Indické zápisky, den -1: Vízová komedie

Do odletu zbývá 18,5 hodiny a já vycházím z indický ambasády na Letné. Cejtim se ultrašťastně a následující pohled do pasu vyvolává erupci smíchu. Jestli mě někdo viděl, musel si myslet, že jsem retard...

Nápad vyrazit s Bokinou za Jiřinem do Indie vznikl v druhym poločase čtvrtfinále Ligy mistrů AC Milán - Barcelona. Není těžký přijít na to, že vzhledem k pokročilé hrací době jsme už byli celkem nalitý, a pak že zápas, který skončil 0:0, nás úplně nebral. Kupodivu nás to nepřešlo ani poté, co jsme vystřízlivěli, a tak jsme začali řešit letenky. Do termínu pak trochu zasáhla svatba Pápna a Peťky (dovolenou jsme museli trochu zkrátit), Bokyho plán na kalbu v Istanbulu naštěstí nevyšel (Turci včas zdražili letenky), a tak jsme nakonec koupili let s Rakušákama přes Vídeň. To do odletu zbýval necelý měsíc.

Očkování jsem pořešil ihned a 13 dní před odletem jsem zamířil poprvé na velvyslanectví kvůli vízům. Dal jsem si záležet, formulář, který se z valné části snaží odhalit, jestli nejsem Pákistánec, jsem až na jednu drobnost vyplnil dobře, takže jsem se těšil, jak za týden budu mít víza v kapse.

Šest dní před odletem jsem plánoval navštívit konzulát podruhý (a naposled). Ještě než jsem se stačil sebrat z práce, volá mi ženská z ambasády. Že je se mnou problém, protože jsem novinář a chci turistický víza. Že mám přijet na pohovor. Tak jsem tam přijel, chvíli čekal, a pak poslouchal hovor v angličtině z vedlejší místnosti. "Můžete s ním promluvit? - Ne. - Ale on stojí vedle. - Ne. Ať napíše na papír, že tam nejede pracovně." Tak jsem vzal tužku a strašidelnou angličtinou psal, že dělám sport a nic jinýho mě stejně nezajímá. A že to je dovolená a bla bla bla...

Ještě jsem to zkusil přes tiskovýho mluvčího ministerstva zahraničí, jestli to nejde nějak vyřešit. S Indama prej ne, že tam jsou vždycky problémy. Prej nemám do formuláře psát, že jsem novinář. Tak dík, to už vim taky.

Uběhl víkend, pak pondělí, pak úterní svátek a když byla středa, takže jako dnešek, den před odletem jsem bez víz už byl malinko nervózní. Stálo by mě to sice jen letenky, ale stejně. Takže jsem zavolal a tak nějak se dozvěděl to, co jsem čekal. Že mi turistický vízum, za který jsem zaplatil 850, nedají. Že musim mít novinářský, který stojí o osm stovek víc.

Tak jsem se sebral potřetí a jel zase na Letnou. Ind si mě proklepl, kam jedu, s veselym pískáním vypsal účtenku na dalších osm kileček a když už jsem myslel, že mi dá pas, řekl, ať si přijdu odpoledne. To už jsem se byl docela nasranej.

Takže teď tu stojím počtvrtý před indickym velvyslanectvím a děsivě se gebim. Tentokrát všechno proběhlo hladce, jen jsem předložil dvě účtenky a dostal pas. Vízum mě stálo 1650 a jedu do Indie jako mediální mrdka. Anebo že by ne? "Visiting as a tourist. Not allowed to perform any journalist activities," stojí na vízu a já nevěřím svym vočím. To, že mě v Ganeshlandu budou brát na hůl, s tím počítám. Že mě ale voberou už v Praze, to jsem fakt nečekal. Ale co, hlavně že to nakonec dopadlo a ráno se Zvířátkem letíme. Jen teď nevím, jestli budu moct psát z Indie blog...