Summer summary

Čtvrt roku jsem nenapsal ani písmeno, a tak by bylo záhodno s tím zase něco udělat. Jenže za ty tři měsíce se toho stalo tolik, že by to ani nebavilo nikoho číst, takže to celý udělám hodně stručně. Prostě od čísla k číslu...

S BT jsem vyrazil na Jukolu * Ze 100hodinového výletu do Finska jsme minimálně 42 hodin strávili kokocením v autě * Většina posádky se vylila ještě před opuštěním Česka * Po mnoha letech jsem dostal diplom, který nebyl za pivní štafety * Stál mě skoro 80 litrů, ale rodina měla radost * Po několikaleté pauze jsme se jeli vylejt na Prase * Odvahu našly i čtyři holky * Nemohli jsme šťourat klackem do ohně * Zviřátko nemohlo chodit ani po čtyřech * Poprvé v životě jsem byl na ženském tenise * Bylo to finále Wimbledonu * Na Zvůli jsem kvůli tomu jel o dva dny později a ve 4 hodiny ráno * Abych zjistil, že můj dublér Boky E1 disknul a v E2 byl poslední * V E4 jsem byl poslední a E5 disknul * Lahváč vyhrál nevím kdo * Začal jsem místo fotbalů obcházet porady * Dovolená začala ztracenou Bokyho peněženkou * Po příjezdu do Bělehradu mě zachvátila panika * První alkoholna piča mě uklidnila * Potkal jsem Knjaze Miloše * Srbská žena dělá úplně všechno včetně ohně * Kotník jsem si vyjebal v 28. minutě pětietapového závodu * Už jsem si nezaběhal * Snědl jsem kilo mesa * Lahváče na Kopaoniku se zúčastnilo skoro 40 mužů a žen * Srbové jsou starý podvodníci a na kontrolách vzali jen zátky a piva tam nechali plný * Nakonec se vypilo všech 120 Jelenů a Lavů * Diskotéce vládl Gaz Gaz a Kalashnikov * Ich bin solo, scheißegal * Boky mě poprvé vzal do Čestra * Podnikovka byla krásná, ale náročná * Za víkend jsem vypil půl sudu * Torpédo Hulín rozneslo Novou Ves 7:3 * Neskóroval jsem * Cestou domu jsme potkali Polerta, což jsme dlouho oslavovali na poště * Baky už nám nikdy nespočítá watty * Pivní na Bohemii jsem běžel s Bokym a Finem Villem * Ač dva exeliťáci, kvůli nadměrnému nákladu jsem díru do světa neudělali * V Oku a Téčku nápodobně * Rozbil jsem v Boru židli, ale mačetou jsem nedostal * V Krčáku jsem dělal atletickou abecedu * Půjčil jsem si kolo za 200 tisíc a dělal na něm klauna * Zabloudil jsem na dámskou rozlučku se svobodou, kde hrály Vagyny * Mával jsem z parníku tmou po Boru i v noční Praze * Miloš Čermák mě školil na geeka * Po roce váhání si Mikrokvěták na PP olízl bradavku * Ošklivýho Boba jsem našel, všechny terčíky nikoliv * Jaký máš frizér? * Jiřin se znovu narodil * Nejsem nejlepší píchač * Největším úspěchem v Kacanovech bylo, že jsem se v neděli ráno vůbec probudil * Romča z PP předčasně porodila * Berta to bude mít dobrý, zapita byla ve velkém stylu * Vřesová smrdí snad ještě víc než dřív * V Šindelový jsme se chovali jako lidi * Pěvecké vystoupení v pět ráno bylo přijemným zpestřením * Ne tak pro veterána ze Sparty, který na Míle a míle reagoval fackováním žen * Ani letos jsem nedoběhl jediný vícedenní * Na Sokolovském krváku se mi stala osudnou rýmička z klimatizace * Prázdniny končí, ještě že už třetím rokem pro mě ani nezačaly

Jeden víkend, dvě medaile a Alpe Cermis k tomu

Budím se v sobotu v půl sedmý ráno. Spánek nic moc dlouhej, ale bude to muset stačit. Přesto je mi jasný, že vzhledem k tomu, co mě během následujících dvou dní čeká, to bude sakra málo. Za chvíli mě už vyzvedává kolega a jedeme do Berouna. Hraje se tam totiž MČR novinářů ve futsale. Jsme nasazení do opticky slabší skupiny a postupně se střetneme se Stratosférou, Aktuálně, ČTK a rudochama z Haló novin. Ačkoliv se už ráno točí pivo, dávám si jen kafe - holt od vánočního turnaje se to tu trochu liší.

První dva naše zápasy končí 0:0. Přes mejch sto obranných kilo prostě přejít nejde. Nicméně ve chvíli, kdy přichází první delší pauza, je mi jasný, že bez piva naše výkony nahoru nepůjdou. Pravda, všech sedm spolubleskových spoluhráčů jsem k jedničce nepřemluvil, ale ty, kteří si dali, určitě nelitovali. ČTK jsme totiž sfoukli 4:1 a na postup nám stačila remíza s Haló novinama. Vzhledem k tomu, že to byl nejslabší tým, tak jsme jim dali 3:0, hokejka Skořepina se s jedním rudochem skoro porval a první místo ve skupině bylo doma.

V semifinále nás čekal Ringier souboj s deníkem Sport. I když jsme byli lepší, zase to skončilo 0:0 a kopaly se penalty. První jsme nedali, Sport dal. Druhou jsme nedali a už jsme byli v prdeli. Jenže... První mečbol náš sportovní šéf Top chytil, druhý mečbol odvrátil kapitán Géba konečně proměněnou penclí a třetí mečbol opět chytil Top. Pak grafik Michal dal, Top znovu chytil a byli jsme ve finále. Haluz jako prase.

Finále s Aktuálně už bylo jasnou záležitostí, a tak...

...jsme pozvedli vítězný pohár a já se poprvé od dorosteneckého věku stal mistrem republiky. První medaile byla na krku.

Následovala značně bržděná oslava, přesun do Prahy, chvilka v Nebi a už jsem uháněl k Sekačkovi, našemu fotografovi. Po devátý jsme totiž vyráželi směr Val di Fiemme. Lehce znaven šesti ostrými zápasy jsem to symbolicky za Berounem solidně zalomil a jen s několika momenty při smyslech prospal celou cestu až před Innsbruck. Tam jsem Sekačku vyměnil, pustil si Jede pán na koni a přes Brenner to brousil do Itálie. K lyžařskýmu stadionu v Lago di Tesero jsme dojeli v půl šestý, takže následovalo sklopení sedaček a ještě dvě a půl hodiny spánku.

V osm jsem se rozlámanej vypotácel z auta, vyzvedl si startovní číslo, udělal si novinářskou akreditaci, obhlídnul stopu, zalil Bebe dobré ráno Poweradem, seškrábal si lyže, ukázal holou prdel a vyrazil do stopy. Na startu jsem se postavil kousek od Neumannky, abych měl konečně společnou fotku a vyrazil hromáďákem na závod Rampa con i Campioni, který se jel na stejný trati, na který si Bauer o čtyři hodiny později dojel pro třetí místo na Tour de Ski - tedy na devítku zakončenou tříkilometrovou onanií po sjezdovce na Alpe Cermis.

Start jsem vychladil, aby mě pak v kopci nepředjíždělo moc lidí, kolečko nad stadionem si v klidu projel a vyrazil na přejezd pod sjezdovku, který vede po trati Marcialongy. Takže jsem se v klídku klouzal z kopce a přemýšlel o smrti, která na mě čekala opodál. Prvních šest kiláků uteklo až podezřele rychle a už jsem se plazil po sjezdovce. I když jsem se šetřil, stejně jsem nechápal, jak mohl Gaillard k prvnímu mezičasu na Alpe Cermis jet jedna-jedna.

NIcméně právě u něj mě předjela první bábovka, o kus dál další a šance, že bych je třeba mohl viset, byla nulová. První kilák po pistě ještě ušel. Sklon zhruba jako bedna, takže jako v pohodě. Jenže druhej kilák začíná brutální stěnou, kterou ani nevim, k čemu bych na kolečku kolem Čerťáku přirovnal. Navíc přímo pod tou střechou byl bufík, takže tam všude voněly klobásy a nevim co ještě. Nicméně jsem nasadil šumaváčka, ostatně stejně jako všichni ostatní, a pochodoval vzhůru.

Abych řekl pravdu, ani si moc nevybavuju, jak ten kopec vypadal dál. Jen vím, že cedule byly po půl kilometru, a že mezi nima byla kurevská dálka. Prostě jsem jen lezl a lezl, občas si odpočinul, když se jezdilo brankama napříc sjezdovkou, a snažil se nezastavit. Poslední kilák (ze kterého je fotka z tratě) byl pekelný. Už se nejelo do takového kopce, pokud si dobře pamatuju, ale stejně to vůbec neutíkalo. Cedule sice byly už jen po dvoustovkách, ale stejně přesun od jedné k druhé trval celou věčnost. Kolem trati už bylo docela dost lidí a věřím, že se při pohledu na mě museli celkem bavit.

Posledních dvě stě metrů ale bylo parádních. Pocit dobře odvedené práce mě zaplavil euforií. Poslední etapu Tour de Ski jsem jel za 51 minut, což je o 21 víc, než za kolik jí proletěl Lukáš, a o pět víc, než kolik to trvalo kochající se Neumance, ale byl jsem spokojený. Jak jsem psal na Facebook, stejně dostávám i na middlu od Beta a tam se většinou do sjezdovky neběhá.

Takže na krku se mi houpala už druhá medaile během jednoho víkendu. Sice jen dřevěná, ale vzhledem k tomu, jaký jsem dřevo, tak jsem si vlastně ani jinou nezasloužil...

No a pak už následovala jen práce. Napsat reportáž do novin, neúspěšně se pokusit předat Neumannové dopis (zde), napsat zasloužený chvalozpěv na Lukáše a tak. Pak cesta lanovkou dolů, dlouhé hledání hotelu, který nebude stát majlant, návštěva italského hokejového open air zápasu spojená s výbornou večeří a konečně zas spánek na posteli. Jo, byl to víkend, na který se jen tak nezapomíná...

Jak jsem dokopal...

Právě jsem se vrátil z BT pochodu. O stavu mý vyndanosti hovoří to, že jsem si dopoledne myslel, že osm a tři je deset. Ano, původně jsem si myslel, že budu jen ležet v komatu a čumět na bednu. Jenže pak jsem si ji zapnul a zjistil, že dávají jen Talentmanii. Na to jsem si otevřel Gambáč, což bylo jediný jídlo, co jsem našel v lednici, a nejen, že mě parádně vyprostil, ale ještě jsem dostal obří slinu. Ne se znova nakalit, ale konečně ukojit ubrečenýho Beta, Buznu, Pápna a nevim koho ještě, kteří už týden čekají na to, co se mi stalo ve Všechlapech.

Flashback:
Tolik vyrovných signálů a já byl vůči nim slepej. A jak jsem za to zaplatil!

Tak zaprvé mě varoval kolega a spoluhráč Géba. V tejdnu jsme se bavili, jestli vyrazíme do Všechlap na poslední podzimní mistrák. Já chtěl, Géba dost váhal. Řiká: "Poslední zápas, to smrdí zraněnim." Já na něj, ať není baba, a myšlenkama jsem už byl u prasete a piva na následný dokopný. Nakonec to vypadalo, že jsem ho ukecal. Znamení druhý: Neukecal jsem ho. Den před mačem mi volá, že nejede. Rozhodování, jestli pojedu aspoň já, nebylo lehký. Musel bych jet vlakem, večer by moc nebylo s kym chlastat. Ale aspoň si zasportuju, řekl jsem si a rozhodl se, že pojedu. Znamení poslední: Na srazu před utkáním (= cigáro před kabinou) kluci řikaj: Dávejte dneska na sebe bacha. Minulej tejden jednoho odvezli s kolenem, známej dostal ve středu infarkt. Ještě zbývá třetí průser. A já se stejně voblíknul do zimní verze dresu (čili s dlouhym rukávem) a chtěl jít hrát.

Jenže jsem nehrál. Poslední zápas mi úplně nevyšel (jak by taky mohl, když jsem na něj jel po noci strávený v Tančáku a píchnutym závodě v Dřevenici), a tak jsem šel zahřívat lávku. S tím jsem tak trochu počítal a jelikož jsem po rozlučce s Bábíkem nebyl opět úplně v kondici, rád jsem si do dřevěný budky za lajnou sednul. Klukům to na hřišti moc nešlo, tak jsem radši s Grošákem, kterej taky přijel rovnou z diskotéky, řešil jeho nasranou manželku (kterou vzbudil v šest ráno, když přišel domu).

O poločase byla klasická bouře v šatně (a samozřejmě cigárko). Už jsem se těšil, jak tam vlítnu a roznesu je, jenže i tentokrát jsem si šel sednou. Za lajnou jsem se začal trošku rozcvičovat, ale s postupujícím časem se moje protahovací cviky přeměnily na opírání se o cokoliv. (Vše)Chlapáci sice vyrovnali na 1:1, ale dolů se nikomu nechtělo. Až srdcař Dali se už na mě nemohl dívat a nechal se vystřídat, za což nakonec dostal čočku, protože najednou chtěli střídat snad všichni včetně brankáře. Nicméně někdy před 70. minutou jsem šel konečně na plac.

Nezvykle jsem se tak dostal do role špílmachra - střed zálohy byl můj. A adaptoval jsem se rychle. Po pár vteřinách aut, vyhranej souboj a otevřená levá strana přede mnou. Začal jsem si nabíhat do prostoru, pohybem si řekl o přihrávku, kterou jsem taky dostal. Jenže v tu chvíli mi to na měkčím hřišti trošku podklouzlo a v levym stehně mě píchlo jako prase. Takže jsem skákal po jedný noze kousek před vápnem, přede mnou byl už jen brankář a já nemohl udělat nic jinýho než začít nadávat a nechat se doběhnout, vzít si balon a mávnout na střídačku, aby šel někdo místo mě. Tam už ale nikdo další neseděl...

Zbývající dvacetiminutovka byla pekelná. Stoupnul jsem si do útoku, bo tam jsem nemohl udělat žádnou škodu, občas vyhrál na půlce hlavu. Soupeř mě nebránil, protože věděl, že mě doběhne i přes půl hřiště a málem na to dojel. Ve středovym kruhu jsem si křiknul, že mám, spoluhráč mi nakouřil míč do xichtu, čímž mi nalomil nos, balon přede mnou párkrát skočil, já sic omráčenej přesto pohlídal ofsajd a poslal lahodnej voblouček na kolegu z útoku Volfíka, kterej šel sám na kasu. Bohužel tuhle půlku hřiště mával v druhym poločase jejich chlápek (i hlavní rozhodčí byl od nich - zápas byl neobsazený), takže to sprostě mávnul jako ofsajd. Lekce venkovskýho fotbalu jako prase.

Nějak jsem to teda dokopal, ani se nemusel sprchovat a na dokopnou se vykašlal. Na poděbradský diskotéce bych byl trochu plonkovej. Vzhledem k loňskému natrženému lejtku jsem zároveň tušil, že jsem pěkně v prdeli. Doma jsem si na to hodil pytel zmražených fazolek (balík přesně pasoval na moje obří stehno) a napsal na Fuckbook, že moje fotbalové kariéra je u konce. Sice mám ještě v piksle s gelem na vlasy tolik hmoty, že by mi to vystačilo i na jarní sezonu, ale za prvé mi končí půlroční hostování z čafky a když už ve Všechlapech vědí, že neumim dorazit na zápas střízlivý, tak za mě dva tisíce nedají, za druhé jeden zápas zabije víc času, než lampiony a to už je co říct a za třetí to zranění...

...nicméně s týdenním odstupem vše přehodnocuju a fotbalovou kariéru jen přerušuju. Jestli ji na jaře obnovim, to se teprve uvidí. Každopádně stehýnko není natržený, ale jen natažený, mražený fazole jsou léčivý a BT pochod jsem zvládnul v pohodě. Pravda, nohy mi v závěru trošku přestaly sloužit, ale za to mohl především bránický hungároš ser, Hónova sekera nebo jak se to jmenovalo, Běhounovice, Kodyho čínská Grantka a já nevim, co jsem všechno ještě prolil hrdlem. Ale o tom až příště. Ale již brzy...

Lekce vesnické kopané

Předem upozorňuju, že tohle neni promo seriálu Okresní přebor, který dnes startuje na Nově...

Byl to nápad jak hovado - začít zase hrát soutěžní fotbal. Asi mi připadalo, že se málo mrzačím na nedělní Floře (kotníky, achilovka, nalomený prsty na noze), ale když přišel kolega z redakce s tím, že by jsme mohli hrát za béčko TJ Sokola Všechlapy, nakonec jsme mu kývli. V mym případě nastal trošku problém s registrací. Sice jsem fotbal hrál naposled v mladších žácích za Čafku, ale stejně za mě chtěli dva tisíce za přestup. Zlodějina neuvěřitelná, ale nakonec jsme se domluvili na půlročním hostování zadarmo, jako že si mě musí vyzkoušet. Ve IV.B třídě, naprosto nejnižší pralesní soutěži v ČR, ze který nelze už nikam spadnout, toho moc zkazit stejně nejde.

Takže registraci jsem měl a i když je falešná (hraju na Oetra Žaloudka), mohl jsem tuhle neděli vyrazit na první mač. Pořádně jsem si nageloval vlasy, dal si do ucha diamantovou naušnici, nakreslil jsem si na lejtko černou lihovkou čínský tetování a jel na Čerňák. Spoluhráč Géba mě nabral u Marcelky a hned se mi pochlubil, "že si ráno při mrdání natáhl lejtko". Start jak sviňa.

Všechlapy je ves kousek od Nymburka. Zatím jsem neměl čas bádat, s jakou občanskou vybaveností se můžou pochlubit, ale hřiště je klasický vesnický Nou Camp. Obzvlášť pole kukuřice, který ho lemuje ze dvou stran, je ideální na schovávání zakopnutých míčů. Přijeli jsme asi hodinu před výkopem a u šatny se už vesele pokuřovalo. Pak dorazil Koník - kolega, funkcionář klubu, trenér a kapitán béčka. Přišel s tim, že nepřijede rozhodčí a jelikož derby se sousedníma Bobnicema "B" (tady je v podstatě každej zápas derby, protože všechny vesnice jsou kousek od sebe) bylo označený jako rizikový, chtělo to, aby pískal někdo, kdo nepískne po rohu ofsajd.

Nakonec Kůň zužitkoval kontakty na oblastním svazu, takže nám někoho poslali. Kluci típli vajgla a šlo se do kabin, teda vlastně spíš holomístnosti vybavený patnácti židlema, stolem a udírnou v rohu. Vzal jsem si pětku, klacky nechal v báglu a šel se rozcvičovat s tim, že budu hrát pravýho beka. Nový kopačky za 180 kaček lepily neuvěřitelným způsobem, takže jsem měl docela dobrej pocit. První rána do břevna, druhá pěkně k tyči, třetí do kukuřice. "Kurva chlapi, trefte aspoň bránu," ozvalo se z pomalu se zaplňujících laviček nad hřištěm.

Začátek se pomalu blížil a spoluhráči furt bombili do pole. Porada? Žádná. Pokřik? Žádný. Jen přišel Kůň s tim, že jako budu hrát pravýho záložníka. No nic moc. Sportu zdar a jde se před padesátkou místních ožralů a dvěma desetiletejma lolitkama na to! Zakládáme první útok, rozbíhám se a ležím na zemi. A to jsem ani neměl balón. Probuzení ze sna jedna radost. No nic, jdema dál, nicméně s balónem se spíš míjim, než že bych se s ním potkával. Druhá minuta, roh Bobnic jde i díky větru přímo do brány a náš 151 centimetrů nízký brankář ho vyboxovává přímo pod břevno. 0:1. "Tak to jsem ještě neviděl," kroutil hlavou rozhodčí. V tu chvíli už solidně prší a míč je pro všechny přítomné chodce příliš rychlý. Desátá minuta, zmatky v obraně, střela dvacet centimetrů od brankáře, který jen tak bezmocně máchne lapačkou a je to 0:2. Tohle smrdí debaklem.

Kdyby to šlo, dalo by se říct, že se pak hra vyrovnala. Ale to nejde, oba týmy kopaly celou dobu stejnou holomajznu. Kolem Koníka, který hrál útočníka, jsem pravidelně probíhal někde na půlící čáře. Zatímco s fotbalovou ofenzívou byl na štíru, slovní ofenzívou vůči rozhodčímu nešetřil. Když po jednom z rohů střihl nůžkama a míč skončil skoro u rohového praporku, tribuny mu to daly pořádně sežrat: "To si viděl kde, dopisovateli Blesku?" volaly na Grošáka. Ještě že jsem byl ukryt v záloze a můj bídný výkon občas prosvětlila přihrávka nebo centr. Poločas skončil a výsledek 0:2 byl k breku.

O přestávce se víc řvalo v šatně hostí, u nás byla v klidu konstatována bezradnost a neexistence útoku. Sestava se promíchala, Géba musel se zraněním způsobeným divokým sexem ze hřiště, já šel na předstopera a přede mě se postavil Hóna. Šestnáctiletej borec Radim je jeho totální dvojník a občas jsem měl problémy na něj nezařvat "Bejkys!". Nicméně hrál z nás asi nejlíp a mně pozice Řepkohohenedra taky docela sedla. Pěkně jsem si to čistil, občas mi na hlavu z pořádný výšky spadl balón a s Hónou jsme si to sem tam strčili.

Pak ale přišla další tečka. Kůň místo toho, aby odpálil loptu do autu, chtěl zahrát na pozici posledního přes hlavu, soupeř mu vzal míč a v klidu dal na 0:3. Ostuda jak prdel. Pohroma pokračovala, když jsem si tělem kryl míč, kterej šel do autu, a najednou jsem ležel na zemi. Kotník trošku zažil středověk, zápas jsem ale dohrál, akorát si teď pár dní nezaběhám. Nakonec jsme i my dali gól, takže zápas skončil 1:3 a moje obnovená premiéra nebyla zrovna oslavyhodná. Nicméně jedno Postřižinský (a výtečný) pivko jsme dali. "Hoši, vy jste soubor písní a tanců," prohodil asi sedmdesátiletej strejda, když nalitej odjížděl na kole z hřiště. "A ty Koníček, ty buď rád, že jsi neodjel sanitkou," vzpomenul na nůžky naše trenéra a kapitána.

No a za čtrnáct dní přijedou Žitovlice...

Two weeks summary

Because of troubles with my computer, which is producing sounds like Zetor (if anyone has the unused motherboard DFI nF4x Infinity and should give me chipset cooler, I would be grateful), I was unable to publish any post for two weeks. But now, after "cink, cink" - "what is it?" - "ahh, Mr. Lorenc is coming" intervention, I am finally online again. I didn`t wish one week without Internet even to my biggest enemy.

If I want to recap all important issues of last two weeks, I have to go back to the last Saturday, when SK Slavia Praha became a Gambrinus league champion. As you can see in the right menu bar or in photo album here, I missed the A-class competition on Cerinek and took a part in awesome match against Jablonec at the most awesomest stadium - the Eden. But I didn`t enjoyed celebrations before stadium like His Majesty because the yellow bus to Jihlava was leaving at 19:00. After one and half hour I was standing, still in laced jersey, at the Jihlava bus station and calling friends. Jeepers creepers! They were drinking 18 degree hedgehog in the brewery. And this I want to also poke out! Then we continued in the natural science and moved to the Bat. Kapanen had there a date with two overmature hookers, Mr.Parkinson was playing the slapping game, Mazo spent a package on the lottery-wheel, MB found a new boyfriend, Luke found a new girlfriend and everybody were drinking shock+vodka for 20Kc. At 2:30 we were kicked out and because the other disco want at 3:00 still 50Kč for entrance, we had to go sleep. What had happened before gym knows everyone including those who wasn`t there. Nothing which would require lynch. In the morning I felt like the M.Slovak`s fist hit me. Fortunately I had not to run but my speaker quality underwent little bit.

On Monday and Tuesday continued Strahovska liga with semis and finals. We lost both games and finished 4th in the 4th league. But important is that we consolidated the squad and next season will play 3th league.

And finally report from the last weekend when we ran two relays and one sprint. First relays were near Slatinany and I remember this area from national relay and team championship in 1999. I can quote Azimut: "Ve skautském střeleckém areálu skončili dorci třetí, dorky čtvrté a chlapi hm, no...DKP kluby byly úspěšné - dorost druhý (Žalud nejede na Kapra), dospělí hm, no." Yes, I have from this competition silver and bronz (with rats Lorenc and Mrazák) but I know very well that I made huge mistakes both days and that was the reason why I had banana for Kapr. This year I did good race but after mistake on 19th I lost all what I had gained before.

In the afternoon we ran sprint event right in Slatiňany and after Potkan practice I had not problems with controls in napalm. On 17 th, just before final part in city, I was in the lead but than I made two mistakes and lost 1 minute. So 5th place in the finish 14 second behind gold wasn`t bad but I am little bit disappointed. It could be better.

On Sunday in very hot weather was competition near Chrast. I felt good before my 3rd leg but after 2-3 minutes in the race I found out that I had problems with strong bark. In addition I was producing consecutive errors and I can say that it was one of my worst performance ever. And when I lost sprint battle in the finish area because of slip in the curve, I was ripe for towel which finally came represented by antibiotics and one week of rest.

MISTŘI!!!

Fotbalová horečka

V posledních týdnech mě zachvátila fotbalová horečka. Sere pes, že za necelý měsíc začíná EURO, to mě po nenominování Řepky nezajímá, ale v sobotu hraje Slávie o titul v Edenu s Jabloncem a v pondělí a úterý vrcholí jarní část Strahovské ligy za účasti THC NP Dynamo Mapník.
V sobotu jsem měl běžet a poté komentovat áčkový middle v Jihlavě. Jenže první soutěžní zápas Slávie v Edenu a k tomu ještě o titul - to si nemůžu nechat ujít. Jihlavským pořadatelům jsem se omluvil a zakoupil celkem bez problémů lístky vedle kotle. Po letech se tak vrátím na edenskou severní tribunu a doufám, že bude co slavit. Případné oslavy mi však komplikuje přesun do Jihlavy. Žlutý bus mi jede v sedm.
Paradoxem mé fotbalové horečky je, že mám snad nejhorší fazónu za poslední rok. Mé střely jsou k ničemu a když stojím před prázdnou bránou, tak si přišlápnu míč a rozsekám se. Naštěstí moje úkoly v týmu nejsou tvořivého charakteru a na to, aby člověk zboural soupeře tvrdou střelu nepotřebuje. Sám jsem si navíc zakázal chodit na útočnou půlku, čímž jsem eliminoval nebezpečí trapně promarněné šance. Jak se vlastně THC NP daří? Skupinu jsme vyhráli a to hlavně díky Rejmisovi, který dal v 7 utkáních základních skupin 32 gólů a vyhrál tabulku střelců. První kolo play-off jsme měli volný los a ve druhém jsme narazili na tým exsuperstar Aleše Burketa. Naštěstí jsem klukům neřekl, že proti nám někdo takový hraje a překvapuje mě, že si toho nevšimli, protože moc exotů v 20°C nehraje v šusťákové soupravě a rukavicích. Takže ho nikdo nechtěl zabít a do tří jsme šli jen jednou. Výhra 5:2 byla jištěná a zasloužená, ale hlavně nás pro příští rok posunula do třetí ligy. V úterý jsme měli nastoupit proti FK Kamšots, ale ty chuligáni nedorazili, takže nás do semifinále doprovodilo kontumované skóre 6:0. V boji o finále nás čeká ZLEJ SE(N)!, který postoupil po soupeřově inzultaci rozhodčího. Máme se rozhodně na co těšit, obzvlášť když za zlej sen hraje futsalový reproš Frič, ale motivace dvou beček za celkové vítězství je velká.

Návrat do první stovky? Možný...

Tretrákům se konečně podařilo dát dohromady výsledky ze čtvrtečního sprintu na Ládví a já můžu s radostí oznámit, že se mi opět podařilo vylepšit své rankové maximum posledních dvou let na 8626 bodů. Letos jsem běžel 3 sprinty, jednou byl druhý, dvakrát čtvrtý a průměrně jsem dokázal získat 8325 bodů. Škoda jen, že nemůžu běžet mistrovství. Ale na druhou stranu není špatné ho stavět...
Ještě se krátce zmíním o tom, co čtvrtečnímu sprintu předcházelo. Ve středu jsme vyrazili s Miškou, Betem, Lorencem a Zviřátkem na Majáles a chovali se jako zviřátka. Krabicáka s kolou jsem nekalil fakt dlouho, ale musím říct, že jsem si to s chutí připomněl. A přehazovat batoh přes plot má taky svůj styl. Tak si říkám, že jsme si té muziky moc neužili, co? Ale hlavně, že byl večírek. Nejvíc zabodoval Lorenc, kterýho vozilo auto Nehody s blikajícím majáčkem po městě.
Na závěr jedno poděkování panu Řepkovi. Možná jste čudák, ale díky za naději...

Sprint shape? Not too bad

After full portion of shame, which I had gathered last week at ultralong national championship, I passed the purge cure on Sunday in Jilemnice.
My ultralong mission was mistake and I don`t want to get back to it in ultralong story. In addition I am preparing article about it to the next magazine OB. But I could name some basic facts. Firstly it is impossible to find in my imaginary training diary a run longer than 100 minutes. Secondly there was any food on refreshment points as same as in my pocket. And last but not least fact, not everybody has enough mental power to compete in Brno forest for more than 150 minutes. See Dlabaja.com and Dlabaja.cz, both ambitious competitors, both without 62 controls. Is this an accident?
My bad mood lasted one week. How it is possible? On Wednesday THC NP Dynamo Mapník with 15 noisy supporters on the stand earned 4th straight win in a row and we are a step before 1st place in group and direct play-off move. On Saturday I went with Miška to the barbecue party organized by Taďas in NP city. Awesome party, I have to say. I had a lot of meat, beer, plum brandy and Huntsman which luckily didn`t walking in green. And came also Miluška Voborníková (on picture). True story.
On Sunday we moved from NP city to Jilemnice where we ran sprint event. I was pushing hard beware of Kipketer in back, made two mistakes and finished 2nd with huge over 8200 ranking gain and scalps like Animal, DJ or O.Kazdič. Next sprint I will run is this Thursday and I am looking forward for another 8000 ranking points. Map will be added later.

Štědrý večer nastal

Dobrý večer a dobrou chuť, pokud právě obědváte. Poslední dobou jsem neměl moc času, takže jsem svůj blog poctivě šidil. Jelikož dneska jako prostě máme ty Vánoce, rozhodl jsem se nadělit pár řádek i doméně Zhaly.kom a sesumírovat uplynulý měsíc.

- první prosincový den jsem zavítal do Prostějova na vyhlášení nejlepších lampionů. Nejdřív jsem oběhl sprintík po městě, pak očíhnul (ne)valnou hromadu (kdybych se jí někdy chtěl ofiko zúčastnit) a večer moderoval po boku Štěpána Škorpila a před kamerami ČT předávání cen. Nicméně vrcholem dne byla pozdně noční karaoke šou. Seznam mnou zprzněních písní by byl dlouhý, leč vypíchnu duet s Kálou na Dragostea Din Tei.

- na druhý advent jsme s Miškou vyrazili do Vídně. Viděli jsme hodně památek, koupil jsem první a na dlouhou dobu taky jediný dárek, ale hlavně jsem přišel na chuť vánočnímu punči neboli ich habe den Weihnachtspunch gern.

- i následující víkend jsem trávil s Miškou, tentokrát v Jičíně. V pátek jsem vyrazil na kriminálnickou cupitačku, kde tempo jednoznačně udával Hónův vlkodlak Rod, a po 60 minutách jsem skoro umřel

- a už tu máme poslední předvánoční víkend, který odstartovala besídka. Velice podařená akce, kde se sypal Paroubek a Skruf proudem. Největšími držáky byli Veličenstvo a Jehova, kteří U skokana a pak v nonstopu vydrželi údajně do půl šestý. Následoval sobotní fotbalový turnaj, kde rok co rok hájíme barvy Datáče. I letos jsme měli tradičně největší spotřebu piva na tým a i letos jsme vypadli ve čtvrtfinále, přestože jsme dali o 7 gólů víc než loni (to jsme měli celkové skore 0:1). Následoval zhruba 6 hodinový přesun na sparťanskou besídku vyplněný pivem, pak bowling a pak konečně spánek. Ráno jsme totiž s Mirkem a zničeným zviřátkem (Boky) jeli na Jizerku a já s jedním žaketem na Nový louce objel neuvěřitelných 40km

- závěrečná odrážka patří sms přáním. Děkuji všem svým kamarádům, že mi ani jediné neposlali. Obdržel jsem totiž jen dvě (od spolužačky, kterou jsem 5 let neviděl a Tomáše Raka z TK Plus, který podle mě už teď neví, kdo moderoval ten večírek v Prostějově), což jen potvrzuje neosobnost těchto přání a způsob jejich rozesílání (poslat-OK, vložit celý adresář-OK, odeslat-OK).

A na závěr hláška Václava Kafky - Mirkova spolužáka, kabelážníka a majitele největšího penisu v Dejvicích:
Buzna: "Rugby je nejlepší kontaktní sport na světě."
Václav: "Nejlepší kontaktní sport na světě je mrdání."

Šťastnej novej rok všem...

Zelená je tráva, fotbal to je hra

Je lepší zelená, tráva nebo fotbal? Babo raď, protože jí nevím. Naštěstí mě to vůbec netrápí, protože to s tím, o čem chci psát, nemá nic společného.
Před týdnem mi bývalý spolužák, ale taky ex-spoluhráč z fotbalového klubu ČAFC, poslal fotku z nějaké svatby, jestli poznám, kdo se chytil do chomoutu. Nepoznal jsem, a tak mi jako nápovědu poslal fotku, která byla pořízena na hřišti FC Háje asi tak před 15 lety. Ženich se tam stejně jako já křenil do objektivu v epesním retro dresu. Tak jsem taky prošounil foto archív z dob, kdy se ještě na komunisty plivalo a nezval je nikdo do vlády a našel jsem pár zajímavých kousků. Na horním obrázku se jako Jerzy Dudek vrhám po penaltě a to na domácím hřišti v Záběhlicích. Jako jeden z mála klubů jsme měli zvlášť hřiště na minifotbal, ale byla to strašlivá oranice. Penalt se kopalo tehdy hafo, protože platilo dost perverzní pravidlo 3 rohy=penalta.
Odkud pochází druhá fotka, by měli poznat všichni Slávisti. Ano, v pozadí je dřevěná tribuna Edenu a jelikož se jedná asi tak o rok 1991, na zápasy chodí přes 10 000 diváků a za sešívaný válí třeba Jánoš, Kuka, Pěnička nebo Suchopárek. Ani nevím, jak jsme tu hráli my, ale nepřišel brankař, tak mě poslali do brány, odkud jsem se od té doby nedostal a chvíli chodil právě na Slávii na brankařské tréninky.
Za chvíli odcházím na dnešní zápas. Po dvou odehraných kolech 4. Strahovské ligy nemáme ani bod a dneska musíme už konečně nějaký urvat. Naštěstí do pětky (zatím) spadnout nejde, ale naše ambice jsou rozhodně vyšší. LET`S GO THC NP DYNAMO MAPNÍK!!!

A dream became reality...

...and I have diarrhoea again.

God bless Martin Vaniak and Standa Vlček. Do you know all UEFA cup results of Slavia in last 10 years? His Majesty do. And do you know all clubs which will play against Sparta in Champions league in next 10 years? I do. Any one. And do you know how was celebrating with me and His Majesty advance into millionaire competition in Malovanka nonstop until he felt asleep on toilets? Vladimír Čech, a guide of "Who wants to be a Millionaire"!!!

Torpédo Hulín vs. Bratrstvo kočičí pracky

Nadešel čas opět něco napsat na blog. Začnu s akcemi, které přišly bezprostředně po vodě.
Tak nejdříve byla na řadě tradiční Fujdova podnikovka s fotbalovým mačem. Akce se rozjela ve vlaku směr Dvory nad Lužnicí a i když pivo celkem teklo proudem, v pátek v šantánu v Halámkách neskončil překvapivě nikdo. Jen Fanda se nám schovával do mikiny, ale na sobotní dvojzápas byli všichni redy.
První zápas proti domácím Halámkám "A" nám nevyšel. Jako útočník jsem se moc neprosadil a inkasovaný gól z rohu nám taky nepřidal. Konečný výsledek 2:0 nás poslal do souboje o 3. místo proti Rakušákům. Otevřená okna šantánu hned za fotbalovým hřištěm jakoby polila náš tým živou vodou. Po zranění Jedly jsem se přesunul na pravýho beka a nejen, že jsem se tam cítil líp, ale taky jsme začli dávat góly. A když se nám podařilo eliminovat největší útočnou hrozbu soupeře (na obrázku), bylo vítězství 7:1 doma. Po zápase tekla, kromě nervů při finalovém souboji ačka s béčkem Halámek, bečka a zelená proudem. Navíc unser Freund Ota, který drží světový rekord v klikování (pětidenní Doksy - Sparta), umí kop se skrytým rozeběhem a při expérimentování se dvojkou si zlomil penis, v sobotu místo po hřišti běhal po porodnici a vyběhal si syna Davida (stejné den narození jako Karel Gott a Michal David), a tak zapíjet bylo co. Krátce před půlnocí se náš tým rozdělil. Sekce Lupen odtáhla do šantánu na kuličku, zbytek pak do Suchdola na diskotéku za štětkama. Mirek nejdříve prozkoumal, jestli se po parketu netoulají nějaký šváby.A taky, že jo. Na diskotéce jsme byli samozřejmě nejstarší, přestože letošní průměr oproti loňsku mohl vzrůst ze 12 na 12,5. Ale třeba Buzny se všechny ty děcka tak bály, že radši vyklidily plochu pokaždý, když tam vkročil. Domu jsem odjel dřív než přišla sekce šantán, ale ani pak se nic moc nedělo. Ráno tak bylo dost na pohodu, jen Štěpán byl pořád rozjetej. Ale guláš paní Fujáčkový k snídani docela bodnul a udělal symbolickou tečku za letošní podnikovkou.
Týden na to jsem po měsíci vyrazil najít nějaký lampion - na Botas. Jeli jsme dačkou, takže to byla velká paráda, i když náš tolik velebený kočár trochu zlobil. Každopádně přestal jet až uprostřed kempu, což nám bohatě stačilo. Jelikož jsem socka jako sviň, tak jsem se se svým pseudorankem nevešel do elity a musel si dělat ostudu v áčkách. V pátek to jakž takž šlo, docela mě to i bavilo a vyvaroval jsem se větších chyb. I večer u stánku plynul pokojně a dobře se klábosilo a pilo. Jen ten malíček, co jsem si při závodu ukopl pomalu přicházel k sobě. Ráno jsem tak, jak mě bůh stvořil - v klackáčích - vyrazil na druhou etapu. Nic méně 100 metrů po startu jsem zjistil, že to fakt asi s tim prstem nepujde a bez jediné kontroly doputoval do cíle. Musel jsem být fit na pivní štafety. A docela jsem byl. S Mirkem (Štětináč) a Jiřinem (Bohouš) jsme jako Bratrsvo kočičí pracky docela váleli a o třetí místo nás nepřipravilo ani to, že jsem ve finále neorazil sběrku. Kočičí pracka holt klasicky čarovala. Večerní zábava kdesi za lesem docela jela a je jen škoda, že musela být ukončena poměrně brzy. Aspoň jsem nebyl nucen vypustit nosem z těla ven dalšího ferneta. Ale jak se říká, nejdřív je mental power a potom ženy a social activities. Po sexuální nabídce podivného Švéda jsem znechuceně šel spát a nechal ho Bokovkovi. V neděli jsem se vydal s Míšou na trať TPR, kde jsme hned cestou na jedničku byli inzultováni přemotivovaným důchodcem. Nebyl čas na hrdinství, tak jsme to radši zabalili a jeli dačkou zase domu. Zase se jí moc nechtělo do kopců, ale v Praze jsme to s Václavem, co chodí do města za štětkama (malý město, málo štětek) poladili a teď už dačka zase hýří zdravím a startuje bez tlačení.

Další gól, ale jinak na hovno

Včera jsme hráli poslední zápas letošního ročníku Strahovské ligy. Plejof se nás totiž netýká, protože po včerejší drtivé porážce 11:4 sestupuje THC NP Dynamo Mapník do 4. ligy. Ale jak jsme se shodli, celé jsme si to prohráli v jiných zápasech. Třeba tehdá, jak jsme se porvali a napadli rozhodčího. Za 400 pokuty jsme mu měli aspoň pořádně namlátit.
Já nemohu být se svými výkony spokojený. Sice jsem ve 3 odehraných zápasech 5krát skóroval, ale v obraně jsem nebyl tak jistý jako před zraněním. Kazil jsem rozehrávku, prohrával souboje a nehrál srdíčkem. Prostě jsem mančaftu nepomohl tak, jak bych si to představoval a chybělo i trochu toho štestíčka. A hlavně ty kopačky. Děsně mě tlačí a balóny od nich vůbec nelítají tam, kam mají. Fucking Umbro.