Jak za čtyři dny natrénovat na 1/2maraton
V pondělí na týdenní poradě povidám: Tak v sobotu se běží Pražský půlmaraton, na startu bude Pavel Nedvěď. Na to následovala otázka od vedení, kdo běží za nás. Hned jsem věděl, že to je v prdeli...
Letošní O-sezonu jsem zahájil na Kobříkově soustředění ve Starých Splavech. Při prvním tréninku jsem si vyjebal kotník, při druhém vypíchl voko a při třetím kvůli vopici skoro nenašel ani jedničku. Pozitiva ale další vétéčko s BéTéčkem mělo. V lese jsme našli sadu umělých pyjů, diskotéku jsme ovládli (což ale nebylo zas tak těžký) a Kuba Holuša zřejmě inspirovaný naším nočním výkonem vyběhl stříbro na HMS.
U Hradčan se v lese válí zajímavá výbavička
Den na to jsem byl na letišti zjistit, jak to Kuba zapil, a cestou domu si nakoupil pár lahváčových dobrot. Žel pád na schodech pod nohy sousedky přežil na rozdíl od kotníku jen Bráník. Takže na mojí tukulatúru začal kromě dočasného šéfování za na Floridě zevlujícího Topíka neblaze působit i fakt, že jsem musel rezignovat na veškeré pohybové aktivity. Stovky naběžkovaných kilometrů a natočených spinnometrů padly za vlast.
Naštěstí jeden z mála sportů, který se dá dělat i s kotníkem na maděru, je sjezdový lyžování. Přijít o MČR sportovních novinářů v obřím slalomu by byl vrchol. Takže minulou středu jsem se vypravil do Rokytnice, kde jsme tentokrát spali v hotelu u fotbalovýho hřiště. Úvodní večírek byl takový zahřívací - i když pár lidí se trochu přehrálo. Já to zatáhl ve chvíli, kdy jsem byl ještě schopný vyjít schody na pokoj. Ve čtvrtek byl samotný závod, o který vlastně ani tak nejde - šestý místo z mediálních mrdek je pěkný a je škoda, že jsem neudržel výsledek z prvního kola. To jsem si dával Dominátora i Koudelku.
Na Lomeňáku bylo krásně. Pod ní ještě líp.
Kukin se baví s Dominátorem. To měl večírek ještě nějakou kulturu.
Pátek jsem si protrpěl v práci a večer dokonal pařící hattrick na koncertu Vagyny Dy Praga. Sobotní derby byl celkem slušnej fotbal, jen jsem se pak do tří do rána trápil nad článkem do pondělních novin. Stejně jsem usnul nad čistou stránkou wordu. Dopsat jsem to musel ráno cestou do Tábora, kde jsem si odbyl letošní závodní O-premiéru. Dva sprinty mi připadaly ideální - bohužel jsem si neuvědomil dvě věci. Zaprvé že mezi závody byla jen hodinová pauza, a pak že jsem od listopadu kromě Kobříkova soustředění běžel čtyřikrát - dvakrát v Krčáku a dvakrát při ski rogainingu. První sprint jsem tak dle své tradice od začátku napálil, ale v půlce mi došlo takovým způsobem, že jsem totálně otupěl a ztratil se jak dement. Takže se dobrovolně vzdávám JJ označení sprinter s potenciálem - teď závodim s Dannym, Baronem a Jehovou (všechny tři jsem dvakrát porazil).
No a v pondělí, když jsem s lejtkama jak z betonu dorazil do práce, mi řekli, že mám najít někoho, kdo poběží 1/2 maraton. Letmý pohled newsroomem mi stačil na to, abych rychle zapomněl, že mě z toho loňského ještě pořád bolí koleno. I když jsou čísla už vyprodaný, naštěstí si Ital najal týpka, pro kterýho není stránková reportáž u nás zas takový nesmysl (pamatuju si, jak mi před dvěma lety, když jsem řešil podobný problém, dívky z PR oddělení řekly, že jestli chci dělat repku z Nedvědem, ať si koupim číslo). Takže běžet můžu a letošní úkol zní: Oběhnout to celý s fotbalistou. Tak doufám, že moc nepotrénoval, protože já jsem první letošní trénink na sobotní 1/2maraton šel až dneska. Hodinu jsem cupital po Krčáku a pak jsem si na Běhej.com přečetl: V každém případě si uvědomme, že na poslední chvíli už nenatrénujeme to, co jsme doposud nestihli. S ubývajícími dny do startu nepodlehněme panice a nezačněme dohánět kilometráž. Smiřme se s tím, že naše fyzická kondice už se do startu nijak radikálně nezvýší. Takže zítra asi půjdu spíš na pivo, než točit.
