How I was born for the third time

I spent last weekend in Sklarna, the famous top Czech terrain. An opportunity for nice orienteering was only reason, why I was trying to find some lampions on October. We had very special journey to Žihle because of old-school bus. However, this unique bus was more skilled than buses from our last provider Longiron-mill.
I was little bit shocked when some 50 km from Prague was ground covered by snow but how says snow-lover Blaďas: "When is 10 below zero and I go skiing, I dress myself for 10 below zero. But when is 10 below zero and I go orienteering, I dress short moira and dederon." I did same. First of two PŽ competitions was a classic distance. I started last but one and my friends hadn`t believed before race that I could find all targets of12.8 km course. Especially Lorenzo was pessimistic about my shape but he knew what he was speaking about. Course was set by Azy`s dog and it was very boring 80 minutes for me. But I was pushing hard with aspiration to demonstrate my good autumn shape and finally I scored 11th spot 12 minutes behind leader - Luboš Matějů. Nice 7300 points into ranking event. In the evening we moved to the pub and we was competing in longest pissing time. Tom became winner with 2:12 and he was called "The master of snakes`s choking" but nobody (including waitress, except Hendy) could assess value of this victory.
On Sunday I started second and early I found out that I had lost all mental power on classic distance. It was snowing, forest was very wet and course was set only in vegetation. Fortunately I ran most of race with Ondřej Skripnik and it helped me for 15th place, only one spot before Škorpil. But I was faster than Hendy, Jiří, ex world champion and of course His Majesty.
I wanted to leave Sklarna as soon as possible and after some time I found place in huge SUV car Nissan Murano (on picture). I didn`t know owners of this car, but they were orienteerers and they knew Ivana Lacigová. The journey was comfortable and fast and I spent whole time with a book (Catch-22). I was reading about 3 deaths in one chapter and now I can say that it was omen. Why? Suddenly I was feeling hard brakes, so I looked outside the car and we missed in that moment a big bird laying on a highway. It was a buzzard and it was knocked down by the car in front of us. "What a luck", I said to myself. I looked around myself trying to find some safety elements like side airbags and I felt satisfied. In this type of car is security on the first place, I hoped. So I returned to Catch-22.
It elapsed 2 minutes and I had to raise my head again because I was feeling that car is sliding. The situation didn`t looked very good. We were too fast and driver was struggling with steering wheel attempting to miss barriers along the highway and take a control over the car. But he was unsuccessful and the first hit with crash barrier came from the left to the left side of the car. We were returned to road but still too fast and without control, so the second hit came early. This time it was frontal hit again with left barrier. It turned us clockwise and we saw that there is any other car on road. Luckily. But we were still in move and car was finally stopped by last big hit in right crash barrier. We fastly left car and saw that uprooted barriers was holding car over 10 metres deep hillside. I can`t imagine the somersaults if the barrier didn`t survive. I looked on highway and it was covered by ice layer which was product of hailstones rain. Fortunately nobody from our car was injured and the Nissan looked better than I had expected. Some witnesses of accident asked us, if we are OK and I took advantage of this opportunity and found a place in their car to leave highway and continue to Prague.
So that was my second big car accident and it is unbelievable that my first car crash happened also on journey from Sklárna. This time I survived without scars, but important is, that I survived. And I have to consider next visit of Sklárna. I hadn`t to obtain another chance.

карп, что?

Uff, další kapr za náma a pořád ještě žijem. Ale ani letos to nebylo zadarmo. Mirek DISKnul družstva, takže na Smícháč s nim přišlo i štěně. A ani ostatní nadílka nebyla chudá. Letos jsme místo plzeňskýho rychlíku zvolili berounskej pornograf a hned udělali výčet zklamání zájezdu: Boky, Hendy, Barka, EFGH. Pohyb pornografu dal jasné znamení k otevření prvních zásob a vršky Braníků, Balantýnky a já nevim čeho všeho ještě, daly vale lahvinkám. Největším dryjákem bylo Mirkovo bylinkové mlíčko, které se ale v nás muselo chvíli uležet. Když jsme zastavili v Berouně, řekli jsme Beroun a vypotáceli se z vlaku. Mirek už byl vysmátej jak lečo a já pořád ještě v pohodě. Jak tak čekáme na nástupišti a já nadávám na to, že mi mlíko nešlape, zjišťuju, že se z mých nohou staly dvě kotvy, že jsem nekompromisně přikovaný k perónu. Naštěstí mě Myška hlídá, abych neodjel do Březnice, která se mi neustále motá do cesty. Přestávám cokoliv stíhat včetně Zdendova konfliktu způsobeného zapálenou cigaretou. Prej už po nás jde policie. Nechápu. Nechápu nic, ale naštěstí už sedím ve vlaku. Absolutně ztrácím krátkodobou paměť, což se projevuje tím, že si sedám na půllitr, kterým jsem na sedačku položil o 20 vteřin dříve. Zúčastnit se jakékoliv debaty je nemožné, protože po pár vteřinách nevím, o čem je řeč. Svět se mi mění v jeden pestrobarevný flek, takže mě nechává v klidu i konečně úspěšné naražení sudu. Takový stav trvá docela dlouho, ale ve vlaku se nic neděje. Teda kromě parádních hlášek parádně napruzené průvodčí. Prej by byla hodně překvapená, kdybysme dojeli až do Číčenic. To ale děvečka nevěděla, že my jedem jen do Protivína. Loser! Právě Protivín mě zachraňuje a konečně zase trochu funguju. Dál už cesta ubíhá podle tradičního schématu, kdy má spousta lidí okno. Před 8 jsme ve Vodňanech, ťapem k učilišti a volá Zdenda. Že prej někdo nechal ve vlaku dva batohy a Tom je vzal. To nebyly našeho batohy, ty byly těch Gandalfů. Po tom, co se nás kvůli úsporám z rozsahu ubytovává 10 na pokoji pro 4, jedeme tágem do Družby, kde to klasicky ovládáme.
Ráno jsme klasicky marní, děsnej sušák a atak blešáku. Mirek kupuje za 3 pětky kombinézu Alberta Tomby, ostatní se za pár šlupek taky ohákli a už míří na Pražák. Take me home, Pražák road, to the place, I belong. Závod je kapří a pekelně dlouhej, ale postupy v části Mirky Vejvodový musely pobavit snad každýho a dvě parádní kaprovky na konci daly zavzpomínat na nejlepší ročníky. Hlavně ta, co byla asi o 200 metrů jinde. Pak přesun do Vodňan a večeře s Komančem. Byla to od začátku mišn imposíbl, bo who is fucking Elis? Hýbl, ale oslovovat Elis poupátko, to je vážně silný kafe.
Není na co čekat a tak bereme kapří zábavu útokem už v 9. Jírovec sice zase není, ale DJ se od minule rapidně zlepšil, takže můžeme pařit už od začátku. Mirkovi se v kombošce potí kule, Pidinovi narostly kozičky a tancuje prdelním stylem, Zdenda s Vašnou hledají na mapě Tehov, všichni mají na tělech rudé obtisky tlap a Veličenstvo v kůži chrní jako vždy. Vrcholem večera se stává song Karla Zicha Alenka v říši divů, který nám dal šanci zazpívat Elis, jak to opravdu je (Hýbl, Kali, Komanč, Noufak?). Po půlnoci nás pořadatelská služba poslala do prdele, tak jsme šli. Někdo do družby, někdo spát. Proto nevim, co se dělo v Družbě, ale každopádně když přišel Zdenda do tělárny, chrněl mu ve spacáku chlap a ne Tehov.
Ráno zase krutý, hlavně venku výborná mlha, jinovatka a teplota těsně nad nulou. Nejlepší čas na hledání lampionů. Naštěští jsme mohli vytvořit luxusní pětičlenou skupinu, řvát, co?, házet po sobě houby a pak se sofistikovaným způsobem prostříhat ke konečnému pořadí. Vyhrálo samozřejmě Veličenstvo. No a bylo to. S Myškou jsme vyrazili na stop a i když to ze mě muselo táhnout na 100 honů, v pohodě jsme se dokokotili do Prahy.

Fotky ZDE

Dhoom 2

V posledních dnech jsem měl hodně našlápnutý program, což znamená, že je o čem psát. Abych to vzal tak nějak chronologicky, musím se vrátit o týden a něco zpět. Čtvrtek 11. října se nesl v duchu solidní kocoviny způsobené středečním Open airem na Strahově. Podrobnosti radši vynechám, protože to byla Sodoma Gomora. Prostě nic dobrýho takhle žít.
Takže ve čtvrtek jsem celý den notoroval po škole a dohodl se s Bokym, že půjdem na film Dhoom2 v rámci festivalu Bollywoodských filmů. Jak den plynul a mně se stále nedělalo líp, začal jsem o své účasti pochybovat, ale jakmile jsem koupil lístky, nebylo zbytí. Kromě Bokyho a Bětky se před Světozorem objevil i Bet se spolužačkou a když jsme nafasovali sluchátka, mohli jsme vtrhnout do velice slušně zaplněného sálu. Myšlenka na pivo mě záhy přešla a nenavrátila jí ani ochutnávka indickýho jídla, který nebylo ani trochu pálivý (bylo to vůbec indický?). Pak ale sál potemněl a po krátkém úvodním slovu začala celá 152 minut dlouhá šou.
Na úvod všechny zabilo úchvatný přepadení vlaku hlavním záporákem (Hrithik Roshan) a pak první pěvecko-taneční číslo během titulků, které můžete vidět výše. Hlavně ty gumové pohyby Hrithika jsou rozkošné a celý kino z nich umíralo smíchy. Film pokračoval představením těch, co mazaného lupiče budou chytat. Policajta sofistikovaného (Abhishek Bachchan) a dementního (Uday Chopra). No a co by to bylo za indický film, aby se do hlavního děje nezapojily pořádné štěrbinky. V sesterské dvojroli byla fakt sladká Bipasha Basu. Když se poprvé objevila na plátně jako policajtka, minimálně celé pánské části obecenstva klesla čelist a určitě i pár zástupkyním nežného pohlaví nějaké to "ty vole" ujelo. Druhou kočičkou na scéně byla v roli zlodějovi nastrčené pomocnice Aishwarya Rai, kterou ten neřád samozřejmě nakonec sbalil. Vyprávět tady celý příběh by bylo jako házení perel sviním, protože tu atmosféru nejde vůbec popsat. Navíc v kině to vyniklo o to víc, protože se tam všichni váleli už jen z dialogů smíchy. Ale nejlepší scéna? Když měla být provedena loupež mincí v nějakém muzeu. Kromě mincí tam byla ještě kostra dinosaura a Sněhurka a sedm trpaslíků. Hádejte, za co byli ti dva zloději přestrojení a jakou hlášku během loupeže policajt pronesl...Nebudu vás napínat: "Myslel jsem, že Sněhurka měla 7 trpaslíků a ne 5..." Film lze stáhnout přes torrenty, tak neváhejte. Má to koule a chci vidět jedničku.

DUDE, WHERE`S MY CARp?

Where? Only 29 hours ahead of us and the countdown cuts minute after minute to the carp`s train departure. You can check how many minutes are missing right now on Betov.
I have to tell you what does mean for me the introduction into hall of glory of Regional studies department. People often ask me why I have gone in September down with my shape. And I reply them that I have gone down with my shape since last year`s September. Sweet, what? But with the carp`s horizont I decided that I must change something. I tried to replace coach (Pepi Ďurčat, the captain), drink another beer brand (Samson in place of Cloister) or reduce handjob. All without success. Finally helps comeback to the old ways. Sunday - football match on Flora, Monday - floorball deathmatch, Tuesday - jogging with past O-stars (Pápn, Zdenda, Boky), Wednesday - swillcharade on Strahov open air. I can say that I feel my life`s shape and I`m very optimistic. No one can stop me, except carps`s train conductor. Very fine, what?
Today, I have to also end the trilogy and publish my text from Waterville carp 2006. Any Marcelka or firefly in this partly rhymed article, but never mind - Ladyboy rules!!!

K.A.P.R. RÝMUJEM, RÝMUJEM

Stejně jako formule eins bez toho skopčáckýho ksindla Šumachra nebude ani kapr bez Marcelky či Světlušky takový, jako dřív. Ale pořád se vyplatí na něj jet, protože rok co rok se najde nějaký exot, který dá kapříkovi punc jedinečnosti a neopakovatelnosti. Letošní ročník nenapsal jeden silný příběh, ale řadu drobných epizod, které někomu zanechaly jizvy na srdci, jinému zas cirhózu v játrech.

Zahoukal vlak, otvírák cvak, Paroubek v pysk, jasný to zisk.

A to jsme ještě nenastoupili do vlaku a mě se už točila hlava. Rychlík na Plzeň byl klasicky narvanej, cestující zakouleli vočima, když jsem nad nima píchnul flašku Dona Simona a 40 minut do Zdic rychle uteklo.

Zdice malé nádraží, batoh jako závaží, narvaný až po víka, flaškami od Braníka.

Nu museli jsme batohům trochu ulevit, na což bylo během hodinky na nádražku času dost. Já jsem pro jistotu ulevil rovněž svému zažívacímu ústrojí. Škytka je sviňa. Ale ve Zdicích bylo zase pěkně, stejně jako loni. A Pragováci měli super kšiltíky.

O hodinu později, uhýbejte raději, Taďas pivu rozumí, šetřit se však neumí.

Mirek, který dorazil následujícím plzeňským rychlíkem, byl doslova konsternován výkonem pragováka Tadeáše. Jak utržený ze řetězu, hlasajíce, že mu nesmí nic utéct, zvládá 6 piv za 40 minut a podřezává si pod sebou pana Větvičku. Ale k tomu se ještě dostanu.

Rychlíkem do Protivína, neopít se? Volovina. Babice nám nevěří, že močíme ze dveří.

celý text zde

2003 recap

Just like carp01 had also the 2003 volume of this legendary race female hero. Marcelka had found a dream work in one famous fast food corporation and had quited with orienteering, so there had to be found out her`s successor. Straight from west Bohemia came firefly - girl, which name have not be outspoken. After the article, which you can read below, had been published, I had some informations about liquidation of myself. So the article was deleted and later published again in stars version, same as you can read now...

KAPR 2003 aneb jak nezbalit **** ******** (*******)

Kapitánův deník, kapří čas -0:30

Stojím frontu v Tescu a v ruce mám sVÍCi, bráníček a čtvery slaný tyčinky. Za půl hodiny jede vlak, snad to stihnu.

-0:15 Pohoda, dorážim na Smícháč. Je tu snad celá pragovka, od nás Miro, Mráz a Vořech. Miro s sebou táhne obrovskou krabici plnou chlastu. Hold DISKat závody se nevyplácí. Všichni popíjejí lahváče, jen Blemcačka a Eda tu nejsou. Čekají na hlaváku. To mají dost smůlu. Vše se dává do pohybu směr nástupiště. Při pohledu na Mirovu bednu pokládám otázku, kdo se první pobleje. Ještě netušim, že to budu já.

0:00 Vlak se rozjíždí a my taky. Vořech otevírá Měšťánka v PETce, já a Mráz svíce, Miro míchá rumkolu. To nám to pěkně začíná. Pragovka se taky činí, ale moc jim to nejde. Průvočí snědší pletě nám přeje veselou cestu. To ještě neví, co ho čeká.

0:30 Zastavujeme v Třebáni. Už jsme pěkně našláplí a mladí pionýři už zcela opustili náš vagon. Po další půlhodině stále stojíme v Třebáni. Moc nás to už nebaví, ale naštěstí máme ***** *********. Jmenuje se ****, možná ** ********* a je ***** ******...celý text zde

Waterville carp is coming

With all glory and poorness, magnificence and misery, sympathy and nauseousness, delicious vari-coloured autumn and dirty still-pissing autumn, full bottle of Branik and empty bottle of Branik or with hangover and hangover.
In days to come I will refresh your mind with Waterville carp recaps from years 2001, 2003 and 2006 starting now with year 01, when the hero was Marcelka. God bless her`s mega-tits and nano-intellect.

Pátek večer. Právě jsem měl sedět v hospodě ve Vodňanech. Místo toho jsem v Edenu na hokeji. Slávie vyklepala Vsetín, ale stejně bych byl raději v tý hospodě na růžku, kde už pravidelně trávíme předkapří večer.
Sobota ráno. Praha je zahalená v husté mlze a normální lidi ještě spí nebo sledují Pokémony. My sportovci však nasedáme do expresu Praha - Kapr a svěřujeme svoje životy kapitánu Kostějovi. Je klid, po hájweji letíme. Přichází objižďka a s ní mizí i klid v busu. Děcka nám ukazují své pěvecké umění. Takhle zpíváme taky, ale oni jsou střízlivý. Ticho nastává až po projetí metou s nápisem Krtely. Jsme na kaprovi. Všude okolo tradiční jabka, ale jsme přece u vody a ne někde na horách. Krademe si pár jablíček k snídani a čekáme. Pak se běží. Na Kratochvíli to známe, kapřích kontrol je dostatek a napalmu taky. Novinkou v lese byly anténky schovaný v pasece. Myslím, že jsem je potkal jenom já. Asi 1/2 metříková tyčka zavinila, že jsem skoro přišel o falus. Nakonec to odnesl jenom dedáč a mé stehno zdobí pěkný schlitz. Přesto útočim na vítezství. Jan M. taky. Mirek K. ne. Míša N. už vůbec ne. Zdendulovi P. se daří a háďatům taky. Pak nastal problém! Škola otevírá za 2 hodiny. My kluci, co spolu takhle chodíme, si s tím už víme rady a doplňujeme tekutiny. Mícháme si PETku o kole a rumíčku. Na cestu (9km). Na cestě PETka padá...Celý text zde

Autumn deviation

So much Kilometres
So much Pissing Stops
So much Trees In Park
And beside them Lampions

So much Relays
So much Emotions
So much Mistakes
And girl`s Distinction

REF:
Let's make the O-World Deviant
Let's make the O-World Fallen
Beermental:
"Refresh your Mind!
Refresh your Mind!"

So much Fucking running People
So much Autumn Deviation
So much Carps
And so much Waterville
So much Bottles
So much Bad-will

REF:
Let's make the O-World Deviant
Let's make the O-World Fallen
Beermental:
"Refresh your Mind!
Refresh your Mind!"

Vzpominame...

Už je to skoro 3 roky, co jsme ztratili Sáru.

Kdo neskáče, je Bulhar

Tak už jsme to dopracovali tak daleko, že i rodilý Bulhar ALjoša považuje Bulharsko za Bulharsko. Dobrá práce, dalo by se říct.
Dobrá práce je za mnou i z hlediska MČR na klasické trati. V sobotním semifinále jsem i přes velká očekávání nepostoupil do pralesní ligy mistrů, ale probojoval se do finále C. Logickým vyústěním tohoto zklamáníčka bylo, že jsem do nedělního finále nenastoupil a radši se naplno věnoval komentování. Myslím, že tato oběť přinesla své ovoce a nejen, že jsem si mohl na doběhu vychutnat Veličenstvo, ale náš výkon s Kálou měl konečně koule.
Nedělní rozlučková pařba u Jiřina na chatě se nesla v komorní atmostéře a příliš dobré výkony na indoor lahváči mě poslaly rychle do postele.

V pondělí mi začaly i starosti. Ano, zahájil jsem 5. rok studia vodohospodářství a zdá se, že začínám finišovat. Jestli skončím na pracáku, v šesťáku nebo bez VŠ vzdělání se teprve uvidí...

Zhaly.kom - media star

People know that Zhaly.kom is popular editor of Czech mag Orienteering and he prepare some pieces of shit like reports or interviews. But I think they don`t know that He has got plentiful collection of interviews where He perform on the other side - as object of publicity.
All the distressful way to glory has started in 1999 when He was 16. Well known Swedish mag Skogssport published interview with young Czech star in the 4th issue and you could read it here - in Swedish, of course.
Next public presentation came with World SMIK Championship title in 2005 or more precisely in 2006. Editress of school newspapers published on VŠE somewhere found out that He had won World Champ and made very long story about him and orienteering. First part you can see and read beside this text, second part is here.
And finally last interview was done by Jiřin.biz as the promotion for Czech national long Champ in Vizovice. Text mainly about commentation is available here.

Who will be next in order? MF Dnes, Reflex, Sorry, Květy, Spy, Playboy or Myslivost?

Petr a Petr

Zabývat se tím, co se dělo na ceně nemá cenu, co? Stačí sledovat diskuzi Onoss týmu a fandit pražským kurvám (zde). Já se radši vrátím k víkendu, který je bezprostředně za námi, jelikož jsem měl poprvé tu čest komentovat spolu s Béďou.
Postupy z mého sobotního účinkování si můžete prohlednout tady (1,3MB). Kromě cesty z a na bus jsem toho moc nenachodil a to díky tomu, že jsem celý den strávil na cílové věži. Ze spíkrování s Béďou jsem měl zpočátku respekt a asi to i bylo dost cítit z mého přednesu. Navíc jsme měli jen jeden mikrofon. Ale určitě mi to dost dalo, protože Béďa si to komentování fakt dává.
V neděli jsem už do lesa bohužel musel a navíc jsem rozbíhal. Po startu se koridor hodně zužoval a protože jsem se chtěl vyhnout zbytečné kolizi, v prvních metrech jsem z to trochu vzal.


Nicméně po 200 metrech jsem podřadil na rychlostní stupeň, kterým dokážu absolvovat delší trať a viděl před sebou čím dál tím více zad svých soupeřů. Cestou na čtyřku jsem se držel přísloví, že pod svícnem je tma a proběhl sršním hnízdem, aniž bych byl opíchán. Opíchal jsem pár dalších kontrol v napalmu, proplazil se diváckým úsekem, kde jsem si neodpustil nesportovní gesto vůči divákům (ale s hajlováním to nemělo nic společného, že pane Horváth), a na 39. místě předal Vaškovi. Děsný NP výkon, ale aspoň jsem to měl za sebou. Pak hurá na věž a další kapitola z rozhlasové hry Petr&Petr. Tentokrát se i podle ohlasů docela dařilo, ale komentovat štafety je o dost lepší než nudnou klasiku.
Nakonec se naší C štafetě podařilo postoupit na mistrovství z oblastního přeboru, takže bohužel budu muset běžet přespolák v Opavě. Tady je moje nedělní mapa s postupy (740 kB).

A dream became reality...

...and I have diarrhoea again.

God bless Martin Vaniak and Standa Vlček. Do you know all UEFA cup results of Slavia in last 10 years? His Majesty do. And do you know all clubs which will play against Sparta in Champions league in next 10 years? I do. Any one. And do you know how was celebrating with me and His Majesty advance into millionaire competition in Malovanka nonstop until he felt asleep on toilets? Vladimír Čech, a guide of "Who wants to be a Millionaire"!!!

Tip pro školu zlomených srdcí i Helenu a její chlapce

Včera jsem se koukal na film ...a bude hůř (knížku mám rozečtenou) a narazil jsem na učiněné vyznání lásky. A když ne vyznání lásky, tak minimálně luxusní popěvek pro návraty z hospody/stánku. Stahujte zde (682kB).
Tím se dostávám k samotnému filmu, který je hodně povedený a doporučuji navštívit některé z promítání, která probíhají kde jinde než v hospodě. Stránky filmu najdete tady. Jelikož se jedná o knihu, resp. film podle skutečnosti a moji rodiče s těmahle máničkama z podkrušnohoří kamarádili, pokusim se dovalit i originál fotku Olina, Špíny a spol.
Přes ...a bude hůř jsem se vrátil k jednomu britskýmu seriálu, co má fakt koule. The young ones (Mladí v partě) jsou fakt mega a jak jsem se k nim jako dostal? No protože filmovej Olin jakoby z oka vypadl seriálovýmu hipíkovi Neilovi. Jen se podívejte, vlevo Neil a vedle Olin.
A ještě přidávám video pro Helenu a její chlapce a asi zavolám N@vě, aby nám tenhle seriál zopákli.

Nine-times in nine days

Holy shit, what a portion of orienteering is behind me. I`m feeling like somebody with a map in place of brain, compass in place of stomach and SI card in place of cucumber (man`s best friend if you know). One international meeting of people with this awful handicap is now in Kiev (link here). In these days I`m on therapy which should damage all the consequences of previous nine days and also remove "orienteeroplasty" (for more information about this topic see 1st episode of the 9th South Park season here or read about it in Wikipedia). So let`s return to last stunning week.

All the theatre started on Saturday 12th on Small Rock near Turnov with PP two days competition. Two stages in one day weren`t easy, but there wasn`t place for me in elite class and I felt very satisfied in H21A. After long time I was again struggling in top of the leader board although my activities before PP had been approximating to the zero.
In first stage, short distance on Drábovna, I made 3 consecutive mistakes between 5-7 and lost over 2 minutes, so 10th place was little bit disillusion for me. Second Saturday`s stage was sprint event on Chocholka - nice forest sprint on sporadically not very precise map which was mutated by ISSOM key. Who the hell find out grey colour for paths? Finally I scored 4th place after some unforgivable 8 seconds mistakes and slow uphill run.
In the evening there were a party prepared by organizers in Sokol home. I were not prepared for such social activity, so I quited party at 1:00, 4 hours before end. That`s the reason why I got to know a condition when I weak up on summer competitions and I have any head/stomach/leg-ache. What a feeling!!! I tried to sell it in race and I think I did my best. But one stupid mistake when I had lost myself in the middle of long leg for over 1,5 minute cost me podium standings. I were 5th after all stages 10 seconds behind bronze medal.

Monday was the rest day and I spent it in Jičín licking my wounds and in the afternoon in transport to Mělník, host city of Bohemia 2007. The monday`s night was very crucial because I felt as if I was sleeping on highway under railroad bridge. Next day was Bohemia opened by sprint event on Mělník square. I decided to support a football club which I have felt in love with and I ran in the official kit of SK Slavia Praha and hoped that it could have helped Slavia in Wednesday`s game in Amsterdam (it really helped and Slavia has got brilliant chance to join Champions league for the first time in history). Not only I presented my obsession, I did very good result and finished 5th. I fucked with rules as also many others did and jumped two-times over fence or wall. That is not say that I have got qualms rather good felling after hard work in streets of Mělník. In the evening we had tragicomedy scene in our tent city because of BT squad performance and intervention of some Zorro Revenger ("Call me Zorro Revenger," says Jim Carry during shadow game in Ace Ventura 2 - you can remind it - but in hungarian - here).
After this second without-dreams night finally started real stage of Bohemia on Supí Hora. How I were surprised when I had found 14 of 26 controls in the area of Pustá Rokle, a map of my club Kotlářka! Controls were in same forest where I last year had prepared third stage of Pohár Kokořínska. There is any agreement between our club and OK Bor, so it is not OK, it is - and I don`t fear to say it - THEFT!!! Because I haven`t possibilities to place here map from Bohemia, you can see my routechoises on Pustá rokle. Never mind there are any differences.
My result was influenced by sickness over behavior of OK Bor and I am proud of myself that I found all controls. I thought about some kind of petition against thieves within meaning of exclusion from ČSOB, but when I calmed down, I decided to leave this responsibility on my club.
Next day wasn`t better, we competed on another piece of human arrogance which had been in addition sainted by top authority of ČSOB. I had 18 of 26 controls on our map Žluč as you can see here. I spent same as day before 94 minutes on my course and unfortunately I hurt hardly myself. When I was crossing meadow between 15 and 16, I didn`t notice erosion gully in high grass and turn-in my left knee. Because I were currently in the furthermost area of course, I finished race.

Third stage was shorter than the previous stages, and - after all - on map belonging to organizers, and I was testing my knee. I could do my top speed only on routes and unfortunately there were any long legs making use of routes. But my goal of this Bohemia was still alive, any DISK behind my name.
Saturday meant last but one race of my long set. Very easy course was perfect for me because I had felt a lack of mental power before stage. My knee looked like stronger than in Friday but there was another painful problem - my teeth. Probably when I had passed in spring an examination from math, something in me decided I need wisdom-teeth. I wish I didn`t pass it. I wanted to forget the pain because of last night in Mělník, so I tried hard with gin, gold-bears-liquire and some other stuff and it was - what a surprise - working. Big group of orienteerers occupied in style of Coco jumbo club Rio and asked each other: Had you at all like me? I felt in deep sleep at 2:00.
I woke up with suspicious feeling in my stomach and ran as fast as possible to the toilets. When I was going back to tent, I felt it again and I had to run this time to the toilets on opposite site of camp. It was there. I had a Great Diarrhoea. I couldn`t fart any more if I didn`t want to find slop in my pants. In addition my up right wisdom-tooth incurred that I could not open my mouth too much. It meant I could not eat rolls, the only meal which is friendly to the diarrhoea. And before me? Nearly 8 km on Supí Hora. But I did it. After 93 minutes in forest with wise saw "hungry wolf hunts best" and after 4 minutes near 13th control in deep crisis when I was repeating in my mind I have - I haven`t - I have - I haven`t - I have - I haven`t...., I finished 5days competition Bohemia 2007 on 28th spot in H21E with 108 minutes gap on winner Mrazák after 405 minutes of running, walking, sitting, drinking, swearing, NPing,...

Torpédo Hulín vs. Bratrstvo kočičí pracky

Nadešel čas opět něco napsat na blog. Začnu s akcemi, které přišly bezprostředně po vodě.
Tak nejdříve byla na řadě tradiční Fujdova podnikovka s fotbalovým mačem. Akce se rozjela ve vlaku směr Dvory nad Lužnicí a i když pivo celkem teklo proudem, v pátek v šantánu v Halámkách neskončil překvapivě nikdo. Jen Fanda se nám schovával do mikiny, ale na sobotní dvojzápas byli všichni redy.
První zápas proti domácím Halámkám "A" nám nevyšel. Jako útočník jsem se moc neprosadil a inkasovaný gól z rohu nám taky nepřidal. Konečný výsledek 2:0 nás poslal do souboje o 3. místo proti Rakušákům. Otevřená okna šantánu hned za fotbalovým hřištěm jakoby polila náš tým živou vodou. Po zranění Jedly jsem se přesunul na pravýho beka a nejen, že jsem se tam cítil líp, ale taky jsme začli dávat góly. A když se nám podařilo eliminovat největší útočnou hrozbu soupeře (na obrázku), bylo vítězství 7:1 doma. Po zápase tekla, kromě nervů při finalovém souboji ačka s béčkem Halámek, bečka a zelená proudem. Navíc unser Freund Ota, který drží světový rekord v klikování (pětidenní Doksy - Sparta), umí kop se skrytým rozeběhem a při expérimentování se dvojkou si zlomil penis, v sobotu místo po hřišti běhal po porodnici a vyběhal si syna Davida (stejné den narození jako Karel Gott a Michal David), a tak zapíjet bylo co. Krátce před půlnocí se náš tým rozdělil. Sekce Lupen odtáhla do šantánu na kuličku, zbytek pak do Suchdola na diskotéku za štětkama. Mirek nejdříve prozkoumal, jestli se po parketu netoulají nějaký šváby.A taky, že jo. Na diskotéce jsme byli samozřejmě nejstarší, přestože letošní průměr oproti loňsku mohl vzrůst ze 12 na 12,5. Ale třeba Buzny se všechny ty děcka tak bály, že radši vyklidily plochu pokaždý, když tam vkročil. Domu jsem odjel dřív než přišla sekce šantán, ale ani pak se nic moc nedělo. Ráno tak bylo dost na pohodu, jen Štěpán byl pořád rozjetej. Ale guláš paní Fujáčkový k snídani docela bodnul a udělal symbolickou tečku za letošní podnikovkou.
Týden na to jsem po měsíci vyrazil najít nějaký lampion - na Botas. Jeli jsme dačkou, takže to byla velká paráda, i když náš tolik velebený kočár trochu zlobil. Každopádně přestal jet až uprostřed kempu, což nám bohatě stačilo. Jelikož jsem socka jako sviň, tak jsem se se svým pseudorankem nevešel do elity a musel si dělat ostudu v áčkách. V pátek to jakž takž šlo, docela mě to i bavilo a vyvaroval jsem se větších chyb. I večer u stánku plynul pokojně a dobře se klábosilo a pilo. Jen ten malíček, co jsem si při závodu ukopl pomalu přicházel k sobě. Ráno jsem tak, jak mě bůh stvořil - v klackáčích - vyrazil na druhou etapu. Nic méně 100 metrů po startu jsem zjistil, že to fakt asi s tim prstem nepujde a bez jediné kontroly doputoval do cíle. Musel jsem být fit na pivní štafety. A docela jsem byl. S Mirkem (Štětináč) a Jiřinem (Bohouš) jsme jako Bratrsvo kočičí pracky docela váleli a o třetí místo nás nepřipravilo ani to, že jsem ve finále neorazil sběrku. Kočičí pracka holt klasicky čarovala. Večerní zábava kdesi za lesem docela jela a je jen škoda, že musela být ukončena poměrně brzy. Aspoň jsem nebyl nucen vypustit nosem z těla ven dalšího ferneta. Ale jak se říká, nejdřív je mental power a potom ženy a social activities. Po sexuální nabídce podivného Švéda jsem znechuceně šel spát a nechal ho Bokovkovi. V neděli jsem se vydal s Míšou na trať TPR, kde jsme hned cestou na jedničku byli inzultováni přemotivovaným důchodcem. Nebyl čas na hrdinství, tak jsme to radši zabalili a jeli dačkou zase domu. Zase se jí moc nechtělo do kopců, ale v Praze jsme to s Václavem, co chodí do města za štětkama (malý město, málo štětek) poladili a teď už dačka zase hýří zdravím a startuje bez tlačení.