Sraz kapřích bohémů

Letošní kapr pro mě nezačal fakt dobře. Probudil jsem se a děsně mě bolela hlava. Což by nebylo nic divnýho, kdyby bylo sobota, neděle nebo aspoň pondělí. Jenže von byl pátek. BT limit u Veseckýho se prostě trochu vymknul kontrole a když se vymknulo i moje myšlení, skončil jsem s Lorencem na Hudbě Praha mezi panelákama na Chodově. To by bylo ještě v pohodě, kdyby koncert neskončil pět vteřin po našem příchodu. Aspoň jsem pak s Myrkem nejel močit na Pavlák.

S křížkem po koncertě. Slyšeli jsme poslední dva akordy.

Takže v pátek jsem se k vlaku šoural s bolehlavem, bolebřichem a methanolovou rumkolou v báglu. Když se pak vydal rychlik z Hlaváku směr Protivín, říkal jsem si, jestli už na tohle nejsem trochu starej. Chlast, bordel (ve smyslu nepořádek) a řvaní, znáš to... Pak na Smíchově přistoupil Bořan, já se napil okeny a Krajícovo vodky a nějaký moralizovaní vzal (Hendyho) čert.

Hendy s čertem v bandasce

Jízda byla klasická. Průvodčí byli hned tři a ten jedinej pravej byl naprosto v pohodě, cestující z našeho vagónu zdrhali, jak když do tramvaje přistoupí houmlesák, a Znám jedny Vodňany, znám tu prdel, znám... V Protivíně jsme stihli oslavit gól Malty, vyfotit se s Bořánkem a vytvořit na nástupišti epesní pisoár. Číčenice si nikdo nepamatuje a na záchodě se do Vodňan jelo fajně, jen nás pak někdo nechtěl pustit ven, takže se skoro dojelo až na Pražák.

Další program byl klasickej. Intr, bowling, Družba, o melouny boj,... Jenže pak jsem ztratil SKLÍČKO vod brejlí. To, že jsem po Družbě lozil po čtyřech, nebavilo víc lidí, ale Krajíce kvůli tomu nikdo do hlavy kopat nemusel, o dělu Zuzce nemluvě. Hendy zavolal cajty, mě rozsvítili, takže jsem mohl líp hledat sklíčko, a za chvíli začal výslech. Cajtovi jsem řekl snad i to, co jsem nevěděl, ale nakonec jsem vyměknul a sklíčko jako škodu nenahlásil. Ještě by museli vzít otisky a rozjet pátrání. Nicméně Družbu jsme tím zavřeli, ale ono už stejně bylo skoro ráno.

Na kaprovi se mi líbí, že to je každej rok jako přes kopírák. Vlak-družba-cajti, prostě jistota za jistotou. Stejnou jistotou je i sobotní ráno. Z intru to je na blešák, co bys doplivnul, do bufáče pak ještě blíž. Vývar z rakve byl fakt brutální, kafe jenom s lógrem a chlebíček volezlej, ale nic jinýho jsme si ani nezasloužili. Stejně jako kapří trať. Třináct kiláků fakt brutus: Plot v bordelu, vysokej les uprostřed neproniknutelnýho napalmu, rána od ohraníku do kulí, špatně postavená kontrola, falešnej lampion vedle lampionu s telefonem a Veličenstvo, který na trati potkali snad úplně všichni. Bokymu jsem nasadil 19 vteřin, takže jsem mohl být spokojenej.

Jenže ze 105 minut práce jsem dostal strašnou žízeň, a tak jsem hasil vo sto péro. Na shromaždišti, intru, u Číňana, v hospodě. No a có?! No právě. Kapří zábava byl letos totální úpadek, protože dědek za magneťákem měl asi tři písničky a škemral po nás flešky s nějakejma flákama. Takže jsme si dali Olympiky a šli zase do Družby. Překvapivě nám tam nikdo nechtěl rozbít držku a nejvíc v pohodě byl vyhazovač Mekáč, se kterým jsem se nad ránem loučil jak s největšim kamarádem a slíboval mu, že za rok přijedeme zase. Což je celkem jistý.

Zahalekali jsme si jen trochu (Foto Kali)

V neděli jsem místo do Krtel musel do Prahy, protože na mě čekala služba. Budíček před osmou a pak půlhodinový čekání na zpožděnej bus mě skoro zabilo. I když jsem to hned zalomil a vzbudil se až v Praze, na Knížecí jsem se vypotácel, jak po srazu kapřích bohémů. Z přímek se staly zatáčky...

Jak za čtyři dny natrénovat na 1/2maraton

V pondělí na týdenní poradě povidám: Tak v sobotu se běží Pražský půlmaraton, na startu bude Pavel Nedvěď. Na to následovala otázka od vedení, kdo běží za nás. Hned jsem věděl, že to je v prdeli...

Letošní O-sezonu jsem zahájil na Kobříkově soustředění ve Starých Splavech. Při prvním tréninku jsem si vyjebal kotník, při druhém vypíchl voko a při třetím kvůli vopici skoro nenašel ani jedničku. Pozitiva ale další vétéčko s BéTéčkem mělo. V lese jsme našli sadu umělých pyjů, diskotéku jsme ovládli (což ale nebylo zas tak těžký) a Kuba Holuša zřejmě inspirovaný naším nočním výkonem vyběhl stříbro na HMS.

 U Hradčan se v lese válí zajímavá výbavička

Den na to jsem byl na letišti zjistit, jak to Kuba zapil, a cestou domu si nakoupil pár lahváčových dobrot. Žel pád na schodech pod nohy sousedky přežil na rozdíl od kotníku jen Bráník. Takže na mojí tukulatúru začal kromě dočasného šéfování za na Floridě zevlujícího Topíka neblaze působit i fakt, že jsem musel rezignovat na veškeré pohybové aktivity. Stovky naběžkovaných kilometrů a natočených spinnometrů padly za vlast.

Naštěstí jeden z mála sportů, který se dá dělat i s kotníkem na maděru, je sjezdový lyžování. Přijít o MČR sportovních novinářů v obřím slalomu by byl vrchol. Takže minulou středu jsem se vypravil do Rokytnice, kde jsme tentokrát spali v hotelu u fotbalovýho hřiště. Úvodní večírek byl takový zahřívací - i když pár lidí se trochu přehrálo. Já to zatáhl ve chvíli, kdy jsem byl ještě schopný vyjít schody na pokoj. Ve čtvrtek byl samotný závod, o který vlastně ani tak nejde - šestý místo z mediálních mrdek je pěkný a je škoda, že jsem neudržel výsledek z prvního kola. To jsem si dával Dominátora i Koudelku.

Na Lomeňáku bylo krásně. Pod ní ještě líp.

Prase tentokrát nebylo u Prasat, ale na rožni v bufetu u Lomeňáku, takže většinu dne jsme strávili tam. Navíc holky z Jégrmajstra nám nosili jednu zkumavku za druhou. Slunce pálilo, točila se Plzeň, prostě balada. Pak přišla horší část dne, kdy se to nějak všechno muselo zaznamenat do novin, no a pak hlavní večírek. Začal tombolou, kterou jsem před dvěma lety vyhrál - od tý doby sjezduju na krásných Salomonech. Pak jsem na desetiboji vyhrál zase - sporttestr. A letos jsem samozřejmě vyhrál znova. Neřeknu co, jen napovím, že se to strká do zásuvky a chtějí za to 900 EUR. Pak se rozjela zábava, kterou ani nemá cenu komentovat - jégr tekl proudem, vypilo se ho prej 20 litrů. No ale aspoň jsem zjistil, proč Kukin jezdí tak dobře skate, když na Vysočině o manžestr lyží nezavadíš - prej hrál jako malej hokej. Tak jsem mu za to narval Paroubka. S harmonikou jsme pak dali po hotelu tour de perverz a šlo se někdy nad ránem spát.

Kukin se baví s Dominátorem. To měl večírek ještě nějakou kulturu.

Pátek jsem si protrpěl v práci a večer dokonal pařící hattrick na koncertu Vagyny Dy Praga. Sobotní derby byl celkem slušnej fotbal, jen jsem se pak do tří do rána trápil nad článkem do pondělních novin. Stejně jsem usnul nad čistou stránkou wordu. Dopsat jsem to musel ráno cestou do Tábora, kde jsem si odbyl letošní závodní O-premiéru. Dva sprinty mi připadaly ideální - bohužel jsem si neuvědomil dvě věci. Zaprvé že mezi závody byla jen hodinová pauza, a pak že jsem od listopadu kromě Kobříkova soustředění běžel čtyřikrát - dvakrát v Krčáku a dvakrát při ski rogainingu. První sprint jsem tak dle své tradice od začátku napálil, ale v půlce mi došlo takovým způsobem, že jsem totálně otupěl a ztratil se jak dement. Takže se dobrovolně vzdávám JJ označení sprinter s potenciálem - teď závodim s Dannym, Baronem a Jehovou (všechny tři jsem dvakrát porazil).

No a v pondělí, když jsem s lejtkama jak z betonu dorazil do práce, mi řekli, že mám najít někoho, kdo poběží 1/2 maraton. Letmý pohled newsroomem mi stačil na to, abych rychle zapomněl, že mě z toho loňského ještě pořád bolí koleno. I když jsou čísla už vyprodaný, naštěstí si Ital najal týpka, pro kterýho není stránková reportáž u nás zas takový nesmysl (pamatuju si, jak mi před dvěma lety, když jsem řešil podobný problém, dívky z PR oddělení řekly, že jestli chci dělat repku z Nedvědem, ať si koupim číslo). Takže běžet můžu a letošní úkol zní: Oběhnout to celý s fotbalistou. Tak doufám, že moc nepotrénoval, protože já jsem první letošní trénink na sobotní 1/2maraton šel až dneska. Hodinu jsem cupital po Krčáku a pak jsem si na Běhej.com přečetl: V každém případě si uvědomme, že na poslední chvíli už nenatrénujeme to, co jsme doposud nestihli. S ubývajícími dny do startu nepodlehněme panice a nezačněme dohánět kilometráž. Smiřme se s tím, že naše fyzická kondice už se do startu nijak radikálně nezvýší. Takže zítra asi půjdu spíš na pivo, než točit.

Za kulturou: Hurra Torpedo

V soutěži o nejlepší podnikový video natočený na chytrej telefon jsem s tim neuspěl, tak si to hodim aspoň na blog. Před dvěma tejdny jsem vyrazil se svym novym animálnim holkou a Švihák family na Hurra Torpedo. Představovat tuhle norskou tlupu je asi zbytečný. V sestřihu jsou jen jejich nejznámější covery (marně jsem se snažil oslovit co nejširší publikum), takže chybí jednak flusanec na vlastní péro (ten jsem bohužel ani nenatočil), a pak i hitovka "Kaká na stroji, kaká na stroji, shiting next to machinery". V záznamu pochopitelně neuvidíte ani to, co se odehrávalo po konci koncertu a skončilo někdy nad ránem. Jednak to není nic ke chlubení, a pak si to já ani Boky moc nepamatujeme.