Krosový karmagedon

Zkratka KZ není jen nickem snoubenky pana NP, či nadávka mající jejího adresáta za vykonavatele orální rozkoše, ale v literatuře se s ní můžeme setkat i ve významu Krosový Závod. A jelikož jsou takové závody docela dobrou příležitostí, jak jít občas taky něco v tempíčku (a ještě se pobavit), sem tam na nějaký zavítám. Bohužel v poslední době mě trochu trápí karma.

Jó, karma je svině

Nejdřív VelKunda. Tu jsem pro jistotu neběžel vůbec, protože jsem se na fotbálku zamotal do záclony a vyjebal si kotník. Ale aspoň jsem startovný zkapalnil v luxusní cider.

Bezva kšeft

Pak jsem vyrazil do Prokopáku na Běh cyklistů. Pěkný blátivý okruh se dvěma zalamováky jsem si proběhl, takže mě nemělo co překvapit. Ve třetím kole jsem měl už celkem dost a moc jsem nechápal, jak dám další tři. Ve čtvrtym jsem se už radši dost šetřil a nechal soupeře běžet, ať se vycukaj. Když mě ale na posledním kopci nějakej strajda povzbuzoval slovy "už jen seběh do cíle", začalo mi docházet, že jsem někde v přípravě udělal chybu. A když pak všichni přede mnou nezatočili do pátýho kola, ale do cíle, došlo mi, že jsem kokot.

Tak už jen šest kol do cíle (Foto Berta)

Zatím posledním KáZetem, který jsem poctil svou účastí, byl Běh Partyzánskou stezkou. Bet mi ho doporučil s tím, že se na něm dá vyhrát spousta autokosmetiky. A jelikož by můj kundolap potřeboval trochu naleštit a provonět, vyrazil jsem do Oseka u Hořovic, což je vesnická díra u plzeňský dálnice. Už od rána se vše hroutilo, jako domeček z lepenkový krabice. Snídal jsem kávenky (nic jinýho doma nebylo), na hajzlu hospody Slavoj pode mnou ruplo prkýnko a, co bylo ze všeho nejhorší, v cenách nebyla žádná autokosmetika. Jen plátkovej ajdam třicítka a plechovka sardinek.

Osecké retro: Zájezdový autobus fotbalistů Slavoje, vyčerpávající seznam sponzorů, ajdam třicítka a sardinky.

Nebylo o co závodit, a tak jsem nechal čelo běžet a v klidu si cupital to svoje. Trať jsem neznal, ale jelikož v čele jelo auto se dvěma majákama a všude důležitě stáli místní s visačkama "pořadatel", neměl jsem strach. Jenže jakmile se po úvodní asfaltové lízačce vběhlo v lese do terénu, visačky zmizely, a mně nezbylo než viset ostatní. Ti se ale po chvíli vydali z kopce zpět na silnici a i když jsem plánek trati moc nedlouho nestudoval, měl jsem tušení, že tudy trať nevede. A taky že jo. Nastal průzkum terénu, no naštěstí partyzáni neprozřetelně v úkrytu kouřili crack, takže se šlo za dýmem. Když jsme se konečně po kilákovym přídavk
u vrátili na trať, už tam lezli zasloužilí mistři sportu. Nicméně předbíhání a machrování mě docela bavilo, čili s mental power to nebylo tak špatný. Nakonec jsem měl i motivaci hnát k cíli - po vyběhnutí z lesa jsem změrčil, jak se kus přede mnou komíhá Lipicánka. A svou čest jsem bez problémů uhájil.

Vyvěšený plánek je značně matoucí a odpovídá době pořízení. Běží se trochu jinudy. A to i když jdete dobře.

Modře průzkum terénu