Školní výlet

Na základce jsme jako školní výlety pravidelně absolvovali výchovné koncerty v kostele Šimona a Judy, což sice byla pořádná peetchovina, ale na druhou stranu to byla výborná šance, jak nasrat pár babic, které se s despotickou vervou snažily udržet během tragického hudebního představení pořádek.
Na gymplu moc výlety v kurzu nebyly, i když na ten do Vídně nezapomenu, protože jsem měl šanci konečně pořádně poznat, jaké jsou spolužačky slepice. Takže zatímco ony obcházely všechny možné obchody, já měl spoustu času na kulturu. A když vezmu jako výlet lyžák, tak ten se klasicky změnil v týdenní kalbu, ze které jsem si přivezl podmínečné vyloučení ze školy za kouření na pokoji, i když jsem nekouřil a vlastně v tom pokoji, kde se kouřilo, ani nebyl.
No a na VŠE nejsou výlety v rámci výuky už vůbec. Teda kromě předmětů docenta Patočky. Ve druháku jsme jeli v rámci územního plánování do Čísovic a Mníšku, takže jsem aspoň viděl Betovu betonárku a domek Zbyňka Merunky. A letos se pod hlavičkou předmětu Místní a reg. kultura, památková péče jelo na tři památky v okolí Čáslavi.

Rozhoupal jsem se na poslední chvíli, takže do busu jsem se nevešel a nakonec aspoň sehnal místo v autě. Posádka byla luxusní - řidič Honza s kolenem Adolfa Koče, náplavka Petr s copánky z vousů, loverboy Michal, co chodí na bohoslužby, protože si myslí, že to je legrace, Radek a já. Řidič Honza nás úvodem ujistil, že nebude moc brzdit, protože brzdy vydávají nějaký divný zvuk, pět velkých kluků si vlezlo do krátké felicie a jelo se. V Časlavi se řidičovi nějak pomotaly směry a přesvědčit ho, že Železné hory nejsou na sever a že nemá vjíždět do města byl trochu problém. Ale nakonec byl zásadní argument, že jsem jel přes Žleby v létě dačkou, což ho, jako bývalého majitele trabíka, definitivně uklidnilo.
Takže do Žlebů jsme dojeli, ale bus nikde. Najít hospodu nebylo těžké a když jsme zjitili, že otevřeli asi tak před minutou (bylo 10), zavládla dobrá nálada. Dvě malý, dvě velký a pito pro řidiče. A pak, že gentlemani nepijou před polednem, když hospoda byla ze 3/4 plná místních. Ku podivu nám náladu zvedlo i placení. Říct si o tykadlo značky Rebel 12,50 je nehorázné a navrhuji podniknout výjezdní zasedání do Žlebů, resp. do hospody U Kosů.
Jenže tím všechna sranda skončila. Až do 5 jsme chodili po památkách bez šance na jídlo i pivo. Holt jsem podcenil Braníčkovou zásobu. To bych byl mezi spolužáky za Boha, kdybych tahal z batůžku jednoho za druhým, jak Bokovka tehdá na Slovensku.