Dieta podle Zhaly.kom

Na Štědrej den náhodou vlezu na váhu a bum! Pětadevadesát kilo! Vono to je furt hodně, ale co, shodil jsem. A protože nejsem svině, tak se s váma podělím o svou úspěšnou dietu.

Zatimco čerstvej fotřík Lochnes v honbě za pěknou figúrou dva měsíce nechlastal a žral zrní, já jsem na to šel trochu jinak. Všechno to začalo prvního prosince na fotbalovym turnaji, kde mi dal někdo do žeber. Dva tejdny jsem se pak mohl jen válet a i to bolelo jako prase. Takže do Vánoc jsem byl všehovšudy dvakrát lyžovat na Jizerkách a to bylo ze sportování všechno. Naopak v přísunu alkoholu jsem se nijak nešetřil, což je vzhledem k množství akcí v prosinci pochoPITELNÝ. Za všechny bych rád zmínil tradiční besídku, která se letos stala masovou akcí a příště asi budeme muset objednat celej sál. A vedle toho, že jsme se zbořili, tak jsme byli i poměrně kontruktivní.

Konstruktivní besídka: Přesun od parku Princů (MAX) do disco klubu Madonna

No a jelikož jsem se ani v jídle nijak nešetřil, byla ta štědrodenní pětadevadesátka fakt zázrak. Skoro si říkám, že bych si tuhle dietu měl nechat patentovat, protože by mi lidi za ní urvali ruce a mohl by z toho kápnout nějakej keš.

Po dvou dnech totálního vánočního obžerství jsem ale dal svý dietě vale. Na Zdravotníku se prostě drží blbě. Za tři dny jsem tam naklouzal 145 kiláků, v pivu si jen občas smočil rty a cpal se maximálně čínskýma polívkama. Na víkendovou službu do Prahy jsem se tak vracel solidně utočenej. Abych ztrátu dvou dní dohonil, nařídil jsem si na silvestra budík na 5:20, udělal si kotel kafe, naložil do kundolapu skočky a helmu na motorku a vyrazil na Pražáka zpět do Rokytnice. Na Lomeňáku se jezdilo bez front, takže jsem čtyřhodinovou nonstop sjezdovačku proložil jen klobásou a jednou plzničkou, abych měl dost sil na odpolední fázi. Tou bylo úspěšné odbytí Adolfky, ze které jsem si, jak jinak, přivezl krásný žaket.

Krásy Krkonoš lze většinou obdivovat jen cestou na Adolfku. Zpět už člověk vidí jen mlhu (i když je jasno).

Sice výprava na Alfoncku (36 km) byla první letošní lyžovačkou, během který jsem za den nedal přes 40 kiláků, nicméně mě spolu s brutálním vstáváním a sjezdováním zničila tak, že to vypadalo, že se novýho roku nedočkám. Naštěstí na Zdravotník ze Senegalu přisurfoval Boky. Černý gazely, jak sliboval, nedotáhl, ale světlých měl plnej bágl a zábava se brzo rozjela, za což lze i poděkovat jedné kamarádce Zdeňka Nademlýnského.

O půlnoci jsme tradičně dali Císaře Pána, vzali vytuněný vozembouch se štětkou a vyrazili na Skácelku. Co se tam dělo, slovy popsat nejde, takže to snad za mě udělá následující video:

Ráno jsme se sušákem dali zdravotní Snídani, čímž jsem se dostal na letošních 290 kiláků a tak můžu vyrazit závodit, a jeli každej sám svým vlastním autem domů. Bokymu cestou bávo shořelo, Fujda přemýšlel, Mirek radši vůbec neodjel a já se celou cestu bavil vzpomínkou na zápis v knize na chalupě, který tam v létě nechala soužka učitelka Jarmila z gymnázia v Českých Budějovicích, kde by chtěl žít každý. Teda kromě Lorence.

Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny,
vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný