Tak-jsme-první-my-a-no-a-co!

Podzim je fakt náročnej. Až mám pocit, že se toho konce světa (21. prosince) ani nedožiju. Zatímco Turman byl takovej na zahřání, pravý tříetapový peklo vypuklo týden po něm. Lachoutka, DC turnaj, OB ples. Total death...

Triumf na Petříně

Začalo to pátečním Lachoutkem. To je takovej sympatickej závod, na kterej mě vzal poprvé před rokem Pidísek. Start je na Palačáku, účastní se čtyřčlennej tým, máte seznam 20 pražských hospod od Stínadel po Vyšehrad, z nich se vylosuje osm, v každý si dá každý pivo, devátý je v Jamajce a jako desátý se pije lahváč pod rozhlednou na Petříně.

Loni jsme to měli rozběhlý na bednu, ale jeden bejkysův spolužák se několikrát pokosil (co blitka, to pět minut penalizace), takže jsme skončili osmý. Proto jsme udělali změny v týmu. Spolužáka nahradil Lorenc, další spolužák Kubys dostal důvěru, přejmenovali jsme se na Klacky.cz a šli na to.

Tady jsou naše postupy:

Zobrazit místo Lachoutek 2012 na větší mapě

Docela nám hrálo do not, že to bylo letos roztahaný a nedalo moc jedit sockou, protože jsme jako jediný přišli v běhacim. Zabil to Lorenc, kterej se po centru pohyboval v Pyřintu. Pak nás skoro zabil znovu Lorenc, protože nasadil mezi nálevnama brutální tempo. Kubys po druhym kousku na Starý Poště nevypadal moc dobře, ale bejk se kousnul. Jedničky začaly naskakovat, ale v putykách kolem Palačáku se na nás nepříjemně dotáhly blondýny (nějakej borci v parukách). Nicméně jsme je setřásli zkušenym postupem přes železniční most na Smíchov, kde už naopak Kubys vládnul a Lorenc tuhnul. U Kočárka jsme si potvrdili, že jsme první, v pohodě popili i v Jamajce a jelikož nám ujela lanovka, vycupitali až na Petřín. Závěrečný lahváč byl formalitou, takže vítězství bylo naše.

Klacky.cz slaví s pohárem. Zleva Kubys, Pidísek, Zhaly a Lorenc

Pořadatele jsme zaskočili nejen překvapivym vítězstvím, ale taky brutálním náskokem 21 minut, závodem bez jediný kosy, uklidňováním fízlů (to bejk Pidis) a vynesením dvojté dávky Bráníků k rozhledně - to abychom měli pivo i na cestu dolů. Takže pivkem se naplnil pohár a jelo se do Popo na Újezdu. Tamní naší produkci bude lepší více nekomentovat.

Ostuda na turnaji

Naštěstí jsme se dostali docela brzo do postele, takže ranní stav úplně neodpovídal objemu večer zkonzumovanému. Což bylo jenom dobře, protože jsme měli být v devět v Jesenici na fotbalovym turnaji. Kupodivu jsme se fakt sešli, i když Lorenc musel na autobus jet taxíkem, a přimrčel i Boky. První zápas jsme vyhráli na pořádajícím Atlantisem 2:1, když jsem se trefil i já. Jenže pak se zranilo Štěští, domů odjela Náhoda, Formu vykouřilo bídísko a začala úřadovat jen Ostuda.

Pan redaktor Kvasnička nám s Klokanama nasypal čtyřku, Pavlík s Hunalem nám naložili naskutečných 0:13 a ačkoliv jsme v zápase o všechno vedli díky výhozu LA4 z branky do branky, nakonec jsme ho prosrali 1:4. Nejvíc byl Kládin, kterej šel na chvíli to branky místo Lavora, a chytal asi tak jako Spud v Trainspottingu. Takže jsme skončili poslední a smutek zaháněli kelímkama.

dO-GALA

Ve značně použitém stavu nás v Jesenici nabralo pár střízlivých dobráků (díky Íčko, Lucko, Masho a Fando) a odvezlo do Pardubic, kde byl v sobotu večer orienťáckej bál. Já byl rád, že jsme po letech s ním neměl nic společného, takže jsem se mohl, ostatně jako většina mých kamarádů, věnovat obléhání baru. Myslím, že nám to šlo docela dobře, protože z vyhlašování jsem neviděl vůbec nic.
Kapela Regent byla celkem zoufalá, obzvlášť když jí docela dlouho nehrál aparát (a neměl nás tak kdo srát a srát), ale myslím, že jsem i pár sukní prohnal. Taky se mi podařilo zprodukovat vystoupení pěveckého dua Sosák-Šéďa, kterým jsem opatřil text zásadního kusu jejich repertoáru Když se zamiluje kůň a oni si tentokrát udělali menší ostudu než obvykle.

Zřejmě moje jediná fotka z O-Gala. V pozadí vášnivě diskutuju s Buznou o hubnutí.

 Asi se toho ten večer dělo víc, ale zelená mi vymyla mozek podobně, jako to udělala branka lyžaři Maxu Franzovi. Každopádně jsem musel být při smyslech, protože jsem nešel přes celý město na nějakou diskotéku, ale po jedničce v nonstopu šel chrápat.

Ráno jsem se vzbudil, jak kdyby měl kouzelník Žito mlátil celou noc jako žito. Nějak jsem se dokodrcal na vlak, dojel domu a šel do práce, což byl fakt boží trest. Ještě větší ale je naražený žebro (zřejmě z fotbálku), protože kvůli němu němůžu ani spát, natož třeba běhat. Nicméně jelikož se blíží Koniáška, podnikový vánoční večírek a pak konec světa, je to celkem fuk.