Zkratka KZ není jen nickem snoubenky pana NP, či nadávka mající jejího adresáta za vykonavatele orální rozkoše, ale v
literatuře se s ní můžeme setkat i ve významu Krosový Závod. A jelikož jsou takové závody docela dobrou příležitostí, jak jít občas taky něco v tempíčku (a ještě se pobavit), sem tam na nějaký zavítám. Bohužel v poslední době mě trochu trápí karma.
 |
| Jó, karma je svině |
Nejdřív VelKunda. Tu jsem pro jistotu neběžel vůbec, protože jsem se na fotbálku zamotal do záclony a vyjebal si kotník. Ale aspoň jsem startovný zkapalnil v luxusní cider.
 |
| Bezva kšeft |
Pak jsem vyrazil do Prokopáku na Běh cyklistů. Pěkný blátivý okruh se dvěma zalamováky jsem si proběhl, takže mě nemělo co překvapit. Ve třetím kole jsem měl už celkem dost a moc jsem nechápal, jak dám další tři. Ve čtvrtym jsem se už radši dost šetřil a nechal soupeře běžet, ať se vycukaj. Když mě ale na posledním kopci nějakej strajda povzbuzoval slovy "už jen seběh do cíle", začalo mi docházet, že jsem někde v přípravě udělal chybu. A když pak všichni přede mnou nezatočili do pátýho kola, ale do cíle, došlo mi, že jsem kokot.
 |
| Tak už jen šest kol do cíle (Foto Berta) |
Zatím posledním KáZetem, který jsem poctil svou účastí, byl Běh Partyzánskou stezkou. Bet mi ho doporučil s tím, že se na něm dá vyhrát spousta autokosmetiky. A jelikož by můj kundolap potřeboval trochu naleštit a provonět, vyrazil jsem do Oseka u Hořovic, což je vesnická díra u plzeňský dálnice. Už od rána se vše hroutilo, jako domeček z lepenkový krabice. Snídal jsem kávenky (nic jinýho doma nebylo), na hajzlu hospody Slavoj pode mnou ruplo prkýnko a, co bylo ze všeho nejhorší, v cenách nebyla žádná autokosmetika. Jen plátkovej ajdam třicítka a plechovka sardinek.
 |
| Osecké retro: Zájezdový autobus fotbalistů Slavoje, vyčerpávající seznam sponzorů, ajdam třicítka a sardinky. |
Nebylo o co závodit, a tak jsem nechal čelo běžet a v klidu si cupital to svoje. Trať jsem neznal, ale jelikož v čele jelo auto se dvěma majákama a všude důležitě stáli místní s visačkama "pořadatel", neměl jsem strach. Jenže jakmile se po úvodní asfaltové lízačce vběhlo v lese do terénu, visačky zmizely, a mně nezbylo než viset ostatní. Ti se ale po chvíli vydali z kopce zpět na silnici a i když jsem plánek trati moc nedlouho nestudoval, měl jsem tušení, že tudy trať nevede. A taky že jo. Nastal průzkum terénu, no naštěstí partyzáni neprozřetelně v úkrytu kouřili crack, takže se šlo za dýmem. Když jsme se konečně po kilákovym přídavk
u vrátili na trať, už tam lezli zasloužilí mistři sportu. Nicméně předbíhání a machrování mě docela bavilo, čili s mental power to nebylo tak špatný. Nakonec jsem měl i motivaci hnát k cíli - po vyběhnutí z lesa jsem změrčil, jak se kus přede mnou komíhá Lipicánka. A svou čest jsem bez problémů uhájil.
 |
| Vyvěšený plánek je značně matoucí a odpovídá době pořízení. Běží se trochu jinudy. A to i když jdete dobře. |
 |
| Modře průzkum terénu |
