Posledních pár týdnů a dnů mi dalo pěkně za vyučenou, jak (ne)pořádat závody. Všechna snaha směřovala k sobotě, kdy jsem řediteloval péžetku na Kokořínsku. Abych mohl popsat, jak strašný byl hlavně včerejší den, musím se vrátit o pár měsíců zpět.
V červnu jsem si totiž řekl, že neponechám nic náhodě a seženu si všechna povolení už před prázdninama. Obeslal jsem tři obce a Lesy ČR a brzy mi přišla všechna potřebná povolení - kromě jednoho z Dobřeně. Najednou tu byly prázdniny a já všechno pustil z hlavy a radši si jí pravidelně napouštěl pivem. V září jsem si uvědomil, že mi vlastně ještě jeden dopis chybí, ale než jsem se rozhoupal, řekl Prochorovi, jestli ho náhadou nemá on a následně mi ho předal, byl konec září a nejvyšší čas vše poslat Správě CHKO. Taky jsem tak učinil, ale ve spěchu jsem zapomněl pod žádost přidat podpis. To se však nějak vyřešilo a bylo zahájeno řízení na povolení závodů. Rozhodnutí bylo vydáno ve středu před závodem (včetně omezení hřebů), což znamenalo, že jsem musel objet všechny zúčastněné subjekty, aby se vzdaly 15 denní lhůty na odvolání a rozhodnutí nabylo právní moci. A tady začíná celá ta prdel. Ve středu se nikomu jet nechtělo, ve čtvrtek nejsou úřední hodiny a tak jsem se snažil se starostama dohodnout schůzky na pátek. Kromě Kokořína se to podařilo, a tak jsem vyrazil limitován časem 13:30, do kdy jsem musel vše na Správě předložit:
6:45 Budík mě s vrozenou brutalitou probouzí z několika hodinového spánku.
7:10 Zevluju na zastávce a čekám na bus. Kaltna jak hyena.
7:35 Jsem ve škole a do skřínky schovávám batoh se skoro všema věcma na víkend. Lepší úschovnu v centru Prahy jsem nenašel.
8:15 Zastávka ČSAD na Ládví téměř zeje prázdnotou. Není tu ani autobus.
8:30 Babice zavolala horkou linku a bus s 15 minutovým zpožděním přijel. Ještě, že mám v Mělníku rezervu.
9:05 Jsem na mělnickym autobusáku a směřuju k náměstí na Správu CHKO. Po chvilce hledání nacházim budovu a dostávám lejstro na 5 razítek a podpisů. Zádrhel první, nemám DKP razítko. Naštěstí prý bude stačit podpis. Zádrhel druhý - účastníkem jsou i Lesy ČR, ale tam jsem schůzku nedomlouval. Volám Bokymu, aby mi zjistil číslo. Volám na Lesy a jsou tam do 14:30. První komplikace dobře připravené akce odstraněny.
9:45 Jsem zpět na busáku a odjíždím směr Horní Vidim.
10:20 Vystupuju ve Vidimi a volám místostarostovi Gregorovi, protože paní starostka je na školení. Za chvíli přijíždí traktor pana Gregora, dostávám štempla a už mi chybí jen tři.
10:32 Další na řadě je Dobřeň, kde starostuje pan Jódl. Do telefonu říká, že teď jezdí traktorem a že mám za ním přijet. Není ale v Dobřeni, ani Jestřebici, kde sídlí OÚ, ale v Janově Vsi - 1km jižně od Kokořína. První opravdu velká komplikace, ale jelikož do Kokořína musím taky, doufám, že to nebude problém. V 12:07 mi jede z Kokořína bus do Mělníka a snad bych ho i mohl stihnout. Oblékám se do běžeckého, stříhám to lehce přes les cestou, kterou snad půjdou zítra lidi na start a přes Šemanovice utíkám k jihu.
11:04 Jsem v Šemanovicích, je tu děsný bordel od traktorů, které sklízejí řepu a cedule ukazuje ještě 6 km na Kokořín.
11:34 Stojím před kravínem v Janově Vsi a znovu volám pana Jódla. "No já teď odjel traktorem do Šemanovic. Vy jezdíte autem nebo běháte?" - "Běhám" - "Tak to jsem před chvílí jel proti vám." Skutečně si vybavuju vytuněný traktor, ale je mi to prd platný. Domlouváme se, že já si vyřídim Kokořín a pan Jódl mě nabere cestou do Jestřebice tak za 20 minut. Stejně musíme na OÚ pro razítko.
11:50 Dobíhám na kokořínský OÚ, stoupám ke kanceláři starosty a na dveřích nacházím ceduli 25.-26.10. dovolená. Proto mi včera nebrali telefon! Na polomrtvé návsi se ptám na místostarostu, ale nikdo neví. Třeba bude vědět pan Jódl, takže ťapu po silnici na Jestřebice a čekám, až mě nabere traktor. Bus do Mělníka už určitě nestihnu a budu rád, když nějak seženu všechna razítka. Půl druhá se nepříjemně blíží.
12:10 Kousek za Kokořínem mě, aniž bych stopoval, nabírá paní, co jí nejdou stěrače (drobně prší), takže na jízdu traktorem můžu zapomenout. Úřednice v Jestřebici mě bere dovnitř, volá panu Jodlovi, který prý dost zapomíná, kdy přijede (měl tu být před 10 minutami, ale říká, že přijede za 15 minut) a staví na čaj. V promočených klackáčích mi je trochu zima, takže čaj bodne, i když bez rumu, za což se úřednice omlouvá. Pokouším se z ní vymámit nějaké info, jak se dostat k potvrzení Kokořína. Místostarostka se prý nedostane k razítku, takže jediná šance je, že starosta Šesták tráví dovolenou doma. Dostávám návod, jak ho najdu.
12:30 Pan Jódl ve zmijovce vchází do kanceláře, dává mi razítko a obdivuje moje běžecké schopnosti. Už mám v nohách asi 12 km, další 3 mě čekají teď.
12:50 Vypadá to dobře. V garáži starosty Šestáka slyšim brusku. Starosta naštěstí věnuje dovolenou tuningu auta, dává mi razítko a přeje hodně štěstí.
12:56 Za 34 minut musím být v Mělníce na SCHKO, což v současné době představuje 13,5km + zastávku na Lesech ČR. Howgh, volám 1188 a chci nějakou mělnickou taxi službu. Taxikář řiká, že pro mě přijede, ale že mu nesmím nikam utéct. Řikám, že neuteču, ale musíme být do půl v Mělníce. Chvilku času využivám k převléknutí se z klacků.
13:14 Už jsem pořádně nervózní, když se taxi konečně objevuje na obzoru. Ptám se, na kolik to tak vyjde a že prý 3 kila. Jede docela sportovně a já věřím, že to stihnem. Radši volám na Správu, ať na mě 10 minut počkají, že už jsem na cestě.
13:23 Jenže v Mělníku jak na potvoru padají šraňky. Dobře vím, že to nemusí být otázka 2 minut. A taky, že není. Když se po chvíli zvedají, aby projely dvě auta a zase spadly, zvedám se taky, protože Lesy ČR jsou hned za nimi. V tágu mu musim nechat batoh. Na Lesech se zdržuju asi dvě minuty, protože poskok hned sehnal pana Vališe a potvrzení.
13:30 Taxi pořád stojí za přejezdem. Nasedám a koukám, jak kačku po kačce přibývá na taxametru čekačka. Taxikář se musí asi hodně držet, aby se mi nezačal smát. Po 15 minutách od spuštění jdou šraňky konečně nahoru a my jedem na Správu.
13:40 Už na mě čekají, dokonce i pan Valda. Předkládám papír se štemply, paní na to kouká a rozčiluje se nad tím, že tam starosta Šesták dal špatný razítko. Mělo tam být prý kulaté. Mě to je fuk, víc jsem udělat nemohl. Nakonec se domlouvají, že si to zařídí v ponděli sami. Díky bohu. Taxikář čeká venku, ještě musíme do bankomatu, který je naštěstí hned za rohem. Platim za celou tu šou 500 a nechávám mu jako grant dvě koruny dýško. Rychlostní příplatek.
13:58 Stopuju na zastávce u cukrovaru a volám Betlovi, že jsem ještě v Mělníce, ale že třeba ještě stihnu odjezd tranzitu, který od 14:15 nakládá na Kotlářce. Betla pochybuje a já se mu nedivim, protože mi nikdo nechce zastavit.
14:00 Přijíždí nějaký bus, ku podivu jede do Prahy a ještě víc ku podivu nikde nestaví.
14:25 Jsem na Holešovicích a běžim do metra.
14:32 Vylézám na Hlaváku a přes nástupiště ženu ke škole. Skok přes poslední kolej, průběh kolem zašívající se hlídky Policie ČR a sprint k Rajské budově, kde ve skřínce od rána hnízdí můj batoh. Jako majtrošku strkám malý batoh do velkého a už zase běžím, tentokrát nad Hlavákem k Muzeu.
14:50 Sjíždím výtahem od muzea na áčko a píšu Betlovi, ať na mě počkaj.
15:10 Jsem na Kotlářce, nasedám do tranzita a konečně si můžu oddychnout. Závody jsem zachránil na poslední chvíli, i když zadarmo to opravdu nebylo.
Do pátku jsem si myslel, že je v pohodě dělat všechno na poslední chvíli. Zatím mi to vždycky vycházelo, ale teď to bylo vážně jen o prsíčka. A i když pod tlakem dělám nejlíp, pro příště jsem pořádně vyučenej.
Je lepší zelená, tráva nebo fotbal? Babo raď, protože jí nevím. Naštěstí mě to vůbec netrápí, protože to s tím, o čem chci psát, nemá nic společného.
Edenu a jelikož se jedná asi tak o rok 1991, na zápasy chodí přes 10 000 diváků a za sešívaný válí třeba Jánoš, Kuka, Pěnička nebo Suchopárek. Ani nevím, jak jsme tu hráli my, ale nepřišel brankař, tak mě poslali do brány, odkud jsem se od té doby nedostal a chvíli chodil právě na Slávii na brankařské tréninky.
