Bejku, jedu bajky!

Před týdnem jsem po dlouhé době vyrazil do bajkové komunity na Pražskou MTBO ligu, která se jela na Strahově, a kupodivu jsem si to náremně užil. A to nejen díky tomu, že jsem přišel po svých a nakonec jsem musel být odvezen Bokyho kundolapem, protože jsem nebyl schopný po svých také odejít. Nicméně někde mezi n-tým (neboli nevimkolikátým) a n+1 pivem jsem plácl od boku, že bych o týden později mohl na Kládinově MTBO lize i závodit. Asi jsem si říkal, že nic neriskuju, ´kož nevlastním helmu, stoleček a vlastně ani to kolo. Jenže to jsem se šeredně spletl a nezachránilo mě ani to, že si většina účastníků téhle vypunkované akce na počest Bábíka z večera nemohla moc věcí pamatovat.

Přesně týden na to se běžel pražskej přebor v běhu napalmem na Pražačce. Ponechme stranou můj tragický výkon - hůř jsem sprint snad ještě neběžel (kdybych byl Kalimérko, tak řeknu, že rýmička už byla na cestě). Důležitější bylo to, že mi Jiřin ihned, jak jsem přišel, oznámil, že mi přivezl to kolo. Jelikož on tehdy na Strahově nebyl, tak mě to o to víc překvapilo, ale prej se mu pochlubil Lorenc, že sháním (wtf?) bajk bez nášlapů. Takže jsem měl kolo.

Po sprintu a několika kelímkách ve stánku u Papriky jsme se rozhodli přesunout na pivo na Šiškov k Lípě. S Lorencem jsme utvořili grupeto a vyrazili přes Vítkov. Kousek od Ohrady se nám naskytla skvělá podívaná, do které jsme se jako našeptávači rádi zapojili. Holka s borcem si tam totiž dokazovali, jak moc se milují. Probíhalo to asi takhle: Řekni mi, že mě miluješ, a já se svlíknu - Ty, vole dělej, řekni jí to - Ale jóó, miluju tě (holka sundavá šaty a jde do spodního prádla) - Hele, svlíkni si ještě něco - Až se svlíkne on - Ty vole, dělej, svlíkni se - Sundám jenom triko - To se nepočítá, sundej i trenky, jinak se nesvlíkám - Kámo, sundej trenky, my se nebudeme dívat - Ale já jsem na vostro - Vidíte, on mě vůbec nemiluje - Ale miluje, koukej, už sundavá trenky - Teď ty (sundavá podprsenku). Pak už show skončila, protože nejdřív přidžogovala skupinka vedená Krajícem (slušná náhoda) a pak se přišli podívat i Esgéčko s Paclošem. Takže jsme zase šlápli do pedálů a hurá za pivem. Po menším kufru jsem už sáli nefiltrované luxusní Kouty. Rád jsem pak přijal Lorencovu nabídku, abych přechrápal u něj v Troji - bajky byly hned druhý den, takže jsem si ušetřil noční i ranní projížďku skrz celou Prahu. Navíc nad pivem bylo domluveno i půjčení helmy (Pacloš dík, jak ti jí mám předat zpět?).

Slovanská lípa - dopuručuji

S Jiřinovým kolem to ale nebylo tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Už když mi ho předával, spustil několikaminutový monolog, co se na něm všechno pravděpodobně posere, který zakončil instruktáží, ve které se mě - totálně manuálně neschopnýho ignoranta - snažil naučit, jak snýtovat prasklý řetěz. Kdybych oživil Pouštní lišku, legendární prabajk, na kterém jsem absolvoval svoje jediný MTBO v životě, asi bych udělal líp. Každopádně jsem se ráno u Lorencem probudil dost použitý a díky nefiltrovaným bírům značně barvyschopný a po krátké resuscitaci přebrodil Vltavu do práce, kde jsem navíc musel na poradu.

Den jsem nějak překlepal a když jsem vyrážel směrem na Palmovku, abych se mohl trochu přiblížit metrem směrem k Motolu, docela jsem se i těšil. Jenže na Libeňáku to jenom ruplo a řetěz prasknul. Co se dělo následující půlhodinu raději nebudu zveřejňovat, protože na vlastníka bicyklu se sneslo opravdu mnoho nadávek. Ačkoliv na mě jako nýtovače začátečníka nebyl příliš dobrý kurz, boj s technikou a vztekem jsem nakonec vyhrál. Pak jsem pěkně opatrně dojel na metro, pak na Butovice a pak až na Saunu, oblékl si klackáče a stulpny (můžu se vymlouvat, že jsem měl s sebou jen věci ze sprintu, ale upřímně - mohl bych jet v něčem jiném?), vyfasoval od Kládina poslední kus chybějící výzbroje (mapník) a vyrazil.

Mapa i s dementníma postupama

K závodu snad ani není, co psát. Snad jen, že jsem si hned na jedničce totálně roztrhl klacky v rozkroku (nejsem Boky, takže šly do koše), že jsem udělal pár idiotských chyb, že jsem kvůli neznalosti mapového klíče musel skákat s kolem ze srázu a to je asi všechno. Vzhledem k opatrnosti jsem dokonce ani neurval řetěz, což je skoro neskutečný. Po dojezdu klasicky pivo a párky u Papriky a další pivo a tak dále. Když už jsme chtěli s Lorencem odjet, přišla smršť, a tak jsme zalezli do všivácký boudičky. Bohužel došlo pivo a někdo dostal nápad hasit žízeň panáky, ale naštěstí jsem se víc věnoval dělání obrázků, a tak jsme o půlnoci odjížděli relativně v pohodě.

Ukázka z afterparty (více na Facebooku)

Na Plzeňský jsme chytře zabrali pruh pro autobusy, na Andělu se rozdělili, já pak šlapal po cyklostezce do Bráníka, na který překáželo jen pár vylitin před Žlutýma lázněma. Dál jsem to šoupnul na stezku směrem ke Krčáku. Ta bohužel v jednu chvíli záhadně zmizela, čehož jsem si nevšiml. Naopak jsem si naštěstí na poslední chvíli všiml, že se řítím proti závoře. Za brzdy jsem vzal tak vehementně, že jsem šel ihned přes řídítka, ale parakotoul jsem celkem ustál, takže jsem si jen malinko odřel kolínko. Rozhodně jsem dopadl líp jak Bořan, který to domu vzal nejspíš přes diskotéku, na který dostal naloženo od vyhazovače. Každopádně si to nepamatuje... Já byl v jednu doma a byl jsem docela rád, že jsem rád.