S kruhy pod očima 1

Tak jsem zabalil klacky, Sáru a Paroubka do obrovskýho kufru, nasadil si čepku, abych jako reprezentoval a dal vale Kamýku. Měsíc bez místní speciality – žlutohnědého sněhu – bude perný. Na Ruzyni high five s Čapounem, Frankfurt, Calgary a je to tady. Vancouver. Za 22 hodin se můžu začekovat v hotelu, tak co budu dělat? Počasí je fakální. Sice teplo, ale na lavičku v parku to nebude. Beru bus do MPC (Main Press Center) a řidič mě vozí hodinu po městě a pak se znovu zeptá, kam vlastně jedu. Už vyhlížím, kde je v MPC nejlepší kanape, když přichází spása – můžu přespat ve svym hotelu. Nice. Házim tornu na svý záda, beru SkyTrain, zastávka Nimbus nebo co a hodná Asijatka mi radí, kam se mám postavit. Tak stojím: čtvrthodina, půlhodina, třičtvrtěhodina. Po hodině, kdy už tu měl být ten bus čtyřikrát, jdu na tágo. Jenže s US dolary si můžu tak utřít nos. Takže nakonec jedu normální sockou. V hotelu padám na postel – po 26 hodinách bez spánku s kruhy pod očima. A to celou šou teprve začíná...