Nejhorší PPčka? Jak se to vezme...

Zničen psaním diplomky a totálním nedostatkem spánku volám podobně strádajícímu Betovi, jestli jede na PPčka. Říká, že až v sobotu, což se mi hodí - aspoň si před kalbičkou trochu dáchnu. Takže ráno mě Bet nabírá u Mekáče, kde Marcelka nikdy nedělala, narvu pytlik za předkožku, probíráme, jak to Betovi slušelo v televizi, a jedeme na Branžež.
Ahoj Bokyně, Pyřinovi, maximálně zkalenýmu Mirkovi a holkám od teplýho piva. Dle rad Soni Břžeřžščinski dávám hodinu před startem kelímek kofoli a párek v rohlíku a jdu do lesa. Áčka asi někdo stavěl vloni na PP-večírku, protože takovou demenci jsem dlouho neběžel, takže pod šestou kontrolou to balím a jdu hlasovat proti do stánku. Ještě mávnu na hudrujícího Béďu, kterému se nepozdává moje docházkové tempo, vezmu od věcí peněženku (Bokyho) a aniž bych se podíval do cíle, nabírám dva kelímky Rohozce o teplotě lehce vystydlího kafe.
Zbytek horkého odpoledne trávím ve stánku, kde trávím spolu s ostatníma monster cocka, a debatuji nad velikostí vesmíru. Plodná diskuze, která nemůže přinést výsledky. Do kempu mířím houpavým krokem hiphopera, který chytil wolfa, sundám klacky a kontinuálně pokračuji do místního stánku. Boky už zase obchoduje s bílým masem a podvodem hodným kmotra Mrázka připravuje Boha o zlaťáky (Bůh se stejně jako některé tuzemské banky své investice, ani protislužby myslím nedočkal). Trautenberg je zdatný obchodník, ale tentokrát uspěl jen v jednom případě, i když za to povětšinou mohla nespokojenost statku s koncovým zákazníkem.
Kalba byla letos v letním kině, což od začátku smrdělo průserem. Úvodní promítačku doprovází další diskuze - tentokrát na téma "za kolik jde před projektorem postavit stan". Nutno dodat, že opět není následována praktickou ukázkou. S přibývající tmou je těžší a těžší poznat, s kým člověk tančí, takže se pozornost přesunuje ke kinostánku, kde se to zelená jedna báseň. Bohužel krátce před půlnocí nastává problém, když přibíhá panička v kožíšku a vypíná všechno od hudby po pípu. Zkušeňáci nakupují tekuté zelené zlato a jde se jinam.
Konkrétně na kraj kempu, kde bohužel stojí karavan s žebříkem, po kterém Tomskáč leze zkontrolovat, jestli mají na střeše satelit. Za chvíli se přichází osobně přesvědčit i pan majitel, který nese dost nedobře, že už stejnou práci vykonává Tomskey, a začíná karavanová bitka jak z akčního filmu s Chuckem Norrisem, po které je potřeba ledasco zalátat. Zmoženi ultimátním zápasem se jdeme vyklidnit a vylejt na skálu, nicméně za chvíli přijíždí houkačka a většina přítomných mizí v křoví. Zůstavají prdinové naší doby a ti, jimž je pohyb napřekážku (čili já). Švestky píší adresy a jména a pokud si dobře vzpomínám, na autora tohoto textu se nedostává (a hlavně si ani nepamatuje, kdo by mu to mohl dosvědčit).
Hlídka nás odvádí zpět ke kempu a doporučuje přesun jinam, následuje určité intermezzo, které mám neurčitě rozmazané, než se noční hlídka opět vrací, aby konstatovala, že tu je už klid. Nicméně se jí snažím přesvědčit, že realitu musí vidět z obou stran a musí za porušování hygienických podmínek kemp uzavřít (stěžoval jsem si hlavně na záchody, i když vlastně ani nevím, jak vypadaly).
Někdy v tu dobu se rozjíždí debata číslo tři - jestli si dokážu olíznout bradavku. Tuto otázku bytí a nebytí řeším s mikrokvětákem, která tvrdí, že ona to umí. Ačkoliv se jí snažím půlhodiny přemluvit, ať to udělá (a to klidně pod tričkem), moje snaha je neúspěšná a nakonec jí ukončuje dámský hlas: "Jděte se bavit jinam a s tebou, Květo, si to vyřídím doma." Věda v ČR prostě nemá potřebné zázemí. Roztahuji karimatku do šišek pod Kládinova trabanta a upadávám do komatu.
Ráno se budím cca hodinu před svým startem s pocitem, že jsem právě vypil zelené zásoby božkovského skladu. Takže koma prodlužuju o další hodinu a půl, než se konečně ustrojím do klacků a jdu bojovat o body. Na start ještě dojdu, ale první pokus o běh způsobuje erupci v mých vnitřnostech, navíc trať v podstatě nejde zkrátit. Volím cestu do nejbližšího borůvčí, barvím se na fialovo a relaxuji. Do cíle docházím ještě pomaleji než o den později, ale tentokrát do cíle dobíhám, abych mohl být Jiřinem vykartován za svlečený dres a vyfakování.
Takže to byly PPčka. Zklamání z tratí, ultra zkamání z kalby a megaultra opice. A hlavně, od lampionů si dávám pohov - dva víkendy za sebou mi stačily.