S kruhy pod očima 2

Olympiáda se rozjela a díky fakt luxusnímu posunu je práce mediální mrdky šílená řehole. I když fotografové tu mají asi ještě větší peklíčko. Jak třeba vypadal můj včerejší den? Jelikož jsem ještě úplně nestrávil devítihodinový posun, probudil jsem se po čtyřech hodinách spánku v pět ráno. V Čechách byly zrovna dvě odpoledne, takže jsem aspoň po Skypu probral věci, které je potřeba udělat.
Pak jsem na hodinku upadl do komatu a jen tak tak jsem stihl odjet na otevření Českého olympijského domu. Jenže ani tam jsem se moc neohřál. Dotaz na šéfa mise Dvořáka, krátký rozhovor s Vernerem a rychle pryč. V Canada Hockey Place byl totiž první trénink hokejovýho nároďáku. Cestou jsem hodil do sebe jeden Mama Burger a pak už šounil sedm hokejek z Evropy. Po tréninku jsem šel rovnou do haly BC Place, kde bylo zahájení Her. Do ceremoniálu zbývaly tři hodiny, takže byl čas na jedno kanadský pivo (v přepočtu sice vyšlo na kilko a byla to jen čtyřdecka, ale chutnalo fakt skvěle) a napsání reportáže z hokejového tréninku a připravení si materiálu na článek o prvním závodu Sáblíkový.
Zahájení se děsně vleklo a co jsem dneska viděl, v televizi to vypadalo mnohem líp než na stadionu. Ale atmosféra byla i přes tragédii na sáňkařský dráze docela dobrá a na šedesátitisícovym stadionu jsem taky ještě nebyl.
Po třech hodinách bylo hotovo, venku zase pršelo, takže jsem nasedl na SkyTrain a hurá na hotel. Musel jsem dodělat Sáblíkovou, napsat tři materiály ze zahájení a jít spát. Nad počítačem jsem už mlel z posledního, ale nějak jsem to dal dohromady a o půlnoci šel konečně spát. V šest ráno jsem už totiž zase musel být na nohách...