(Ne)kulturní okénko
Tak jsem si projel pár poslední příspěvků na blogu a zjistil jsem, že se z něj stal solidní alkoblog. Aby to nevypadalo, že jsem totální násoska (což samozřejmě nejsem), rozhodl jsem se pro změnu publikovat i jeden kulturní poust, abych si u inťošek zlepšil renomé.
Minulý týden jsme totiž zavítali na kocert Xaviera Baumaxy, co ale nebyl koncert, ale spíš recitál. On to vlastně ani nebyl moc recitál, jako spíš taková permormace. A ona to vlastně ani nebyla performace, jako spíš taková demence. Vlastně spíš sračka. Warum?
Vystoupení v Divadle Na zábradlí začalo pásmem asi čtyřiceti básní Em Rudenka. V jejich recitaci se střídali samotný Em a samozřejmě Xavi. Pár jich bylo celkem dobrých, ale většinou to nebyla žádná hitparáda. Sál se vlastně smál jen proto, že v jeho zadní části seděla skupina totálně vožralých/zhulených lidí, který se smáli úplně všemu a dělali solidní bordel. Asi najatí herci.
Přestávka tedy bodla. Hlavně jsme doufali, že po ní začne konečně nějaká šou. Nezačla, dál se četly básničky. Pravda, jejich vulgarita neúměrně vzrostla, takže se recitovalo o hovínkách a já nevim čem ještě. Nakonec Xavi chytil sladký dřevo a začal hrát. Nicméně všechny písně v dvojnásobnym tempu. Připadal jsem si, jako kdybych se účastnil nějakýho pokusu s názvem: Jak dlouho je divák, co zaplatil dvě stovky, schopný snášet interpretovy sračky. Když Baumaxa začal dávat písně, který při poslechu CD automaticky skáču, protože z nich jen bolí hlava, utekli jsme na bar. Evidentně jsme nebyli první, bo hlediště v tu chvíli bylo v podstatě poloprázdný.
V přilehlé kavárně už nasával Em Rudenko, a tak jsem neodolal a jal se ho tázat, co to kurva bylo. Docela jsem si z toho dělal prdel, on nejspíš taky, nicméně můj herecký výkon byl odpovídající kvalitě přilehlé scény. Třeba takovej Lorenc si celou dobu myslel, že to myslím vážně. Každopádně jsem se dozvěděl, že nerozumím umění, že mám chodit na Anetu a Neckáře a že je Emovi jedno, že právě přišli o fanouška. Rudenko pak zdecimovaný argumenty radši utekl popíjet a brečet jinam.
Celá šou je postavená na tom, že Karl cestuje kolem světa a neustále při tom mrčí. Tam, kde lidem padá čelist, on nadává. Tam, kde klasické cestopisy básní o tom, jaká je to krása, Karl kroutí hlavou a nechápe, proč to tam postavili. Nelíbí se mu nic. Ani egyptský pyramidy, ani čínská zeď, ani Ježíš nad Riem ("vypadá to jako obří sloup").
Boky mi to snad odpustí (a Jiřin vám to potvrdí), ale v jedný scéně by klidně mohl hrát místo Karla on. To když v díle z Indie odmítne použít tamní záchod. Argumentaci, proč to nejde, totiž mají úplně stejnou.
Minulý týden jsme totiž zavítali na kocert Xaviera Baumaxy, co ale nebyl koncert, ale spíš recitál. On to vlastně ani nebyl moc recitál, jako spíš taková permormace. A ona to vlastně ani nebyla performace, jako spíš taková demence. Vlastně spíš sračka. Warum?
Vystoupení v Divadle Na zábradlí začalo pásmem asi čtyřiceti básní Em Rudenka. V jejich recitaci se střídali samotný Em a samozřejmě Xavi. Pár jich bylo celkem dobrých, ale většinou to nebyla žádná hitparáda. Sál se vlastně smál jen proto, že v jeho zadní části seděla skupina totálně vožralých/zhulených lidí, který se smáli úplně všemu a dělali solidní bordel. Asi najatí herci.
Přestávka tedy bodla. Hlavně jsme doufali, že po ní začne konečně nějaká šou. Nezačla, dál se četly básničky. Pravda, jejich vulgarita neúměrně vzrostla, takže se recitovalo o hovínkách a já nevim čem ještě. Nakonec Xavi chytil sladký dřevo a začal hrát. Nicméně všechny písně v dvojnásobnym tempu. Připadal jsem si, jako kdybych se účastnil nějakýho pokusu s názvem: Jak dlouho je divák, co zaplatil dvě stovky, schopný snášet interpretovy sračky. Když Baumaxa začal dávat písně, který při poslechu CD automaticky skáču, protože z nich jen bolí hlava, utekli jsme na bar. Evidentně jsme nebyli první, bo hlediště v tu chvíli bylo v podstatě poloprázdný.
V přilehlé kavárně už nasával Em Rudenko, a tak jsem neodolal a jal se ho tázat, co to kurva bylo. Docela jsem si z toho dělal prdel, on nejspíš taky, nicméně můj herecký výkon byl odpovídající kvalitě přilehlé scény. Třeba takovej Lorenc si celou dobu myslel, že to myslím vážně. Každopádně jsem se dozvěděl, že nerozumím umění, že mám chodit na Anetu a Neckáře a že je Emovi jedno, že právě přišli o fanouška. Rudenko pak zdecimovaný argumenty radši utekl popíjet a brečet jinam.
Coolturní tip
Když už jsem se teda pustil do tý kultury, tak vám dám jeden tip. Vždycky jsem myslel, že neexistuje člověk, kterej by mrčel víc než Boky (kromě Trautenberka, ale to není reálná postava). Omyl. Exituje. Jmenuje se Karl Pilkington a je hlavní hvězdou pořadu britského kanálu Sky An Idiot Abroad. Proti tomuhle týpkovi je Zvířátko lehce rozmrzelý optimista.
Celá šou je postavená na tom, že Karl cestuje kolem světa a neustále při tom mrčí. Tam, kde lidem padá čelist, on nadává. Tam, kde klasické cestopisy básní o tom, jaká je to krása, Karl kroutí hlavou a nechápe, proč to tam postavili. Nelíbí se mu nic. Ani egyptský pyramidy, ani čínská zeď, ani Ježíš nad Riem ("vypadá to jako obří sloup").
Boky mi to snad odpustí (a Jiřin vám to potvrdí), ale v jedný scéně by klidně mohl hrát místo Karla on. To když v díle z Indie odmítne použít tamní záchod. Argumentaci, proč to nejde, totiž mají úplně stejnou.
