Ševče, drž se svého kopyta!

Pár lidí tvrdí, že jsem alkoholik. Když se občas ráno probudím, v držce mám jak v polepšovně a z hlavy dětský chrastítko, chca nechca s nima musím souhlasit. I proto jsem v sobotu opustil Veličenstvo slavící v hospodě sešívaný titul a kývnul na Bokyho nabídku zajít do čajovny na vodnici. Vyměnit svět zažloutlých ubrusů politých pivem za hnízdečko inteligence občas neuškodí. Zpětně vzato - další Bokyho nápady s čistým svědomím vyenpéčkuju. Proč?

Stačil rychlý pohled do nápojového lístku, abych věděl, že na nic nabízeného nemám chuť. Zdvořile položená otázka na nabídku vína také nepadla na úrodnou půdu, nicméně sympatická slečna nakonec vytáhla z podpultu medovinu. Po panácích servírovaná dobrota dokázala utišit touhu alkoholikovu, ale zároveň nezpůsobila omámení mysli.

To jsme nechali až na vodní dýmku. Jak jsme tak v pohodě bafali, přišel čas na výměnu uhlíku. Nový bylo zapotřebí zapálit svíčkou umístěnou ve skleničce. Když tu hopla! Uhlík se topil ve vosku, plamen zhasl a v čajovně to ve vteřině vonělo jako v muzeu voskových figurín. Slečna přišla, usmála se, vzpomněla, že i jí se to občas stane, přinesla další uhlík a pobavená zase odešla.

Z vodnice jsem dostal pořádnou žízeň, kterou nezachránil ani druhý panák medoviny. Přišel čas na čaj. Nabídka úžasná, ale čím se proboha ty čaje liší? Vybírám podle názvu - zelená vopice. Horkou vodou zalitá pepermintka to asi nebude, ale co. Za chvíli přistává na stole souprava jak z malého chemika. Baňka, třecí miska a konvička. Smedný jsem už jak baset, přelévám vodu z baňky do konvičky a z úst slečny slyším jen ssssssssssssss. Voda měla trochu vychladnout. No nic, vylévám obsah konvičky do třecí misky a co s tím? Vylít? Ne, to vypijte - bude to dobré. Připadám si jako idiot. Ve snaze zabránit dalšímu faux pas si už raději nic dalšího neobjednávám.

A poučení? Zhaly, drž se svého půllitru!