Jak jsem sbíral FIS body

Co dělat, když se člověk na deset kilo přiblíží závodní váze a ještě se mu podaří solidně potočit? Jediné - přišpendlit číslo a začít sbírat FIS body. V lednu jsem toho objel (nezaměňovat s ojel) fakt hafo.

1. Hon na Humaniťačky (VŠ liga Benecko)

Sice jsem to slíbil na Silvestra v delíriu, ale já slovo prostě držím. O prvním lednovým víkendu jsem si odbyl svou životní premiéru na hladkých. Sobotní desítkou volně jsem se fakt protrápil, vůbec mi to nejelo, bolely mě záda, porazil mě NPyřin, ale přesto jsem si dokázal vyjet "trojku". Podmínky byly naprosto luxusní: asi pět stupňů, pět čísel sněhu a všude jehličí.

 
Na nedělní klasickou patnáctku jsem se radši ani nehlásil. Jednak šoupat neumím, a pak jsem věděl, že nocleh v Jilemnici nebude zadarmo. Sedm piv a jedna zelená na Vítkáči to potvrdilo. Vrcholy večera přišly v Zippu: Nejdřív Lorenc zahrál pro holky z Humanity od kluků ze Zdravotníku Sanitku, a pak mi totálně vožralá štětka sáhla na zadek. Takže zatímco ráno hoši podnikli hon na Humaniťačky, já si hrál na činovníka a kameramana a radši se jim vyhýbal. Tady je exkluzivní reportáž:

2. Smrt LOBům (Jilemnická 25)

Původně jsme chtěli jet do Vrbna na noční LOB, ale pak naštěstí Lorencovi došlo, jaká to je píčovina, a vymyslel náhradní program. Po čtrnácti dnech jsme se vrátili na Benecko, kde se jela Jilemnická pětadvacítka. Tentokrát byl sníh, žádný jehličí a šajnilo i slunce, takže to byla velká paráda. Jedinou kaňkou byla neúčast Bokyho, kterej dostal rýmičku.

Na závodě jsme kromě FIS bodů dostali i žízeň, kterou jsme jeli hasit na Pláně. Přijel Sivok lesník, Bárťas koupil od realitky uatuak, na Dvorský mají dobrou (leč brutálně pěnivou) Holbu a pinčes mě totálně knokautoval do křesílka. V neděli se ale stejně odjíždělo fakt těžce...

3. LOB v Kauflandu (P NP LOB)

Nakonec mi ale bylo trochu líto, že jsem si nejel do Vrbna zničit lyže, a tak jsem jim naložil na Ladronce, kde KLádin pořádal noční LOB. Byl jsem trochu měkkej, takže jsem sundaval v tunelu a navíc jsem cestou na kontrolu v Kauflandu ztratil legitku a musel jsem se vracet, takže z toho žádnej velkej výsledek nebyl. Ale vzhledem k tomu, že už letos dost možná další LOB nebude, měl jsem z účasti radost.

4. Souboj s klokanem (Rybakros)

Kros už jsem neběžel brutálně dlouho, ale Dany to vyhecoval, a tak jsem kejvnul. Rybakros je desetikiláková brutalitka v Krčáku, kde se běhá jen buď brutálně z kopce, nebo brutálně do kopce. I když jsem to s tempem fakt nepřeháněl, v druhým kole jsem už od nemocnice nahoru totálně cupital. Když jsem se nahoře ohlídnul, viděl jsem blázna v šusťákách a za nim Danyho. To mě nakoplo a dolů jsem valil jak o život. Jenže klokan mi byl furt v patách. V posledním kopci mi přiskákal až na záda a nahoře předběhl. Naštěstí cíl je dole u Labutě, takže jsem v posledním seběhu lehce protáhnul krok a na cílový rovince už jen hlídal odstup. To byla ten den poslední radost, protože pak se dostala na hrad vepřová hlava, z čehož mi je trochu š(l)ouflo.

5. Lyžba ve strništi (Velká cena AgroBio Rokycany)

Když jsem o tomhle závodě s předstihem tvrdil, že to bude super pankáčovina, netušil jsem, jak daleko budu pravdě. Byla to totiž totální pankáčovina. Na padesátym kiláku směr Plzeň je lyžařský areál Těškov. Sedmnáctikilometrový okruh by byl v pohodě, kdyby na něm bylo aspoň trochu sněhu. Takhle se jelo hlavně po strništi a aby to nebylo moc jednoduchý, osmkrát se překonávala silnice. Vyhrát mohl jen ten, kdo nesundaval. Navíc se mi povedlo dokonale ignorovat předpovídané oteplení, takže mě kromě slámy a asfaltu brzdil i sníh. Když mi ujeli i všichni klasici, propadl jsem depresi a nechal se předjet borcem v zelených teplákách, kterýho ale povzbuzovala kočička v lakýrkách. Hrdinou dne byl Lorenc, který na lávce přes potok zlomil hůl a s vypůjčenou bambuskou dojel třetí - na penězích a biopostřiku na rajčata. Kaňkou byl opět Boky, jenž i přes start ve 13:30 nedokázal v poledne vstát.

Dieta podle Zhaly.kom

Na Štědrej den náhodou vlezu na váhu a bum! Pětadevadesát kilo! Vono to je furt hodně, ale co, shodil jsem. A protože nejsem svině, tak se s váma podělím o svou úspěšnou dietu.

Zatimco čerstvej fotřík Lochnes v honbě za pěknou figúrou dva měsíce nechlastal a žral zrní, já jsem na to šel trochu jinak. Všechno to začalo prvního prosince na fotbalovym turnaji, kde mi dal někdo do žeber. Dva tejdny jsem se pak mohl jen válet a i to bolelo jako prase. Takže do Vánoc jsem byl všehovšudy dvakrát lyžovat na Jizerkách a to bylo ze sportování všechno. Naopak v přísunu alkoholu jsem se nijak nešetřil, což je vzhledem k množství akcí v prosinci pochoPITELNÝ. Za všechny bych rád zmínil tradiční besídku, která se letos stala masovou akcí a příště asi budeme muset objednat celej sál. A vedle toho, že jsme se zbořili, tak jsme byli i poměrně kontruktivní.

Konstruktivní besídka: Přesun od parku Princů (MAX) do disco klubu Madonna

No a jelikož jsem se ani v jídle nijak nešetřil, byla ta štědrodenní pětadevadesátka fakt zázrak. Skoro si říkám, že bych si tuhle dietu měl nechat patentovat, protože by mi lidi za ní urvali ruce a mohl by z toho kápnout nějakej keš.

Po dvou dnech totálního vánočního obžerství jsem ale dal svý dietě vale. Na Zdravotníku se prostě drží blbě. Za tři dny jsem tam naklouzal 145 kiláků, v pivu si jen občas smočil rty a cpal se maximálně čínskýma polívkama. Na víkendovou službu do Prahy jsem se tak vracel solidně utočenej. Abych ztrátu dvou dní dohonil, nařídil jsem si na silvestra budík na 5:20, udělal si kotel kafe, naložil do kundolapu skočky a helmu na motorku a vyrazil na Pražáka zpět do Rokytnice. Na Lomeňáku se jezdilo bez front, takže jsem čtyřhodinovou nonstop sjezdovačku proložil jen klobásou a jednou plzničkou, abych měl dost sil na odpolední fázi. Tou bylo úspěšné odbytí Adolfky, ze které jsem si, jak jinak, přivezl krásný žaket.

Krásy Krkonoš lze většinou obdivovat jen cestou na Adolfku. Zpět už člověk vidí jen mlhu (i když je jasno).

Sice výprava na Alfoncku (36 km) byla první letošní lyžovačkou, během který jsem za den nedal přes 40 kiláků, nicméně mě spolu s brutálním vstáváním a sjezdováním zničila tak, že to vypadalo, že se novýho roku nedočkám. Naštěstí na Zdravotník ze Senegalu přisurfoval Boky. Černý gazely, jak sliboval, nedotáhl, ale světlých měl plnej bágl a zábava se brzo rozjela, za což lze i poděkovat jedné kamarádce Zdeňka Nademlýnského.

O půlnoci jsme tradičně dali Císaře Pána, vzali vytuněný vozembouch se štětkou a vyrazili na Skácelku. Co se tam dělo, slovy popsat nejde, takže to snad za mě udělá následující video:

Ráno jsme se sušákem dali zdravotní Snídani, čímž jsem se dostal na letošních 290 kiláků a tak můžu vyrazit závodit, a jeli každej sám svým vlastním autem domů. Bokymu cestou bávo shořelo, Fujda přemýšlel, Mirek radši vůbec neodjel a já se celou cestu bavil vzpomínkou na zápis v knize na chalupě, který tam v létě nechala soužka učitelka Jarmila z gymnázia v Českých Budějovicích, kde by chtěl žít každý. Teda kromě Lorence.

Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny,
vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný