Jak jsem po třech letech šoupal (VIDEO)

Prej lyžuju jak za mlada. Už mi to řeklo pár lidí, ale já si myslím, že to je naprostá hovadina. Stačí zavzpomínat. Začínal jsem na rubínkách na Eduardu pod odborným dohledem a bičem pana Kočího. Pak jsem jezdil s Prochorem do Jilemnice, kde šlo hlavně o společnou saunu a silvestrovský rumový štafety. No a nakonec jsem brázdil z Rokytnice Čerťáček a když jsem měl fazošku, dojel jsem i na Snídani. Takže jestli fakt lyžuju jako za mlada, tak bych se na to měl hodně rychle vysrat.

Ale než to definitivně zabalim, objel jsem ve svý superzávodní formě další dva pretěky. A byla to jedna větší taškařice než druhá.

Bedřichovská pětihodinofka

Všechno se podělalo už ráno, když jsem si nestihl udělat míchaný vajíčka a namazat lyže. Pak jsem v úlu vyzvedl Bokovku s Dejnou, v Ikee Mirka se stolečkem Lack a jelo se skrz blonďatou zkratku na Bedřichov. Spolupráci z lyžařských rogáčů jsme měli s Bokym nacvičenou z loňska, ale tentokrát jsme radši vzali gumyšuk, protože v Senegalu na vlnách uatuaky nejezdí.

Na startu, kde jsme se mimochodem potkali s humaniťáckym Bokovkou, jsme se rozhodli pro variantu zleva, abysme jeli na Kneipu příjemnější kopec přes Máří. Hned na 25 potkáváme Pačáky, takže navazujeme spolupráci a bereme vocasní 23 za deset bodů, 22 za kilo a lezeme děsnej krpál na Hřebínek. Tam se motá kotel mutantů a jeden z nich kvůli nám letí po hlavě do hlubočáku. To jsem Bokymu přišlápl hůlku, on lehl a vyděsil strejdu s tornou na zádech tak, že ze stopy vyskočil do závěje. Vše korunoval kolem šinoucí se mutant, kterej na úplně bílýho pána lezoucího ze škarpy prohodil: "Můžu si vás vyfotit?"

Pak lezeme do hlubočáku i my, abysme dohančovali na sedlo Holubníku a ulovili tam mamuta a 18 za vosmdesát. Na 17 flirtujeme s Béčkama a na Čihadlech obědváme a zvažujeme kam dál. Na protrženou se nám nechce, tak volíme směr Smědava. Cestou dolů potkáváme Lorence z Betem, který se nám děsně smějou, protože ví, že tenhle kopec budeme muset zase vylozit. Na Předělu porušujeme ostudně pravidla, ale kdyby Boky sjel na 15, tak ho z tama už nedostanu. To ostatně jízlivě komentují Hvězdář s O-Pérákem, načež jim Zvířátko doporučuje věnovat se po večerech více samohaně.

O pár stovek metrů dál ho stylově začíná bolet ruka a vypovídá poslušnost. Takže 14 necháváme 14, dvanáctku dvanáctkou a měníme status závodu z nasbírat co nejvíc bodů na dostat se do cíle. Na Smědavě jde Boky logicky na gumu a já konečně poznávám pocit, jaký to je dělat ten uatuak. Zatím jsem na tom laně totiž vždycky visel já. Času už moc nezbývá, takže bereme vrcholovku na Kneipě, smějeme se mutantům, který nad Kristiánovem napadali do potoka a tahají se ven hůlkama, a cestou ještě hančujeme pro 21. Důležitý jsou body, na to ostatní se vysrat, ale my jich moc nemáme a aby nám je ještě nesebrali, jde Bokyna na Nový louce znova na gumycuk.

Výsledek je takovej, že nás poráží i holky z Konice, který obšoupaly kontroly kolem Bedřichova. Ale hlavně, že jsme si pěkně zalyžovali a Boky zdvojnásobil letošní součty.

Tygří skiatlon

Šoupání mám rád asi jako ráno poté, co jsem večer v opilosti sežral zavařovačku feferonek a zapomněl na to. Čili klasičky mám sice asi tři roky, ale stál jsem na nich jednou, možná dvakrát. O to překvapivější bylo, že jakmile mi Myro řekl, že jede na Břízky na skiatlon, měl jsem hned jasno, že to musím dát taky.

Jiřina, který s náma jel minule na VŠ ligu, jsme vyměnili za Embéčko, což byla výrazná změna k lepšímu (sorry NP). Navíc jsme tentokrát vynechali i blonďatou zkratku, takže jsme měli dost času namazat lyže. Připadalo mi, že tam patlám jelenní lůj, ale docela to drželo, takže jsem neprotestoval.

Ačkoliv jsem vyfasoval číslo 5 a mohl se cpát do první řady, udělal jsem přesnej opak. Pustil jsem všechny před sebe v očekávání nejhoršího. Start jsem si mazácky vychutnal, první pápny předcupital v zúžení a pověsil se za Lorence. Jenže v prvním sjezdu jsem zapomněl, že ty lyže jsou krapet delší než normálně a totálně se vyválel. Naštěstí do kopce to skvěle lepilo, takže jsem pár lidí předběhl a celkově si tu klasiku docela užíval, což musel ocenit i fanoušek Kobřík.

Po 7,5 kilácích přišlo depo, kde jsem ale nebyl dostatečnej frajer, abych si vedle lyží postavil 1/2litr nebo aspoň lahváč. Jak jsem se na bruslení těšil, tak to byla totální vocasárna, protože sníh vůbec nejel. Čili polovinu kola stejně člověk strávil soupažením v ujetý stopě, která aspoň trošku frčela. Nakonec z toho bylo po patnácti kilácích a necelé hodině práce 29. místo se ztrátou nějakých 10 minut. Žádná sláva, mami, ale pro tu už dávno nejezdim. 

Pro pořádnou představu o té taškařici přikládám video. Je to takové hledaní ztraceného času...