Kdo nic nedělá...

...nic se mu nestane. Bet skáče přes švihadlo a urve si meniskus. Blaďas soupaží a má rýmičku. A já se jen válim a jsem jako rybička. Trochu vypasená rybička. Každopádně kromě pojídání dětí a zapíjení to huhukoktejlem občas i sportuju. O Vánocích jsem představy Lordů Hoven (Terrence a Philipa), že nalyžuju míň než 104 km, zadupal s chutí do sněhu, abych pak ve famózní lyžařské formě nastoupil do LOBařské sezóny a bojoval o poslední místo v áčkách. A když jsem nedělní závod doslova prosral na Toice, bylo ještě těžší nebýt poslední.
Další lyžovačka mě čekala minulý víkend a opravdu jsem se činil - 80 km je na mě pořádná porce a dokonce se mi podařilo přetočit zviřátko. A u prasat to taky nebylo zadarmo, spousta toho tekla proudem.
Co se týče nějaké další sportovní činnosti, kromě pravidelného pondělního florbalu, občasné úterní cupitačky a nepravidelného nedělního fotbalu (včera jsem byl tragický) hniju za živa a budu mít dost problémů udržet na jaře první dvoustovku v ranku a dát aspoň jednu dvoustovku pod 30. Každopádně po Jarním poháru v H21C nebo D budu vědět víc.