Jó Jižák Jižák je město snů...

...a my tu žijem už spousta dnů. Asi tak dva měsíce. Za tu dobu jsem byl jednou v Miličáku a očividně mě takové běhání moc nenadchlo, protože jsem ho od té už nezopakoval. Ještě, že jsem tu jenom host.
Posloucháme správnou hudbu, máme všechny kazety - Olympiky, Vávru známe, Zagorku i tyhlety. Jako třeba Jana Cézara. Hraje mi každé ráno ke vstávání. I tak je chození do práce na půl jedenáctou dost pracný.
Mejdany zatím u nás byly dva a jako víno, vypili sme asi dvacet litrů vína. Ale pořád nám jich pár v kuchyni straší. A taky v ledničce - to tam zůstalo po Embéčku a už jsem se ho snažil jednou bezúspěšně dopít.
Všichni žijem na Jižáku, každej z nás má dobrou fachu - Mirek tahá kabely a Zhaly bohužel nedělá v buřtárně, ale V Průhonu, baráky staví Zuzka, ale nejlíp se má Míša, která pořád ještě studuje.
A příště? Turman - až k ránu se chodí spát, Turman - tak to je jenom běh a chlast...