Konečně bez kruhů pod očima

Asi jste si všimli, že už to je pár dní, co skončila olympiáda. A patrně jste si i všimli, že už to je pár týdnů, co jsem sem nic nenapsal. Důvod je jasný - 20 hodin práce denně člověka vysaje jako za svítání průžná čtrnáctka Xaviera Baumaxu nebo Em Rudenka.

Takže jsem potřeboval trochu oraz. Zůstal jsem teda ve Vancouveru a jelikož se ze mě za tři týdny bez sportu stal díky nejmenovanému fast foodu v tiskáči chodící Big Mac, začal jsem pracovat na kondici. V pondělí teda ještě ne - to jsem se několika piváky a bílými rumy loučil s kolegy z Týdne.

Velký den nastal až v úterý. Na klacky byla bohužel zima, ale jinak bylo docela pěkně. Oběhnul jsem slavný Stanley Park plný bufeťáků a skoro umřel. Druhý den jsem to zopakoval, už se funělo líp a taky jsem pořídil pár fotek, který jsou na Facebooku.

Ve čtvrtek jsem byl shopovat a myslím, že bych v tom byl docela dobrej, kdyby bylo co utrácet. Takže jsem šel spíš na čumendu a slintačku, protože tady je beztak všechno jen o trochu levnější než v Praze. Taky se mi vrátily první psací schopnosti, tak jsem poslal pohledy.

A hádejte, co jsem dělal dneska? Hledal lampiony. Náhodou jsem narazil na akci Vancouver Sprint Training Camp. Takže něco pro mě. Sice to stálo nekřesťanský prachy, ale je to celkem prdel: pátek dva tréninky, sobota pět (!) fází, neděle dva tréninky.

Pátek
Session 1 (trénink):
Oblíkl jsem se jako socka a vyrazil sockou do UBC, což je místní univerzitní kampus. Klasická neměřená trať vedla parádní čtvrtí plnou malých domečků. V rámci šetření na odpoledne jsem střídal postupy jeden naplno - jeden střední intenzitou. Docela jsem se zapotil a chybek jsem taky pár udělal. Ale co, poprvý letos na mapě (pseudo-hančo-LOB ve Smržovce nepočítám). Cestou zpět jsem v socce musel děsně vonět.


Session 2 (závod):
Když jsem přicházel na místo srazu (opět na UBC), bylo mi jasný, že jsem na lampionech. Pár lidí sedících na louce a převlékajících se do pyžam. Poprvé jsem v Kanadě oblíknul klacky a šel na to. Trať mnohem lehčí než dopoledne a pekelně rychlá. Takže nic pro mě, ale šel jsem bez chyby a od Magnuse Johanssona, což je takovej místní Bagoun, jsem dostal půl minutky.


A na závěr prvního dne kempu největší fór. V cíli jsem se začal bavit se soupeři a říkám, že jsem jako Čech. A oni na mě, že támhleta holka je taky Češka. Tak jsme pokecali a po čase z ní vypadlo, že je z Boru. Tak se zeptám na jméno a ona mě totálně zabije: Andrea Baláková - Vocasova ségra. Ve Vancouveru je čtvrtým rokem a teď žije právě z Magnusem. Takže vyndavačka největší...

Sobota:
Ta teprve bude