карп, что?

Uff, další kapr za náma a pořád ještě žijem. Ale ani letos to nebylo zadarmo. Mirek DISKnul družstva, takže na Smícháč s nim přišlo i štěně. A ani ostatní nadílka nebyla chudá. Letos jsme místo plzeňskýho rychlíku zvolili berounskej pornograf a hned udělali výčet zklamání zájezdu: Boky, Hendy, Barka, EFGH. Pohyb pornografu dal jasné znamení k otevření prvních zásob a vršky Braníků, Balantýnky a já nevim čeho všeho ještě, daly vale lahvinkám. Největším dryjákem bylo Mirkovo bylinkové mlíčko, které se ale v nás muselo chvíli uležet. Když jsme zastavili v Berouně, řekli jsme Beroun a vypotáceli se z vlaku. Mirek už byl vysmátej jak lečo a já pořád ještě v pohodě. Jak tak čekáme na nástupišti a já nadávám na to, že mi mlíko nešlape, zjišťuju, že se z mých nohou staly dvě kotvy, že jsem nekompromisně přikovaný k perónu. Naštěstí mě Myška hlídá, abych neodjel do Březnice, která se mi neustále motá do cesty. Přestávám cokoliv stíhat včetně Zdendova konfliktu způsobeného zapálenou cigaretou. Prej už po nás jde policie. Nechápu. Nechápu nic, ale naštěstí už sedím ve vlaku. Absolutně ztrácím krátkodobou paměť, což se projevuje tím, že si sedám na půllitr, kterým jsem na sedačku položil o 20 vteřin dříve. Zúčastnit se jakékoliv debaty je nemožné, protože po pár vteřinách nevím, o čem je řeč. Svět se mi mění v jeden pestrobarevný flek, takže mě nechává v klidu i konečně úspěšné naražení sudu. Takový stav trvá docela dlouho, ale ve vlaku se nic neděje. Teda kromě parádních hlášek parádně napruzené průvodčí. Prej by byla hodně překvapená, kdybysme dojeli až do Číčenic. To ale děvečka nevěděla, že my jedem jen do Protivína. Loser! Právě Protivín mě zachraňuje a konečně zase trochu funguju. Dál už cesta ubíhá podle tradičního schématu, kdy má spousta lidí okno. Před 8 jsme ve Vodňanech, ťapem k učilišti a volá Zdenda. Že prej někdo nechal ve vlaku dva batohy a Tom je vzal. To nebyly našeho batohy, ty byly těch Gandalfů. Po tom, co se nás kvůli úsporám z rozsahu ubytovává 10 na pokoji pro 4, jedeme tágem do Družby, kde to klasicky ovládáme.
Ráno jsme klasicky marní, děsnej sušák a atak blešáku. Mirek kupuje za 3 pětky kombinézu Alberta Tomby, ostatní se za pár šlupek taky ohákli a už míří na Pražák. Take me home, Pražák road, to the place, I belong. Závod je kapří a pekelně dlouhej, ale postupy v části Mirky Vejvodový musely pobavit snad každýho a dvě parádní kaprovky na konci daly zavzpomínat na nejlepší ročníky. Hlavně ta, co byla asi o 200 metrů jinde. Pak přesun do Vodňan a večeře s Komančem. Byla to od začátku mišn imposíbl, bo who is fucking Elis? Hýbl, ale oslovovat Elis poupátko, to je vážně silný kafe.
Není na co čekat a tak bereme kapří zábavu útokem už v 9. Jírovec sice zase není, ale DJ se od minule rapidně zlepšil, takže můžeme pařit už od začátku. Mirkovi se v kombošce potí kule, Pidinovi narostly kozičky a tancuje prdelním stylem, Zdenda s Vašnou hledají na mapě Tehov, všichni mají na tělech rudé obtisky tlap a Veličenstvo v kůži chrní jako vždy. Vrcholem večera se stává song Karla Zicha Alenka v říši divů, který nám dal šanci zazpívat Elis, jak to opravdu je (Hýbl, Kali, Komanč, Noufak?). Po půlnoci nás pořadatelská služba poslala do prdele, tak jsme šli. Někdo do družby, někdo spát. Proto nevim, co se dělo v Družbě, ale každopádně když přišel Zdenda do tělárny, chrněl mu ve spacáku chlap a ne Tehov.
Ráno zase krutý, hlavně venku výborná mlha, jinovatka a teplota těsně nad nulou. Nejlepší čas na hledání lampionů. Naštěští jsme mohli vytvořit luxusní pětičlenou skupinu, řvát, co?, házet po sobě houby a pak se sofistikovaným způsobem prostříhat ke konečnému pořadí. Vyhrálo samozřejmě Veličenstvo. No a bylo to. S Myškou jsme vyrazili na stop a i když to ze mě muselo táhnout na 100 honů, v pohodě jsme se dokokotili do Prahy.

Fotky ZDE