Romantischer valentiner Lauf mit dem kleinen Tier

V pátek volám Bokovkovi, jestli teda pojedeme na lyže. Prej nemá půjčený ani jedno cock-car (audina či BMW v hantýrce Top Gearu), takže zkouším Bete, jenže ten jede s trenérem Brázdou na Kladýnko lízat asfalt, protože chce vyhrát autokosmetiku. Jizerky jsou teda zavrhnuty a vymejšlíme, co spácháme. Cupitačka je jasná, ale kde? Nakonec se domlouváme na zkrácenou Posázafskou, že si uděláme romantický výlet...

Ráno do sebe házim dvě čokorolky a cupitám na Nádraží Krč. Na perónu obdivuju vysloužilýho trempa, kterej má na hlavě čepici s liščim vohonem a na triku odznak šerifa. V jedenáct tam přijíždí hurvínek a v něm Zviřátko. Plkáme o ničem a krátíme si tak dost dlouhou cestu podél Vltavy. Pak se nám nějakej vylitej ajznboňák snaží prodat cosi, co prej někomu pomůže, tak skáčeme v Kameňáku z vlaku a pouštíme stopky. Hurá do Vlčí rokle, ve který jsem ještě nikdy nebyl.

Premiéra docela bolí a to roklí klušeme netradičně na úvod. I když možná to v ní utíká o trochu víc než na asfaltce vedoucí durch Požárama. Každopádně jsem si v ní pěkně užil a vím, že tam při klasický Posázafský vlézt fakt nesmim. Pak poklidný cupitání, Bokyna vypráví, jak se s Lorencem parádně vylili u Boba, čili příběh na dvacet minut. Kopec do Jílovýho dávám silou vůle a v kopci z Jílovýho už pochoduju. Pak se vydávám i směrem k vyhlídce, když už jako dneska běžim místy, kterym se na Boží hod vyhejbám jak čert kříži. Takže nad Sázavou můžu dát se Zvířátkem vlkovku a s jednou pěškobusovou vložkou to dotlačit do Petrova.

Na hodinkách mám přes kilo minut a hurvajz do Prahy jede až za hodinu, takže hledáme hospodu. První má z technických důvodů zavřeno a když už propadáme panice, zmerčíme ceduli Western bufet. Chvíli hledání a pak už lezeme do sklepa nějakýho domku a objednáváme dvoje Svijany 11°. Ty moje jenom zasyčí, mávám pro další a hermelín a za necelou hodinu tam nakonec natlačíme tři kousky. Pro strejdu Příhodu kupujeme do báglu dvě lahvový Plzničky a celý rozbitý cváláme z Petrova k Sázavě na vlak. Nakonec máme ještě rezervu, tak se Zvířátko nechává prudit dědkem, kterej chce, aby Boky lezl po skalách. Jakmile houkne hurvínek, otvíráme o koš Plzničky, sedáme na stejný místo u hajzlu, kde jsme seděli i cestou sem, a smějeme se nalitýmu průvodčímu, co nedokáže ani najít drobný ve šrajtofli. Cesta pak krásně ubíhá a my sme sakra spokojený, jak se nám ten lauf povedl. Hotovej romantickej vejlet, když je skoro ten Valentýn.

A teď hurá na druhou fázi - Mlsnej kocour volá...