Můj první desetiboj aneb 3274 bodů bod po bodu

Když jsem před kýmkoliv prohlásil, že jdu novinářský desetiboj, z reakce většiny oslovených jsem implicitně vycítil domněnku, že jedu zase někam chlastat. Není divu - jedinou akci, kterou jsem během posledních let na atletickém oválu absolvoval, byl BT limit. Nicméně tentokrát jsem jel opravdu sportovat. Řádně vykrmen ke sto kilům a zocelen vesnickým pseudofotbalem jsem se vydal na Kladýnko porazit mimo jiné pana desetibojaře Tomáše Dvořáka...

Vstávačka v 5.40 byla dost na hovno, obzvlášť když se mi podařilo usnout až kolem druhý. Myšlenky na deset disciplín, z nichž většinu jsem nikdy nedělal a teď jsem je musel vykonat během jednoho dne, mi prostě nedaly spát. Takže jsem nasedl s dělňasema do busu (jelikož do práce obvykle jezdím o pár hodin později, tak mi dala jízda s plebsem a bez důchodců dost zabrat), projel Prahou, projel polem, projel Poldi, koupil si v učňovský cukrárně laskonku k snídani a v osm dorazil na kladenský Sletiště. Trocha rozcvičení a jde se na to.

Stofka
Tady jsem si věřil. Jenže v 8.30 normálně sprintuju tak maximálně na autobus, což se dost projevilo. Neprobudila mě totiž ani startovní pistole, z bloků jsem vyšel, párkrát zahrabal kopýtkama a dolezl do cíle v tragickém čase 13.77, což je sice můj osobák, ale to jen kvůli tomu, že mi stovku ještě nikdy nikdo neměřil. Dvořka mi nasadil vteřinu a jedenáct setin a já se šel s 346 body zahrabat do pískoviště.
Dálka
Do písku jsem skákal naposled na Valečově ze skály, do dálky naposled na základce, kde byl v doskočišti štěrk. První pokus zajištovacích 441 cm, při druhém pokusu jsem se po průběhu pískovištěm zastavil až v keři za stadionem a třetí pokus jsem poslal k pěti metrům, ale s sebou nabral tolik plasteliny, že bych z ní uplácal sněhuláka. Od Dvořky nakoupeno 145 centimetrů a trapných 274 bodů na konto.
Koule
Vrh koulí jsem si musel trochu upravit na hod koulí. Na základce jsme totiž házeli jen granátem. Kupodivu z toho byl nakonec bodově třetí nejlepší výsledek. Sice Dvořka mých 8.70 přehodil o šest a půl metru, ale mě to dalo na solidních 408 bodíků. Nicméně ten šestikilovej krám je pořádně těžkej.
Vejška
Tak tady jsem plaval snad úplně nejvíc. Moje megaprdel mě táhla k zemi a laťku brala neomylně s sebou. Styl připomínající mix postřeleného dementa s rozpláclym vorvaněm mě sice dostal na třetí pokud přes 135, ale 140 už bylo zu hoch. Dostal jsem 283 kriplobodů a koukal na Dvořáka, jak si dává 175.
Čtrvtka
Konečně disciplína, při které člověk nemusí nikam skákat, nic házet, jen běží. Jak jsem ale přestal chodit na dráhu, vůbec jsem netušil, jak mám běžet. Dostal jsem parádní druhou dráhu prvního rozběhu, skoro všechny před sebe a šlo se na to. Úvodní dvoustovku chladím, pak do toho dupám, tak jak to mám naučený z oválu na Kotlářce. Soupeře během třetí stovky předbíhám, finiš už trochu tuhnu, ale jde to. Čas 61.26 je nakonec druhej nejlepší ze všech 14 mediálních mrdek a hlavně - už můžu jít domu. Dvořkovi jsem nasadil 11 setin. Přesto mám bodů míň než z gule, jen 371.
Překážky
Pole překážek na rovince mě vyděsilo. Sice jsme šli přes ženský, ale i tak když jsem viděl těch 9 plotů před sebou, cítil jsem respekt. Navíc na tři kroky mezi nima jsem to nezvládal, pět bylo zase moc a na levou mi skákat vůbec nešlo. Start byl ještě dobrej, první dvě překážky taky, ale pak mi to vyšlo na levačku. Vyskočil jsem k idiot, doběhl k další překážce a zase na levou. To už jsem za ní skoro stál. V tu chvíli se borec vedle mě totálně rozsekal, tak jsem radši běžel dál a nějak doklopýtal do cíle. Ani se mi nechce psát čas, protože 21.99 je na poblití a 209 bodů taky. Od Tomáše, který překážky taky podělal, jsem dostal pět vteřin.
Diskus
Tuhle věc jsem nikdy nedržel v ruce a kdybych házel bačkorou, dopadlo by to líp. Donutit disk, aby letěl tak, jak má, a nemotal se jako brambora, fakt nejde. Takže jsem s ním mrsknul 18.17 a byl jsem rád, že jsem rád. Vyfasoval jsem 237 bodů a Dvořka mě přehodil o 18 metrů.
Tyč
Začnu výkonem...472 centimetrů totiž není vůbec špatný. Bohužel (tedy vlastní spíš naštěstí) jsem neskákali o tyči do výšky, ale do dálky. Prostě se píchla na začátek pískoviště a skočilo se na ní jako přes potok. I když jsem se nejdřív trochu bál, protože nejsem kdovíjakej opičák, nakonec jsem tu rozhodl o svém konečném umístění, protože 462 bodů mi dost pomohlo. Dvořka ukázal svou velikost a přeskočil mě o 60 cm.
Oštěp
Další krám, se kterým jsem nikdy neměl tu čest. Po třech tréninkových hodech jsem měl rameno úplně odvařený a přemýšlel jsem, jak to udělat, aby to tolik nebolelo. První hod jsem neudržel v ruce a skoro zapíchl sám sebe, druhý jsem poslal na jistotu bez rozběhu a do třetího jsem prásknul s rozběhem, co to šlo, a zapíchl to na rovných pětadvaceti metrech. Tomáš mi nasadil 30 metrů, já dostal 230 bodů a do závěrečné patnáctky šel ze sedmého místa.
Patnástistovka
Zatímco všichni nadávali na tuhý nohy (nejvíce pan Dvořák), já se konečně dočkal nějakýho toho pořádnýho běhaní. Netušil jsem, za kolik to můžu jít, a tak jsem si nějak cupital na druhým místě a na něm taky v čase 5:19 doběhnul. Hotovej jak prase, ale spokojenej. Dvořkovi jsem dal 50 vteřin a hlavně se po zisku 454 bodů posunul na konečný šestý místo. Celkem jsem nahrabal 3274 bodů, což na první pokus není špatný, obzvlášť když vím, jak velký mám rezervy v asi tak sedmi disciplínách. A když jsem v tombole vyhrál doživotní zásobu čokolády (25 tabulek), mohl jsem si říct, že jsem minimálně polobůh...