Wednesday, April 25, 2007

Pětka snů


Jak jinak nazvat pětikilometrový test na dráze, který skončí už po 7 minutách. Ano, po letech odříkání jsem se netrénovaný, vystresovaný učením a s 10 kily nadváhy v úterý vydal pokořit 5 km na dráze.
Můj poslední pokus ještě pamatuje juniorskou kategorii. Tehdy jsem se den po maturitě s větším než malým obsahem alkoholu v krvi vydal plnit limit na JMS. Ku podivu jsem uspěl a to fenomenálním časem 16:50, který na setinu stačil na nominační limit. To, že jsem pak jel místo do Estonska na prase, je věc jiná.
V úterý jsem na Kotlářku přicházel samozřejmě nevědomky, že se nějaká pětka běží. Běžela se totiž, když jsem byl trénovat naposled (o 3 týdny dříve?). Ale kluci mě vyhecovali, navíc bylo pěkně a samotnému se mi po Šárce (Divoké) funět nechtělo. Emil by mě určitě pochválil. Zvolil jsem rozcvičku mistra světa a natáhl se na ještě trochu vlhkou trávu stadionu. Svou formou jsem si byl jistý a tak jsem šel na start s čistou hlavou. Hlavně nepřepálit úvodní dvojstovku.
Po výstřelu (byl nějaký?) jsem se zařadil tam, kam patřím. Na chvost a snažil se hlídat si dorostence, aby mi moc neutekli. Krátce po prvním kole přišel asi nezářivější moment závodu, kdy jsem se takticky v zatáčce dostal před Sysla. Za to dorostenci už začínali mizet v dálce. Dech dobrý, nohy si jdou samy, jen v hlavě to moc nefunguje. "11,10,9 kol do cíle," běží mi v hlavě rychleji než moje nohy po tartanu. Není se čemu divit, když jsem se na druhém kiláku dostal k nula kol do cíle. Čas 7:12 zaváněl ostudou a tlukot mého srdce infarktem. Konec. Za tři týdny, až zas dorazim na Kotlářku, už tu trojku doběhnu. Možná...

Friday, April 20, 2007

Další gól, ale jinak na hovno


Včera jsme hráli poslední zápas letošního ročníku Strahovské ligy. Plejof se nás totiž netýká, protože po včerejší drtivé porážce 11:4 sestupuje THC NP Dynamo Mapník do 4. ligy. Ale jak jsme se shodli, celé jsme si to prohráli v jiných zápasech. Třeba tehdá, jak jsme se porvali a napadli rozhodčího. Za 400 pokuty jsme mu měli aspoň pořádně namlátit.
Já nemohu být se svými výkony spokojený. Sice jsem ve 3 odehraných zápasech 5krát skóroval, ale v obraně jsem nebyl tak jistý jako před zraněním. Kazil jsem rozehrávku, prohrával souboje a nehrál srdíčkem. Prostě jsem mančaftu nepomohl tak, jak bych si to představoval a chybělo i trochu toho štestíčka. A hlavně ty kopačky. Děsně mě tlačí a balóny od nich vůbec nelítají tam, kam mají. Fucking Umbro.

Sunday, April 15, 2007

Bárbekjů


Z dlouhý jsem si kromě úžehu odvezl taky parádní hlad. O to víc přišla vhod domluvená očista lampionů spojená s bárbekjů party u Svobodných na zahradě. Nepopírám, že drhnutí lampionů kartáčem by se dalo považovat za činnost perverzní, ale naše asi 150 kusová sada o Velikonocích vypadala jako, když jí před roznosem koupeme v ToiToi a nějakou očistu prostě potřebovala. Odměna přítomným (a že nás bylo dost) v podobě karbanátků na grilu opravdu chutnala a když Lucka Waldová přinesla i slané pendreky, gurmánská extáze vrcholila.
Dneska jsem svou další účast na Kolotoči zamítl a chystám se po dlouhé době na večerní fotbalovou Flóru. A samozřejmě taky večerní zápas Slávie na Slovácku!!!

Hodně teplá dlouhá


English summary nowhere

Stávárna včera pořádala na Kolotoči mistrovství na dlouhý trati. Jak už jsem psal, moje příprava nebyla úplně ideální, navíc jsem od středy začal bojovat s rýmičkou, které neprospělo ani čtvrteční drtivé vítězství 11:1 ve fotbalové Strahovské lize, natož pak páteční ostudný squashový výkon proti Bokovkovi. Tak jsem do sebe nasypal modafen a céčko a s tuberou vyrazil na Kolotoč.
První kontakty se závodním prostředím byly výtečné. Mirek na parkovišti skoro zajel ustájenou Lipicánku (paní Borovičková), když ho chtěla zkásnout o dvacku a za mikrofon se na shromáždišti postavil můj "velký kamarád" Tonda Věžník, který nás začal zahrnovat historickými událostmi typu, že když se na Kolotoči běžel nočák v roce 1986, tak ho Bořan strávil ve stánku, protože neměl zdravotní potvrzení. Ve velkém stylu pokračoval i během závodu, kdy jsme sice byli zásobeni informacemi o každém vetošovi v cíli, ale že Lucka Krafková byla druhá v D21 zjistil až 40 minut po jejím doběhu. Ostatně výsledky nefungovaly ani pořadatelům a zejména při vyhlašovaní to způsobilo trochu rozpaků.
Jak se mi dařilo na trati H21L? V úvodu jsem se cítil poměrně jistě a nerozhodil mě ani pozdní příchod na start. Bohužel na 3.kontrole přišla chybka na dohledávce, což mě srazilo na zadek. Ve stoupení od 4.lampionu se ozvala i moje tubera, takže jsem musel na pár minut usednout na pařez. Ale stále nebylo nic ztraceno. Na sedmičce, kde byla občerstvovačka jsem vyzpovídal Princla o aktuálním dění v H21. Po 100 minutách tu
jasně vedl Bingo. Krize přišla na devítce. Pro zrychlení jsem musel změnit svou taktiku. Mapa i trať nabídla možnost vyhnout se nejfekálnější části závodu a navíc vyžrat další občerstvení na 14. Krok to byl správný, protože od 16 jsem šel už v podstatě krokem až do cíle. Nakonec výkon přes 100 minut a i když na papírku bylo v cíli DISK, cítil jsem se jako vítěz. Poučení do příštích závodů je jasné, hlasit se do káček.

Celá mapa s postupy

Thursday, April 12, 2007

Dlouhá už o víkendu


Už za dva dny se běží první letošní mistrovství, dlouhá trať na Kolotoči. Původně jsem se přihlásil do hlavní můžské kategorie, ale zdrcující porážka na východočeském obloži v kategorii H21D mě donutila dopsat do přihlášky za H21 ještě písmenko L, i když zpětně lituji, že jsem tam nedopsal K.
Včera jsem byl totiž klusat. 20 minut to šlo, ale pak jsem se začal potit a lapat po dechu, načež jsem přešel do chůze a za dalších 15 minut byl
zase doma. Zdá se tady, že jsem ve formě. Nicméně sobotní koncert Božího sou(n)du na Kolotoči bude boží. Tak se držte, pardálové!!!

Dám šest baget a budu tlustý jako barel


English summary nowhere

Vlezl jsem dneska na váhu. Co se stalo, můžete vidět na obrázku. Řekl jsem si a dost a rozhodl se založit si blog. Dost netradiční způsob jak shodit přebytečný kila, ale lepší jak přestat pít pivo nebo začít jíst brokolici.
Jeden by se ptal, co tím jako sleduju. Já říkám, že téměř nic. Možná ospravedlnění toho, proč mi budou brzo všichni říkat Metráček. Anebo důkaz, že blog nemusí mít jenom výkonnostní sportovci.com