Sedim v Solidní Nejistotě, nos zabořenej do vodky, pohled do stolu a řikám si Kua, proč tady je tak málo lidí, když tu obvykle bývá tak narváno, že dojít si na bar pro jedničku znamená vypsat si týdenní dovolenou. Kouknu na hodinky a je mi to jasný - je půl pátý ráno. Třídní sraz se povedl. Házím vodku do sebe, sebe do tramvaje, tramvaj do metra, metro do busu a čirou náhodou se probouzím pikosekundu před svojí zastávkou. Usnul jsem, i když jsem si na plný koule pustil Rammsteiny. Domu se doplazim nevim jak, padnu do postele. Hotovson.
Za hodinu a půl mi zvoní budík - za hodinu mi jede z Florence bus na BT pochod z Turnova. Dvacet minut bojuju s tím, že se na to vyseru, ale pak házím do batohu trenkáče, tričko s mikymauzem a startky bez filtru a plazím se na zastávku. Socka mi samozřejmě ujíždí. Je to znamení? Jestli jo, tak jsem ho nepobral. Mávám na strejdu v taxíku, platim startkama bez a pusou na pleš. Florenc stíhám, stíhám i koupit nový startovačky a kolu na spravení. Já už nikdy nebudu pít, říkal Noufak. Bullshit!
Autobus narvanej jak linka 505, já ještě taky. Visím na štangli jak vopice, vopice mi visí za krkem. Pouštím Orikouli naplno, dávám Lůzra a ještě než vyjedem z Prahy, baterka je v piči. Naštěstí to ze mě táhne takovým způsobem, že v Bolce půlka busu mizí blejt za popelnice, takže konečně sedám a hned usínám. Budím se v Mnich.Hrad., vybíhám z busu, koukám, že to ještě není Turnov, tak zase lezu zpět. Znovu usínám a probouzí mě až cedule Tady je Bohouškovo.
Než dorazí BT, dávám na peróně dva rohlíky v párku, pak na vyproštění a cestu Svijánky. Jak sedly! Pochod začíná, dvacet kusů včetně BT ultras, BT manželek, BT friends a Komanče štráduje po kolejích k Hlavatici. U hospody pod ní první konflikt se psí boudou, která má najednou nožičky, i když ne uplně pevný v kramflecích. Dávám další jedničku a rumkolu. A vono to jako půjde, ne že ne. Když doráží Kapka, jde se dál. Dřevěná soulož, pomočený holčičky, rum.
Tempo je zběsilý, riziko stoupá. Po dvou hodinách máme v nohách asi kilák a v pajšlu litr rumu. Další soulož, tentokrát romantika v travičce. Bereme směr Kopičův statek, pomočený holčičky furt jdou s náma a Kapka vytahuje kopřivy, co koupil ve Španělsku od negra. Zatím je schováváme. Hrajeme hru se šiškama, prohrává Lasi a ukazuje část své Zoo. Statkář Kopič je klasicky nasranej, stejně jako na PP, když mu lampioni šlapou po kopřivách. Dáváme společnou fotku u štěrbinky a taky šlapeme Kopičovi na kopřivy. Holčičky už na to nemaj, nebo spíš nemaj na šrouby Šviheho a Lebeho a utíkají.
Další zastávkou je bufík na Vladštejně. Ještě než tam dopajdáme, Pidin zaflirtuje s kočičkou a půjčuje si od ní Íáčka - jde na koníčka, bez soulože. Bufík u Vladštejna je zavřenej a koncert tu nemá ani Zlad. Hej bejby, vejkap from jor eslíp. To naopak Pidins upadá do komatu, tlačím ho ke Hrubici, on bafá na kolemjd
oucí turisti. Baf! Baf, baf, baf, baf! Je jak loutka. Před Hrubicí jedny Svijánky, na ní kelímkáč a ubalený kopřivy. Prej se blíží pragováci, tak tasíme na útesu, ale někdo nás musel neprášit, takže si můžeme nakropit tak maximálně do kalhot. Na Hrubici z nás nejsou úplně nadšený, fotr zakrývá děcku oči a šišlá něco výchovnýho. Valíme z kopce na vlak, ale už je tma a část se nás ztrácí. Kody to chce urychlit v kočárku, ale udělá s ním jen backflip. Konečně na vlaku, jedna část v Sedmihorkách, druhá na Hrubici. Zbavujeme se posledních kopřiv, už jsme vykydlí jako sviň. Přijíždí hurvajz, sedám, usínám. 24 hodin v lihu, dobrej výron.
Tak je to doma. Martina Sáblíková se pochlapila (a teď to nemyslím nijak zle), pěkně za to vzala a ukázala všem záda. Jenže co byla pro ní celkem hračka, to bylo pro mě hotový peklo. Díky posunu se to sešlo tak, že poslední startující dvojice dojela asi tak minutu před tím, než jsem musel text poslat klukům do Prahy.
Na rychlobruslení nejsem žádný ekšpert, ale když Sáblíková dojela a její trenér se skoro rozbulel, začal jsem pilovat zlatou verzi. Další dvě jízdy mě jen utvrdily v tom, že jsem se rozhodl správně, ale pak na trať vyjely Wüst a Anschütz, projely prvními mezičasy a já přepínal do jiného okna Wordu. Medailová verze potřebovala značně aktualizovat. Dvě kola před cílem jsem se ale na to vykašlal. Už bylo jasný, že za minutu pošlu do Prahy zlatý text...
