Akce kulový blesk 2 aneb Atlet roku 2008

Ač by se podle titulku mohlo zdát, že tenhle příspěvek bude o Blesku, tak to tak úplně není. Možná si vzpomenete, jak jsem tady vloni popisoval zběsilou výpravu pro různá potvrzení den před samotným péžetkem (osvěžení paměti zde). Tak teď o víkendu se mi podařil podobný kousek.
Výchozí podmínky: čas 12:45, chata Výrovka, 5km od Pece pod Sněžkou, 6,5km od Špindlu, navlečen do totálně prochcaných hadrů
Žádoucí stav: čas 19:30, Hotel Ambassador - Václavské náměstí, navlečen do obleku

Přetavit výchozí podmínky v žádoucí stav vyžadovalo stihnout jeden ze dvou autobusů - 14:16 z Pece nebo 14:40 ze Špindlu. Rozhodl jsem se pro variantu z Pece. Z Výrovky to je blíž, tak jsem doufal, že stihnu ještě před odjezdem čajíček. Stihnul jsem, ale jaké bylo mé překvapení, když v 14:16 žádný autobus do Trutnova neodjel. Ptám se babice, kdy jako má jet, a babice jako, že v půl. Jak počítám, tak počítám, ale šance, že bych stihnul bus z Trutnova do Prahy je nulová. Když se konečně rozjedem, vyndavám booka a hledám, kde se stala chyba. A už ji vidim a vy na obrázku taky. SI - smrt idosu!
Takže v 15:15 jsem v Trutnově. Nejbližší spoj do Prahy jede v 16:40 a na Čerňáku je v 19:20. Nic moc na to, že v 19:30 mám dělat rozhovor se Špotákovou navíc oblečen v sáčku. Nezbývá než jít na stopa, i když stále drobně prší. Zkouším mávat směrem na Hradec a doufám, že śéf má služebáka doma v Hradci. Úspěšný jsem dvakrát, ale obě káry jedou jen do Dvora. To mi je k hovnu.
Pomalu se loučim s variantou Hradec a přemýšlim, jak dál. Na hodinkách už jsou 4 hodiny, padá tma. Napadá mě, že bych si mohl půjčit auto od rodičů Mišky. Ale jak do Jičína? Bus tam jede za 40 minut, tak zkouším ještě chvíli stopovat na Jičín. A bingo! Bere mě totální zabiják, co mi vypráví, jak si dává 15 pivek a dalších 15 vodek za večer a pak mlátí Úkáčka a Slováky. Když valíme felinou 150 od Paky, už se ani těm jeho dementním vtipům nesměju. Jsem v Jičíně, půjčuju si autíčko. Je 17:20. A honem na Prahu - bez dokladů a dálniční známky a nakonec i pokuty.
Doma jsem v 18:40, házím na sebe oblek, autem na Pražskýho povstání a krtkem na Václavák. Atleta roku v pohodě stíhám - následuje rozhovor se Špotákovou, Šebrlem, znova se Špotákovou, raut (pivo, becherovka, becherovka, víno) a přesun do Solidní nejistoty, protože jsem zaslechl, že se tam pár atletů chystá. Nakonec tam doráží Hejnová a Cechlová, já kalim malý Heinekeny za nelidských 39 Kč a suit-up jako Barney odolávám nájezdům pochybných ženštin. Ve 3 ráno pořád ani jedna atletka netančí nahatá na stole, tak to balim. Spánek v nočním busu přerušuje až divný pocit na konečný, když se mi nějaká čórka snaží vyrvat booka. Bez úspěšně. To byl zas den...