Čtyřiadvacet hodin v klackách

...to byl jeden z důvodů, proč Kubovi nedalo ani moc práce, aby mě jen týden před startem přemluvil k účasti na Thüringer 24 Stunden OL. Tím druhým bylo to, že výrazně nejlepšího kamaráda bez kamarádů naposled nepustil Ital na víkend, takže jsem se snadno dostal k možnosti neomezené konzumace všeho tekutého na RUMcajsových mílích (kam všichni určitě přijeďte). Bohužel s těma klackama to nakonec úplně nevyšlo.

Prolog

V pátek se ženeme po německých autobánech, abysme stihli postavit stany. Ondřej, Kuba, Šárka, Pakuo, jeho paní, já a tři malé, ale za to vytrvalé, zdroje hluku a lumpáren. V Martinrodě kousek za Erfurtem jsme včas, takže stíháme pár žateckých jedniček a hlavně koncert na rozeskákání. Jó Němci, ty se umí bavit.

Ráno je solidní kláda, tak se jdu zahřát ke Conradovi do gešeftu. Haben Sie nummer Zwölf? Nemaj, ale naštěstí mi padnou i o půl čísla menší. Kotníkový integrátory za 130 éček holt u Mráze v obchodu neseženeš.

Systém

Možná by nebylo od věci vysvětlit, jak se to běhá. Štafeta má šest lidí (minimálně dvě baby a jeden veterán), kteří se 24 hodin neustále točí. Jejich pořadí musí zůstat zachovaný, beztrestně lze stáhnout jednoho člověka. Celkem je 38 úseků, které se dělí na denní a noční, dlouhý a krátký, těžký a lehký. Kromě určitých výjimek je volba jejich pořadí zcela na vás, takže se dá různě taktizovat. Startuje se v 9 ráno, končí o den později.

Pakuův rozpis úseků. Levá varianta, podle které jsme měli oběhat vše, vzala za své už po Ondřejově rozběhu. Les bych o dost pomalejší, než se čekalo.

10:31 Úsek první (long easy)

Na denní úseky mi Pakuo nadělil dva krátké těžké a jeden dlouhý lehký. Ten si beru jako první, abych si na lehčí trati osahal terén. A neni to úplná hovadina. Třeba brzy zjišťuju, že pohybovat se do kopce terénem se může rovnat brzké smrti - to když nechci jít na rozdíl od nějakého Onkla po cestách do pravého úhle, fikám si to jen trochu lesem a on mi tam brutálně nakládá. Podložka je hodně měkká, všude je borůvčí po kolena, v něm je navíc spousta klacků a o moc lepší to není ani na většině z miliardy místních průseků. Nicméně easy je fakt easy, v pohodě nacházím i devítku lišácky schovanou pod větvemi smrčků a 6,7 km dávám za 43, tedy minutu pod čas v našem rozpise. Jelikož na úvod jdeme delší úseky všichni, je čas i na hodinovýho šlofíka.

15:06 Úsek druhý (short difficult)

Pakuo, Šárka, Magda, Ondřej a Kuba mají své úseky za sebou, takže je řada zase na mě jako třetím v pořadí. Radost mi dělají nové kotníkové boty, které k mému překvapení docela fungují a můžu to pálit. Držím se osvědčené cestařské taktiky, daří se mi eliminovat chyby a když si chybně vybavuju směrný čas podle rychlé varianty, omylem zrychluji úsek z pětatřiceti na 34. Za odměnu si dávám Cool Grep a šikanován malými Skripniky zevluju.

18:35 Úsek třetí (short difficult)

Pauza mezi úseky se krátí. Jednak přišla série krátkých úseků, a pak Magda podle plánu po svém jediném okruhu skončila. Točíme se tak jen v pěti. Nohy jdou ale furt dobře a hlava taky, takže si na třetím úseku chvíli vodím Wielanda Kundische. Teda než mi uteče borůvčím. Tentokrát jdu 4,9 km za 33 a daří se i ostatním, takže oproti plánu B jsme v mírném předstihu. Kdo mě ale pěkně sere, je Conrad. Stačilo sedmnáct kiláků a jeden z kloubů jeho superbot je už utrženej. Depresi se snažím zahnat jídlem. Noc bude dlouhá.

21:05 Úsek čtvrtý (long difficult night)

Původně jsem měl jít část LDN (fakt super zkratka) za světla, ale to neklaplo. Zatímco mi během předchozích úseků vždycky pršelo jen trochu, tady mě na prvním průběhu pod dálnicí chytá chcanec jako hrom až z toho dělám první větší chybu. Prší tak hodně, že není nic vidět ani s Lupinou. Všechno jde jako po másle, ale jen do předposlední kontroly. Fakt si ji hlídám, musím být kousek od ní, ale přes smrčky ji nenasvítím. Chytám tam búra a připravuju se o fakt dobrej čas na úseku. Takhle jdu 7,4 km za 63. Nicméně chuť jsem si spravuju žateckou Baronkou a jdu chrápat.

Z eLDéeNky jsem s totálně promočenym Pyřintem

1:43 Úsek pátý (Short Easy Night)

Je to fakt lákavý vstát takhle v noci a jít si zaběhat na pětadvacet minut, kolik má krátká lehká noční trať. Dokonce tak lákavý, že jsem si budík nařídil o hodinu dřív. Takže mám spoustu času dělat umění a vzít na sebe suchý klackáče, který si bohužel musím po každém úseku sundavat. Stejně ale přicházím pozdě na předávku, takže na mě musí Kuba tři minuty čekat. Lupinu tentokrát měním za MagicShine Beťákovo ségry, což je sakra rozdíl, ale na tomhle dětskym úseku to nevadí. Z lesa  každopádně přibíhám s prasklym kloubem i na druhé botě a konečně poprvé relativně suchej.

4:07 Úsek šestý (Short Difficult Night)

Tohle je totální peklo, navíc mě začínají trochu brát křeče, takže musí jít do akce emspoma. Tentokrát jsem spíš polehával, protože bych se asi nevzbudil. Už se mi opravdu nechce znovu oblíkat, ale musím. Začíná trochu svítat, ale v lese je ještě brutální tma, takže na těžký úsek zase beru Lupinu. Terčíky mi ale naskakují, teda až na osmičku, kterou jsem už sice měl, ale to byla za tmy spíš nevýhoda. Prostě ji hledám, tam kde si pamatuju, že je, a ona tam není. Prokletou 41, kde jsem o pár hodin dřív nechal pět minut, si tentokrát hlídám. Jeden z kloubů těch scheisseschuhe mě nadobro opustil, ale už nemám sílu to řešit. Jdu to za 36 a ihned po předávce Pakuovi lezu do spacáku. Musím se trochu víc prospat.

7:20 Úsek sedmý (Final Farsta)

Zatímco se chystám na poslední úsek, Šárka s Ondřejem míří do sprchy. Vědí, že oni svůj poslední úsek už do časovýho limitu nestihnou. Závidím jim. Moc. Kuba přibíhá děsně spokojenej a opět v parádním čase. Prej je to krásná ťukačka. Hm, tak to měl něco úplně jinýho než já. Obzvlášť postupy 4 až 7 kolmo na vrstevnice jsou lahůdkový. Nohy za sebou táhnu stejně jako smrad z energetických nesmyslů, kterými jsem nacpanej až po uši. Navíc při každém přelézání větve se bojím, že dostanu křeč. Hlavně ale nechybovat! A to se daří. Závěrečných 36 minut je za mnou. Pakuovi, který se právě stává našim finišmanem, předávám na čtvrtém místě. Teď si Baronku rozhodně zasloužím.

A mám to za sebou. Dopracováno mám v 7:56. Pakua ještě dalších 4,7 km čeká.

Resumé

Lahvacove.misto.cz nakonec dobíhá na pátém místě a má radost. Obrovskou. Konkurence totiž byla velká a cíl, který jsme stanovili na velké pódium, jsme splnili. Já v lese strávil 271 minut, z toho 124 v noci. Sedm mých úseků měřilo pod čarou necelých 36 kiláků. Kolik to bylo v reálu, a že to kvůli obíhačkám hodně nabylo, radši ani nechci vědět. Našel jsem 108 lampionů, udělal jednu velkou chybu v lese a jednu při předávce. Dobrej trénink na Jukolu.
Ještě před vyhlášení jsem ale musel ke Conradovi. Jelikož dám dohromady jen věty typu Meine Schuhe sind kaput, ich möchte Geld züruck, vzal jsem si na pomoc Ondřeje. Byla to správná volba, protože po chvíli jsem omlátil Conradovi boty o hlavu a vzal si zpátky svých 130 éček. Pak už byla velká sláva. Nejdřív proběhla asi dvouhodinová děkovačka, kdy se vzdával hold všem od stavitele tratí přes starosty až po doplňovače hajzlpapírů do tojek. No a pak už si šlo lahvacove.misto.cz po diplom, kytku a pumpičku. Takovou parádu jsem už dlouho nezažil.