadl balón a s Hónou jsme si to sem tam strčili.

Pak ale přišla další tečka. Kůň místo toho, aby odpálil loptu do autu, chtěl zahrát na pozici posledního přes hlavu, soupeř mu vzal míč a v klidu dal na 0:3. Ostuda jak prdel. Pohroma pokračovala, když jsem si tělem kryl míč, kterej šel do autu, a najednou jsem ležel na zemi. Kotník trošku zažil středověk, zápas jsem ale dohrál, akorát si teď pár dní nezaběhám. Nakonec jsme i my dali gól, takže zápas skončil 1:3 a moje obnovená premiéra nebyla zrovna oslavyhodná. Nicméně jedno Postřižinský (a výtečný) pivko jsme dali. "Hoši, vy jste soubor písní a tanců," prohodil asi sedmdesátiletej strejda, když nalitej odjížděl na kole z hřiště. "A ty Koníček, ty buď rád, že jsi neodjel sanitkou," vzpomenul na nůžky naše trenéra a kapitána.

No a za čtrnáct dní přijedou Žitovlice...