ZHALY.kom

Za kulturou: Hurra Torpedo

2012-02-08T17:03:00.001+01:00

V soutěži o nejlepší podnikový video natočený na chytrej telefon jsem s tim neuspěl, tak si to hodim aspoň na blog. Před dvěma tejdny jsem vyrazil se svym novym animálnim holkou a Švihák family na Hurra Torpedo. Představovat tuhle norskou tlupu je asi zbytečný. V sestřihu jsou jen jejich nejznámější covery (marně jsem se snažil oslovit co nejširší publikum), takže chybí jednak flusanec na vlastní péro (ten jsem bohužel ani nenatočil), a pak i hitovka "Kaká na stroji, kaká na stroji, shiting next to machinery". V záznamu pochopitelně neuvidíte ani to, co se odehrávalo po konci koncertu a skončilo někdy nad ránem. Jednak to není nic ke chlubení, a pak si to já ani Boky moc nepamatujeme.

Šestihodinový animální LOB: S vopicí a Zvířátkem

2012-01-17T01:15:00.000+01:00

Asi jsem chytil nějakou nemoc. Nejspíš od Lorence, protože se projevuje tak, že jsem začal točit. Jednak pedálama ve fitku, a pak hlavně na lyžích. Během třech prosincových víkendů jsem najezdil víc kiláků než za poslední tři roky a Alfoncka/Alfrédka/Adolfka se najednou stala poměrně lehce dosažitelnou metou. Trochu mi to asi vlezlo na mozek, a tak jsem se vydal závodit. Jenže puškoběh není LOB a flinta se nedává na pupek, ale na hřbet, takže to dopadlo, jak to dopadlo. Takže ostudou - dvanáct minut mi naložila i Korejka Kim.

Můj ohromný výkon bohužel nikoho neohromil, při nominaci na SP jsem dopadl jak Vesecký, takže jsem si musel najít nějakej jinej závod. Tojnárkův skirogaining nad Litvínovem vypadal jako dobrá náhrada, jen jsem neměl parťáka. Lorenc by mě zničil v prvním kopci, Danny se ještě necítil, takže volba padla na Bokyho. Sice toho letos moc nenalyžoval, ale je to bojovník. Během pátku byla spolupráce doladěna. A pak jsem bohužel vyrazil na jedno s exspolužačkou do Lokálu.

Vzbudil jsem se v 7:20, deset minut před dohodnutým příjezdem Bokyho. Šílenej moták, hlava jako střep, v držce sahara. Matně jsem si vybavil, že mě v půl čtvrtý doma vysypal taxík poté, co jsme zavřeli Lokál a v rámci středoškolskýho flashbacku zašli do Sudu. Na kontě jedenáctka dvanáctek, dvě Cuby a Becher. Ideální příprava na šestihodinovej závod. Natlačil jsem do sebe čtyři dny starej rohlík a vzbudil Zvířátko, který mě s půlhodinovym zásekem nabralo. "Hlavně na mě moc nedejchej," přivítal mě. Snažil jsem se ho neomámit.

Cesta nějak utekla, Boky stihl i podsnídat (sendvič Mexický kuře za 77,-) a už jsme klínovali na Klínech - krušnohorskym velkostředisku nad Litvínovem. Na převlečení jsme měli asi 10 minut, do mapy jsme nakoukli jen zběžně, pak nechali všechny odstartovat, aby se Boky mohl pozdravit s Ondřejem S., a už jsme hnali k prvnímu lampionu.

Mapa s postupy

Začátek ušel. 31 a 35 byla brnkačka, Boky si dovolil se i trochu vyválet ve sjezdíku. Nálada byla bojovná, pokřik "Jeď, ty děvko!" snad nikdo neslyšel a po průjezdu vietnamskou tržnicí u hraničního přechodu jsem zvolili 94 (ostatně jako skoro všichni). Zvířátko mělo v lese před kontrolou první námitky, ale tohle byla ještě pohoda. Pak se sjelo do vsi a s lyžema v ruce vběhlo do Říše. Výšlap v protivětru po silnici byl pekelný, ale lepší jak to objíždět. Po 36 přišla další devadesátibodová na kopci se sjezdovkou. To už Boky mrčel trochu víc, protože mu to nejelo a hlavně místy chyběl sníh.

První krizičku jsme ale zažehnali a pro velký úspěch proběhli bez lyží další vesnicí, ve který nás ale zbrzdil frézující Zetor. Tím skončila první, ale nikoliv poslední, peší vložka. 33 byla v klidu, cestou na 65 se dalo i docela dobře jet. U kontroly jsem ale musel umlčet Bokyho tatrankou, protože začal vyhrožovat, že se na to vysere a pojede domu. Odpor zlomil až příjezd Wielanda Kundische, před kterýho jsme se dostali druhou vesnickou fikačkou. Bokyho zdravě nasralo, že mu neodpověděl na pozdrav (buď nerozumněl anglickému "hej", nebo slyšel německé "hail" a bral to jako provokaci) a vydal se za Němci. Pokouřili jsme si je už ve výlezu na 34 a možná bysme jim i ujeli, kdyby...

Sjezd k přehradě nebyla žádná sláva, protože to moc nejelo. Bohužel končil silnicí, o které Zvířátko jedoucí s mapou v kapse nevědělo. Moje "Boky, bacha!" přišlo pozdě a pikosekundu na to už Boky brousil skluznici na posypané cestě. Němci se nám vysmáli a zmizeli. Trautenberk rozjel plnou salvu, kterou podpořil dvoukilometrový soupaž podél vody, kde to kurevsky foukalo a kudy nemohla kvůli popadaným stromům projet rolba.

Cesta k 96, rozhodně nejhezčí kontrole závodu

Přesto to byla Bokyho iniciativa, že pojedeme po tečce na 96, za což mu děkuju, protože to byla nejhezčí partie závodu. Na kontrole byl jednak prsoidní kopeček a pak taky holky, takže byl chvíli klid. Ale nic netrvá věčně, takže cestou k 62 už Boky zase pičoval. To už jsme měli za sebou skoro 40 kiláků a vzhledem k tomu, že tolik Zvířátko letos nalyžovalo za celou zimu, vlastně na ty nadávky mělo právo. V kopci ke kontrole jsem už začal taky lehce rupat, a tak jsme se rozhodli, že 32 vynecháme a pojedeme už do cíle.

Sněžné ňadro i s bradavkou

Boky šouní

To už z mapy slibovalo velké závěrečné dobrodružství. Bohužel jsem si myslel, že to až do mega údolí bude celý z kopce, z čehož mě ale vyvedlo stoupání od 61. Ale nějak jsme ho vyonanovali a já se dost těšil na sjezdovku. Jenže ta byla neupravená, jet se po ní moc nedalo a navíc na ní postupně ubýval sníh. Takže nakonec nezbylo než sundat lyže a nějak se dostat strání do údolí. Když jsme do něj doklouzali, měli jsme toho fakt dost. Do konce 6hodinovýho limitu zbývalo asi 20 minut a před námi byl ještě výstup sjezdovkou na Klíny. Zatímco pár jedinců se ještě hnalo za stihnutím limitu, ja nabral vodu z potoka a s Bokym jsme se v žaketu náramně bavili, jak si z toho ostatní udělali solidní Alpe Cermis.

Alpe Cermis na Klínech. Někdo běžel, někdo jel, my ťapali

Do cíle tak tým Klacky/Štamgast ze Skácelky dorazil s téměř 16minutovým zásekem, a tak nám ze 750 nasbíraných bodů 320 sebrali. Nicméně ruce jsem si po 50 najetých a našlapaných kilácích podali a i Boky v posledních metrech na sjezdovce vyměknul a řekl, že se mu to líbilo. Tady nebyl důležitý výsledek (16. flek je malinko ostudný), ale to, jak jsem se luxusně zbavil vopice...

Jak jsme točili video na O-GALA

2011-11-30T10:49:00.001+01:00

Když jsem se v neděli ráno probudil na Brada po Koniášce, probrodil se prašanem na záchod, vyslechl si solidní nálož mně nenáležících nadávek a prohlídl si vyndanýho Pidise, říkal jsem si, že domluvený natáčení klipů na O-GALA nemůže dopadnout. Dokonce jsem chtěl i odjet domu. Jenže nějakým zázrakem jsme to nakonec zvládli a výsledek můžete vidět jednak v sobotu na plese, a pak taky v přiloženém videu, které mapuje práci našeho tříčlenného štábu (který později doplnili ještě Ondra s Lenkou). Nutno říct, že se jedná o hodně cenzurovanou verzi, a to nejen kvůli několika pípancům. Jestli někdy vznikne i hardcore making of, toť otázka. Pár lidí by se pak totiž asi nasralo...

Hoďtě se do gala, je tu O-GALA

2011-11-28T10:06:00.001+01:00

Jelikož mám v sobotu moderovat O-GALA, Kála si válí šunky v Thajsku a propagace téměř neexistuje, natočili jsme v neděli s Pidisem v Jičíně na Husovce menší propagační šot - takový typický novácký infotainmingový vstup ve zprávách. Takže všichni povinně na ples a v neděli na Brada na Mikulášák.

Oslava 20 let lahváčového OB

2011-11-02T16:28:00.009+01:00

Když se lahváč běžel poprvé (dle pamětí Jéni v Krčáku), tahal jsem ještě kačenu na prvním stupni základky. Když mu bylo deset let, začínal jsem být konkurenceschopný píč. Když o minulém víkendu načal třetí dekádu existence, stal jsem se jeho prezidentem. Bohužel není, co slavit. Šéfovat OBSONKKu měl stále ještě někdo jiný...

V roce 2001 jsem jel na desetiletý výročí na Sklárnu coby zobák, kterej si nemusí brát volno, protože má podzimní prázdniny. Lososový mercedes bří Skripniků táhl k zemi sud v kufru tak, až za ním létaly jiskry, a mladý študentík měl v hlavě plno ideálů a nápadů. Výsledkově to bylo ale zoufalý: štafety jsem pořádal, ze sprintu vypadl v prvním kole a na klasice jsem se občerstvil jen šestkrát. Přesto na neustále párkující párkovač, péží z Fandova spacáku, či Fandův noční výlet po okolí nejde jen tak zapomenout.

Rok 2001. Myro ještě s vlasy, já už s pivem.

Deset let uplynulo jako pivo, Braník přestali vařit v Braníku, zmrvili mu etiketu a do PET láhve pod jeho značkou stáčí maďároš sér, a já jel oslavit dvacítku nejromantičtější orientační disciplíny (JJ, sprinty mám fakt rád, ty to víš, ale vo tomhle žádná!) s pořádnou motivací. Poslední rok to ze známých důvodů neměl lahváč jednoduchý, regulérní noční jsem dělal jen já v Hodkovičkách (denní byly na Zvůli a v daleké Serbiji), a tak bylo krásný, že se nás u Skripniků v Řevnicích na zahradě sešlo ve čtvrtek večer 10 + pořadatel štafet Pakuo.

Rozdělení do dvojic nakonec vyšlo nad očekávání, závod byl vyrovnaný a žízeň veliká. Běhalo se dost, běhalo se do kopce a běhalo se pospolu i individuálně. Mně byl nalosován Skočil z rudé skály a zlomil si vaz, se kterým jsme dobře začali, ale pak chybělo trošku štěstíčka. Nakonec mi explodovaly vnitřnosti, kvůli čemuž jsme se rozdělili. Oba jsme stejně přinesli sedm zátek, což bylo dělený druhý místo spolu s dvojicemi Myro-Michala a Jéňa-Pápn. O pivko víc našli Hnůj se Zvířátkem, který ale kvůli tomu, že Mráz trénuje, aby obral na krosech Beta o autokosmetiku, proběhali celý les třikrát tempem 3:30 min/km.

V průběhu štafet jsem nevědom své budoucí funkce již obsadil trůn.

Po závodě jsem se sešli u ohně, kde se začala řešit budoucnost našeho sportu. Někdo musí dělat prezidenta, jenže... Pakuo má děcko, Ondřej dvě, Pápn tráví většinu dne ve vlaku, Boky musí stavět vzdušný zámky, Jéňovi je rozumět jen do jedenácti dopoledne (empiricky ověřeno o den později) a Mirek bydlí příliš blízko Hoffmanům. Zraky se obrátily na mě a já po krátkém odmítání nakonec přijal. Volební program je jasný - v roce 2012 uspořádat minimálně 4 klasické noční lahváče.

Ráno jsem se probudil sice s nově nabytou funkcí, leč bez kocoviny, a tak jsme mohli vyrazit na snídani. Nádražka měla bohužel až od jedenácti, tak jsme zapadli do hospody na náměstí. Kafíčko, polívka, vajíčka, paráda. Raňajka se rychle proměnila v oběd a krásný podzimní den nabral ještě hezčích barev, když jsme se na něj podívali skrz zrzavého a velmi chutného Regenta. Po dlouhém rozboru byl jako ideální prostor pro sprint vybrán Karlštejn, kam jsme také na slonovi v 14:48 odjeli. Pořádáním pověřený Myro, který od rána poctivě doplňoval tekutiny, se netěšil velké důvěře, ale vše zvládl parádně. Byl z toho krásný závod v podhradí, na který přijela fandit i Berta s blodýnou Romčou. Vyhrál její muž a Ondřej, já, Boky a Pakuo jsme dělili druhej flek. Kousky jsem měl luxusní - třeba v krámku s burčákem nebo na promenádě vedoucí ku hradu.

Kontrola byla schovaná ve figuríne u ucha.

Následoval přesun zpět do Řevnic, krátkej spánek, tradičně nakládanej hermelín, večerníček a pak už odchod na klasiku. Pochod deseti lidí, co před sebou v noci tlačí lesem na kopec kočárek se dřevem, musel vypadat šíleně, ale naštěstí jsme moc kolemjdoucích nepotkali. Do Temelína (tak se prej to tábořiště jmenuje) to byla děsná štreka a asi jsem se nechoval jako dobrý prezident, když jsem vjednomkuse nadával. Pro pěkný závod byl ale výstup povinností.

Klasiku stavěli bratři a začal jsem zvolna. Kotník bolel, únavenej jsem byl už jako prase, tak jsem měl plán, že si najdu pět šest piv a budu spokojenej. (Otevři si mapu s postupy) Na první kontrole mi jednu kuželku vypil visící Robér, ale seběhli jsme se s Bokym, kterej tu sosal dvě. Dvojku jsme nenašli, i když jsme museli být kousek. Trojka byla spešl desetipivo na místě, kde před tím probíhal nějaký tajemný rituál (obětování ovce?, ztráta panenství?, smlouva s ďáblem/Paroubkem?), ale seběhli jsme s hřebínku a po chvíli onanování v kamennym poli (možná to byl ten rituál) jsme to s Bokym zabalili a šli na mapu. Tam se pak dokreslily vzdálený kontroly s mapou, tak jsme vyrazili. Čtvrtou kontrolu jsme lehce pohledali, ale v klidu vysáli celou, na pětku přišel sprint a Kuželík nám dvě vysál - takže každej po kousku. Pak mapa a risk na těžkou kontrolu, kterej díky čuchu Zvířátka vyšel. Kalíme každej dvojku (šestý, Boky sedmý) a smějeme se Tojnárkovi s Robérem. Po pekelnym návratu na mapu zkoušíme kupu a nejsme sami, takže na svý sedmý kontrole mám jen jedno. Boky se zdržuje dýl, protože na něj vyšlo až schovaný bonusový (na každý kontrole byly poblíž klasického dvojlahváče ukrytý další dvě piva), a tak vyrážim na namapovanou svojí osmičku. Nacházím luxusně, dávám jedno v jámě, a další vyndavám z pařezu. Fotku těhle dvoučátek zveřejnil Pápn před závodem na fejsu, já na to, že budou moje. A byly.

Dvojčátka aneb stavitel vs. sběratel.

U mapy už zase čekalo zvířátko, který cestou nevim-jak-se-mu-to-povedlo našlo dvě nevypitý na nejbližší kontrole od startu, kterou jsme hledali jako druhou. Takže pořád měl náskok jedno pivo. To nezměnila ani devítka, kdy jsme šli znova na rituál a tentokrát úplně v pohodě vypili. Pak oheň, párek, buřt a poslední mapa s návratovýma kontrolama. Na desítku jdeme radši cestou, kterou známe, ale Boky utíká někam do piče, a tak u lahváčů nacházím kalícího Mirka. Ten byl během závodu dost nasranej, ale když jsem ho poslal na svou osmičku pro dvě zbývající, spravila se mu nálada. Takže jsem lupnul další dvě, ale to už z napalmu přinotoroval Boky, před kterym jsem tak poprvé od jedničky vedl. Jedenáctku, kde bylo šest piv, jsme vypili ve třech, ale já byl už jako pytel, a tak ačkoliv jsem cestou mohl vzít ještě jedno na čísle 17, radši jsem padal domu. Kdo umí počítat, dobře ví, kolik jsem jich v sobě měl a takovej osobák mi docela stačil. Boky si tam ale zašel, takže jsme se nakonec podělili o vítězství.

Pohoda v bráníkovišti. To jinde nezažijte!

Popisovat ranní stav je asi zbytečný, obzvlášť když jsem se probral někdy v poledne. Každopádně Mirek na tom byl o dost hůř a nevěděl, jestli klečet, nebo sedět - takže to střídal.

Byly to ale krásné oslavy, které snad zase probudí našeho sportovně-občerstvovacího ducha, který v nás celý letošní rok dřímal. Na místě je poděkovat jak bratrům za skvělý azyl a klasiku, tak jejich manželkám a přítelkyním za nervy, shovívavost a pokus o pochopení. Snad budeme slavit i za dalších deset let - a tentokrát, prosím, všichni. Tímto bych chtěl předchozí řádky i celé lahváčové výročí věnovat Árijcovi a Babíkovi, klukům, kterým nebylo dopřáno, aby s námi mohli sbírat zátky tak jako na Sklárně. Pro neznalé to může znít divně, ale já vím, že by z toho měli radost. Zdraví a pár zcenzurovaných fotek posílá Prezident.

Barvy, žádné laky

2011-09-22T19:11:00.005+02:00

Nejdřív se vybarvili Prago pyčo s novym albem V barvách. Nejsem hudební všeználek, ale tyhle barvy se mi líbí...

Pak se začalo barvit všechno do podzimna. To, kromě toho, že za chvíli začne být hnusně, znamená, že je za dveřma Kapr...

Minulý pátek se vybarvil i můj palec. Krásný fialový odstín chytnul poté, co mi nějakej ajnštajn v lisofkách šlápnul na Hanspaulce na nohu...

V Bečově na klasice se nezdravě zbarvil můj obličej. Nejdřív si mě vzal do parády Bohoušek slavící narození druhé vnučky, pak stánkaři z Olomouce, po jejichž intervenci (krvavá záda, zelená, vodnice) jsem ráno netušil, proč spím zrovna ve zleenském tunelu...

Co se mnou barevně provede zítřejší novinářský desetiboj, je ve hvězdách. Vzhledem ke své aktuální výkonnosti bych to viděl na hnědou...

Summer summary

2011-08-29T21:14:00.005+02:00

Čtvrt roku jsem nenapsal ani písmeno, a tak by bylo záhodno s tím zase něco udělat. Jenže za ty tři měsíce se toho stalo tolik, že by to ani nebavilo nikoho číst, takže to celý udělám hodně stručně. Prostě od čísla k číslu...

S BT jsem vyrazil na Jukolu * Ze 100hodinového výletu do Finska jsme minimálně 42 hodin strávili kokocením v autě * Většina posádky se vylila ještě před opuštěním Česka * Po mnoha letech jsem dostal diplom, který nebyl za pivní štafety * Stál mě skoro 80 litrů, ale rodina měla radost * Po několikaleté pauze jsme se jeli vylejt na Prase * Odvahu našly i čtyři holky * Nemohli jsme šťourat klackem do ohně * Zviřátko nemohlo chodit ani po čtyřech * Poprvé v životě jsem byl na ženském tenise * Bylo to finále Wimbledonu * Na Zvůli jsem kvůli tomu jel o dva dny později a ve 4 hodiny ráno * Abych zjistil, že můj dublér Boky E1 disknul a v E2 byl poslední * V E4 jsem byl poslední a E5 disknul * Lahváč vyhrál nevím kdo * Začal jsem místo fotbalů obcházet porady * Dovolená začala ztracenou Bokyho peněženkou * Po příjezdu do Bělehradu mě zachvátila panika * První alkoholna piča mě uklidnila * Potkal jsem Knjaze Miloše * Srbská žena dělá úplně všechno včetně ohně * Kotník jsem si vyjebal v 28. minutě pětietapového závodu * Už jsem si nezaběhal * Snědl jsem kilo mesa * Lahváče na Kopaoniku se zúčastnilo skoro 40 mužů a žen * Srbové jsou starý podvodníci a na kontrolách vzali jen zátky a piva tam nechali plný * Nakonec se vypilo všech 120 Jelenů a Lavů * Diskotéce vládl Gaz Gaz a Kalashnikov * Ich bin solo, scheißegal * Boky mě poprvé vzal do Čestra * Podnikovka byla krásná, ale náročná * Za víkend jsem vypil půl sudu * Torpédo Hulín rozneslo Novou Ves 7:3 * Neskóroval jsem * Cestou domu jsme potkali Polerta, což jsme dlouho oslavovali na poště * Baky už nám nikdy nespočítá watty * Pivní na Bohemii jsem běžel s Bokym a Finem Villem * Ač dva exeliťáci, kvůli nadměrnému nákladu jsem díru do světa neudělali * V Oku a Téčku nápodobně * Rozbil jsem v Boru židli, ale mačetou jsem nedostal * V Krčáku jsem dělal atletickou abecedu * Půjčil jsem si kolo za 200 tisíc a dělal na něm klauna * Zabloudil jsem na dámskou rozlučku se svobodou, kde hrály Vagyny * Mával jsem z parníku tmou po Boru i v noční Praze * Miloš Čermák mě školil na geeka * Po roce váhání si Mikrokvěták na PP olízl bradavku * Ošklivýho Boba jsem našel, všechny terčíky nikoliv * Jaký máš frizér? * Jiřin se znovu narodil * Nejsem nejlepší píchač * Největším úspěchem v Kacanovech bylo, že jsem se v neděli ráno vůbec probudil * Romča z PP předčasně porodila * Berta to bude mít dobrý, zapita byla ve velkém stylu * Vřesová smrdí snad ještě víc než dřív * V Šindelový jsme se chovali jako lidi * Pěvecké vystoupení v pět ráno bylo přijemným zpestřením * Ne tak pro veterána ze Sparty, který na Míle a míle reagoval fackováním žen * Ani letos jsem nedoběhl jediný vícedenní * Na Sokolovském krváku se mi stala osudnou rýmička z klimatizace * Prázdniny končí, ještě že už třetím rokem pro mě ani nezačaly

Bejku, jedu bajky!

2011-05-29T21:56:00.003+02:00

Před týdnem jsem po dlouhé době vyrazil do bajkové komunity na Pražskou MTBO ligu, která se jela na Strahově, a kupodivu jsem si to náremně užil. A to nejen díky tomu, že jsem přišel po svých a nakonec jsem musel být odvezen Bokyho kundolapem, protože jsem nebyl schopný po svých také odejít. Nicméně někde mezi n-tým (neboli nevimkolikátým) a n+1 pivem jsem plácl od boku, že bych o týden později mohl na Kládinově MTBO lize i závodit. Asi jsem si říkal, že nic neriskuju, ´kož nevlastním helmu, stoleček a vlastně ani to kolo. Jenže to jsem se šeredně spletl a nezachránilo mě ani to, že si většina účastníků téhle vypunkované akce na počest Bábíka z večera nemohla moc věcí pamatovat.

Přesně týden na to se běžel pražskej přebor v běhu napalmem na Pražačce. Ponechme stranou můj tragický výkon - hůř jsem sprint snad ještě neběžel (kdybych byl Kalimérko, tak řeknu, že rýmička už byla na cestě). Důležitější bylo to, že mi Jiřin ihned, jak jsem přišel, oznámil, že mi přivezl to kolo. Jelikož on tehdy na Strahově nebyl, tak mě to o to víc překvapilo, ale prej se mu pochlubil Lorenc, že sháním (wtf?) bajk bez nášlapů. Takže jsem měl kolo.

Po sprintu a několika kelímkách ve stánku u Papriky jsme se rozhodli přesunout na pivo na Šiškov k Lípě. S Lorencem jsme utvořili grupeto a vyrazili přes Vítkov. Kousek od Ohrady se nám naskytla skvělá podívaná, do které jsme se jako našeptávači rádi zapojili. Holka s borcem si tam totiž dokazovali, jak moc se milují. Probíhalo to asi takhle: Řekni mi, že mě miluješ, a já se svlíknu - Ty, vole dělej, řekni jí to - Ale jóó, miluju tě (holka sundavá šaty a jde do spodního prádla) - Hele, svlíkni si ještě něco - Až se svlíkne on - Ty vole, dělej, svlíkni se - Sundám jenom triko - To se nepočítá, sundej i trenky, jinak se nesvlíkám - Kámo, sundej trenky, my se nebudeme dívat - Ale já jsem na vostro - Vidíte, on mě vůbec nemiluje - Ale miluje, koukej, už sundavá trenky - Teď ty (sundavá podprsenku). Pak už show skončila, protože nejdřív přidžogovala skupinka vedená Krajícem (slušná náhoda) a pak se přišli podívat i Esgéčko s Paclošem. Takže jsme zase šlápli do pedálů a hurá za pivem. Po menším kufru jsem už sáli nefiltrované luxusní Kouty. Rád jsem pak přijal Lorencovu nabídku, abych přechrápal u něj v Troji - bajky byly hned druhý den, takže jsem si ušetřil noční i ranní projížďku skrz celou Prahu. Navíc nad pivem bylo domluveno i půjčení helmy (Pacloš dík, jak ti jí mám předat zpět?).

Slovanská lípa - dopuručuji

S Jiřinovým kolem to ale nebylo tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Už když mi ho předával, spustil několikaminutový monolog, co se na něm všechno pravděpodobně posere, který zakončil instruktáží, ve které se mě - totálně manuálně neschopnýho ignoranta - snažil naučit, jak snýtovat prasklý řetěz. Kdybych oživil Pouštní lišku, legendární prabajk, na kterém jsem absolvoval svoje jediný MTBO v životě, asi bych udělal líp. Každopádně jsem se ráno u Lorencem probudil dost použitý a díky nefiltrovaným bírům značně barvyschopný a po krátké resuscitaci přebrodil Vltavu do práce, kde jsem navíc musel na poradu.

Den jsem nějak překlepal a když jsem vyrážel směrem na Palmovku, abych se mohl trochu přiblížit metrem směrem k Motolu, docela jsem se i těšil. Jenže na Libeňáku to jenom ruplo a řetěz prasknul. Co se dělo následující půlhodinu raději nebudu zveřejňovat, protože na vlastníka bicyklu se sneslo opravdu mnoho nadávek. Ačkoliv na mě jako nýtovače začátečníka nebyl příliš dobrý kurz, boj s technikou a vztekem jsem nakonec vyhrál. Pak jsem pěkně opatrně dojel na metro, pak na Butovice a pak až na Saunu, oblékl si klackáče a stulpny (můžu se vymlouvat, že jsem měl s sebou jen věci ze sprintu, ale upřímně - mohl bych jet v něčem jiném?), vyfasoval od Kládina poslední kus chybějící výzbroje (mapník) a vyrazil.

Mapa i s dementníma postupama

K závodu snad ani není, co psát. Snad jen, že jsem si hned na jedničce totálně roztrhl klacky v rozkroku (nejsem Boky, takže šly do koše), že jsem udělal pár idiotských chyb, že jsem kvůli neznalosti mapového klíče musel skákat s kolem ze srázu a to je asi všechno. Vzhledem k opatrnosti jsem dokonce ani neurval řetěz, což je skoro neskutečný. Po dojezdu klasicky pivo a párky u Papriky a další pivo a tak dále. Když už jsme chtěli s Lorencem odjet, přišla smršť, a tak jsme zalezli do všivácký boudičky. Bohužel došlo pivo a někdo dostal nápad hasit žízeň panáky, ale naštěstí jsem se víc věnoval dělání obrázků, a tak jsme o půlnoci odjížděli relativně v pohodě.

Ukázka z afterparty (více na Facebooku)

Na Plzeňský jsme chytře zabrali pruh pro autobusy, na Andělu se rozdělili, já pak šlapal po cyklostezce do Bráníka, na který překáželo jen pár vylitin před Žlutýma lázněma. Dál jsem to šoupnul na stezku směrem ke Krčáku. Ta bohužel v jednu chvíli záhadně zmizela, čehož jsem si nevšiml. Naopak jsem si naštěstí na poslední chvíli všiml, že se řítím proti závoře. Za brzdy jsem vzal tak vehementně, že jsem šel ihned přes řídítka, ale parakotoul jsem celkem ustál, takže jsem si jen malinko odřel kolínko. Rozhodně jsem dopadl líp jak Bořan, který to domu vzal nejspíš přes diskotéku, na který dostal naloženo od vyhazovače. Každopádně si to nepamatuje... Já byl v jednu doma a byl jsem docela rád, že jsem rád.

Na VéTéčku s BéTéčkem (přidány fotky)

2011-04-25T13:58:00.006+02:00

Jak to tak počítám, tak na soustředění, kde bych točil a nebafuňařil, jsem nebyl dobrejch pět let. Jelikož mi s přestupem do Jičína odpadla velikonoční povinnost třídenního stříhání popisů, zabalil jsem si dvoje klackáče a vyrazil s bejčkama z BTčka, Miškou, Zvířátkem (!) a dalšími lampiony na Sklárnu.

Čtvrtek
Po dni skoro celém stráveném na soudu kvůli jednomu rozvodu jsem zatraceně rád vypadl ze spocené Prahy. Tranzikem do Žihle, šlichta k večeři a hurá na nočák. Hurá se nakonec trochu protáhlo, protože nebylo světlo. Nakonec jsem vyběhl v 11, našel pár luxusně nereflexujících reflexů a docela si to užil. Po návratu jsem se pustil do programování identů, což byla menší legrace, než jsem původně myslel. I když to chvíli vypadalo, že budeme bez krabiček i bez map, protože tiskárnu nečekaně opustily pacičky, nakonec bylo v půl čtvrtý hotovo.

Tak už umim i programovat fakáče

Pátek
S krabičkama jsem si sice dal fůru práce, ale stejně jsem jejich programování podělal, takže dostat z čipů výsledky ranních okruhů byla sakra velká práce. Odpolední koridory u Jesenice se pro mě staly asi nejlepším o-výkonem za poslední roky, protože jsem byl donucen používat buzolu a ono to s ní kupodivu jde líp než když jí má člověk na ruce jen na ozdobu. Pak jsem nakoupili osm bas Klasiků, Bráníků a Staráčů a večer opejkali buřty o 106. Noc bez peřiny, kterou nakonec Baron skoro ani nepoužil, jsem přežil jen díky tomu, že jsem byl nalámanej.

Hody, hody, koridory

Sobota
Dopolední sprinty měly být mym identovym reparátem. Nebyly. Nejdřív jsem nespustil start a cíl s ostatníma krabkama, a pak stejně cíl zdechnul. Takže plánovaný hendikep v druhém kole byl zrušen a šli jsme po dvaceti vteřinách. Díky tomu se mi poprvé od čtrnáctek podařilo na trati doběhnout Beta, který zmateně kroutil volantem v haldě kamenů, a dovedl ho za ruku na kontrolu. Odpoledne na vrstevnicovce jsem už tahal nohy za sebou a musel si dávat pauzičky. I proto jsem vynechal noční sprint, na kterém jsem aspoň poprvé předvedl bezchybnou práci s identem. Pak jedno pivko na spaní a konečně normálně strávená noc.

Neděle
Jasný vrchol soustředění. Ráno jsme začali klasickýma štafetama, na kterých jsem si udělal koňara jak prase, totálně rozflákal buzolu, urval s Kubou druhý místo a sebral 30 korun za správný tip na vítěze Drodu s Baronem. Zvířátko bylo ještě úspěšnější a vyjebalo si kotník, tak odpolední fotbal hrálo o jedné noze. Kopaná skončila píchnutym míčem, a tak jsme se přesunuli na dvě pivka na sluníčku. Jako blaf k večeři se tentokrát servírovali Plovdivské špagety. Těžko říct, jestli si tuhle bulharskou díru spletli kuchařky s Boloňou, každopádně se to moc jíst (ostatně jako všechna jejich produkce) nedalo.

Úvodní exáč pivních

Pak už přišly na řadu pivní štafety. Tři kola o body, pak nejlepší čtyři týmy ve finále. S Kazdičem bysme tam nebýt křivdy roku postoupili, nicméně nakonec se to i kvůli utěsnění mého žaludku špagetama nepovedlo. Takže vyhrálo BT (Štěp a Hendy) před Žabinama (Libin a Dým) a druhým BTčkem (Droda a Hóna). Z finále snad brzy zveřejním video.

Vítězné mužské a ženské týmy

Po vyhlášku se šlo do hospody, kde by to tak nějak v pohodě proběhlo, kdyby mě nenapadlo vyhecovat Zvířátko do Ho Či Minovy stezky. Jelikož tam Boky nechtěl jít sám, udělal jsem mu doprovod. Zatímco já jsem šest panáků vypil za dvanáct vteřin jako člověk (jestli se to o téhle taškařici dá vůbec říct), Boky je o sekundu rychleji naházel částečně do sebe, na sebe a na zeď za sebou. To rezultovalo v následnou slepotu, protože fernet v očích není žádnej med. Zbytek mého večírku pokračoval tak, jak to po Ho Či Minovi obvykle bývá - několik hodin se scuklo do asi deseti minut, takže si pamatuju jen, jak jsem seděl ve společenské místnosti, motal pomlázku a občas si šel k hrajícímu počítači sám se sebou zapařit.

Krátce po Ho Či Minově stezce. Já spokojený, Zviřátko značně osprchované

Pondělí
Ráno jsem se samozřejmě vzbudil děsně zuboženej a když jsem vyšel na chodbu, zjistil jsem, že jde Kazdič, Bet a možná ještě někdo šupat děvčata. V tu chvíli jsem si vzpomněl, že mám vlastně taky pomlázku. Žádná krasavice to teda nebyla - spíš pár pomotaných a polámaných klacíků, které v celku drželo několik metrů tejpovky. Ale co, fungovala...
Po humusný snídani jsem šli na nějaký capsy nebo co, ale s Pidinem jsme se shodli, že bysme si mohli jen ublížit, tak jsme to vzali jen pěšo na místo tréninku. Že byla naše úvaha správná potvrdil Hendy, kterej v lese šlápnul na hřebík a ten mu projel skrz botu do nohy.
Na poslední šlichtu v jídelně dorazil i Boky, který po noční sprše šesti panáky vypadal jak po souboji s Rockym. Natlačili jsme vepře s knedlem a zelíčkem, naházeli klacky do batohu a padali radši pryč.
Mě ale vyhodili hned v Žihli, protože jsem musel do Plzně na fotbal. Vlak mi jel za dvě hoďky, tak jsem zapadnul do hospody se vyprostit Březňákem. Moc to nezabralo a nepomohlo ani jídlo. Chtěl jsem si dát po čtyřech dnech zase normální kus masa, ale kuchařka zřejmě pracovala na part-tajm na Sklárně, protože kus kuřete jen posypala žampiony a nařezanou šunkou. Signature dish jako báseň. Ve vlaku to taky nebylo zadarmo, protože ten vezl snad jenom vochmelky. Alkoholovej smrad tak byl ve vagonu ještě před tím, než jsem do něj nastoupil. Takže vlastně symbolická tečka za vétéčkem s Bétéčkem.

Na silnici hvězda, na mapě idiot

2011-04-14T17:18:00.006+02:00

Tak nám začaly lampióny a i když jsem se v zimě hejbal víc než vloni, jsem snad ještě tragičtější. Čím to sakra je?

První závod na mapě nebyl špatnej. Štafetovej nočák, co dělal uprostřed hromady bahna Aljoša, mi vyšel možná i díky tomu, že tam nebyly dvě kontroly a já se mohl 15 minut vydejchávat uprostřed trati. Den na to jsem už s menším úspěchem absolvoval jičínskej mapáč ve fekálu v Dřevěnicích a jako tečku probíhání trati na Pařezu na federály. To už jsem docela za sebou tahal nohy. Pak jsem si v rámci španělského soustředění vyrazil na tuhle mapu a trať, kde jsem se solidně vytrápil, protože to bylo nečekaně hodně do kopce. Abych si spravil chuť, tak jsem si byl taky zazávodit bez mapy. Reportážně jsem si dal půlmaraton za 1:32 a byla to letos taková pohodička, že ani o tom nemá cenu psát (i když Klokana, kterýmu jsem dal minutu, bych si mohl vychutnat...).

Po halfmaratonu jsme šli stylově za Ondrou Veseckým, ale ten nás pěkně vypekl, zavřel hospodu a my museli do lesa. Druhej den jsem šel zase do lesa, tentokrát do Říčan, a byla z toho vycházka jedna báseň - skončil jsem ve čtvrtý desítce, vyběhl si pět tisíc bodů a podalo si mě Veličenstvo. Chuť jsem si chtěl spravit teď v sobotu v Dobřichovicích, ale Bořanova pomsta byla totálně nad moje síly a pajdání v kamenných polích si neužily ani moje kotníky. Takže, jak by řekli čobolové, spravil som si akurát ostudu a jelikož mě říznul i Jehova, jel jsem se radši zašít do kanclu.

Další šance na reparát a zlepšení mých trapných rankobodů přichází teď o víkendu. Na nejdiváčtější, nejdramatičtější a pravděpodobně i nejhorší noční MČR peču už z toho důvodu, že to dělají Žabiny. Radši půjdu prošounit Zátišský potok na středeční lahváč, který pořádám (pozvánka). Útok na zlepšení reputace přijde v neděli, kdy se u Slanýho běží mydl a sprint. Snad to nebude další divadélko...

Btw: V pravé liště se nově zhmotnil odkaz na můj Twitter. Žádný rádoby vtipný statusy tam ale nehledejte. To jsem si jen zavedl transparentní tréninkový deníček.

Romantischer valentiner Lauf mit dem kleinen Tier

2011-02-12T18:28:00.003+01:00

V pátek volám Bokovkovi, jestli teda pojedeme na lyže. Prej nemá půjčený ani jedno cock-car (audina či BMW v hantýrce Top Gearu), takže zkouším Bete, jenže ten jede s trenérem Brázdou na Kladýnko lízat asfalt, protože chce vyhrát autokosmetiku. Jizerky jsou teda zavrhnuty a vymejšlíme, co spácháme. Cupitačka je jasná, ale kde? Nakonec se domlouváme na zkrácenou Posázafskou, že si uděláme romantický výlet...

Ráno do sebe házim dvě čokorolky a cupitám na Nádraží Krč. Na perónu obdivuju vysloužilýho trempa, kterej má na hlavě čepici s liščim vohonem a na triku odznak šerifa. V jedenáct tam přijíždí hurvínek a v něm Zviřátko. Plkáme o ničem a krátíme si tak dost dlouhou cestu podél Vltavy. Pak se nám nějakej vylitej ajznboňák snaží prodat cosi, co prej někomu pomůže, tak skáčeme v Kameňáku z vlaku a pouštíme stopky. Hurá do Vlčí rokle, ve který jsem ještě nikdy nebyl.

Premiéra docela bolí a to roklí klušeme netradičně na úvod. I když možná to v ní utíká o trochu víc než na asfaltce vedoucí durch Požárama. Každopádně jsem si v ní pěkně užil a vím, že tam při klasický Posázafský vlézt fakt nesmim. Pak poklidný cupitání, Bokyna vypráví, jak se s Lorencem parádně vylili u Boba, čili příběh na dvacet minut. Kopec do Jílovýho dávám silou vůle a v kopci z Jílovýho už pochoduju. Pak se vydávám i směrem k vyhlídce, když už jako dneska běžim místy, kterym se na Boží hod vyhejbám jak čert kříži. Takže nad Sázavou můžu dát se Zvířátkem vlkovku a s jednou pěškobusovou vložkou to dotlačit do Petrova.

Na hodinkách mám přes kilo minut a hurvajz do Prahy jede až za hodinu, takže hledáme hospodu. První má z technických důvodů zavřeno a když už propadáme panice, zmerčíme ceduli Western bufet. Chvíli hledání a pak už lezeme do sklepa nějakýho domku a objednáváme dvoje Svijany 11°. Ty moje jenom zasyčí, mávám pro další a hermelín a za necelou hodinu tam nakonec natlačíme tři kousky. Pro strejdu Příhodu kupujeme do báglu dvě lahvový Plzničky a celý rozbitý cváláme z Petrova k Sázavě na vlak. Nakonec máme ještě rezervu, tak se Zvířátko nechává prudit dědkem, kterej chce, aby Boky lezl po skalách. Jakmile houkne hurvínek, otvíráme o koš Plzničky, sedáme na stejný místo u hajzlu, kde jsme seděli i cestou sem, a smějeme se nalitýmu průvodčímu, co nedokáže ani najít drobný ve šrajtofli. Cesta pak krásně ubíhá a my sme sakra spokojený, jak se nám ten lauf povedl. Hotovej romantickej vejlet, když je skoro ten Valentýn.

A teď hurá na druhou fázi - Mlsnej kocour volá...

Jak se neuvěřitelné stalo skutečností

2011-02-01T15:58:00.003+01:00

Na škole jsem byl dlouho. Tak dlouho, že si vlastně ani nepamatuju, co jsem tam těch prvních pár let dělal. Jedno je ale jistý - moc mi to nešlo, protože jsem musel furt žádat o nějaké výjimky. Jednou jsem dokonce už na VŠE ani neměl být, ale nějak jsem to ukoulel. Když jsem se pak konečně dostal do fáze, že jsem měl všechny předměty, tak jsem zas začal psát o Neumannový a neměl chuť ani čas na diplomku a státnice. Takže mi studijní systém v září ohlásil 15. semestr a ve schránce jsem našel již třetí obálku. I když jsem nakonec všechno honil na poslední chvíli, diplomku se mi podařilo 3. ledna odevzdat a vše směřovalo k obhajobě a závěrečný státnici z regionalistiky.

Nejdřív mě minulé úterý čekala obhajoba. Přišel jsem na osmou, jako že si to rychle odbydu a půjdu se zase učit. Omyl. Sešlo se nás na obhajoby a různý státnice asi deset, navíc na hodinu a půl komise odešla na nějakou mimořádnou poradu. Nějakej ukecanej dement ze třeťáku vytáhl Střelené kachny a začal na to balit asi pět holek. Měl u toho děsný řeči, tak jsem si musel odsednout. Pak se konečně asi v půl jedný na mě dostala řada. Prezentace v pohodě, pár doplňujících otázek a já říkám, že se průmyslová revoluce Irsku trochu vyhla (téma DP: Prostorové plánování v Irsku). "Kolego, víte, kde postavili Titanic?" ptá se mě prof. Wokoun. "No asi v Irsku," odpovídám. "To bude taky důvod, proč to s ním skončilo tak, jak to s ním skončilo," podržel mě vedoucí práce Ing. Damborský. Pak jsem ještě prozradil své utajení, kdy jsem přílišný beletristický styl vysvětloval profesní deformací. "Kdybych věděl, že jste z Blesku, tak vám nechám tu dvojku," řekl mi později prof. Wokoun, když mi blahopřál k jedničce. Prozrazení utajení nevydýchal ani kluk se Střelenejma kachnama. "Ty vole, von seděl vedle mě Blesk," prohlásil znechuceně, když jsem odcházel. Chtěl jsem mu ledasco vysvětlit, ale uspokojil jsem se vyřčením slova blbeček.

Obhajoba dopadla dobře, ale času nebylo nezbyt - musel jsem rychle domu a ještě doladit přípravu na státnici. Jako tradičně jsem zjistil, že vlastně nic neumím, takže jsem začal panikařit, nalil do sebe tři litry kafe, šoka a spýda a začal s Rimmerovskym opáčkem. Když jsem si chtěl jít ve čtyři na půlhodiny zdřímnout, tak jsem zjistil, že to nejde, takže jsem se zase vrátil k učení a pocitu, že jsem dutohlav (což zřejmě souvisí s tim Rimmerovskym opáčkem).

Ráno jsem nastoupil na devátou a na chodbě zahlídnul Princla. Podle mě to byl výplod mé fantazie, který mi chtěl naznačit, že to dobře skončí. Princlik byl totiž úplně prvním vyučujícím, který mě na VŠE před sedmi lety zkoušel. To když se mě v rámci Socioekonomické geografie zeptal na to, jaká znám měřítka mapy. Tehdy jsem dostal za jedna, takže jsem měl pocit, že by to mohlo klapnout. Trochu tomu pomohlo i zjištění, že se mi oproti původním informacím výrazně zlepšila komise. Nicméně když jsem si vytáhl otázky, u jedný jsem měl úplný prázdno. No ale nakonec jsem to dal nějak dohromady, otázku, na kterou jsem si věřil, totálně podělal a naopak a odešel s trojkou. Takže má VŠE anabáze je kupodivu ukonce a Zhaly.kom je Ing. Vodohospodář...

Tak jsem změnil citát, pánové

2011-01-17T13:01:00.003+01:00

Ne, že by se mi citát pana Kalouska na adresu Ratha už nelíbil, ale slečna Kateřina mě pochválila za výkon na Alpe Cermis, tak se musím pochlubit.

Pravda, na Vářku z dob, kdy dělal sporťáka v Blesku, to nemá. Ale trumfnout "Vo co jako komu jde, ty vole. Viděls ten čurák na tiskovce, ten z toho Blesku, vole? Rozumíš? Von ti řekne: Vám se ten fotbal jako líbil? Ty vole Milane, co to je za čuráky, ty vole? Rozumíš? Na co tady kdo čeká, ty vole? Co to je za klauni todle, ty vole?" prostě nejde...

Jedna společná...

Jeden víkend, dvě medaile a Alpe Cermis k tomu

2011-01-11T19:53:00.006+01:00

Budím se v sobotu v půl sedmý ráno. Spánek nic moc dlouhej, ale bude to muset stačit. Přesto je mi jasný, že vzhledem k tomu, co mě během následujících dvou dní čeká, to bude sakra málo. Za chvíli mě už vyzvedává kolega a jedeme do Berouna. Hraje se tam totiž MČR novinářů ve futsale. Jsme nasazení do opticky slabší skupiny a postupně se střetneme se Stratosférou, Aktuálně, ČTK a rudochama z Haló novin. Ačkoliv se už ráno točí pivo, dávám si jen kafe - holt od vánočního turnaje se to tu trochu liší.

První dva naše zápasy končí 0:0. Přes mejch sto obranných kilo prostě přejít nejde. Nicméně ve chvíli, kdy přichází první delší pauza, je mi jasný, že bez piva naše výkony nahoru nepůjdou. Pravda, všech sedm spolubleskových spoluhráčů jsem k jedničce nepřemluvil, ale ty, kteří si dali, určitě nelitovali. ČTK jsme totiž sfoukli 4:1 a na postup nám stačila remíza s Haló novinama. Vzhledem k tomu, že to byl nejslabší tým, tak jsme jim dali 3:0, hokejka Skořepina se s jedním rudochem skoro porval a první místo ve skupině bylo doma.

V semifinále nás čekal Ringier souboj s deníkem Sport. I když jsme byli lepší, zase to skončilo 0:0 a kopaly se penalty. První jsme nedali, Sport dal. Druhou jsme nedali a už jsme byli v prdeli. Jenže... První mečbol náš sportovní šéf Top chytil, druhý mečbol odvrátil kapitán Géba konečně proměněnou penclí a třetí mečbol opět chytil Top. Pak grafik Michal dal, Top znovu chytil a byli jsme ve finále. Haluz jako prase.

Finále s Aktuálně už bylo jasnou záležitostí, a tak...

...jsme pozvedli vítězný pohár a já se poprvé od dorosteneckého věku stal mistrem republiky. První medaile byla na krku.

Následovala značně bržděná oslava, přesun do Prahy, chvilka v Nebi a už jsem uháněl k Sekačkovi, našemu fotografovi. Po devátý jsme totiž vyráželi směr Val di Fiemme. Lehce znaven šesti ostrými zápasy jsem to symbolicky za Berounem solidně zalomil a jen s několika momenty při smyslech prospal celou cestu až před Innsbruck. Tam jsem Sekačku vyměnil, pustil si Jede pán na koni a přes Brenner to brousil do Itálie. K lyžařskýmu stadionu v Lago di Tesero jsme dojeli v půl šestý, takže následovalo sklopení sedaček a ještě dvě a půl hodiny spánku.

V osm jsem se rozlámanej vypotácel z auta, vyzvedl si startovní číslo, udělal si novinářskou akreditaci, obhlídnul stopu, zalil Bebe dobré ráno Poweradem, seškrábal si lyže, ukázal holou prdel a vyrazil do stopy. Na startu jsem se postavil kousek od Neumannky, abych měl konečně společnou fotku a vyrazil hromáďákem na závod Rampa con i Campioni, který se jel na stejný trati, na který si Bauer o čtyři hodiny později dojel pro třetí místo na Tour de Ski - tedy na devítku zakončenou tříkilometrovou onanií po sjezdovce na Alpe Cermis.

Start jsem vychladil, aby mě pak v kopci nepředjíždělo moc lidí, kolečko nad stadionem si v klidu projel a vyrazil na přejezd pod sjezdovku, který vede po trati Marcialongy. Takže jsem se v klídku klouzal z kopce a přemýšlel o smrti, která na mě čekala opodál. Prvních šest kiláků uteklo až podezřele rychle a už jsem se plazil po sjezdovce. I když jsem se šetřil, stejně jsem nechápal, jak mohl Gaillard k prvnímu mezičasu na Alpe Cermis jet jedna-jedna.

NIcméně právě u něj mě předjela první bábovka, o kus dál další a šance, že bych je třeba mohl viset, byla nulová. První kilák po pistě ještě ušel. Sklon zhruba jako bedna, takže jako v pohodě. Jenže druhej kilák začíná brutální stěnou, kterou ani nevim, k čemu bych na kolečku kolem Čerťáku přirovnal. Navíc přímo pod tou střechou byl bufík, takže tam všude voněly klobásy a nevim co ještě. Nicméně jsem nasadil šumaváčka, ostatně stejně jako všichni ostatní, a pochodoval vzhůru.

Abych řekl pravdu, ani si moc nevybavuju, jak ten kopec vypadal dál. Jen vím, že cedule byly po půl kilometru, a že mezi nima byla kurevská dálka. Prostě jsem jen lezl a lezl, občas si odpočinul, když se jezdilo brankama napříc sjezdovkou, a snažil se nezastavit. Poslední kilák (ze kterého je fotka z tratě) byl pekelný. Už se nejelo do takového kopce, pokud si dobře pamatuju, ale stejně to vůbec neutíkalo. Cedule sice byly už jen po dvoustovkách, ale stejně přesun od jedné k druhé trval celou věčnost. Kolem trati už bylo docela dost lidí a věřím, že se při pohledu na mě museli celkem bavit.

Posledních dvě stě metrů ale bylo parádních. Pocit dobře odvedené práce mě zaplavil euforií. Poslední etapu Tour de Ski jsem jel za 51 minut, což je o 21 víc, než za kolik jí proletěl Lukáš, a o pět víc, než kolik to trvalo kochající se Neumance, ale byl jsem spokojený. Jak jsem psal na Facebook, stejně dostávám i na middlu od Beta a tam se většinou do sjezdovky neběhá.

Takže na krku se mi houpala už druhá medaile během jednoho víkendu. Sice jen dřevěná, ale vzhledem k tomu, jaký jsem dřevo, tak jsem si vlastně ani jinou nezasloužil...

No a pak už následovala jen práce. Napsat reportáž do novin, neúspěšně se pokusit předat Neumannové dopis (zde), napsat zasloužený chvalozpěv na Lukáše a tak. Pak cesta lanovkou dolů, dlouhé hledání hotelu, který nebude stát majlant, návštěva italského hokejového open air zápasu spojená s výbornou večeří a konečně zas spánek na posteli. Jo, byl to víkend, na který se jen tak nezapomíná...

Metráček na Posázavský

2010-12-25T16:51:00.005+01:00

Ráno jsem se vzbudil a ještě v pajšlu cejtil 30 šunkových chlebíčků, kopec bramborovýho salátu, kus kapra, kuřete i vepře. Pak přišel trenér. Pan Zenkl, Bohumír, Bohouš, Boža - pro mě však jen pan trenér. "To se ti líbí, tohlecto, co?" řiká a chytne mě za břuch. "Když nastoupí metráček, dostanete na fráček. Spad si do úlu, že si takovej nateklej?" zeptá se a šoupne mě na váhu. A fakt tam je. Rovnej metrák. "Žaloudek, máš patnáct přes. Dávám ti dvě měsíce na to, aby ses dostal na svojí váhu, jinak to jsou dva tisíce," dává mi ultimatum.

Sice jsem už příspěvky platil, ale abych ušetřil, pustil jsem se do hubnutí. I když mám hovno natrénováno, tradiční Posázavskou stezku na Boží hod jsem nemohl vynechat. Dobře jsem věděl, že to bude zatraceně bolet, ale dva tisíce jsou dva tisíce. Ve Skalsku se sešlo chrtů požehnaně, z mé váhové kategorie však nikdo. Hlavu jsem si z toho nedělal. Vycupitali jsme a po pár metrech bylo jasný, že je zle. Buď se běželo rychleji než normálně, nebo už mi prostě ujel vlak. Pak trenér Brázda (ten nepřipravuje mě, ale Ondru Veseckýho do Budapešti) zajel do sněhový brázdy a jelo se na Jílový. Po čtvrt hodině rozcvička, kde jsem se sotva vydejchal a pak už seběh pod první erzetu k paneláku.

Na tý jsem takticky podřadil na jedničku a vycupital si na kopec. Tam už jsem nikoho neviděl, takže Jílovym jsem to vzal zkratkou číslo jedna. Ale ani ta mi nepomohla do čele. Všichni se přede mnou jen mihli a já ťapal do kopce sám. Na něm byla pořádná závěj, běžet se v ní nedalo a na mě přišly černý myšlenky. Jenže pak jsem si vzpomněl na knížku od Murakamiho "O čem mluvím, když mluvím o běhání" a dupal hlubočák dál. Kluky jsem už vůbec neviděl, a tak došlo na zkratku číslo dvě před Petrovem. Ta už mě do vedení dostala a po pětašedesáti minutách běhu jsem byl u Sázavy v Pitkovicích. Posázavskou jsem už běžel dvakrát a vždycky mě to zlomilo právě pod Mrdníkem, takže jsem si do uší pustil "tepláková souprava, gule dej si do prava" a vyrazil. Jelikož když už jdu běhat, tak to víc jak na hodinu nedá, za chvíli se mi už docela motaly nohy. Nad schodama mě předběhli Bet, trenér Brázda a bloger Mrazák, v rokli blogerův bratr a Lorenc a o pár kiláků dál i Klacky s Bokovkou. Jenže Klacky utekly Bokyně, Bokyna utekla mě a když jsem se konečně přiblížili Kameňáku, Bokyna neodbočila k vodě. Takže jsem v Kameňáku doběhl čekajícího Pápna a ťapal s ním k nádraží. To jsem měl na hodinkách asi 120 minut a poprvé jsem musel přejít do delší chůze.

Nicméně ke kolejím jsme se dostali a jak se cesta zvedla, já vyndal hrozinky a Klacky zmizeli v dáli. Když jsem se nakrmil, ze závěje najednou vylezl Boky, zapičoval na Pápna, kterej mu prej utekl a nedal mu pokalit, a když ho před sebou konečně uviděl, zařval jen PÍT a začal zase trautenberkovat. Klukům to pak do kopce Požárama táhlo trochu víc jak mě, ale nějak jsem se pěškobusem na kopec dostal. Když jsem se pak rozběhl, tak mě zase vzala křeč do přední strany stehna a já jak raněnej pitomec kulhal závějí k autům. No nakonec jsem tam nějak doběhl, čas 165 minut, žádna hitparáda, ale na metráčka solidní lauf. Mentální trénink prostě zabírá a motto "Quitters never win and winners never quit" mi zabránilo v jakékoliv sabotáži.

Horší už to bylo, když jsem dorazil domu. Z tolika pohybu najednou mě bolí záda, třísla, klenby, nohy, prostě všechno. Ale za ten pocit to stojí. I když jsem se pak musel tak nažrat, že by trenérovi šla pěna vod huby.

I don`t like mondays, especially this monday

2010-11-22T22:28:00.003+01:00

Who want music backround should try THIS...

I overslept. I awoke one hour later than usually. In subway I was trying to find something readable in Reflex. I failed. I had to read about Jung. It was so boring that I forgot to get out on Holešovice. I didn`t want to visit U Hofmanů at 10AM. I was hit by a paperball to the face during my lunchtime in office. I didn`t write anything thereout I could be proud of myself. I was shopping in the worst mall in Prague (believe me, stop away of Galerie Harfa). I bought nothing. I was pissed in the middle of nowhere. I moved to Arkády Pankrác. I went thru all possible shops. I found the trousers in the last one. I didn`t found any shoes except those for discoboys or old geezers. Instead of new shoes I had to purchase black cream as a camouflage for the old ones. I missed the bus from Kačerov. Twenty minutes later I took a seat in 113. Twenty seconds later I was hit by elbow of an old heg. Twenty picosecond later I was in the middle of the argument (transcription: Move, said old heg. What? I replied. I have not enough space, said old heg. I can`t move, I replied. Why you didn`t buy two tickets for two places? asked old heg. Are you kidding? I asked. No, replied old heg. Why YOU didn`t buy two ticket for two places? I asked). The argument was stopped by busdriver. I had to get out on Kačerov because the tractor 113 was broken. Twenty minutes later I took a seat in the next 113. The old heg disappeared. It was the first good moment of this monday...

But the winner of this fucking unperfect day is obviously the old heg because the incredible crap from her`s mouth about two tickets forced me immediately after homecoming to work out and do some push-ups or sits&downs...

Jak jsem dokopal...

2010-11-15T16:16:00.004+01:00

Právě jsem se vrátil z BT pochodu. O stavu mý vyndanosti hovoří to, že jsem si dopoledne myslel, že osm a tři je deset. Ano, původně jsem si myslel, že budu jen ležet v komatu a čumět na bednu. Jenže pak jsem si ji zapnul a zjistil, že dávají jen Talentmanii. Na to jsem si otevřel Gambáč, což bylo jediný jídlo, co jsem našel v lednici, a nejen, že mě parádně vyprostil, ale ještě jsem dostal obří slinu. Ne se znova nakalit, ale konečně ukojit ubrečenýho Beta, Buznu, Pápna a nevim koho ještě, kteří už týden čekají na to, co se mi stalo ve Všechlapech.

Flashback:
Tolik vyrovných signálů a já byl vůči nim slepej. A jak jsem za to zaplatil!

Tak zaprvé mě varoval kolega a spoluhráč Géba. V tejdnu jsme se bavili, jestli vyrazíme do Všechlap na poslední podzimní mistrák. Já chtěl, Géba dost váhal. Řiká: "Poslední zápas, to smrdí zraněnim." Já na něj, ať není baba, a myšlenkama jsem už byl u prasete a piva na následný dokopný. Nakonec to vypadalo, že jsem ho ukecal. Znamení druhý: Neukecal jsem ho. Den před mačem mi volá, že nejede. Rozhodování, jestli pojedu aspoň já, nebylo lehký. Musel bych jet vlakem, večer by moc nebylo s kym chlastat. Ale aspoň si zasportuju, řekl jsem si a rozhodl se, že pojedu. Znamení poslední: Na srazu před utkáním (= cigáro před kabinou) kluci řikaj: Dávejte dneska na sebe bacha. Minulej tejden jednoho odvezli s kolenem, známej dostal ve středu infarkt. Ještě zbývá třetí průser. A já se stejně voblíknul do zimní verze dresu (čili s dlouhym rukávem) a chtěl jít hrát.

Jenže jsem nehrál. Poslední zápas mi úplně nevyšel (jak by taky mohl, když jsem na něj jel po noci strávený v Tančáku a píchnutym závodě v Dřevenici), a tak jsem šel zahřívat lávku. S tím jsem tak trochu počítal a jelikož jsem po rozlučce s Bábíkem nebyl opět úplně v kondici, rád jsem si do dřevěný budky za lajnou sednul. Klukům to na hřišti moc nešlo, tak jsem radši s Grošákem, kterej taky přijel rovnou z diskotéky, řešil jeho nasranou manželku (kterou vzbudil v šest ráno, když přišel domu).

O poločase byla klasická bouře v šatně (a samozřejmě cigárko). Už jsem se těšil, jak tam vlítnu a roznesu je, jenže i tentokrát jsem si šel sednou. Za lajnou jsem se začal trošku rozcvičovat, ale s postupujícím časem se moje protahovací cviky přeměnily na opírání se o cokoliv. (Vše)Chlapáci sice vyrovnali na 1:1, ale dolů se nikomu nechtělo. Až srdcař Dali se už na mě nemohl dívat a nechal se vystřídat, za což nakonec dostal čočku, protože najednou chtěli střídat snad všichni včetně brankáře. Nicméně někdy před 70. minutou jsem šel konečně na plac.

Nezvykle jsem se tak dostal do role špílmachra - střed zálohy byl můj. A adaptoval jsem se rychle. Po pár vteřinách aut, vyhranej souboj a otevřená levá strana přede mnou. Začal jsem si nabíhat do prostoru, pohybem si řekl o přihrávku, kterou jsem taky dostal. Jenže v tu chvíli mi to na měkčím hřišti trošku podklouzlo a v levym stehně mě píchlo jako prase. Takže jsem skákal po jedný noze kousek před vápnem, přede mnou byl už jen brankář a já nemohl udělat nic jinýho než začít nadávat a nechat se doběhnout, vzít si balon a mávnout na střídačku, aby šel někdo místo mě. Tam už ale nikdo další neseděl...

Zbývající dvacetiminutovka byla pekelná. Stoupnul jsem si do útoku, bo tam jsem nemohl udělat žádnou škodu, občas vyhrál na půlce hlavu. Soupeř mě nebránil, protože věděl, že mě doběhne i přes půl hřiště a málem na to dojel. Ve středovym kruhu jsem si křiknul, že mám, spoluhráč mi nakouřil míč do xichtu, čímž mi nalomil nos, balon přede mnou párkrát skočil, já sic omráčenej přesto pohlídal ofsajd a poslal lahodnej voblouček na kolegu z útoku Volfíka, kterej šel sám na kasu. Bohužel tuhle půlku hřiště mával v druhym poločase jejich chlápek (i hlavní rozhodčí byl od nich - zápas byl neobsazený), takže to sprostě mávnul jako ofsajd. Lekce venkovskýho fotbalu jako prase.

Nějak jsem to teda dokopal, ani se nemusel sprchovat a na dokopnou se vykašlal. Na poděbradský diskotéce bych byl trochu plonkovej. Vzhledem k loňskému natrženému lejtku jsem zároveň tušil, že jsem pěkně v prdeli. Doma jsem si na to hodil pytel zmražených fazolek (balík přesně pasoval na moje obří stehno) a napsal na Fuckbook, že moje fotbalové kariéra je u konce. Sice mám ještě v piksle s gelem na vlasy tolik hmoty, že by mi to vystačilo i na jarní sezonu, ale za prvé mi končí půlroční hostování z čafky a když už ve Všechlapech vědí, že neumim dorazit na zápas střízlivý, tak za mě dva tisíce nedají, za druhé jeden zápas zabije víc času, než lampiony a to už je co říct a za třetí to zranění...

...nicméně s týdenním odstupem vše přehodnocuju a fotbalovou kariéru jen přerušuju. Jestli ji na jaře obnovim, to se teprve uvidí. Každopádně stehýnko není natržený, ale jen natažený, mražený fazole jsou léčivý a BT pochod jsem zvládnul v pohodě. Pravda, nohy mi v závěru trošku přestaly sloužit, ale za to mohl především bránický hungároš ser, Hónova sekera nebo jak se to jmenovalo, Běhounovice, Kodyho čínská Grantka a já nevim, co jsem všechno ještě prolil hrdlem. Ale o tom až příště. Ale již brzy...

Můj první desetiboj aneb 3274 bodů bod po bodu

2010-09-25T20:34:00.005+02:00

Když jsem před kýmkoliv prohlásil, že jdu novinářský desetiboj, z reakce většiny oslovených jsem implicitně vycítil domněnku, že jedu zase někam chlastat. Není divu - jedinou akci, kterou jsem během posledních let na atletickém oválu absolvoval, byl BT limit. Nicméně tentokrát jsem jel opravdu sportovat. Řádně vykrmen ke sto kilům a zocelen vesnickým pseudofotbalem jsem se vydal na Kladýnko porazit mimo jiné pana desetibojaře Tomáše Dvořáka...

Vstávačka v 5.40 byla dost na hovno, obzvlášť když se mi podařilo usnout až kolem druhý. Myšlenky na deset disciplín, z nichž většinu jsem nikdy nedělal a teď jsem je musel vykonat během jednoho dne, mi prostě nedaly spát. Takže jsem nasedl s dělňasema do busu (jelikož do práce obvykle jezdím o pár hodin později, tak mi dala jízda s plebsem a bez důchodců dost zabrat), projel Prahou, projel polem, projel Poldi, koupil si v učňovský cukrárně laskonku k snídani a v osm dorazil na kladenský Sletiště. Trocha rozcvičení a jde se na to.

Stofka
Tady jsem si věřil. Jenže v 8.30 normálně sprintuju tak maximálně na autobus, což se dost projevilo. Neprobudila mě totiž ani startovní pistole, z bloků jsem vyšel, párkrát zahrabal kopýtkama a dolezl do cíle v tragickém čase 13.77, což je sice můj osobák, ale to jen kvůli tomu, že mi stovku ještě nikdy nikdo neměřil. Dvořka mi nasadil vteřinu a jedenáct setin a já se šel s 346 body zahrabat do pískoviště.
Dálka
Do písku jsem skákal naposled na Valečově ze skály, do dálky naposled na základce, kde byl v doskočišti štěrk. První pokus zajištovacích 441 cm, při druhém pokusu jsem se po průběhu pískovištěm zastavil až v keři za stadionem a třetí pokus jsem poslal k pěti metrům, ale s sebou nabral tolik plasteliny, že bych z ní uplácal sněhuláka. Od Dvořky nakoupeno 145 centimetrů a trapných 274 bodů na konto.
Koule
Vrh koulí jsem si musel trochu upravit na hod koulí. Na základce jsme totiž házeli jen granátem. Kupodivu z toho byl nakonec bodově třetí nejlepší výsledek. Sice Dvořka mých 8.70 přehodil o šest a půl metru, ale mě to dalo na solidních 408 bodíků. Nicméně ten šestikilovej krám je pořádně těžkej.
Vejška
Tak tady jsem plaval snad úplně nejvíc. Moje megaprdel mě táhla k zemi a laťku brala neomylně s sebou. Styl připomínající mix postřeleného dementa s rozpláclym vorvaněm mě sice dostal na třetí pokud přes 135, ale 140 už bylo zu hoch. Dostal jsem 283 kriplobodů a koukal na Dvořáka, jak si dává 175.
Čtrvtka
Konečně disciplína, při které člověk nemusí nikam skákat, nic házet, jen běží. Jak jsem ale přestal chodit na dráhu, vůbec jsem netušil, jak mám běžet. Dostal jsem parádní druhou dráhu prvního rozběhu, skoro všechny před sebe a šlo se na to. Úvodní dvoustovku chladím, pak do toho dupám, tak jak to mám naučený z oválu na Kotlářce. Soupeře během třetí stovky předbíhám, finiš už trochu tuhnu, ale jde to. Čas 61.26 je nakonec druhej nejlepší ze všech 14 mediálních mrdek a hlavně - už můžu jít domu. Dvořkovi jsem nasadil 11 setin. Přesto mám bodů míň než z gule, jen 371.
Překážky
Pole překážek na rovince mě vyděsilo. Sice jsme šli přes ženský, ale i tak když jsem viděl těch 9 plotů před sebou, cítil jsem respekt. Navíc na tři kroky mezi nima jsem to nezvládal, pět bylo zase moc a na levou mi skákat vůbec nešlo. Start byl ještě dobrej, první dvě překážky taky, ale pak mi to vyšlo na levačku. Vyskočil jsem k idiot, doběhl k další překážce a zase na levou. To už jsem za ní skoro stál. V tu chvíli se borec vedle mě totálně rozsekal, tak jsem radši běžel dál a nějak doklopýtal do cíle. Ani se mi nechce psát čas, protože 21.99 je na poblití a 209 bodů taky. Od Tomáše, který překážky taky podělal, jsem dostal pět vteřin.
Diskus
Tuhle věc jsem nikdy nedržel v ruce a kdybych házel bačkorou, dopadlo by to líp. Donutit disk, aby letěl tak, jak má, a nemotal se jako brambora, fakt nejde. Takže jsem s ním mrsknul 18.17 a byl jsem rád, že jsem rád. Vyfasoval jsem 237 bodů a Dvořka mě přehodil o 18 metrů.
Tyč
Začnu výkonem...472 centimetrů totiž není vůbec špatný. Bohužel (tedy vlastní spíš naštěstí) jsem neskákali o tyči do výšky, ale do dálky. Prostě se píchla na začátek pískoviště a skočilo se na ní jako přes potok. I když jsem se nejdřív trochu bál, protože nejsem kdovíjakej opičák, nakonec jsem tu rozhodl o svém konečném umístění, protože 462 bodů mi dost pomohlo. Dvořka ukázal svou velikost a přeskočil mě o 60 cm.
Oštěp
Další krám, se kterým jsem nikdy neměl tu čest. Po třech tréninkových hodech jsem měl rameno úplně odvařený a přemýšlel jsem, jak to udělat, aby to tolik nebolelo. První hod jsem neudržel v ruce a skoro zapíchl sám sebe, druhý jsem poslal na jistotu bez rozběhu a do třetího jsem prásknul s rozběhem, co to šlo, a zapíchl to na rovných pětadvaceti metrech. Tomáš mi nasadil 30 metrů, já dostal 230 bodů a do závěrečné patnáctky šel ze sedmého místa.
Patnástistovka
Zatímco všichni nadávali na tuhý nohy (nejvíce pan Dvořák), já se konečně dočkal nějakýho toho pořádnýho běhaní. Netušil jsem, za kolik to můžu jít, a tak jsem si nějak cupital na druhým místě a na něm taky v čase 5:19 doběhnul. Hotovej jak prase, ale spokojenej. Dvořkovi jsem dal 50 vteřin a hlavně se po zisku 454 bodů posunul na konečný šestý místo. Celkem jsem nahrabal 3274 bodů, což na první pokus není špatný, obzvlášť když vím, jak velký mám rezervy v asi tak sedmi disciplínách. A když jsem v tombole vyhrál doživotní zásobu čokolády (25 tabulek), mohl jsem si říct, že jsem minimálně polobůh...

Lekce vesnické kopané

2010-09-06T15:02:00.004+02:00

Předem upozorňuju, že tohle neni promo seriálu Okresní přebor, který dnes startuje na Nově...

Byl to nápad jak hovado - začít zase hrát soutěžní fotbal. Asi mi připadalo, že se málo mrzačím na nedělní Floře (kotníky, achilovka, nalomený prsty na noze), ale když přišel kolega z redakce s tím, že by jsme mohli hrát za béčko TJ Sokola Všechlapy, nakonec jsme mu kývli. V mym případě nastal trošku problém s registrací. Sice jsem fotbal hrál naposled v mladších žácích za Čafku, ale stejně za mě chtěli dva tisíce za přestup. Zlodějina neuvěřitelná, ale nakonec jsme se domluvili na půlročním hostování zadarmo, jako že si mě musí vyzkoušet. Ve IV.B třídě, naprosto nejnižší pralesní soutěži v ČR, ze který nelze už nikam spadnout, toho moc zkazit stejně nejde.

Takže registraci jsem měl a i když je falešná (hraju na Oetra Žaloudka), mohl jsem tuhle neděli vyrazit na první mač. Pořádně jsem si nageloval vlasy, dal si do ucha diamantovou naušnici, nakreslil jsem si na lejtko černou lihovkou čínský tetování a jel na Čerňák. Spoluhráč Géba mě nabral u Marcelky a hned se mi pochlubil, "že si ráno při mrdání natáhl lejtko". Start jak sviňa.

Všechlapy je ves kousek od Nymburka. Zatím jsem neměl čas bádat, s jakou občanskou vybaveností se můžou pochlubit, ale hřiště je klasický vesnický Nou Camp. Obzvlášť pole kukuřice, který ho lemuje ze dvou stran, je ideální na schovávání zakopnutých míčů. Přijeli jsme asi hodinu před výkopem a u šatny se už vesele pokuřovalo. Pak dorazil Koník - kolega, funkcionář klubu, trenér a kapitán béčka. Přišel s tim, že nepřijede rozhodčí a jelikož derby se sousedníma Bobnicema "B" (tady je v podstatě každej zápas derby, protože všechny vesnice jsou kousek od sebe) bylo označený jako rizikový, chtělo to, aby pískal někdo, kdo nepískne po rohu ofsajd.

Nakonec Kůň zužitkoval kontakty na oblastním svazu, takže nám někoho poslali. Kluci típli vajgla a šlo se do kabin, teda vlastně spíš holomístnosti vybavený patnácti židlema, stolem a udírnou v rohu. Vzal jsem si pětku, klacky nechal v báglu a šel se rozcvičovat s tim, že budu hrát pravýho beka. Nový kopačky za 180 kaček lepily neuvěřitelným způsobem, takže jsem měl docela dobrej pocit. První rána do břevna, druhá pěkně k tyči, třetí do kukuřice. "Kurva chlapi, trefte aspoň bránu," ozvalo se z pomalu se zaplňujících laviček nad hřištěm.

Začátek se pomalu blížil a spoluhráči furt bombili do pole. Porada? Žádná. Pokřik? Žádný. Jen přišel Kůň s tim, že jako budu hrát pravýho záložníka. No nic moc. Sportu zdar a jde se před padesátkou místních ožralů a dvěma desetiletejma lolitkama na to! Zakládáme první útok, rozbíhám se a ležím na zemi. A to jsem ani neměl balón. Probuzení ze sna jedna radost. No nic, jdema dál, nicméně s balónem se spíš míjim, než že bych se s ním potkával. Druhá minuta, roh Bobnic jde i díky větru přímo do brány a náš 151 centimetrů nízký brankář ho vyboxovává přímo pod břevno. 0:1. "Tak to jsem ještě neviděl," kroutil hlavou rozhodčí. V tu chvíli už solidně prší a míč je pro všechny přítomné chodce příliš rychlý. Desátá minuta, zmatky v obraně, střela dvacet centimetrů od brankáře, který jen tak bezmocně máchne lapačkou a je to 0:2. Tohle smrdí debaklem.

Kdyby to šlo, dalo by se říct, že se pak hra vyrovnala. Ale to nejde, oba týmy kopaly celou dobu stejnou holomajznu. Kolem Koníka, který hrál útočníka, jsem pravidelně probíhal někde na půlící čáře. Zatímco s fotbalovou ofenzívou byl na štíru, slovní ofenzívou vůči rozhodčímu nešetřil. Když po jednom z rohů střihl nůžkama a míč skončil skoro u rohového praporku, tribuny mu to daly pořádně sežrat: "To si viděl kde, dopisovateli Blesku?" volaly na Grošáka. Ještě že jsem byl ukryt v záloze a můj bídný výkon občas prosvětlila přihrávka nebo centr. Poločas skončil a výsledek 0:2 byl k breku.

O přestávce se víc řvalo v šatně hostí, u nás byla v klidu konstatována bezradnost a neexistence útoku. Sestava se promíchala, Géba musel se zraněním způsobeným divokým sexem ze hřiště, já šel na předstopera a přede mě se postavil Hóna. Šestnáctiletej borec Radim je jeho totální dvojník a občas jsem měl problémy na něj nezařvat "Bejkys!". Nicméně hrál z nás asi nejlíp a mně pozice Řepkohohenedra taky docela sedla. Pěkně jsem si to čistil, občas mi na hlavu z pořádný výšky spadl balón a s Hónou jsme si to sem tam strčili.

Pak ale přišla další tečka. Kůň místo toho, aby odpálil loptu do autu, chtěl zahrát na pozici posledního přes hlavu, soupeř mu vzal míč a v klidu dal na 0:3. Ostuda jak prdel. Pohroma pokračovala, když jsem si tělem kryl míč, kterej šel do autu, a najednou jsem ležel na zemi. Kotník trošku zažil středověk, zápas jsem ale dohrál, akorát si teď pár dní nezaběhám. Nakonec jsme i my dali gól, takže zápas skončil 1:3 a moje obnovená premiéra nebyla zrovna oslavyhodná. Nicméně jedno Postřižinský (a výtečný) pivko jsme dali. "Hoši, vy jste soubor písní a tanců," prohodil asi sedmdesátiletej strejda, když nalitej odjížděl na kole z hřiště. "A ty Koníček, ty buď rád, že jsi neodjel sanitkou," vzpomenul na nůžky naše trenéra a kapitána.

No a za čtrnáct dní přijedou Žitovlice...

Nejhorší PPčka? Jak se to vezme...

2010-08-24T21:14:00.002+02:00

Zničen psaním diplomky a totálním nedostatkem spánku volám podobně strádajícímu Betovi, jestli jede na PPčka. Říká, že až v sobotu, což se mi hodí - aspoň si před kalbičkou trochu dáchnu. Takže ráno mě Bet nabírá u Mekáče, kde Marcelka nikdy nedělala, narvu pytlik za předkožku, probíráme, jak to Betovi slušelo v televizi, a jedeme na Branžež.
Ahoj Bokyně, Pyřinovi, maximálně zkalenýmu Mirkovi a holkám od teplýho piva. Dle rad Soni Břžeřžščinski dávám hodinu před startem kelímek kofoli a párek v rohlíku a jdu do lesa. Áčka asi někdo stavěl vloni na PP-večírku, protože takovou demenci jsem dlouho neběžel, takže pod šestou kontrolou to balím a jdu hlasovat proti do stánku. Ještě mávnu na hudrujícího Béďu, kterému se nepozdává moje docházkové tempo, vezmu od věcí peněženku (Bokyho) a aniž bych se podíval do cíle, nabírám dva kelímky Rohozce o teplotě lehce vystydlího kafe.
Zbytek horkého odpoledne trávím ve stánku, kde trávím spolu s ostatníma monster cocka, a debatuji nad velikostí vesmíru. Plodná diskuze, která nemůže přinést výsledky. Do kempu mířím houpavým krokem hiphopera, který chytil wolfa, sundám klacky a kontinuálně pokračuji do místního stánku. Boky už zase obchoduje s bílým masem a podvodem hodným kmotra Mrázka připravuje Boha o zlaťáky (Bůh se stejně jako některé tuzemské banky své investice, ani protislužby myslím nedočkal). Trautenberg je zdatný obchodník, ale tentokrát uspěl jen v jednom případě, i když za to povětšinou mohla nespokojenost statku s koncovým zákazníkem.
Kalba byla letos v letním kině, což od začátku smrdělo průserem. Úvodní promítačku doprovází další diskuze - tentokrát na téma "za kolik jde před projektorem postavit stan". Nutno dodat, že opět není následována praktickou ukázkou. S přibývající tmou je těžší a těžší poznat, s kým člověk tančí, takže se pozornost přesunuje ke kinostánku, kde se to zelená jedna báseň. Bohužel krátce před půlnocí nastává problém, když přibíhá panička v kožíšku a vypíná všechno od hudby po pípu. Zkušeňáci nakupují tekuté zelené zlato a jde se jinam.
Konkrétně na kraj kempu, kde bohužel stojí karavan s žebříkem, po kterém Tomskáč leze zkontrolovat, jestli mají na střeše satelit. Za chvíli se přichází osobně přesvědčit i pan majitel, který nese dost nedobře, že už stejnou práci vykonává Tomskey, a začíná karavanová bitka jak z akčního filmu s Chuckem Norrisem, po které je potřeba ledasco zalátat. Zmoženi ultimátním zápasem se jdeme vyklidnit a vylejt na skálu, nicméně za chvíli přijíždí houkačka a většina přítomných mizí v křoví. Zůstavají prdinové naší doby a ti, jimž je pohyb napřekážku (čili já). Švestky píší adresy a jména a pokud si dobře vzpomínám, na autora tohoto textu se nedostává (a hlavně si ani nepamatuje, kdo by mu to mohl dosvědčit).
Hlídka nás odvádí zpět ke kempu a doporučuje přesun jinam, následuje určité intermezzo, které mám neurčitě rozmazané, než se noční hlídka opět vrací, aby konstatovala, že tu je už klid. Nicméně se jí snažím přesvědčit, že realitu musí vidět z obou stran a musí za porušování hygienických podmínek kemp uzavřít (stěžoval jsem si hlavně na záchody, i když vlastně ani nevím, jak vypadaly).
Někdy v tu dobu se rozjíždí debata číslo tři - jestli si dokážu olíznout bradavku. Tuto otázku bytí a nebytí řeším s mikrokvětákem, která tvrdí, že ona to umí. Ačkoliv se jí snažím půlhodiny přemluvit, ať to udělá (a to klidně pod tričkem), moje snaha je neúspěšná a nakonec jí ukončuje dámský hlas: "Jděte se bavit jinam a s tebou, Květo, si to vyřídím doma." Věda v ČR prostě nemá potřebné zázemí. Roztahuji karimatku do šišek pod Kládinova trabanta a upadávám do komatu.
Ráno se budím cca hodinu před svým startem s pocitem, že jsem právě vypil zelené zásoby božkovského skladu. Takže koma prodlužuju o další hodinu a půl, než se konečně ustrojím do klacků a jdu bojovat o body. Na start ještě dojdu, ale první pokus o běh způsobuje erupci v mých vnitřnostech, navíc trať v podstatě nejde zkrátit. Volím cestu do nejbližšího borůvčí, barvím se na fialovo a relaxuji. Do cíle docházím ještě pomaleji než o den později, ale tentokrát do cíle dobíhám, abych mohl být Jiřinem vykartován za svlečený dres a vyfakování.
Takže to byly PPčka. Zklamání z tratí, ultra zkamání z kalby a megaultra opice. A hlavně, od lampionů si dávám pohov - dva víkendy za sebou mi stačily.

Email měsíce

2010-04-14T15:44:00.003+02:00

Než se konečně dostanu k tomu, abych sem naházel materiály z propagace klackáčů v rámci 1/2maratonu, dostal se mi do schánky zajímavý email, se kterým se musím pochlubit.

Ve sportovní rubrice dnes 14. 4. jsem ocenil objektivně zpracovaný článek "Dělal, že neviděl." Stejně tak s tím spojené komentáře a názory na zákrok Řepky v derby S + S.
Po chvíli jsem pochopil proč. Autorem materiálu není váš redaktor Žaloudek. Jako zřejmě velký příznivec Sparty by asi něco podobnéhop stvořit nemohl. Redaktoři Krejča a Koníček vytvořili dobrý materiál. Děkuji.

Takže pravda konečně vyšla najevo. Na dovolenou jezdím s Tomášem Řepkou...

Konečně bez kruhů pod očima

2010-03-06T08:11:00.007+01:00

Asi jste si všimli, že už to je pár dní, co skončila olympiáda. A patrně jste si i všimli, že už to je pár týdnů, co jsem sem nic nenapsal. Důvod je jasný - 20 hodin práce denně člověka vysaje jako za svítání průžná čtrnáctka Xaviera Baumaxu nebo Em Rudenka.

Takže jsem potřeboval trochu oraz. Zůstal jsem teda ve Vancouveru a jelikož se ze mě za tři týdny bez sportu stal díky nejmenovanému fast foodu v tiskáči chodící Big Mac, začal jsem pracovat na kondici. V pondělí teda ještě ne - to jsem se několika piváky a bílými rumy loučil s kolegy z Týdne.

Velký den nastal až v úterý. Na klacky byla bohužel zima, ale jinak bylo docela pěkně. Oběhnul jsem slavný Stanley Park plný bufeťáků a skoro umřel. Druhý den jsem to zopakoval, už se funělo líp a taky jsem pořídil pár fotek, který jsou na Facebooku.

Ve čtvrtek jsem byl shopovat a myslím, že bych v tom byl docela dobrej, kdyby bylo co utrácet. Takže jsem šel spíš na čumendu a slintačku, protože tady je beztak všechno jen o trochu levnější než v Praze. Taky se mi vrátily první psací schopnosti, tak jsem poslal pohledy.

A hádejte, co jsem dělal dneska? Hledal lampiony. Náhodou jsem narazil na akci Vancouver Sprint Training Camp. Takže něco pro mě. Sice to stálo nekřesťanský prachy, ale je to celkem prdel: pátek dva tréninky, sobota pět (!) fází, neděle dva tréninky.

Pátek
Session 1 (trénink):
Oblíkl jsem se jako socka a vyrazil sockou do UBC, což je místní univerzitní kampus. Klasická neměřená trať vedla parádní čtvrtí plnou malých domečků. V rámci šetření na odpoledne jsem střídal postupy jeden naplno - jeden střední intenzitou. Docela jsem se zapotil a chybek jsem taky pár udělal. Ale co, poprvý letos na mapě (pseudo-hančo-LOB ve Smržovce nepočítám). Cestou zpět jsem v socce musel děsně vonět.

Session 2 (závod):
Když jsem přicházel na místo srazu (opět na UBC), bylo mi jasný, že jsem na lampionech. Pár lidí sedících na louce a převlékajících se do pyžam. Poprvé jsem v Kanadě oblíknul klacky a šel na to. Trať mnohem lehčí než dopoledne a pekelně rychlá. Takže nic pro mě, ale šel jsem bez chyby a od Magnuse Johanssona, což je takovej místní Bagoun, jsem dostal půl minutky.

A na závěr prvního dne kempu největší fór. V cíli jsem se začal bavit se soupeři a říkám, že jsem jako Čech. A oni na mě, že támhleta holka je taky Češka. Tak jsme pokecali a po čase z ní vypadlo, že je z Boru. Tak se zeptám na jméno a ona mě totálně zabije: Andrea Baláková - Vocasova ségra. Ve Vancouveru je čtvrtým rokem a teď žije právě z Magnusem. Takže vyndavačka největší...

Sobota:
Ta teprve bude

S kruhy pod očima 3

2010-02-15T02:28:00.005+01:00

Tak je to doma. Martina Sáblíková se pochlapila (a teď to nemyslím nijak zle), pěkně za to vzala a ukázala všem záda. Jenže co byla pro ní celkem hračka, to bylo pro mě hotový peklo. Díky posunu se to sešlo tak, že poslední startující dvojice dojela asi tak minutu před tím, než jsem musel text poslat klukům do Prahy.
I když jsem velkej borec, a tenhle blog je tomu důkazem, tak napsat článek za minutu ještě neumím. Možná za minutu deset, ale minuta je prostě zatím nad moje síly. Takže jsem si to musel trochu připravit a už když Martina vyjížděla na trať, měl jsem kostru tří verzí. Dostaly názvy Zlatá, Medailová a Výbuch. Jak se konkrétně lišily, lze jednoduše ukázat na titulcích:

Zlatá: Martino, ty jsi naše zlato!
Medailová: Sáblíková urvala stříbro/bronz
Výbuch: Sáblíková totálně vybouchla

Na rychlobruslení nejsem žádný ekšpert, ale když Sáblíková dojela a její trenér se skoro rozbulel, začal jsem pilovat zlatou verzi. Další dvě jízdy mě jen utvrdily v tom, že jsem se rozhodl správně, ale pak na trať vyjely Wüst a Anschütz, projely prvními mezičasy a já přepínal do jiného okna Wordu. Medailová verze potřebovala značně aktualizovat. Dvě kola před cílem jsem se ale na to vykašlal. Už bylo jasný, že za minutu pošlu do Prahy zlatý text...

S kruhy pod očima 2

2010-02-13T20:15:00.005+01:00

Olympiáda se rozjela a díky fakt luxusnímu posunu je práce mediální mrdky šílená řehole. I když fotografové tu mají asi ještě větší peklíčko. Jak třeba vypadal můj včerejší den? Jelikož jsem ještě úplně nestrávil devítihodinový posun, probudil jsem se po čtyřech hodinách spánku v pět ráno. V Čechách byly zrovna dvě odpoledne, takže jsem aspoň po Skypu probral věci, které je potřeba udělat.
Pak jsem na hodinku upadl do komatu a jen tak tak jsem stihl odjet na otevření Českého olympijského domu. Jenže ani tam jsem se moc neohřál. Dotaz na šéfa mise Dvořáka, krátký rozhovor s Vernerem a rychle pryč. V Canada Hockey Place byl totiž první trénink hokejovýho nároďáku. Cestou jsem hodil do sebe jeden Mama Burger a pak už šounil sedm hokejek z Evropy. Po tréninku jsem šel rovnou do haly BC Place, kde bylo zahájení Her. Do ceremoniálu zbývaly tři hodiny, takže byl čas na jedno kanadský pivo (v přepočtu sice vyšlo na kilko a byla to jen čtyřdecka, ale chutnalo fakt skvěle) a napsání reportáže z hokejového tréninku a připravení si materiálu na článek o prvním závodu Sáblíkový.
Zahájení se děsně vleklo a co jsem dneska viděl, v televizi to vypadalo mnohem líp než na stadionu. Ale atmosféra byla i přes tragédii na sáňkařský dráze docela dobrá a na šedesátitisícovym stadionu jsem taky ještě nebyl.
Po třech hodinách bylo hotovo, venku zase pršelo, takže jsem nasedl na SkyTrain a hurá na hotel. Musel jsem dodělat Sáblíkovou, napsat tři materiály ze zahájení a jít spát. Nad počítačem jsem už mlel z posledního, ale nějak jsem to dal dohromady a o půlnoci šel konečně spát. V šest ráno jsem už totiž zase musel být na nohách...

S kruhy pod očima 1

2010-02-11T23:10:00.004+01:00

Tak jsem zabalil klacky, Sáru a Paroubka do obrovskýho kufru, nasadil si čepku, abych jako reprezentoval a dal vale Kamýku. Měsíc bez místní speciality – žlutohnědého sněhu – bude perný. Na Ruzyni high five s Čapounem, Frankfurt, Calgary a je to tady. Vancouver. Za 22 hodin se můžu začekovat v hotelu, tak co budu dělat? Počasí je fakální. Sice teplo, ale na lavičku v parku to nebude. Beru bus do MPC (Main Press Center) a řidič mě vozí hodinu po městě a pak se znovu zeptá, kam vlastně jedu. Už vyhlížím, kde je v MPC nejlepší kanape, když přichází spása – můžu přespat ve svym hotelu. Nice. Házim tornu na svý záda, beru SkyTrain, zastávka Nimbus nebo co a hodná Asijatka mi radí, kam se mám postavit. Tak stojím: čtvrthodina, půlhodina, třičtvrtěhodina. Po hodině, kdy už tu měl být ten bus čtyřikrát, jdu na tágo. Jenže s US dolary si můžu tak utřít nos. Takže nakonec jedu normální sockou. V hotelu padám na postel – po 26 hodinách bez spánku s kruhy pod očima. A to celou šou teprve začíná...

A jsem tam!

2010-01-13T11:30:00.003+01:00

Šance dostat se na svazový web do rubriky novinek jsem už vzdal, ale přeci je ještě pár webů, kam bych se rád procpal. Namátkou třeba blog Barneyho Stinsona nebo stránky nejlepšího českého orientačního běžce minulosti, současnosti i budoucnosti. Těm, kteří mě dobře znají, chybí ve výčtu homepage Slavie. Důvod? Tahle mise už je splněna!

Večírek Ringier offline a valná hromada ČSOB online

2009-12-12T10:07:00.035+01:00

Časy berte opravdu jen orientačně.
19:30 Padla. Boucháme šáňo, posíláme poslední stránky do tiskárny a jdeme na jedničku do pizzerie.
20:20 Nakonec jsme dali se sporťákama dvojku a nakukali editorovi Tomášovi, aby se večer věnoval korpuletní korektorce lehce za zenitem. Hrozně po něm jede...
20:40 Konečně se přesouváme do La Fabriky, kde je letošní vánoční večírek Ringieru. Jdeme se nadlábnout - máme hlad jako sviň.
20:45 Tomáš se korektorce nekorektně nevěnuje, a tak korpuletně odchází. Velká škoda.
22:00 Jde se tančit. Kámo, nemáš nějaký Rammsteiny? Co to je?
23:40 Poprvé volá Bokovka. Že by prej s Mirkem a Fudžinou přišli. Bejby, ještě není čas.
0:30 Zase volá Bokovka. Že by přišli. A že má pozvánku. Tak to kluci zkuste a uvidíte.
1:00 Koukám, že v Ringieru nikdo neví, jak se paří na Nirvánu. Dávám krutou skákací show, snad z ní budou i fotky.
2:00 Tak jsou tady. Boky má a nemá pozvánku, je děsně na šrot a mele hovadiny.
2:40 Boky notoruje La Fabrikou, Mirek taky. Jenom čekám, kdy udělají nějaký průser.
3:00 Jsem na baru s Fujáčkem. Mirek přešrotoval Bokyho, oba jsou nevím kde.
3:30 Po několika vodkách zjišťuju, že tu mají i zelenou. Začíná peklo s Fujáčkem.
5:00 Kam všichni zmizeli? Beru si věci, do ruky dostávám šáňo a jdu do práce. Jelikož musím být za pár hodin na Strahově, přespím tam. Lehám na koberec, přikrývám se bundou, dobrou noc.
8:00 Zvoní budík. Jdu na záchod a připadá mi, že mi někdo vyměnil nohy. Kouknu na spoje - stačí jet až za hodinu. Sedám na židli, přepínám ji do polohy spánek a dávám ještě hodinku k dobru.
9:15 Motám se na tramvaj. Zdá se mi to nebo konečně sněží?
9:35 Na Malostranský si přede mě sedá pan Houmlesák. Smrdí ještě o trochu víc než já, chce se mi vomitovat. Konečně by si dal sprchu. Naštěstí jede jen jednu zastávku.
9:58 Jsem na Strahově, nepřipraven se hromadit. Tenhle den bude horor.
10:00 Začalo shromáždění sekce OB. Kdo je pro, proti, zdržel se někdo hlasování? Z hluku vyráběného repráky mi asi praskne hlava.
10:44 Připadám si, jak kdyby mě někdo zavřel do krabičky od sirek. Chci ven!
11:00 Béďa přednáší nekonečný elaborát na téma soutěžní komise.
11:15 Show must go on! Jenže Béďa právě skončil.
11:25 Už mi asi hrabe. Proč si proboha zpívám: Měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře, vyzdobené sluníčky přímo od malíře, cukru na pět hromádek, čtyři knížky pohádek, dva prstýnky na splátky, prázdné přihrádky. Maloval jsi obrázky dlaní horkou od lásky, chroupali jsme oblázky jako oplatky. Hanička písnička? A dopr....
11:28 Chudák Jindra Kořínek a jeho mediální komise. Zapomnělo se na něj. Ale nakonec nám stejně něco povídá.
11:42 A je tu diskuze. Omlouvám se, nemám, co říct.
11:47 Nikdo to otevřeně neřekl, ale na řadu přišlo téma soutěžní nihilismus. Už pomalu prosakuje i mezi žactvo. Jo, to je konečně diskuze! Padají i slova jako demagogie.
11:54 "Hele vole, chybí ti tam podpis." Jindra skóruje. Zatím nejlepší hláška dne.
12:25 Od roku 2011 nebude vypisováno MČR na dlouhé trati - 15 ANO, 11 NE, 2 SE ZDRŽELI
12:27 Poslední mistrovskou dlouhou uspořádá na jaře Bořan.
12:33 Potížistou dne (dle vlastních slov) je Ivan Matějů.
12:52 Přestávka mezi sekcí OB a VH. Jsem pořád děsně vyndanej, snad mě spraví kafíčko.
13:04 Matěják zahajuje VH.
13:37 Odpolední nudu na Strahově rozčíslo Radanovo tvrzení, že Béďa měl kdysi prohlásit, že Trail-O patří víc pod sekci MTBO než OB, protože vozíčky mají kola. Údajně to nikdy neřekl.
13:39 Podle Radana by měl na vícedenních Trail-O vystřídat pivní štafety, popřípadě zajímavý kočkopes v podobě pivního trailu.
14:10 A máme tu nové stanovy. Spím či bdím? Spím...
14:35 Debata jak vyvolat mimořádnou valnou hromadu. No jedna ročně (aspoň tentokrát) mi opravdu stačí, další už prosím nedělat.
15:11 Vopice přešla v kočku. Po úmorné diskuzi se jde hlasovat o stanovách.
15:21 Z VH a schvalování stanov se stala fraška. Tohle je hlasovací Kocourkov a lituju, že to nikdo netočí na kameru. Ví vůbec někdo, o čem se teď hlasuje?
15:42 Pořád nic nového. Libe se snaží zvrátit přejmenování svazu a občas přítomné nechtěně pobaví.
15:45 Mirek Hadač prosí o přejmenování na ČSOS, aby z Prahy nemusel odjíždět jako idiot.
15:50 Libeho návrh byl drtivou většinou zamítnut.
15:51 Byly schváleny nové stanovy a jméno svazu se definitivně mění na Český svaz orientačních sportů.
16:16 Už se finišuje. Ještě vybrakovaný rozpočet a pár nadávek na Sazku, různé a závěrečné zvedání pracky a jde se.
16:28 Rozpočet se nelíbil jen LOBákům, kteří se zdrželi hlasování, ale víc peněz na nákup sněhu nedostanou.
16:32 Tak prej jsme hlasovali špatně. Čekám, kdy nějakého chytrolína napadne, že bysme si dnešní krásné jednání mohli zopakovat.
16:39 Usnesení VH přijato, jde se domů. Už se těším zase na příští rok a zároveň jsem rád, že jsem měl dneska ještě trochu alkoholu v krvi.

The Hangover/Pařba v Turnově

2009-11-23T10:54:00.005+01:00

Od režiséra filmu TURMAN přichází do kin nová komedie z extrémního běžeckého závodu, který

se nepředstavitelným způsobem zvrhne. Dva dny

před tradičním pondělním florbalem odjíždí Lorenc (Miroslav Kovář) a jeho tři kamarádi (Jiří Krejčík, Petr Jahn a Petr Žaloudek) do Turnova na nezapomenutelnou party. Jenže když se ráno probudí s třeštící hlavou a kocovinou, zjistí, že si vlastně vůbec nic nepamatují. Jejich luxusní pokoj na statku vypadá jak po výbuchu a nikdo nemůže nikde najít klíče od auta.

Bez sebemenšího zdání co se vlastně stalo a navíc v časové tísni se musí toto kvarteto pokusit zjistit, krok po kroku, co všechno v noci prováděli a snad se jim podaří najít klíče a včas se dopravit do Prahy, aby se stihli vrátit do pracovního procesu.

Čím víc toho ale odhalují, tím víc si uvědomují, do jakých potíží se vlastně dostali. (oficiální text distributora)

Trailer:

Recenzi na Pařbu v Turnově časem čtěte na Jiřin.biz, o Pařbě ve Vegas čtěte na CSFD a film Pařba ve Vegas (fakt stojí za to) stahujte na Ulož.to

Čtyřiadvacetihodinovka (v lihu)

2009-11-16T09:35:00.005+01:00

Sedim v Solidní Nejistotě, nos zabořenej do vodky, pohled do stolu a řikám si Kua, proč tady je tak málo lidí, když tu obvykle bývá tak narváno, že dojít si na bar pro jedničku znamená vypsat si týdenní dovolenou. Kouknu na hodinky a je mi to jasný - je půl pátý ráno. Třídní sraz se povedl. Házím vodku do sebe, sebe do tramvaje, tramvaj do metra, metro do busu a čirou náhodou se probouzím pikosekundu před svojí zastávkou. Usnul jsem, i když jsem si na plný koule pustil Rammsteiny. Domu se doplazim nevim jak, padnu do postele. Hotovson.

Za hodinu a půl mi zvoní budík - za hodinu mi jede z Florence bus na BT pochod z Turnova. Dvacet minut bojuju s tím, že se na to vyseru, ale pak házím do batohu trenkáče, tričko s mikymauzem a startky bez filtru a plazím se na zastávku. Socka mi samozřejmě ujíždí. Je to znamení? Jestli jo, tak jsem ho nepobral. Mávám na strejdu v taxíku, platim startkama bez a pusou na pleš. Florenc stíhám, stíhám i koupit nový startovačky a kolu na spravení. Já už nikdy nebudu pít, říkal Noufak. Bullshit!

Autobus narvanej jak linka 505, já ještě taky. Visím na štangli jak vopice, vopice mi visí za krkem. Pouštím Orikouli naplno, dávám Lůzra a ještě než vyjedem z Prahy, baterka je v piči. Naštěstí to ze mě táhne takovým způsobem, že v Bolce půlka busu mizí blejt za popelnice, takže konečně sedám a hned usínám. Budím se v Mnich.Hrad., vybíhám z busu, koukám, že to ještě není Turnov, tak zase lezu zpět. Znovu usínám a probouzí mě až cedule Tady je Bohouškovo.

Než dorazí BT, dávám na peróně dva rohlíky v párku, pak na vyproštění a cestu Svijánky. Jak sedly! Pochod začíná, dvacet kusů včetně BT ultras, BT manželek, BT friends a Komanče štráduje po kolejích k Hlavatici. U hospody pod ní první konflikt se psí boudou, která má najednou nožičky, i když ne uplně pevný v kramflecích. Dávám další jedničku a rumkolu. A vono to jako půjde, ne že ne. Když doráží Kapka, jde se dál. Dřevěná soulož, pomočený holčičky, rum.

Tempo je zběsilý, riziko stoupá. Po dvou hodinách máme v nohách asi kilák a v pajšlu litr rumu. Další soulož, tentokrát romantika v travičce. Bereme směr Kopičův statek, pomočený holčičky furt jdou s náma a Kapka vytahuje kopřivy, co koupil ve Španělsku od negra. Zatím je schováváme. Hrajeme hru se šiškama, prohrává Lasi a ukazuje část své Zoo. Statkář Kopič je klasicky nasranej, stejně jako na PP, když mu lampioni šlapou po kopřivách. Dáváme společnou fotku u štěrbinky a taky šlapeme Kopičovi na kopřivy. Holčičky už na to nemaj, nebo spíš nemaj na šrouby Šviheho a Lebeho a utíkají.

Další zastávkou je bufík na Vladštejně. Ještě než tam dopajdáme, Pidin zaflirtuje s kočičkou a půjčuje si od ní Íáčka - jde na koníčka, bez soulože. Bufík u Vladštejna je zavřenej a koncert tu nemá ani Zlad. Hej bejby, vejkap from jor eslíp. To naopak Pidins upadá do komatu, tlačím ho ke Hrubici, on bafá na kolemjdoucí turisti. Baf! Baf, baf, baf, baf! Je jak loutka. Před Hrubicí jedny Svijánky, na ní kelímkáč a ubalený kopřivy. Prej se blíží pragováci, tak tasíme na útesu, ale někdo nás musel neprášit, takže si můžeme nakropit tak maximálně do kalhot. Na Hrubici z nás nejsou úplně nadšený, fotr zakrývá děcku oči a šišlá něco výchovnýho. Valíme z kopce na vlak, ale už je tma a část se nás ztrácí. Kody to chce urychlit v kočárku, ale udělá s ním jen backflip. Konečně na vlaku, jedna část v Sedmihorkách, druhá na Hrubici. Zbavujeme se posledních kopřiv, už jsme vykydlí jako sviň. Přijíždí hurvajz, sedám, usínám. 24 hodin v lihu, dobrej výron.

Alláhu, příště na tebe dám

2009-11-01T09:16:00.003+01:00

Ono to arabský abstinování má něco do sebe. Člověk se ráno nebudí s pocitem, jako by ho někdo celou noc mlátil do hlavy. Bohužel se přesně tak cejtim teď. BMW dneska končí ve formuli, a tak byla včera rozlučková párty.
Maminka mi vždycky říkala, abych nemixoval alkohol. Takže: šáňo, pivo, kola s rumem, Red Bull s vodkou, vodka s džusem, smrt. Kromě paměti jsem ztratil taky sluneční brejle a podruhý tady v Emirátech usnul v hospodě. Poprvé jako hodinář, včera jako rybář. Jak jsem se dostal do postele naprosto netušim.
Nicméně do CéVéčka si už můžu napsat: V Abú Dhabí jsem chlastal s Michaelem Schumacherem. A taky Rossem Brawnem, Heidfeldem, Kubicou, Vettelem. A Richtrem. Komentátor Novy je fakt řízek. Je to ajťák, takže svět vidí jako typickej ajťák. Na dnešek spal třeba na komentátorským stanovišti - to nedělám ani já na lampionech...

Salam alejkum, bejku

2009-10-30T09:13:00.005+01:00

Ačkoliv se mi někteří lidé stále smějí, když jim řeknu, že dělám v Blesku, mě je to upřímně jedno. Obzvlášť když se díky práci kouknu na místa, kam bych se normálně nedostal. Třeba na hlavní tribunu v Edenu nebo na nový okruh formule 1 v Abú Dhabí.
V Emirátech jsem od středy a ještě jsem nedostal sračku. Může za to fakt, že tu je všechno dost evropský. Teda až na tu poušť a holky v sexy hábitech. Jinak ale Abú Dhabí nenabízí nic, z čeho by si člověk mohl nakapat do gatí. Beton, sklo a jeřáby, které staví podivné budovy na podivných místech. Třeba mešita nejvyššího místního šejka veliká jak půlka Prahy nebo barák připomínající ruské kolo.
No a samozřejmě samotný okruh, který vznikl za 23 miliard korun na místě, kde před dvěma lety nebylo vůbec nic - jen písek a ještě pár let před tím moře.
O zajímavé historky je zatím docela nouze. Alláhovi očividně nevadí, že Nearabové do sebe lejou ohnivou vodu, a tak jim bylo včera na slavnostním otevření nabízeno v množství větším než velkém. Taková klasická situace z české hospody, kdy půllitr je v podstatě bezedný, se odehrávala s vínem a šampaňským.
No a největší gól pobytu přišel hned na letišti. Šéfík z Toyoty, která nás sem vzala, nedostal vízum a bylo mu řečeno, ať chvilku počká. V tu chvíli za ním přišel nějaký Slovák, že už takhle čeká 32 hodin. Tak Salam alejkum...

Lampiónový ples

2009-09-21T14:26:00.004+02:00

Ano, po třech letech bude ples orientačních běžců! Tentokrát pod taktovkou Kály a Zhalyho. V současnosti se pracuje na pozvánkách a webu, program již má také lehké kontury. Každopádně jedno je jasné - datum a místo: 5. prosince v Jičíně.

Prozatím si můžete poslechnout alespoň audio pozvánky, které si odbyly premiéru o víkendu na klasice.

K tomu, kdy se objeví další informace k plesu, jen dodám slovo klasika: B-zy se dočkáte...

Nový klip - Mám chuť na niečo chladené

2009-09-04T21:56:00.003+02:00

Onehdá se stočila řeč ke klipům, které jsem vytvořil v době, když jsem se pokoušel trochu fotit. Vzpomínkové Léto 2005 a odstrašující Ráno (pro oživení paměti stačí kliknout na odkazy) sklidily úspěch, i když některé větší oceněním jim ku podivu uniklo.

Když jsem dneska slyšel písničku Mám chuť na niečo chladené nejdříve v podání Horkýže slíže a pak i v originální verzi od Elánů, měl jsem jasno. Fotek, kde se to hemží kamarády s oroseným půllitrem v ruce, je spousta. Vlastně možná většina. Stačilo znásilnit můj archív a vykrást Facebook a novinkový klip je na světe.

TAK TEDY: MÁM CHUŤ NA NIEČO CHLADENÉ (klip 3MB)

Samozřejmě doporučuji vidět i klip Horkýžů (krátký, ale opět fantastický) a Elánů (úplně vybízí k vytvoření parodie s bráníkama).

Guten Morgen aus Berlin

2009-08-19T09:49:00.003+02:00

Včera Špotáková, dnes a zítra Šebrle. Je mi to líto, ale místo lampionového šampionátu v Uhrách jsem musel vyrazit do Berlína na atletiku.
Včerejší závod oštěpařek byl vtipnej. Celou dobu se čekalo, kdy to někomu z tria Špotáková - Obergf'oll - Abakumova uletí a ono nakonec nic. Radovala se veteránka Nerius. Špotyně to ale bylo celkem jedno. Stříbro je taky fajn a před stadionem už na ní čekala parta jabloneckých pankáčů, aby s ní šli slavit do jedné z mnoha berlínských Beergarten.
Dneska je první den desetiboje, Šéba tvrdí, že je ve formě, tak uvidíme.
Hlavně doufám, že tady najdu trochu času na cestu za pravym berlínským kebabem - samozřejmě z turecký části města...

Lampion přes celou stranu Blesku

2009-08-16T11:48:00.004+02:00

Rally Acropolis

2009-08-16T11:27:00.005+02:00

Podařilo se mi vyhrabat fotky z červnové pracovní cesty na rally do Řecka a taky jedno video.

Fotky jsou na Zhalbumu.

Slovinsko letem testem aneb co den, to otázka

2009-07-27T23:09:00.006+02:00

Den 1. (pátek)
Plechové Braníky v Hypernově na Chodově...
a) ...mají v druhém regálu zprava
b) ...mají levnější než pivo Pivo
c) ...už nemají

Den 2. (sobota)
Skupina má osm lidí. Jeden je mrzák, jeden nemá rád výšky a jeden chodí po horách ve žlutých Crocsech. Jak dlouho jim bude trvat, než si rozdělí si čtyři sedáky?
a) než se uvaří čínská polívka
b) než Švihák vypije tři plechouty
c) celý večer a ráno se to stejně změní

Den 3. (neděle)
Za 15 EUR na noc se dá spát:
a) na stráni se sklonem 45 stupňů
b) na Krku mezi pojídačema řízků
c) v Umagu v base

Den 4. (pondělí)
Do Chorvatska se nesmí pašovat:
a) řízky
b) zážitky
c) pažitkové koláčky

Den 5. (úterý)
Kolem Speleo kempu chodil:
a) dupající ježek
b) bručící medvěd
c) honící Anglán

Den 6. (středa)
Správný kouč má:
a) předčítat startovku
b) uchránit svěřence před hamburgrem sežráním veškerých zásob
c) nasadit za sebe kaskadéra

Den 7. (čtvrtek)
Za devět minut se dá...
a) ...vypít pět piv
b) ...vyblít pět piv
c) ...vypít a vyblít pět piv

Den 8. (pátek)
Jiřin zasssyčel:
a) SSSysssle, sssypej odsssud!
b) nosssím sssmradlavé ssslipy
c) SSSporto sssou sssuper

Den 9. (sobota)
Zabržděné Anglány nejvíc rozhodí:
a) chlastající Češi
b) oblízaná noha od psa
c) šest běžících kladívek a jedno kladívko o berlích

Den 10. (neděle)
Elitu vyhrál:
a) kouč
b) kaskadér
c) modelka

Správné odpovědi s trochou pažitky zasílejte na chorvatskou celnici.

The inglorious end of runner with potential

2009-06-24T17:17:00.007+02:00

Four minutes of race - nine hundred meters - seven controls - three best split times - two seconds of lead - one painful twinge in muscle - weeks without regular movement.

I twiched fibres in my gastrocnemius and 100 kg of body mass are closer as never. Five kilos are missing...

Dost netradiční lampionový PR

2009-06-04T12:16:00.004+02:00

Víte, co dělat, když se vám v lese postaví do cesty karavan? A jak zacházet s kolem na MTBO? Vše se dozvíte v luxusním videu z pořadu Brainiac.

Ševče, drž se svého kopyta!

2009-06-03T15:08:00.003+02:00

Pár lidí tvrdí, že jsem alkoholik. Když se občas ráno probudím, v držce mám jak v polepšovně a z hlavy dětský chrastítko, chca nechca s nima musím souhlasit. I proto jsem v sobotu opustil Veličenstvo slavící v hospodě sešívaný titul a kývnul na Bokyho nabídku zajít do čajovny na vodnici. Vyměnit svět zažloutlých ubrusů politých pivem za hnízdečko inteligence občas neuškodí. Zpětně vzato - další Bokyho nápady s čistým svědomím vyenpéčkuju. Proč?

Stačil rychlý pohled do nápojového lístku, abych věděl, že na nic nabízeného nemám chuť. Zdvořile položená otázka na nabídku vína také nepadla na úrodnou půdu, nicméně sympatická slečna nakonec vytáhla z podpultu medovinu. Po panácích servírovaná dobrota dokázala utišit touhu alkoholikovu, ale zároveň nezpůsobila omámení mysli.

To jsme nechali až na vodní dýmku. Jak jsme tak v pohodě bafali, přišel čas na výměnu uhlíku. Nový bylo zapotřebí zapálit svíčkou umístěnou ve skleničce. Když tu hopla! Uhlík se topil ve vosku, plamen zhasl a v čajovně to ve vteřině vonělo jako v muzeu voskových figurín. Slečna přišla, usmála se, vzpomněla, že i jí se to občas stane, přinesla další uhlík a pobavená zase odešla.

Z vodnice jsem dostal pořádnou žízeň, kterou nezachránil ani druhý panák medoviny. Přišel čas na čaj. Nabídka úžasná, ale čím se proboha ty čaje liší? Vybírám podle názvu - zelená vopice. Horkou vodou zalitá pepermintka to asi nebude, ale co. Za chvíli přistává na stole souprava jak z malého chemika. Baňka, třecí miska a konvička. Smedný jsem už jak baset, přelévám vodu z baňky do konvičky a z úst slečny slyším jen ssssssssssssss. Voda měla trochu vychladnout. No nic, vylévám obsah konvičky do třecí misky a co s tím? Vylít? Ne, to vypijte - bude to dobré. Připadám si jako idiot. Ve snaze zabránit dalšímu faux pas si už raději nic dalšího neobjednávám.

A poučení? Zhaly, drž se svého půllitru!

Majáles 2009

2009-05-01T15:42:00.007+02:00

Řekni Orion - Orion - Řekni James Cole - James Cole - Řekni Orikoule - Orikoule - Řekni Cuba Libre - Cuba Libre - Řekni hafo piv - Hafo piv...

Hit jara...

2009-03-22T22:22:00.002+01:00

...léta a nejspíš i podzimu.

Buenas días, volové (část druhá)

2009-03-17T17:29:00.005+01:00

Let do Barcelony proběhl v pohodě. Jen mě trochu děsil chlápek, co seděl přes uličku. Skopčák jak Bonn, vlasy sčísnutý do zadu a děsně malý kostěný brejle – ten by mohl z flecku hrát ve Smrtonosný pasti teroristu. Jen John McClane nebyl poblíž.
Na letišti už čekali hostesky v šatičkách Toyota, naskládali nás sedm Čechů do tranzitu a vezli na hotel. Cesta probíhala v duchu „viděl jsem v Ženevě novej Citroen, co měl hafo koní“, takže jsem radši mlčel a blbě koukal. Historkama o nepojízdnymm chrochtadle (můj Forman těsně před sešrotováním) bych asi nikoho neohromil.
Na hotelu velkamdrink, na talíři pár dobrot, které mi po pozření skřivily obličej. Sólo ubytko na dvojlůžáku nemělo chybu, ale nejlepší bylo, že se mezi pavilony hotelového komplexu jezdilo golfovými vozítky (klikni sem).
Do tiskovky a společné večeře zbývaly asi čtyři hodiny, tak jsem na recepční vybalil svoji perfektní ééééé-španělštinu lehce mixovanou angličtinou a dostal tip na běhačku – asi kilometrovou alej hned za hotelem. Oblékl jsem si klacky a vyrazil.
Alej pěkná, ale krátká, takže jsem se vydal do lesíka, ve který přecházela, a našel parádní turistickou cestu za město. Něco přes hodinu běhaní v příjemném počasí, cestou zpět natáčení dvou videí, který jste mohli vidět v dřívějším článku.
Po točbě přišla na řadu regenerace – hotelové lázně se hodily a jelikož jsem nechtěl být za klacka, klacky jsem vyměnil za plavky.
Pak už přišla na řadu práce. Rychlá tiskovka a večeře s manažerem týmu a posléze i pilotem Jarnem Trullim. Vsadil jsem na jistotu a povečeřel rozpšouk. Pingl se činil, a tak i když jsem se dost snažil, sklanka vína byla furt plná. Po krátkym pokecu jsme se přesunuli na bar, kde se mohlo kalit zadarmo o 106, ale já se radši držel jen španělskýho píva, který bylo překvapivě víc než pitelný.
Ráno jsem už běhačku nestihl, protože na okruh Catalunya se odjíždělo docela brzo. Dostali jsme kartičku na vstup ke garážím, takže jsem celý den pobíhal pár centimetrů od formulí, fotil a točil a na drzo se dostával tam, kam jsem nemohl. Pak mě skoro zajel Schumacher svou Alfičkou, ale co bylo podstatný, celej den to do mě pralo slunce, a tak jsem si užíval formule 1 jen v tričku. No prostě paráda. Jenže ve 4 nás zase naložili do auta, pak do letadla a před půlnocí jsem moknul zase v Praze.

Buenas días, volové (část první)

2009-03-13T13:25:00.002+01:00

Musím vám říct pravdu. V minulém příspěvku jsem lhal. Ale to nejspíš víte. S pilotem Jarnem Trullim jsem netočil, jen večeřel. Ale utočený on byl. Nedivte se mu, když objel za den s formulí 121 kol.

Minulou středu jsem se vracel z BT výletu do Alp. Jen tak mimochodem, oni jsou fakt zklamáníčka a jestli to tak půjde dál, tak za chvíli už nevytočí ani permanentně nasranýho veterána s poruchou spánku. A když jedeme kolem Mnichova, Hóna obdivně kouká po přistávajících letedlech. I já koukám a ani by mě nenepadlo, že za pár dní tam budu přistávat i já.

Skok. Sobota odpoledne, pačácká chalupa krátce po Sedmdesátce, kterou jsem prozřetelně vypustil. Jsem ještě zmrzlej jako hovínko, když volá kolega Lange, jestli bych neletěl místo něj v pondělí do Barcelony na formule, že je nemocnej. Nemám slov.

Další skok. Pondělí lehce po desátý přistávám v Mnichově. Přes mraky nevidím dálnici, po které jsme nedávno valili z Zillertalu. Přestupuju na let do Katalánska vstříc slunci, úžasnému tréninku v stínu pínií a bezprostřednímu kontaktu se světem formule 1.

Zhaly.kom točí ve Španělsku

2009-03-09T22:59:00.004+01:00

Netřeba slov, koukněte na dvoudílné video...

Část první - v divočině

Část druhá - ve městě

Nakonec pár slov stejně připojím. Mým tréninkovým parťákem je Jarno Trulli. To je ten, co jezdí formuli 1 s Toyotou a připadá si děsně drsnej. Ale včera jsem ho totálně utočil a na společnou večeři přišel v totálním žaketu, že mu do řeči nebylo. Poslal jsem ho radši spát, aby ráno zvládl dvacet dvoustovek a šel si užívat nejlepšího slovního spojení - open bar.

Ski WC Liberec - day 1

2009-02-19T16:39:00.003+01:00

I started my four days long trip to Liberec in the morning in Prague. Travelling fast and without problems I reached Main Press Centre (MPC) in Tipsport arena in a good time and with small cheat I parked near Arena for free. I decided to miss women 1O km classic and go by shuttle bus directly to Ještěd for ladies ski jumping training. But some bastard had placed me to the bus which went to Harcov. So I was spending 45 minutes in the bus when I returned to Tipsport arena. Awesome first impression I have to say. So I was on Ještěd little bit late but fortunatelly not enough to miss ladies and do some interviews. And it this really bizarre to interview 14 years old girls on WC, isn´t it?
(more news will be added - maybe)

Ski WC Liberec - opening ceremony

2009-02-19T16:27:00.002+01:00

Boring. I haven´t other word for the opening ceremony of cross-country skiing World Championship which yesterday started in Tipsport Arena Liberec. Absurd fire show, Carl Gott from playback and the funniest performance - the speech of Mirek Topolánek. Please, learn someone this guy how to speak. He was like a wooden stick - desinterested and annoying.
Pictures will be added.

Super Bowl XLIII - super zážitek

2009-02-02T04:50:00.002+01:00

Hodiny v autobusu ukazují 4:50. Vracím se z Anděla, kde jsem v jednom kasinu sledoval s pár dalšíma lidma letošní Super bowl. Ne, teď nevyprávím, co se stalo před x hodinama, teď opravdu sedím v stodevadesátsedmičce a krátím si padesátiminutovou cestu na Háje bušením do klávesnice. Nutno zmínit, že jsem příjemně naložen parádním zážitkem z finále amerického fotbalu a hlavně osmi Plzničkami.
Loňský Super bowl byl úžasný - NY giants šli na míč minutu a půl před koncem a díky neuvěřitelnýmu Eli Manningovi ještě otočili zápas proti neporazitelným Patriots. Těžko se dalo čekat, že se letošek minulému ročníku alespoň vyrovná. Leda hovno, bylo to ještě lepší.
Autoerotika, holky si strkaj pastelky do penálu, prsty do vlasů...hraje mi z ipodu a já vzpomínám na to, co jsem před chvílí viděl. Odpolední mač Liverpool - Chlesea byl oproti tomu jak DVD Evy a Vaška.
Závěr, kdy už se zdálo, že je rozhodnuto, ale stejně se ještě dvakrát otočilo skóre, to byla fantazie. A k tomu, aby mi vyšel luxusní tiket na remízu s kurzem 1:14 chyběl jen kousek. Proč ten podělanej Roethlishamburgem neposlal přihrávku o pár centimtrů výš?
No nic, v busu cinká příští zastávka Háje, musim se pakovat. Hotovo. Za chvíli jdu do práce. Paráda.

The X-mas carols

2008-12-23T00:15:00.006+01:00

...instead of me is going to sing MR.Barney Stinson. It will be legen...wait for it

...dary. And for the New Year's Eve party? Naked man. High five!

Valná hromada ČSOB von line

2008-11-29T10:13:00.064+01:00

Na Strahově se dnes schází volební Valná hromada ČSOB. Zhaly.kom, jako zástupce tlače, vám přináší exkluzivní von line reportáž. Kdo je pro, kdo je proti, zdržel se někdo hlasování?

16:31 VH končí. Průběh byl naprosto hladký a profesionální.
16:11 Následuje hlasování o jednotlivých usneseních VH: snížení odvodu ze závodu z 12,5% na 10% - ANO, kandidatura na MED2011 a JMS2012 - ANO, změna názvu svazu na Český svaz orientačních sportů od 1.1.2010 - ANO (24 hlasů ze 40)
16:07 VH dále pokračuje, byl přijat rozpočet pro rok 2009, který poprvé přesahuje 10 milionů
16:03 Členy předsednictva se staly všichni čtyři nominovaní, tedy Vystavěl, Matějů, Zřídkaveselý a Kalenský.
15:58 Delegáti VH se tak rozhodli pro konzervativnější variantu znovuzvolení Radana Kamenického. Gratuluji Radanovi k obhajobě nejvyšší pozice v našem svazu.
15:56 Novým předsedou Českého svazu orientačního běhu se stává Radan Kamenický s 23 hlasy, poražený Tomáš Kalenský získal 15 hlasů, 2 hlasy byly neplatné.
15:43 Cíle Tomáše Kalenského: posílení marketingu svazu - zřízení placeného manažera, řešení problému mládeže, legislativní činnost, posílení zázemí reprezentace, synergie mezi sekcemi. Radan Kamenický je po operaci kyčelního kloubu a VH se neúčastní.
15:39 Začne se volbou nového předsedy svazu. Kandidáti teď dostanou prostor. Slovo si bere Tomáš Kalenský.
15:34 Začíná nejočekávanější moment dnešního dne - volební část Valné hromady ČSOB. Je přítomno všech 40 delegátů.
15:19 Trail-O bude patřit pod letní OB, o vlastní sekci se vzhledem k velikosti základny prozatím nepočítá.
15:16 Z jihočeské oblasti přichází doporučení o zvýšení počtu žádostí o granty Ministerstva školství i dalších organizací.
15:14 Letos se cena Sportovní výkon roku přejmenuje na Výkon roku a dostane ji Česká televize za zpracování přenosů z MS.
15:08 Nový předseda MTBO Pospíšek navrhuje změnu názvu svazu na Český svaz orientačních sportů k 1.1.2010.
15:04 Návrhy na usnesení: ČSOB není spokojený s financováním ze strany Sazky, žádost o grant pro pražské SCM.
15:01 Na předsedu svazu kandidují Radan Kamenický a Tomáš Kalenský. Do předsednictva kandidují Dušan Vystavěl, Ivan Matějů, Libor Zřídkaveselý a Tomáš Kalenský.
14:48 Vyhlášena přestávka. Následuje oznámení kandidátů a poté obecná rozprava.
14:42 Slovo si bere předseda LOBu Přemek Škoda, po něm následuje sekce OB a Petr Klimpl.
14:38 Přichází hodnocení předsedů jednotlivých sekcí - začíná již bývalý boss bajkerů Milan Jirásek. Naznačuje, že jeho sekce bude usilovat o změnu názvu.
14:26 Béďa stále pokračuje ve vzpomínkách na Olomouc. Člověk aby skoro zamáčkl slzu.
14:07 Petr Klimpl bilancuje MS v Olomouci, které nakonec dopadlo finančně dobře - budeme mírně v plusu. Velkou zásluhu na úspěšném pořádání přikládá Aljošovi.
13:59 Zprávu revizní komise přednáší Krišpína Bořánková.
13:49 Ivan teď pobavil delegáty: "Všichni dobře víme, že Poslanecká sněmovna byla rozpuštěna." Až jsem si říkal, co se to během Valné hromady děje.
13:44 Na odměnách reprezentantům bude letos vyplaceno téměř milion korun.
13:28 Ivan Matějů referuje o hospodaření svazu.
13:13 Tomáš Matras čte zprávu Radana Kamenického o činnosti svazu.
13:10 Předsedou sekce MTBO se během schůze bajkerů stal Zbyněk Pospíšek a nahradil tak Milana Jiráska ve vedení sekce.
13:02 Začíná Valná hromada, bohužel bez současného předsedy Radana Kamenického, který po operaci kyčelního kloubu ještě není schopen účastnit se takové akce.
12:33 Bylo schváleno usnesení shromáždění sekce. Následuje pauza a od 13:00 Velná hromada ČSOB.
12:25 Čas pro různé: Petr Valášek prosí, aby SCM vysílali na štafety žákovská družstva
12:21 Hlavní úkoly pro rok 2009: vytvořit podmínky pro reprezantaci, personálně obsadit metodickou komisi, zajistit kvalitní soutěže,...
12:19 Členy vedení sekce byli zvoleni Jindra Kořínek, Zdeněk Zuzánek a David Aleš. Zdá se, že delegáti nejsou tak konzervativní, jak by se čekalo. Jindra Kořínek se stává mladou krví ve vedení sekce a měl by nahradit Kálu, který má vyšší cíle.
12:13 Teď to bude konečně zajímavé, volí se vedení sekce.
12:12 Místopředsedou sekce je Libor Slezák s 26 hlasy.
12:09 Předsedou sekce se stává Petr Klimpl s 26 hlasy.
12:08 Probíhá volba předsedy sekce. Volí 30 delgátů.
12:01 Bude se v podstatě volit pouze vedení sekce. Z pěti již zmíněných kandidátů budou zvoleni tři. Můj osobní tip? Zuzánek, Aleš, Král.
11:55 Obecná rozprava je uzavřena, následuje volby sekce OB. V pauze jsem byl dotázán, proč nejsem na seznamu vedení sekce. Těžko říct, jestli si někdo ulevil nebo je spíš zklamaný.
11:53 Dušan Vystavěl nechce v kandidatuře Magnusu jako národního kontrolora Starouše nebo Syona, kteří usilují o vyškolení. Upřímně se vůbec nedivím.
11:51 Do vedení sekce OB kandidují Zuzánek, Aleš, Hrubý, Král a Kořínek.
11:48 Slovo si vzal Ivan Matějů. Hovoří o Gigasport tour, kterou bude přístí týden s vedením Gigasportu dolaďovat.
11:44 O pořádání JMS 2012 usilovali OK99 HK, Vizovice a Magnus Orienteering. Vybráno bylo OK99, Magnus orienteering by chtěl pořádat MED2011. Do návrhu usnesení sekce OB půjdou obě tyto kandidatůry jako doporučení Valné hromadě.
11:42 Jsou uzavřeny návrhy kandidátů do struktury sekce OB. Na předsedu kandiduje pouze Petr Klimpl, na místopředsedu pouze Libor Slezák. Zdá se, že v sekci OB se žádné zemětřesení dít nebude.
11:29 Petr Klimpl očekává velkou diskuzi v následujícím bodě shromáždění. Následuje 10 minut přestávky na ohlášení nominací na funkce v sekci OB.
11:27 Kvůli ISSOMu zřejmě přijde střet mezi mapovou radou a vedením sekce OB, systém rozhodčích je ku prospěchu věci. Kvalitní závodník nemusí být kvalitním stavitelem. Takových já znám.
11:21 Petr Klimpl: "Zabývali jsme se smrští návrhů změn v rankingu." Jirka Jansa právě pronikl na shromáždění. Ano, jestli je někdo pátý nebo sedmý v rankingu nehraje roli. Jirko, slyšíš?
11:14 Výsledek hodnocení závodů byl pravdivý, i když některá slovní hodnocení nebyla úplně objektivní.
11:11 Přehled činnosti soutěžní komise přednáší její předseda Petr Klimpl.
11:09 V příštím roce bude komise fungovat trochu jinak, aby byla více akceschopná. Úkolem komise je vychovat dospělé reprezentanty. V příštích letech zřejmě příjdou slabší ročníky.
11:04 Krišpína byla velmi dobře připravená a je vidět, že její komise funguje a má výsledky. Shromáždění sekce pokračuje referátem Zdeňky Králové, vedoucí komise talentované mládeže.
10:59 Nové projekty: kalendář závodů pro veřejnost (po vzoru běhej.com), Gigasport tour - propagační závody v okolí prodejen, spolupráce s Klubem českých turistů
10:58 Projekt Lektor OB zatím neúspěšný - není o něj zájem.
10:55 Připraveny nová pravidla Trail-O. Příští rok 3-5 velkých závodů a další menší závody osvětového významu.
10:53 Zatím vydáno 70 výukových map, v roce 2009 se počítá s další padesátkou.
10:50 Následuje zpráva komise rozvoje OB v podání Krišpíny Bořánkové.
10:45 Zpráva o MS v Olomouci byla přesunuta na odpolední Valnou hromadu, aby nebyla probírána dvakrát.
10:41 Začíná hodnocení reprezentace. Z trenérů je přítomný pouze Libor Zřídkaveselý, a tak výsledky komentuje Petr Klimpl.
10:17 Petr Klimpl hodnotí fungování sekce. A Kála bude u Bédi asi už navždy Kálenský.
10:10 Začíná shromáždění sekce OB

Na výletě s Horstem Strnadem

2008-11-26T18:34:00.010+01:00

Sedím v žilinském hotelu Palace Hotel Polom a koukám, že jsem z Prahy vypadnul včas - na ČT24 hlásí bouračky kamionů a pěknej bordel v ulicích. Kdyby mi tak nesmrděly nohy, tak si tuhle zprávu i vychutnám. Dost keců, přináším obrazovou reportáž mé první zahraniční štace ve službách Blesku - zápasu Poháru UEFA Žilina vs. Slavia (teď jsem si uvědomil, že jsem byl už se sparťanama v bulharské megapoli Ostravě, takže se opravuji, jedná se o druhou štaci).

Letiště Ruzyně, 7:45. Vyhlížím svého teplého spolužáka Lukáše. Říkal, že děla na letišti hostesáka. No teď tu každopádně není. Je tu jen spousta Japonců, jinak mrtvo. Kdo by taky kam lítal, když se v Praze schyluje k dopravnímu kolapsu.

A je to tady, našel jsem Horsta Strnada (v žlutém tričku), oblíbeného to autora všech čtenářů Deníku Sport. Hned mě zabíjí hláškou, že nechápe lidi, co furt blejou něco na net. Kdyby jen znal Jirku Jansu! To by pak už nechápal vůbec nic.

To je náš stroj na letišti v Piešťanech. Kupodivu žádná Cesna, jak jsem čekal. Za to do strojů na slovenském airportu by mě nedostali ani na sud Smedného mnicha zdarma. Ale co, ještěrkáž Dežo, co přivezl zavazadla, dvakrát přejel kufr nějaké slečince a ne mě, tak nemám právo na piešťanský "terminál" nadávat.

Tak to je žilinský svatostánek ze střechy hotelu Holiday Inn, kde byla tiskovka. Ačkoliv jsem měl kurevský hlad a seděl jsem hned vedle hotelové restaurace, vývar za slovenský kilko jsem si odpustil. Zachránil mě až Lidl, který byl stejně zoufalej jako ten českej.

A to je náš zimmer, vlastně teda izba, čtyřhvězdičkovýho hotelu. Na to, že z okna koukám na docela hnusný železniční nádraží, vypadá to tu celkem dobře. A v suterénu je kulička, takže na dnešní večer mám zábavu. Doufám, že dorazí i Horst.

Tak to byl první den mého výletu. Na zítra plánuju roztočit slovenský kola socialismu směrem k suľovským skalám a pořádnou běhačku, ať tu taky něco dělám. Jen jsem se teď v TV dozvěděl, že Slovensko ohrožuje depozice dusíku, tak mám strach, že zmutuju a začnu mluvit maďarsky. To bych v nacionalistický Žilině moc dlouho nepřežil.

Jó Jižák Jižák je město snů...

2008-11-19T16:00:00.007+01:00

...a my tu žijem už spousta dnů. Asi tak dva měsíce. Za tu dobu jsem byl jednou v Miličáku a očividně mě takové běhání moc nenadchlo, protože jsem ho od té už nezopakoval. Ještě, že jsem tu jenom host.
Posloucháme správnou hudbu, máme všechny kazety - Olympiky, Vávru známe, Zagorku i tyhlety. Jako třeba Jana Cézara. Hraje mi každé ráno ke vstávání. I tak je chození do práce na půl jedenáctou dost pracný.
Mejdany zatím u nás byly dva a jako víno, vypili sme asi dvacet litrů vína. Ale pořád nám jich pár v kuchyni straší. A taky v ledničce - to tam zůstalo po Embéčku a už jsem se ho snažil jednou bezúspěšně dopít.
Všichni žijem na Jižáku, každej z nás má dobrou fachu - Mirek tahá kabely a Zhaly bohužel nedělá v buřtárně, ale V Průhonu, baráky staví Zuzka, ale nejlíp se má Míša, která pořád ještě studuje.
A příště? Turman - až k ránu se chodí spát, Turman - tak to je jenom běh a chlast...

Akce kulový blesk 2 aneb Atlet roku 2008

2008-11-11T11:24:00.007+01:00

Ač by se podle titulku mohlo zdát, že tenhle příspěvek bude o Blesku, tak to tak úplně není. Možná si vzpomenete, jak jsem tady vloni popisoval zběsilou výpravu pro různá potvrzení den před samotným péžetkem (osvěžení paměti zde). Tak teď o víkendu se mi podařil podobný kousek.
Výchozí podmínky: čas 12:45, chata Výrovka, 5km od Pece pod Sněžkou, 6,5km od Špindlu, navlečen do totálně prochcaných hadrů
Žádoucí stav: čas 19:30, Hotel Ambassador - Václavské náměstí, navlečen do obleku

Přetavit výchozí podmínky v žádoucí stav vyžadovalo stihnout jeden ze dvou autobusů - 14:16 z Pece nebo 14:40 ze Špindlu. Rozhodl jsem se pro variantu z Pece. Z Výrovky to je blíž, tak jsem doufal, že stihnu ještě před odjezdem čajíček. Stihnul jsem, ale jaké bylo mé překvapení, když v 14:16 žádný autobus do Trutnova neodjel. Ptám se babice, kdy jako má jet, a babice jako, že v půl. Jak počítám, tak počítám, ale šance, že bych stihnul bus z Trutnova do Prahy je nulová. Když se konečně rozjedem, vyndavám booka a hledám, kde se stala chyba. A už ji vidim a vy na obrázku taky. SI - smrt idosu!
Takže v 15:15 jsem v Trutnově. Nejbližší spoj do Prahy jede v 16:40 a na Čerňáku je v 19:20. Nic moc na to, že v 19:30 mám dělat rozhovor se Špotákovou navíc oblečen v sáčku. Nezbývá než jít na stopa, i když stále drobně prší. Zkouším mávat směrem na Hradec a doufám, že śéf má služebáka doma v Hradci. Úspěšný jsem dvakrát, ale obě káry jedou jen do Dvora. To mi je k hovnu.
Pomalu se loučim s variantou Hradec a přemýšlim, jak dál. Na hodinkách už jsou 4 hodiny, padá tma. Napadá mě, že bych si mohl půjčit auto od rodičů Mišky. Ale jak do Jičína? Bus tam jede za 40 minut, tak zkouším ještě chvíli stopovat na Jičín. A bingo! Bere mě totální zabiják, co mi vypráví, jak si dává 15 pivek a dalších 15 vodek za večer a pak mlátí Úkáčka a Slováky. Když valíme felinou 150 od Paky, už se ani těm jeho dementním vtipům nesměju. Jsem v Jičíně, půjčuju si autíčko. Je 17:20. A honem na Prahu - bez dokladů a dálniční známky a nakonec i pokuty.
Doma jsem v 18:40, házím na sebe oblek, autem na Pražskýho povstání a krtkem na Václavák. Atleta roku v pohodě stíhám - následuje rozhovor se Špotákovou, Šebrlem, znova se Špotákovou, raut (pivo, becherovka, becherovka, víno) a přesun do Solidní nejistoty, protože jsem zaslechl, že se tam pár atletů chystá. Nakonec tam doráží Hejnová a Cechlová, já kalim malý Heinekeny za nelidských 39 Kč a suit-up jako Barney odolávám nájezdům pochybných ženštin. Ve 3 ráno pořád ani jedna atletka netančí nahatá na stole, tak to balim. Spánek v nočním busu přerušuje až divný pocit na konečný, když se mi nějaká čórka snaží vyrvat booka. Bez úspěšně. To byl zas den...

Why I shit on my blog?

2008-10-15T15:39:00.010+02:00

Finally I find some time to write again on my blog. Many things happened and I have to mention some of them. The biggest change in my life is that I have started to work. I was making decision between two options: be a fucking clerk or a media cum. I chose the second one and became the most possible cum as I could be - I am working in sport department of Blesk. I would write more about my job, but my boss sometimes read this blog (Hi Jirka).
Since middle of September I have been living with Miška in a new apartment. Together with our housemates Myro&blondie we are watching over Danny`s flat. And for this moment with success - we have had only one angry visit of our neighbours.
The national competitions are over and it means that also my commentary is, for this year, over. Finally, I have to say.
Last weekend was The Carp. I know it would be better write single story about this glorious action, but I havn`t neither mental power nor time for it. So in short version: beer+marihuana+vodka+griotka doesn`t work very well --- if you want to destroy some train, don`t forget a bottle of whiskey in place of peace pipe --- kapr, take it easy --- where are you? anonymous face --- we pay. 90 please. 93 thanks ---

Mnoho povyku pro nic?

2008-09-05T16:24:00.003+02:00

Dnes dopoledne jsem dostal email od Petra Klimpla. Týkal se jednoho článku z tohoto webu, konkrétně toho s názvem Last test, a vskutku nebyl pochvalný. Každopádně s něčím takovým jsem počítal, už když jsem ho psal, ale říkal jsem si, že když už někdo na Zhaly.kom zavítá, je mu jasné, že tu žádné seriozní informace nenajde. Obzvlášť, když si tu většinou dělám prdel sám ze sebe. Ale stalo se a teď je mou povinností vše napravit a to formou, která otevře oči všem potencionálním čtenářům článku hodného bulváru.

Otevřený dopis Petru Klimplovi

Ahoj Petře,
je mi líto, že jsem svou snahou být vtipný někoho urazil, ale doufal jsem, že čtenáři mého blogu mají nadhled a neberou každé mé napsané slovo vážně.
Každopádně příspěvek Last test vznikl, tak jak v závěru emailu správně odhaduješ, jako menší parodie na tvou kritiku jičínských vícedenních závodů, pro kterou osobně nemám pochopení. Nijak nepramenil z mých neznalostí pravidel OB (přesto jsme se s Štěpánem Dlabajou shodli, že by se musel stát zázrak, aby stavitelé připravovali middle na 35 minut a ne na 40 a více, jakkoliv pro to najdou oporu v pravidlech) a měl jen pobavit. Kdybych jím chtěl někomu ublížit, tak ho dám na BEN.
Dokonce jsem ani nechtěl urazit stavitele, ač to většinou v cíli závodů dělám, a to mnohem horšími výrazy než jackass čili hlupák. A jestli jsem jim jedním na první pohled podivně subjektivním článkem sebral elán do let budoucích, pak jsem je snad uchránil před budoucími urážkami od pravidelných nespokojenců.
Zdraví
Petr Žaloudek

Podzim začíná

2008-09-03T17:53:00.005+02:00

Nastávající podzim vyhlížím poměrně netrpělivě. Tak za prvé se rozjedou další řady mých oblíbených seriálů - Survivor, The Amazing Race, How I met your mother, House MD., Heroes, Dexter. Žádná prdel všechno tohle stíhat. Pak mě čeká poslední předmět ve škole (+ státnice a diplomka) a to španělština, kterou jsem měl mít hotovou už na konci třeťáku. Pero no tengo. V přehledu zajímavých informací nesmí chybět stěhování ze Spořilova - budeme s Miškou a Mirkem hlídat Dáňuv bejvák na Hájích, zatímco on bude rok v Austrálii. A na to se dost úzce váže získání nějaké práce, aby bylo na nájem. Uvidíme, co klapne, ale psal jsem třeba i na inzerát hledající sportovního redaktora Blesku. A v neposlední řadě budou i lampiony vrcholící brutálním hrobem ve Slovinsku (ještě se uvidí, jestli se tam se Zvířátkem vydáme) a Kaprem na 8 let starý mapě od Mirky Vejvodový.
Nejbližším programem jsou štafety a sprint. Doufám, že se vejdu do druhý štafety a na sprintu si zas vyběhnu přes 8000 bodů. Ho Či Mina, který mi hrozil, jsem si naštěstí odbyl již minulý víkend, takže snad nic nebude bránit tomu, abych v neděli podal i dobrý výkon za mikrofonem. O kvalitní formu by se měl postarat i nový díl Oční bulvy...

Last test

2008-09-01T15:53:00.002+02:00

Before summer vacation I had been counting with hard drill during summer. Now, five days before start of the autumn part of this season, I know I had been thinking about bullshit. I was able to practice only for one week when I was with Miška in Železnice. This week in the end of July starting with BA8 and ending on Valečov I nearly reached 100 running km. But one swallow doesn't make a spring and I know that autumn will be tragical from me. Again.
On the last weekend I took a part on the last preseason test - Grand prix of East Bohemia organized by Beďa and his slaves. I didn't want to shoot all my powder and I ran only the first stage. I'm very glad that I haven't still some small slave because the short course wasn't really short. If I had some child, I wouldn't have any chance to shut up his annoying crying by gag his mouth by breast because I would be in forest on "short course". I was studying CVČ bulletin for ten times and I didn't find some notice about the fact that course settler is a jackass and he doesn't know what means "short". No surprise that I didn't find also apology from LPU although some competitors could feel cheated. If I hadn't been there, I wrote about it on my website...
And what about my performance? I started in good shape and after seven controls I held 4th spot. Also on the next legs I did great work and my first mistake came on 15th. My compass was travelling with Boky and without it I had also problems with 17th. Everything was still going in right way but around 23rd and 24th was a nice carp area and I'm not prepared for carp yet. Finally I was in the finish 6 minutes behind winner and less then minute behind Lorenzo, but without 8th control which I in my good shape had missed.
In the evening was time for small party with Rebel but there was nothing to revolt against. Maybe my stomach was revolting little bit after Hồ Chí Minh path but not enough to entertain friends...

Zatraceně Pěkné Prázdniny

2008-08-27T19:09:00.005+02:00

V druhé polovině srpna přichází na scénu závody rebela. Proti čemu se bouří? Především proti tomu, že ostatní závody myslí jenom na prachy a kelímky účastníků jsou pak vyprázdněné, skoro jako na Západě. Náš mladý hrdina se ale nechce stavět do fronty před ToiToiem, jde mu o pařbu. Svět mondénních večírků jej baví a pokud mu propadne jako na Hamletovi českých vícedenních PPéčkách, schytá pořádnou dávku existenciální trýzně.

Až vám Mirek nebo Bet řekne, že byste s ním mohli někam jet na kole, a bude to dál jak k Břízovi, tak vám doporučuje poslat ho do prdele. Až to bude vypadat, že z toho proklatého bicyklu spadnete, tak si dejte pivo. Až z toho proklatého bicyklu opravdu spadnete, tak si dejte piva dvě. A až padne tma a vy budete úplně mrtvý 20 kiláků od cíle výpravy, tak se zhulte jak motyka.
Letos jsem jel na PPéčka na kole...

příspěvek je pahýl. bude doplněn, až Slavie postoupí do Ligy Mistrů.
pozn.(22:59): pahýl zůstane minimálně rok pahýlem

Konečně hit tohoto léta

2008-08-04T15:26:00.006+02:00

Pro někoho žádná novinka, pro někoho objev roku, pro všechny epesní záležitost.

Vizitku lze stáhnout zde.
Doporučuji rovněž navštívit stránku www.jancezar.cz

Oční bulva

2008-07-19T16:19:00.001+02:00

Aktuální díl Oční bulvy z MS v Olomouci byl přidán. Odkaz v pravém menu.

Sada českých medailí před chvilkou skompletována

2008-07-19T15:40:00.002+02:00

Právě stojím u doběhu a píšu tenhle příspěvek. Už si připadám jak Béďa, který aktualizuje svoje stránky vždy a všude. Před nějakou tou hodinkou se stala Dana mistryní světa a naše repre tak odveze z Olomouce minimálně komplet sadu medailí. Čtvrteční middle byl fantastickou podívanou a i dnešní klasika nabídla vzrušující klání se sladkou tečkou v podobě zlata. Poděkujme Marriane za slabší závěr, protože celou dobu vedla a až v konci přišla o půlminutový náskok.
Tak to bylo z oficiálního soudku a teď trochu bulváru ze života komentátorů. Máme to tu fakt těžký, žijeme v podstatě mezi komentátorským stanovištěm, pivem, vodní dýmkou a postelí. Přestože chodíme spát dlouho po půlnoci, nemáme čas se vožrat jak zákon káže a tím trpíme nejen my, ale celé naše okolí. Třeba takový Boky, který musí každou chvíli čelit našim brutálním fyzickým a psychickým útokům. Třeba teď jsem ho nekompromisně poslal pro tabák, ale jelikož se už docela dlouho nevrací, dostane pojeb jako sviň. Ten chudák už ani nejí, ale na druhou stranu je zase sycen láskou, takže to ani nepotřebuje.
Všechno utrpení spírků vyvrcholilo dnes, kdy jsme mikrofony dostali 20 minut po startu, plazma se nám chytla 50 minut po startu a nakonec ještě dostal Kála kartáč za to, že na sobě nemá vestičku, kterou nenafasoval, a já za to, že jsem nedokázal zapojit tři klubka televizního kabelu do switche se 30 konektory. Ještě, že ta předimenzovaná uchylárna, kterou vysílá i televize, zítra končí. Jinak by nám z toho všem mrdlo.

btw: jestli nějakej kretén bral druhou část tohoto článku vážně, tak pro jeho tupost nemám slov.

Konečně online

2008-07-15T12:53:00.003+02:00

Tak jsem se konečně dostal na net. Na kolejích, kde bydlíme, je totiž jen Mušketýr v lednici a permarentně nasraný Zviřátko. I když láska hory přenáší, tak uvidíme, co to udělá s ním.
Před chvílí skončila kvalifikace longu, odkud postoupili všichni Češi kromě Sosáka. Dana doběhla do cíle pěkně vytočená kvůli mapě, která má odpovídat IOF klíči, což znamená, že pro nás je mnohem chudší v detailech a klasifikaci hustníků.
Jinak komentování je dost v pohodě, člověk se nepředře. Obzvlášť, když místo něj komentuje sprint Škorpil. Ale jelikož s nim Jörn, anglicky spíkující Nor, vedl během celého finále boj o mikrofon, už se snad ke korýtku nedostane. Já osobně mám trochu problémy v úvodní části komentování, ale myslím, že to ve čtvrtek, kdy se běží middle, spravím několika kelímky a lodyhou.
Včera jsem po komentování O-festialu absolvoval mistrovský Trail-O s Haničkou Roháčkovou, ale utpěli jsme totální debakl, když nás porazili i Kála s Lešpo. Ale ten "sport" fakt nechápu. Zlatej lahváč...

MS již za dva dny / WOC begins in two days

2008-07-11T14:18:00.006+02:00

Za chvíli se u mě staví Zvířátko a nabereme směr Olomouc. Pokud mě cestou nezabije, o co se už nějaký ten pátek pokouší, začne pro mě mistrovství světa v neděli dopoledne komentováním kvalifikace sprintu v Prostějově. Poslední dva dny jsem se doma poctivě chystal, ale jelikož takový blog, jako mám já, má jen hrstka účastníků, je to šílená piplačka založená na googlování.
Uvidím, jak na tom budu s časem a připojením na net, ale po dobu mistrovství bych chtěl zahlcovat blog cennými informacemi jako komu to v cíli nejvíc slušelo, koho Bokino nesbalil, atd.

Summary in English
I will be in a minute picked up by Boky and we will go to Olla-moats. Last two days I was preparing my stuff for commentary but it was fucking hard because of small number of bloggers between WOC participants.
During WOC I want to publish many post about useful informations like who became well in the finish, which chick didn't Bokino ball, etc. but it will depend on my free time and internet connection.

08 gays on pig 08 in photos

2008-07-08T10:01:00.002+02:00

Because of absolutely perfect and all-inclusive post by Jiřin.biz about this nancy action my reporting task is representing only by photos. Here are three most significant, the rest of 39 smuth is in Zhalbum.

The real Czech kebab - gouged out a bread and fill it by onion and mustard

"It is great that no woman is here. Otherwise we could not stir with a stick in a fire."

In the tree-top will human and Bráník meet each other

Oční bulva žere tvaroh, oční bulva vidí za roh

2008-06-25T14:04:00.003+02:00

Kdo tuhle hlášku ještě neslyšel, tak buď nebyl o víkendu na závodech, nebo nebyl u stánku slyšet rozhlas. Každopádně prostřednictvím Zhaly.kom, jakožto respektovaného média, mám šanci vysvětlit, o co se vlastně jedná, a dát možnost nahlídnout do zákulisí tohoto projektu.
Na podzim za mnou přišel Kála s tím, že by to chtělo něčím oživit naše komentování. A že nějaké humorné scénky na pokraji bulváru by byly ideální. Moc nadšený jsem z toho nebyl, beru komentování vážněji než Kála, navíc zima dala na všechno zapomenout. Ale čím víc se blížilo léto a slečny se začaly oblékat míň a míň, tím se stalo téma určité formy infotainmentu zase aktuální. A tak jsme se jednoho teplého večera sešli za asistence odborného poradce Ing. Jožo Bokovky u lednice naplněné mušketýry, připojili mikrofon a namluvili jednu upoutávku a dvě epizody Oční bulvy. Jelikož se nám nedostalo žádných negativních reakcí a slogan z nadpisu si říkají i malé děti, bude naše nová rubrika pokračovat. Materiálu je dost a dokud nám nezačne chodit antrax poštou, nezalekneme se ničeho. Ani hanbaté fotky Jiřinky Bohdalové.
Publikované díly jsou ke stažení v pravém menu.

Oficiální vyjádření Zhaly.kom k aktuálnímu průběhu jihlavské kauzy

2008-06-19T09:46:00.003+02:00

Jestli jsem si myslel, že nic nemůže trumfnout nechutnou diskuzi ne repre webu, pak jsem se zmýlil. Chování orgánů ČSOB je totiž ještě pokrytečtější než příspěvky anonymních hrdinů a moralistů.
Poté, co se Disciplinární komise spálila rozhodnutím vydaným bryskně leč bez jakýchkoliv důkazů a mezi průseráře zařadila, tak jak to moudré hlavy z hradecké Slavie vymyslely, i Šviháka, nenajde nikdo ze zainteresovaných subjektů odvahu říct, že se stala chyba a Švihák "sedí" měsíc a půl zcela neoprávněně. Ba naopak, snaha o to na něj něco najít je přímo do nebe volající. Jak jinak si vysvětlit doplnění disciplinárního závěru č.2008/001, které k výčtu provinění přidává spaní na černo v jihlavské tělocvicně? Je banán na měsíc a půl adekvátním trestem za to, že člověk přespí jinde, než mu to stanoví pořadatel (navíc Švihák ubytování zaplacené měl)? Jen si všimněte, kolik zamilovaných dvojiček spí na závodech spolu, i když jsou z jiných oddílů a pravděpodobně mají odlišné ubytování. Bude disciplinárka trestat 6 týdny i je?
Před měsícem jsem volal po odvolání Disciplinární komise pro její nekompetenčnost. Po včerejším jednání předsednictva ČSOB si myslím, že by měla komise odstoupit sama, neboť to není ona, kdo o trestech rozhoduje. Její evidentně chybné rozhodnutí, proti kterému se v souladu s disciplinárním řádem Švihák odvolal, bylo drtivou většinou potvrzeno. Naopak rozsudek nad zbabělou ranní pěstní odplatou pana Slováka, který se dle mých informací proti němu ani neodvolal, byl autokrativně a nelegitimně předsednictvem zrušen. To je prosim hnus, velebnosti...

Two weeks summary

2008-05-29T10:51:00.014+02:00

Because of troubles with my computer, which is producing sounds like Zetor (if anyone has the unused motherboard DFI nF4x Infinity and should give me chipset cooler, I would be grateful), I was unable to publish any post for two weeks. But now, after "cink, cink" - "what is it?" - "ahh, Mr. Lorenc is coming" intervention, I am finally online again. I didn`t wish one week without Internet even to my biggest enemy.

If I want to recap all important issues of last two weeks, I have to go back to the last Saturday, when SK Slavia Praha became a Gambrinus league champion. As you can see in the right menu bar or in photo album here, I missed the A-class competition on Cerinek and took a part in awesome match against Jablonec at the most awesomest stadium - the Eden. But I didn`t enjoyed celebrations before stadium like His Majesty because the yellow bus to Jihlava was leaving at 19:00. After one and half hour I was standing, still in laced jersey, at the Jihlava bus station and calling friends. Jeepers creepers! They were drinking 18 degree hedgehog in the brewery. And this I want to also poke out! Then we continued in the natural science and moved to the Bat. Kapanen had there a date with two overmature hookers, Mr.Parkinson was playing the slapping game, Mazo spent a package on the lottery-wheel, MB found a new boyfriend, Luke found a new girlfriend and everybody were drinking shock+vodka for 20Kc. At 2:30 we were kicked out and because the other disco want at 3:00 still 50Kč for entrance, we had to go sleep. What had happened before gym knows everyone including those who wasn`t there. Nothing which would require lynch. In the morning I felt like the M.Slovak`s fist hit me. Fortunately I had not to run but my speaker quality underwent little bit.

On Monday and Tuesday continued Strahovska liga with semis and finals. We lost both games and finished 4th in the 4th league. But important is that we consolidated the squad and next season will play 3th league.

And finally report from the last weekend when we ran two relays and one sprint. First relays were near Slatinany and I remember this area from national relay and team championship in 1999. I can quote Azimut: "Ve skautském střeleckém areálu skončili dorci třetí, dorky čtvrté a chlapi hm, no...DKP kluby byly úspěšné - dorost druhý (Žalud nejede na Kapra), dospělí hm, no." Yes, I have from this competition silver and bronz (with rats Lorenc and Mrazák) but I know very well that I made huge mistakes both days and that was the reason why I had banana for Kapr. This year I did good race but after mistake on 19th I lost all what I had gained before.

In the afternoon we ran sprint event right in Slatiňany and after Potkan practice I had not problems with controls in napalm. On 17 th, just before final part in city, I was in the lead but than I made two mistakes and lost 1 minute. So 5th place in the finish 14 second behind gold wasn`t bad but I am little bit disappointed. It could be better.

On Sunday in very hot weather was competition near Chrast. I felt good before my 3rd leg but after 2-3 minutes in the race I found out that I had problems with strong bark. In addition I was producing consecutive errors and I can say that it was one of my worst performance ever. And when I lost sprint battle in the finish area because of slip in the curve, I was ripe for towel which finally came represented by antibiotics and one week of rest.

MISTŘI!!!

2008-05-17T18:15:00.002+02:00

Fotbalová horečka

2008-05-16T13:04:00.003+02:00

V posledních týdnech mě zachvátila fotbalová horečka. Sere pes, že za necelý měsíc začíná EURO, to mě po nenominování Řepky nezajímá, ale v sobotu hraje Slávie o titul v Edenu s Jabloncem a v pondělí a úterý vrcholí jarní část Strahovské ligy za účasti THC NP Dynamo Mapník.
V sobotu jsem měl běžet a poté komentovat áčkový middle v Jihlavě. Jenže první soutěžní zápas Slávie v Edenu a k tomu ještě o titul - to si nemůžu nechat ujít. Jihlavským pořadatelům jsem se omluvil a zakoupil celkem bez problémů lístky vedle kotle. Po letech se tak vrátím na edenskou severní tribunu a doufám, že bude co slavit. Případné oslavy mi však komplikuje přesun do Jihlavy. Žlutý bus mi jede v sedm.
Paradoxem mé fotbalové horečky je, že mám snad nejhorší fazónu za poslední rok. Mé střely jsou k ničemu a když stojím před prázdnou bránou, tak si přišlápnu míč a rozsekám se. Naštěstí moje úkoly v týmu nejsou tvořivého charakteru a na to, aby člověk zboural soupeře tvrdou střelu nepotřebuje. Sám jsem si navíc zakázal chodit na útočnou půlku, čímž jsem eliminoval nebezpečí trapně promarněné šance. Jak se vlastně THC NP daří? Skupinu jsme vyhráli a to hlavně díky Rejmisovi, který dal v 7 utkáních základních skupin 32 gólů a vyhrál tabulku střelců. První kolo play-off jsme měli volný los a ve druhém jsme narazili na tým exsuperstar Aleše Burketa. Naštěstí jsem klukům neřekl, že proti nám někdo takový hraje a překvapuje mě, že si toho nevšimli, protože moc exotů v 20°C nehraje v šusťákové soupravě a rukavicích. Takže ho nikdo nechtěl zabít a do tří jsme šli jen jednou. Výhra 5:2 byla jištěná a zasloužená, ale hlavně nás pro příští rok posunula do třetí ligy. V úterý jsme měli nastoupit proti FK Kamšots, ale ty chuligáni nedorazili, takže nás do semifinále doprovodilo kontumované skóre 6:0. V boji o finále nás čeká ZLEJ SE(N)!, který postoupil po soupeřově inzultaci rozhodčího. Máme se rozhodně na co těšit, obzvlášť když za zlej sen hraje futsalový reproš Frič, ale motivace dvou beček za celkové vítězství je velká.

Weekend in "Albania"

2008-05-16T11:19:00.005+02:00

As everyone knows, I had to write Albania in the quotatiton marks because I in very deed hadn't been in Albania last weekend. The Albanian Team of long-distance sports Sumperk, which is after stunning putsch without former emperor Aljosa, didn't hold Bulgarian B-class competitions neither in the Albania or in the Bulgaria but in the Czechia near Lanskroun city.
I was invited as a speaker and although I was counting with Sunday middle race, I traveled to Lanskroun in order to clear my mind, practice speaking and drink Holba in quantity bigger then the small one. On Saturday I was very glad that I hadn't to participate in the classic distance race. Course setter Jarda Sramek loyal to the name of his club had prepared cruel courses and when I was after race trying to find some controls, I had to be satisfied with only the first one from the H21B course (viz. map).
On Saturday I started at 00 and after 2 minute mistake at second control I gave up all chances for a good result. But it was important warning for me before athletic/orienteering bet with Boky - the small animal and Casanova.

Návrat do první stovky? Možný...

2008-05-06T13:30:00.005+02:00

Tretrákům se konečně podařilo dát dohromady výsledky ze čtvrtečního sprintu na Ládví a já můžu s radostí oznámit, že se mi opět podařilo vylepšit své rankové maximum posledních dvou let na 8626 bodů. Letos jsem běžel 3 sprinty, jednou byl druhý, dvakrát čtvrtý a průměrně jsem dokázal získat 8325 bodů. Škoda jen, že nemůžu běžet mistrovství. Ale na druhou stranu není špatné ho stavět...
Ještě se krátce zmíním o tom, co čtvrtečnímu sprintu předcházelo. Ve středu jsme vyrazili s Miškou, Betem, Lorencem a Zviřátkem na Majáles a chovali se jako zviřátka. Krabicáka s kolou jsem nekalil fakt dlouho, ale musím říct, že jsem si to s chutí připomněl. A přehazovat batoh přes plot má taky svůj styl. Tak si říkám, že jsme si té muziky moc neužili, co? Ale hlavně, že byl večírek. Nejvíc zabodoval Lorenc, kterýho vozilo auto Nehody s blikajícím majáčkem po městě.
Na závěr jedno poděkování panu Řepkovi. Možná jste čudák, ale díky za naději...

Sprint shape? Not too bad

2008-04-28T16:26:00.004+02:00

After full portion of shame, which I had gathered last week at ultralong national championship, I passed the purge cure on Sunday in Jilemnice.
My ultralong mission was mistake and I don`t want to get back to it in ultralong story. In addition I am preparing article about it to the next magazine OB. But I could name some basic facts. Firstly it is impossible to find in my imaginary training diary a run longer than 100 minutes. Secondly there was any food on refreshment points as same as in my pocket. And last but not least fact, not everybody has enough mental power to compete in Brno forest for more than 150 minutes. See Dlabaja.com and Dlabaja.cz, both ambitious competitors, both without 62 controls. Is this an accident?
My bad mood lasted one week. How it is possible? On Wednesday THC NP Dynamo Mapník with 15 noisy supporters on the stand earned 4th straight win in a row and we are a step before 1st place in group and direct play-off move. On Saturday I went with Miška to the barbecue party organized by Taďas in NP city. Awesome party, I have to say. I had a lot of meat, beer, plum brandy and Huntsman which luckily didn`t walking in green. And came also Miluška Voborníková (on picture). True story.
On Sunday we moved from NP city to Jilemnice where we ran sprint event. I was pushing hard beware of Kipketer in back, made two mistakes and finished 2nd with huge over 8200 ranking gain and scalps like Animal, DJ or O.Kazdič. Next sprint I will run is this Thursday and I am looking forward for another 8000 ranking points. Map will be added later.

Mastercard priceless

2008-04-21T13:14:00.003+02:00

MČR DT prevjů

2008-04-17T12:24:00.006+02:00

Je to rok a pár dnů, kdy jsem nastartoval tenhle blog. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem to vysvětloval tím, že chci zhubnout. Povedlo se, mám o 5 kilo míň než před rokem a tímto směrem bych se chtěl ubírat i v dalším roce.
Jeden z prvních článků na Zhaly.kom se zabýval dlouhou tratí. A bude se jí zabývat i tenhle, protože za dva dny v tuhle dobu budu mít za sebou 120 minut "běhu" a dalších minimálně 60 v předsmrtných křečích před sebou. Teda tak si to teď rýsuju a počítá s tím i můj cíl no.1 - dokončit. Cíl no.2 kouká na ten první z velké vzdálenosti, byla by to už jen taková třešnička na dortu - nebýt poslední. Z 44 přihlášených je 7 borců hůř v ranku než já, takže nějaká šance tu je. A konečně cíl no.3 - nepominout se z 62 lampionů na trati.
Co mi může znesnadnit cestu za splněním všech tří cílů? Tak předně to je zdravotní stav. Kotníček je sice relativně v pohodě, ale při včerejším tempíčku se mi zase ozval stehenní sval, ve kterém to nepříjemně tahá už od výchoďáku na Biřičce. Dneska ho jdu roztančit na Skyline, tak uvidíme. Druhý negativní xfactor představuje fakt, že jsem v zimě běžel víc jak 100 minut jen dvakrát. Na bednu to teda asi nebude. A třetím negativem je mapa z dílny Zeldy. Snad nedostanu do držky, kdybych jí nešťastnou náhodou zmuchlal jak buchtu.

KOMIKS: díl druhý - Bratrstvo kočičí pracky vs. Beermental team

2008-04-16T20:15:00.003+02:00

Oops!...It did it again

2008-04-16T08:58:00.008+02:00

Yeah yeah yeah yeah yeah yeah
Yeah yeah yeah yeah yeah yeah

I think it did it again
I made me believe we're more than just friends
Oh ankle
It might seem like a crash
But it doesn't mean that I'm fully fit
'Cause to lose all my chances
That is just so typically me
Oh ankle, ankle

:Chorus:
Oops!...It did it again
I wricked my ankle and lost in the race
Oh ankle, ankle
Oops!...I think I'm in shits
Which are sent from above
I'm not like 50cent

Yeah, It did it again. I had been waiting for an ankle accident since the first minute of the season and sometimes I had felt that the moment finally had came. But on Saturday, after 1 minute of PŽ in Tis, I stepped on some small stone and my ankle made same movement as the Tomas Berdych`s one in the Davis cup. I tried to continue but every bad step caused awful pain. On the way to the 6th control I decided to stop my agony and I found out that is possible for me to continue on roads and paths. You can see my trip in shape of course on map. Finally I was satisfied with good training and sufficient number of mental power (e.g. Blemci stopped his race on 9th because he could not find it).

Zhaly.kom zhubnul a je rychlejší

2008-04-06T15:24:00.003+02:00

I předsezónní dieta může za výborné výsledky českého orientačního běžce Petra Žaloudka v úvodu oblastních závodů. Běžce stáje OOB Kotlářka loni zklamalo stošedesátéčtvrté místo a pouze 75209 získaných bodů, proto se rozhodl pro úspěch v letošních šampionátech obětovat i několik kilogramů tělesné váhy.

6. 4. 2008 14:51 JIČÍN
Rodák z Prahy zhubl za pár měsíců o čtyři kila a výsledky se dostavily. Před týdnem v Petrovicích doběhl ve sprintu čtvrtý a v sobotu na Biřičce ztratil jen pět minut na mistra světa Beneše.

"Viděli jsme, že když budeme lehčí, budeme o něco rychlejší. Proto jsem se dohodl se svou přítelkyní, že něco shodím a odlehčíme také výbavu. Tvrdě jsem pracoval a tohle je výsledek," řekl Zhaly.kom novinářům v Jedovnici, kde bude za 14 dní bojovat na dlouhé trati o přežití.

Shazováním kil se 194 cm vysoký jezdec snažil přiblížit týmovému kolegovi Martinu Janatovi, který má při závodech výhodu ve výrazně lehčí postavě. Při 185 centimetrech váží 70 kg. Zhaly.kom přikládá nižší hmotnosti velký vliv na dobré výsledky v úvodu sezóny a také šéf stáje Zdenko Procházka si u něj všiml významné změny.

"Během zimy začal být mnohem pozitivnější, otevřenější a je na něm znát větší motivace. Samozřejmě, že mu pomohlo, že shodil, protože ta kila se dají využít v dalších vylepšeních na trati, kde je pak rychlejší," uvedl Procházka.

Originál

KOMIKS: díl první - Po kolena ve sračkách

2008-04-02T09:39:00.003+02:00

V minulém díle jste viděli: doktor Sova uvažuje o amputaci štencla, připadá mu příliš velký. Dr. Štrosmajer je ale proti. Po včerejší noci se mu zdá tak akorát. S amputací nesouhlasí ani doktor Blažej, který už má dost frigidní Iny a raději by se dostal na kobylku primáři Sovovi...

Smädný mnich

2008-03-27T16:37:00.005+01:00

Ako dlho nebude mních Boky smädný? A ako dlho zostane Boky mních? To je otázka. Môžme sa spýtať napríklad jeho brata - Palči sa volá a tu je jeho obrázok. Elegantný chalan, s ktorým teraz Boky zdieľa izbu. A tak ako Xavi zpieva

Pan křesťan to je buzna skrytá pod komží
Pan biskup občas biskup chlapcům souloží
Pan opat slíbil věrnost, Bohuna Bibli
a pak nabádá své mnichy
„Hochu, dneska si prdel namydli!“

tak musí chalani robiť. Nič nie je zadarmo, ani abstinencia, ani bezženstvo.

Klidně poslední než mrtvý

2008-03-27T11:58:00.003+01:00

Pár dní poté, co jsem na Zhaly.kom vyrukoval s mottem "Lepší druhý než mrtvý", jsem se v lese dvakrát málem zabil. Ano, nadešel čas zrekapitulovat první opravdový víkend s lampiony!
Závod číslo 1 - Jarní skály na Kosti. Po první letošní nadměrné dávce zevlingu jsem vyrazil do lesa s cílem se pěkně proběhnout a nebýt poslední (tedy osmý) teplouš, co platí všem pivo. Oba cíle se mi podařilo naplnit, i když pěkné proběhnutí skončilo asi po 30 minutách, kdy jsem se začal trápit a i když jsem střádal mentální sílu po celou zimu, došla mi podezřele brzo (na 13. kontrole). To už jsem měl za sebou hrůzostrašný pád hrudníkem přímo na pařez. Doslava "breathtaking show". Bohužel moje egoexhibiciomaniální schopnosti nejsou rozvinuty tak jako u mých mnohem slavnějších kolegů-bloggerů, takže fotku obrovské modřiny na mé obrovské mužné hrudi, která spíš než úraz z OB připomínala památku na návštěvu u Mé Paní, nemám.
Odpoledne a večer se po S-M párty konala pro změnu gay párty. V hlavní roli mnich Boky aka nasrané prasátko. Jeho performance na téma "Už žádné perforace" a "8 teploušů" neměla konce a neumlčila ji ani návštěva Vymazleného králíčka a Rolanda.
Na neděli jsme pro Jarní pohár složili štafetu snů: Zhaly.kom, Zdenda.kaufland, Veličenstvo.com a Vašo.hradečák. Mezi takovými legendami jsem se cítil trochu nervózní, obzvlášť když mě hned cestou na jedničku vystrašil pán s košem (viz mapa). Není divu, že mi hned v úvodu trochu cuklo čelo balíku. Ale šel jsem si svoje tempo, časem se i rozběhl a před diváckou jsem doběhl mladšího Kazdiče. To jsem od čela (=Lorence) dostával dvě minutky. A když jsem na 17 doběhl nejskromnější ze všech osmi služebně nejstarších teploušů, věděl jsem, že moje nevalná zimní příprava přináší ovoce. Naneštěstí jsem si natáhl kalhoty ještě před brodem. Ten přišel o kontrolu později a měl ho ulehčit žebřík z kulatin. Byl jsem obezřetný a řekl si: "Petře, máš skoro metrák. Hlavně aby to pod tebou neruplo". Ku podivu neruplo, ale jak jsem v běhu na žebřík skočil, svezla se mi po kulatině noha a jak široký, tak dlouhý jsem se natáhl přímo na žebřík. Pár příček podemnou křuplo, trochu jsem se vycákal mezi LeKli-nami, ale hlavně jsem dostal před tlamu, kule a obě holeně. Uviset v takovém stavu eSGéčko a Kazdiče moc nešlo, ale naštěstí udělali na předposlední kontrolu chybu, takže jsem byl v cíli v kontaktu s naší a jičíňáckou první štafetou, celkem na 20. místě. Very nice...Takže příště radši poslední než mrtvý.

Praha uspořádá olympiádu

2008-03-17T16:24:00.005+01:00

Říjen 2009
Na zasedání MOV v Kodani se rozhodlo o hostiteli letních olympijských her v roce 2016. K velkému překvapení všech zúčastněných se jím stala Praha, která v rozhodujícím souboji porazila o jediný hlas Baku.
Průběh zasedání negativně ovlivnila úplatkářská aféra, která připravila ostatní kandidátská města o šanci na úspěch. Díky odposlechům činovníků MOV byla odhalena korupce z řad zástupců uchazečů z Dauhá, Chicaga a Tokia, kteří za hlas ve prospěch svého města nabízeli sex, drogy a rock'n'roll. "Je to ostuda celému olympisjkému hnutí," nechal se slyšet předseda Jacques Rogge a dodal: "Chudá Praha a neambiciózní Baku zůstali bez poskvrny, díky čemuž mohlo dojít k regulerní volbě.
Nejvíce ze všech byli překvapeni zástupci zvolené Prahy. "Nemáme peníze, sportoviště ani infrastrukturu, ale máme OH. Není to úžasné?," pochvaloval si český premiér Pavel Bém. Olympijský oheň vzplane na strahovském spartakiádním stadionu za 6 a půl roku...

My first time

2008-03-09T15:38:00.005+01:00

I have a very bad news for those who doubted about my orienteering future. My unsuccessful career will continue, because yesterday I started a new season. Except Catching features, where I'm attacking TOP50 in the world ranking, and curiosity entertainment called LOB I didn't hold a map in hands for 4 months. What a awesome feeling! But if I want to improve the 164th spot in ranking, I require a solid map preparation. So on Saturday I took the trail for Jarní sprint in Krčák. It wasn't exactly sprint rather a middle. Lenght over 5 km, very steep parts and carp controls made course not so easy as I had excepted. We imitated, in principle, shape of regular Tuesday's pat which helped me to be more confident. Although I didn't avoid mistake, when I couldn't find a pit in a napalm (see map and 11th control) , I finished third behind OK Tom and Lorenzo, but before many voiceful names like Big Frost, Stranda, DJ Mára, Human positives set or Proletarian of orienteering.
Today I'm still struggling with cold. But no time for whimpering, I have to lose weight. So we arranged with Boky and Lorenzo lauf from Písnice. You can see our track on the picture and I have to call your attention for three passages highlighted by black colour. No surprise that it was hills - feint (výšvih) for Lorenzo, step up (výšlap) for me, no surprise I was there absolutely tragic. At least I know where will be my weak point. After 100 minutes I wait to see my reward - a can of cooled beer. No matter it wasn't Branik.

Wedding Crashers

2008-03-03T21:37:00.007+01:00

O víkendu proběhla velká oddílová událost, kdy se Lucka v rámci team-buildingu stala paní Levákovou. S Miškou jsme přijali pozvánku s nadšením, vždyť pro mě to byla první veselka naživo. V rámci přípravy jsem si vzpomněl na film Nesvatbovi (CSFD a trailer) a seriál How I met your mother a ani jeden z poznatků nakonec nesplnil. Proč jsem nejel balit družičky je jasné, proč jsem nebyl Suit-up (viz. Best of Barney) vysvětlím později.
Jelikož moje chrochtadlo nemá technickou a hnije před barákem, musel jsem si od Mirka půjčit škůdku. O středečních patáliích s baterkou již informoval Jiřin.biz, takže se přesunu rovnou do pátečního slavnostního rána. Drak chytnul už mezi Břízou a kostelem, Miška naskočila na zastávce a jelo se pro Enpéčko, který se rozhodně nicknamem pan Dochvilný chlubit nemůže, což se potvrdilo i tentokrát. Motor jsem nechtěl nechat běžet 15 minut na prázdno, takže jsem ho u točny na Kubáni vypnul a čekal. Bohužel ani komický převlek NPyřina za sňatkového podvodníka nepomohl, aby sám znovu naskočil, a tak se muselo tlačit. Nakonec jsme našli jednosměrku vedoucí mírně z kopce, dvakrát skrz ní v protisměru škůdku vytlačili, Jiřinovi se podařila drobná kolize i v rychlosti vyvinuté mnou a Miškou při tlačbě do kopce, a když se na rohu objevilo Jeho Veličenstvo, škůdka konečně chytla. Z Prahy jsme vyjížděli o hodinu později, kdy do začátku obřadu v Loučné u Jablonce chybělo 120 minut, což by se dalo stihnout, kdybysme ovšem měli dálniční známku a nemuseli absolvovat cestu štrýtu po okreskách. Takhle jsme přijeli asi pikosekundu po té, co si novomanželé řekli ANO a já navíc na nějaké Suit up! musel zapomenout. Na fotkách teď vypadám jako buran.
Ale svatba se povedla, večírek na Jizerce rovněž a škůdka má, aspoň do té doby, než se jí někdo zase rozhodne ukrást 2 litry benálu, uzávěr výpustě nádrže. A panu a paní Janatovým přejeme lepší nastartování manželství, než tomu bývá u škůdky a ať do kopců nemusí jezdit za jedna...

Zhaly.kom - The Herminator

2008-02-26T20:58:00.015+01:00

Last year I did my first non-Czechs alpine ski experience in Slovenia. We stayed straight on the slope and enjoyed awesome three days on Krvavec. But it was still post-eastern bloc skiing and my wish to ski in a real imperialistic alpine resort hadn't been satisfied.
I had to wait one more year, but last week I finally found out how the Alps are magnificent. From Wednesday to Sunday I spent awesome time with Míša and so many other O-friends mainly from Jicin like Svihak, Mr.Park(inson), Lebka, Rom, Kazdic, etc. in the Zillertal. Four days of wonderful skiing in four different resorts, all this stuff in 10 minutes from accommodation excepting the Hintertux glacier which was 30 minutes far away. But right the Saturday's trip to Tux was the best one. In the morning it looked like not very optimistic with a weather. Clouds on the peaks of Zillertaler Alpen predicted awful conditions on the glacier. Despite it we wanted to try skiing in altitude over 3000 metres above sea level. And finally it was a lucky decision. First ride from the end of Hintertux bus no.3 (3250m.) was horrible. Huge fog made possible to see only 5 metres forwardly and it wasn't surprise that we lost for short time Drepkins aka Parkinson aka Ropak. But when we went under the clouds level, we saw what we was waiting for. The sky was starting to rend. Because of morning's bed weather the glacier was empty although the sun was shining. I have never enjoyed something like this including a lunch break with Zillertal beer.

NEW Some photos from Hochzillertal are added on Zhalbum. Access also possible here.

Kdo nic nedělá...

2008-02-11T16:44:00.000+01:00

...nic se mu nestane. Bet skáče přes švihadlo a urve si meniskus. Blaďas soupaží a má rýmičku. A já se jen válim a jsem jako rybička. Trochu vypasená rybička. Každopádně kromě pojídání dětí a zapíjení to huhukoktejlem občas i sportuju. O Vánocích jsem představy Lordů Hoven (Terrence a Philipa), že nalyžuju míň než 104 km, zadupal s chutí do sněhu, abych pak ve famózní lyžařské formě nastoupil do LOBařské sezóny a bojoval o poslední místo v áčkách. A když jsem nedělní závod doslova prosral na Toice, bylo ještě těžší nebýt poslední.
Další lyžovačka mě čekala minulý víkend a opravdu jsem se činil - 80 km je na mě pořádná porce a dokonce se mi podařilo přetočit zviřátko. A u prasat to taky nebylo zadarmo, spousta toho tekla proudem.
Co se týče nějaké další sportovní činnosti, kromě pravidelného pondělního florbalu, občasné úterní cupitačky a nepravidelného nedělního fotbalu (včera jsem byl tragický) hniju za živa a budu mít dost problémů udržet na jaře první dvoustovku v ranku a dát aspoň jednu dvoustovku pod 30. Každopádně po Jarním poháru v H21C nebo D budu vědět víc.

The end of abstinence

2008-01-30T18:43:00.000+01:00

!!!NEW!!! IN-GAME PICTURE WITH QB ZALOUDEK!!!
My heart is pudding during writing these letters. It is over one month when I was publishing for the last time. And now, after long period of studying, I`m able to write more than crib (this semester I prepared only one, it`s too much work).
And what I will write about? I don`t know. What about Eurosong? Or Superbowl. Or Ski-O in Orlicke mountains. I want to write about everything. Like that Paroubek has small dick and Dalibor Janda the biggest one.
So, on Sunday night will be the XLII Superbowl. Since Galaxie Sport has broadcasted the National football league (NFL), I have been the regular viewer and fan of this awesome sport. My favourite team, San Diego Chargers, lost with unbeatable New England Patriots in semifinal, one step before Superbowl. What a pity that two biggest stars, quarterback Philip Rivers and runningback LaDainian Tomlinson, were injured.
This new obsession was also reason why I downloaded EA Sports PC game Madden NFL 2008. Now I`m trying to learn some basic rules and tactics of football and I also created new NFL star - quarterback Petr Zaloudek!!!

Štědrý večer nastal

2007-12-24T16:29:00.002+01:00

Dobrý večer a dobrou chuť, pokud právě obědváte. Poslední dobou jsem neměl moc času, takže jsem svůj blog poctivě šidil. Jelikož dneska jako prostě máme ty Vánoce, rozhodl jsem se nadělit pár řádek i doméně Zhaly.kom a sesumírovat uplynulý měsíc.

- první prosincový den jsem zavítal do Prostějova na vyhlášení nejlepších lampionů. Nejdřív jsem oběhl sprintík po městě, pak očíhnul (ne)valnou hromadu (kdybych se jí někdy chtěl ofiko zúčastnit) a večer moderoval po boku Štěpána Škorpila a před kamerami ČT předávání cen. Nicméně vrcholem dne byla pozdně noční karaoke šou. Seznam mnou zprzněních písní by byl dlouhý, leč vypíchnu duet s Kálou na Dragostea Din Tei.

- na druhý advent jsme s Miškou vyrazili do Vídně. Viděli jsme hodně památek, koupil jsem první a na dlouhou dobu taky jediný dárek, ale hlavně jsem přišel na chuť vánočnímu punči neboli ich habe den Weihnachtspunch gern.

- i následující víkend jsem trávil s Miškou, tentokrát v Jičíně. V pátek jsem vyrazil na kriminálnickou cupitačku, kde tempo jednoznačně udával Hónův vlkodlak Rod, a po 60 minutách jsem skoro umřel

- a už tu máme poslední předvánoční víkend, který odstartovala besídka. Velice podařená akce, kde se sypal Paroubek a Skruf proudem. Největšími držáky byli Veličenstvo a Jehova, kteří U skokana a pak v nonstopu vydrželi údajně do půl šestý. Následoval sobotní fotbalový turnaj, kde rok co rok hájíme barvy Datáče. I letos jsme měli tradičně největší spotřebu piva na tým a i letos jsme vypadli ve čtvrtfinále, přestože jsme dali o 7 gólů víc než loni (to jsme měli celkové skore 0:1). Následoval zhruba 6 hodinový přesun na sparťanskou besídku vyplněný pivem, pak bowling a pak konečně spánek. Ráno jsme totiž s Mirkem a zničeným zviřátkem (Boky) jeli na Jizerku a já s jedním žaketem na Nový louce objel neuvěřitelných 40km

- závěrečná odrážka patří sms přáním. Děkuji všem svým kamarádům, že mi ani jediné neposlali. Obdržel jsem totiž jen dvě (od spolužačky, kterou jsem 5 let neviděl a Tomáše Raka z TK Plus, který podle mě už teď neví, kdo moderoval ten večírek v Prostějově), což jen potvrzuje neosobnost těchto přání a způsob jejich rozesílání (poslat-OK, vložit celý adresář-OK, odeslat-OK).

A na závěr hláška Václava Kafky - Mirkova spolužáka, kabelážníka a majitele největšího penisu v Dejvicích:
Buzna: "Rugby je nejlepší kontaktní sport na světě."
Václav: "Nejlepší kontaktní sport na světě je mrdání."

Šťastnej novej rok všem...

Pozvánka na vánoční besídku

2007-12-20T20:20:00.000+01:00

Very Shocking Events

2007-11-29T13:32:00.001+01:00

News from VŠE:

- you can read my articles from Internet journalism lessons on Ekonom.bloguje.cz. They are titled "Malé město, málo štětek" and "Když nejčtenější neznamená nejlepší". Don't expect miracles
- thanks for privilege from Danny Šístek. Coca-cola automate sold me for 17 crowns 2 coco-cola bottles and one Bonaqua
- today I visited lesson called Constitutional Law and Theory of Government for the first time in this semester. JUDr. PhDr. Jaroslav Kuba, CSc. looked like little bit surprised when I asked him for seminary-work topic in the 10th week of classwork
- I have had any class pub-party in last 4 years. But next week will be the 3rd in this month.

Seč co nebyla na Seči

2007-11-28T09:42:00.000+01:00

Mé rozhodnutí, jestli se ještě vrátím ke kariéře vrcholového orientačního běžce (rozuměj návrat do elity) nebo budu už jen bafuňařit, prozatím nepadlo. Každopádně dlouhý krok ke druhé variantě jsem udělal minulý víkend, kdy jsem vyrazil na seminář stavitelů a rozhodčích do Čenkovic v Orlických horách.
K ničemu to určitě nebylo, vždyť jsem se tam dověděl spoustu věcí jako třeba, že na sex je nejlepší histerka a do hnědky, že na MS v Olmiku se bude točit Brouček (nápad asi nějaký homohnědky) a že na příštích jičínských závodech se poběží pivní Trail-O. Navíc jsem byl děsivě aktivní, furt se na něco ptal a někoho doplňoval, takže v neděli na mě už museli být všichni parádně nasraný.
Na pokoji jsem byl ubytovaný s Beránkem, takže nikoho asi nepřekvapí, že jsem mu dal při příchodu ve 2 z hospody pořádnou deku rolí smotaných map Pustá rokle a Žluč. Hlavně ta Žluč musela bolet, protože jupo papír byl původně stvořen pro otrokáře, aby jím bili své mrzáky.
Seminář jsme zakončili 4 hodinovou cestou domu, protože objížďka před Hradcem nás navedla do další objížďky. Very fine...

Two silvers from Turman

2007-11-22T15:53:00.000+01:00

Last weekend I was challenging in Small Rock in the biggest survival challenge I have ever took part in - Turman. We came back to the locus delicti after 3 months and it was really good flashback with this year`s PP in a background.
Unfortunately freezing weather, 5-10 cm of snow and Jizera river in surrounding wasn`t the best invitation so only 20 strong people including me was standing on the start. First stage - long steep run to the Kalich. I think I had snow in my eyes and I missed the aim - antenna mast and lost myself for 15 minutes. Second stage - moving behind rail above a river. No problems for long hands of Zhaly.kom. Third stage - funny orienteering in Small rock with controls on a graveyard, railroad toilets, in a swimming pool (ice broke down under Zhaly.kom kilos), in a dark hole and on view point (with one beer refreshment). And last stage - crossing the cold Jizera`s water for 15 minutes.
I scored two second places - in singles behind Rambo knife Bayer and in teams (with Miška,Máša and Havlis) behind rubikons - ROB team.
Evening banquet was also great. Lorenzo, Yahweh and Bokyman used railroad and Branik to reach Small Rock and everybody celebrated November 17th best as they could.

Školní výlet

2007-11-11T10:08:00.000+01:00

Na základce jsme jako školní výlety pravidelně absolvovali výchovné koncerty v kostele Šimona a Judy, což sice byla pořádná peetchovina, ale na druhou stranu to byla výborná šance, jak nasrat pár babic, které se s despotickou vervou snažily udržet během tragického hudebního představení pořádek.
Na gymplu moc výlety v kurzu nebyly, i když na ten do Vídně nezapomenu, protože jsem měl šanci konečně pořádně poznat, jaké jsou spolužačky slepice. Takže zatímco ony obcházely všechny možné obchody, já měl spoustu času na kulturu. A když vezmu jako výlet lyžák, tak ten se klasicky změnil v týdenní kalbu, ze které jsem si přivezl podmínečné vyloučení ze školy za kouření na pokoji, i když jsem nekouřil a vlastně v tom pokoji, kde se kouřilo, ani nebyl.
No a na VŠE nejsou výlety v rámci výuky už vůbec. Teda kromě předmětů docenta Patočky. Ve druháku jsme jeli v rámci územního plánování do Čísovic a Mníšku, takže jsem aspoň viděl Betovu betonárku a domek Zbyňka Merunky. A letos se pod hlavičkou předmětu Místní a reg. kultura, památková péče jelo na tři památky v okolí Čáslavi.

Rozhoupal jsem se na poslední chvíli, takže do busu jsem se nevešel a nakonec aspoň sehnal místo v autě. Posádka byla luxusní - řidič Honza s kolenem Adolfa Koče, náplavka Petr s copánky z vousů, loverboy Michal, co chodí na bohoslužby, protože si myslí, že to je legrace, Radek a já. Řidič Honza nás úvodem ujistil, že nebude moc brzdit, protože brzdy vydávají nějaký divný zvuk, pět velkých kluků si vlezlo do krátké felicie a jelo se. V Časlavi se řidičovi nějak pomotaly směry a přesvědčit ho, že Železné hory nejsou na sever a že nemá vjíždět do města byl trochu problém. Ale nakonec byl zásadní argument, že jsem jel přes Žleby v létě dačkou, což ho, jako bývalého majitele trabíka, definitivně uklidnilo.
Takže do Žlebů jsme dojeli, ale bus nikde. Najít hospodu nebylo těžké a když jsme zjitili, že otevřeli asi tak před minutou (bylo 10), zavládla dobrá nálada. Dvě malý, dvě velký a pito pro řidiče. A pak, že gentlemani nepijou před polednem, když hospoda byla ze 3/4 plná místních. Ku podivu nám náladu zvedlo i placení. Říct si o tykadlo značky Rebel 12,50 je nehorázné a navrhuji podniknout výjezdní zasedání do Žlebů, resp. do hospody U Kosů.
Jenže tím všechna sranda skončila. Až do 5 jsme chodili po památkách bez šance na jídlo i pivo. Holt jsem podcenil Braníčkovou zásobu. To bych byl mezi spolužáky za Boha, kdybych tahal z batůžku jednoho za druhým, jak Bokovka tehdá na Slovensku.

Vyznání/Vyznanie

2007-11-06T21:35:00.000+01:00

SEŠÍVANÍ á-ó, SEŠÍVANÍ o-lé, my zítra vyhrajem!!!

Eye of the tiger

2007-11-05T16:15:00.000+01:00

First of all click here and let the song play. After that, together with music, you can start reading...

Last week I promised to my beer belly that I will work hard on myself. I had a dream where I looked like Rocky Balboa, so I scheduled some hours in a bull-hall with a view to take down some beer-mass and take up some muscle-mass. But I didn`t know that I reach the similarity with Rocky, the Italian stallion, in two days.

My last ranking event of 2007 was the east-bohemian cup in Prachov on Saturday. After 4th place in Friday`s HULK CUP (my team-mates were Lorenzo and Zdenda) I felt confident before start and I believed that I could earn some points. Luckily I didn`t know that I had been beaten by Simča last night.
The race on map Brada was very special, because it was mass start competition partly with scorelauf controls. I started carefully but I didn`t avoid to crash my ankle 100 metres behind start. I chose the variant with crossing the Čochtan`s camp right in the beginning of whole race, same as many other did. But when I was in camp, I found out that I was the last. So I was trying to push hard, I outran some people, but when I was outrunning Tomáš Fibír from FS Praha, I was knocked down by some line. Bottom part of body wanted to continue, but my head was stopped, which caused that I was in a pico-second on a ground. I felt awful pain in surrounding of my left eye and when I opened eyes, the left one didn`t work. This spectacular show was seen by Gaz and Pedrák. "Dude, are you OK?," they asked me and I couldn`t give them an answer. "Don`t worry, it is only burst eyebrow," they said after short control of my face. Blood was streaming and Gaz ran away for help. I went with Pedrák by the nearest road to the finish against many competitors. It was funny to see their scared faces and hear their disgusted noises, but I looked like Freddy Krueger, I guess. In the finish was waiting MUDr. Hainík. It was work for needle and thread and he gave me opportunity to decide if I want to be sewed here or in a hospital. I chose the first possibility and we moved to some building. In 15 minutes I had something about 6 stitches in the eyebrow. In a hour or two caught the eye nice blue, red and violet colour, but it wasn`t reason to miss evening party. After the wound had come to life, alcohol seemed to be the best anesthetic. And it was...

Today I passed classic circle in our polyclinic: surgery-roentgen-surgery-oculist-surgery-family doctor. And everywhere I listened that I`m lucky man. But I think I have only luck in unhappiness. Just see list of my troubles in last 2 years:
XXII.2005 - red plague
I.2006 - finger cut off (2 stitches)
VIII.2006 - two splint bones broken
X.2006 - red plague for the second time
III.2007 - red plague for the third time (12 days in hospital)
VII.2007 - little toe broken (treated with brufen and orienteering)
XI.2007 - burst eyebrow (6 stitches)

Zelená je tráva, fotbal to je hra

2007-10-30T17:04:00.000+01:00

Je lepší zelená, tráva nebo fotbal? Babo raď, protože jí nevím. Naštěstí mě to vůbec netrápí, protože to s tím, o čem chci psát, nemá nic společného.
Před týdnem mi bývalý spolužák, ale taky ex-spoluhráč z fotbalového klubu ČAFC, poslal fotku z nějaké svatby, jestli poznám, kdo se chytil do chomoutu. Nepoznal jsem, a tak mi jako nápovědu poslal fotku, která byla pořízena na hřišti FC Háje asi tak před 15 lety. Ženich se tam stejně jako já křenil do objektivu v epesním retro dresu. Tak jsem taky prošounil foto archív z dob, kdy se ještě na komunisty plivalo a nezval je nikdo do vlády a našel jsem pár zajímavých kousků. Na horním obrázku se jako Jerzy Dudek vrhám po penaltě a to na domácím hřišti v Záběhlicích. Jako jeden z mála klubů jsme měli zvlášť hřiště na minifotbal, ale byla to strašlivá oranice. Penalt se kopalo tehdy hafo, protože platilo dost perverzní pravidlo 3 rohy=penalta.
Odkud pochází druhá fotka, by měli poznat všichni Slávisti. Ano, v pozadí je dřevěná tribuna Edenu a jelikož se jedná asi tak o rok 1991, na zápasy chodí přes 10 000 diváků a za sešívaný válí třeba Jánoš, Kuka, Pěnička nebo Suchopárek. Ani nevím, jak jsme tu hráli my, ale nepřišel brankař, tak mě poslali do brány, odkud jsem se od té doby nedostal a chvíli chodil právě na Slávii na brankařské tréninky.
Za chvíli odcházím na dnešní zápas. Po dvou odehraných kolech 4. Strahovské ligy nemáme ani bod a dneska musíme už konečně nějaký urvat. Naštěstí do pětky (zatím) spadnout nejde, ale naše ambice jsou rozhodně vyšší. LET`S GO THC NP DYNAMO MAPNÍK!!!

His Majesty calls him monsieur Petit Sanglier

2007-10-28T13:08:00.000+01:00

Zažít déjà vu při ántré v negližé nablejt do foyer musí samo o sobě být faux pas a teď si představte to mon Dieu, když váš osobní atašé zakopne o relé a příšlápne vám boá. Merdé!

Prago Union - HDP - Hadí počty

One more flashback to yesterday`s competition on Žluč. I have exclusive image of the first proposal of monsieur Petit Sanglier`s H21L course. I think you missed Mr. Death.

Jak (ne)pořádat závody

2007-10-27T21:32:00.000+02:00

Posledních pár týdnů a dnů mi dalo pěkně za vyučenou, jak (ne)pořádat závody. Všechna snaha směřovala k sobotě, kdy jsem řediteloval péžetku na Kokořínsku. Abych mohl popsat, jak strašný byl hlavně včerejší den, musím se vrátit o pár měsíců zpět.
V červnu jsem si totiž řekl, že neponechám nic náhodě a seženu si všechna povolení už před prázdninama. Obeslal jsem tři obce a Lesy ČR a brzy mi přišla všechna potřebná povolení - kromě jednoho z Dobřeně. Najednou tu byly prázdniny a já všechno pustil z hlavy a radši si jí pravidelně napouštěl pivem. V září jsem si uvědomil, že mi vlastně ještě jeden dopis chybí, ale než jsem se rozhoupal, řekl Prochorovi, jestli ho náhadou nemá on a následně mi ho předal, byl konec září a nejvyšší čas vše poslat Správě CHKO. Taky jsem tak učinil, ale ve spěchu jsem zapomněl pod žádost přidat podpis. To se však nějak vyřešilo a bylo zahájeno řízení na povolení závodů. Rozhodnutí bylo vydáno ve středu před závodem (včetně omezení hřebů), což znamenalo, že jsem musel objet všechny zúčastněné subjekty, aby se vzdaly 15 denní lhůty na odvolání a rozhodnutí nabylo právní moci. A tady začíná celá ta prdel. Ve středu se nikomu jet nechtělo, ve čtvrtek nejsou úřední hodiny a tak jsem se snažil se starostama dohodnout schůzky na pátek. Kromě Kokořína se to podařilo, a tak jsem vyrazil limitován časem 13:30, do kdy jsem musel vše na Správě předložit:

6:45 Budík mě s vrozenou brutalitou probouzí z několika hodinového spánku.
7:10 Zevluju na zastávce a čekám na bus. Kaltna jak hyena.
7:35 Jsem ve škole a do skřínky schovávám batoh se skoro všema věcma na víkend. Lepší úschovnu v centru Prahy jsem nenašel.
8:15 Zastávka ČSAD na Ládví téměř zeje prázdnotou. Není tu ani autobus.
8:30 Babice zavolala horkou linku a bus s 15 minutovým zpožděním přijel. Ještě, že mám v Mělníku rezervu.
9:05 Jsem na mělnickym autobusáku a směřuju k náměstí na Správu CHKO. Po chvilce hledání nacházim budovu a dostávám lejstro na 5 razítek a podpisů. Zádrhel první, nemám DKP razítko. Naštěstí prý bude stačit podpis. Zádrhel druhý - účastníkem jsou i Lesy ČR, ale tam jsem schůzku nedomlouval. Volám Bokymu, aby mi zjistil číslo. Volám na Lesy a jsou tam do 14:30. První komplikace dobře připravené akce odstraněny.
9:45 Jsem zpět na busáku a odjíždím směr Horní Vidim.
10:20 Vystupuju ve Vidimi a volám místostarostovi Gregorovi, protože paní starostka je na školení. Za chvíli přijíždí traktor pana Gregora, dostávám štempla a už mi chybí jen tři.
10:32 Další na řadě je Dobřeň, kde starostuje pan Jódl. Do telefonu říká, že teď jezdí traktorem a že mám za ním přijet. Není ale v Dobřeni, ani Jestřebici, kde sídlí OÚ, ale v Janově Vsi - 1km jižně od Kokořína. První opravdu velká komplikace, ale jelikož do Kokořína musím taky, doufám, že to nebude problém. V 12:07 mi jede z Kokořína bus do Mělníka a snad bych ho i mohl stihnout. Oblékám se do běžeckého, stříhám to lehce přes les cestou, kterou snad půjdou zítra lidi na start a přes Šemanovice utíkám k jihu.
11:04 Jsem v Šemanovicích, je tu děsný bordel od traktorů, které sklízejí řepu a cedule ukazuje ještě 6 km na Kokořín.
11:34 Stojím před kravínem v Janově Vsi a znovu volám pana Jódla. "No já teď odjel traktorem do Šemanovic. Vy jezdíte autem nebo běháte?" - "Běhám" - "Tak to jsem před chvílí jel proti vám." Skutečně si vybavuju vytuněný traktor, ale je mi to prd platný. Domlouváme se, že já si vyřídim Kokořín a pan Jódl mě nabere cestou do Jestřebice tak za 20 minut. Stejně musíme na OÚ pro razítko.
11:50 Dobíhám na kokořínský OÚ, stoupám ke kanceláři starosty a na dveřích nacházím ceduli 25.-26.10. dovolená. Proto mi včera nebrali telefon! Na polomrtvé návsi se ptám na místostarostu, ale nikdo neví. Třeba bude vědět pan Jódl, takže ťapu po silnici na Jestřebice a čekám, až mě nabere traktor. Bus do Mělníka už určitě nestihnu a budu rád, když nějak seženu všechna razítka. Půl druhá se nepříjemně blíží.
12:10 Kousek za Kokořínem mě, aniž bych stopoval, nabírá paní, co jí nejdou stěrače (drobně prší), takže na jízdu traktorem můžu zapomenout. Úřednice v Jestřebici mě bere dovnitř, volá panu Jodlovi, který prý dost zapomíná, kdy přijede (měl tu být před 10 minutami, ale říká, že přijede za 15 minut) a staví na čaj. V promočených klackáčích mi je trochu zima, takže čaj bodne, i když bez rumu, za což se úřednice omlouvá. Pokouším se z ní vymámit nějaké info, jak se dostat k potvrzení Kokořína. Místostarostka se prý nedostane k razítku, takže jediná šance je, že starosta Šesták tráví dovolenou doma. Dostávám návod, jak ho najdu.
12:30 Pan Jódl ve zmijovce vchází do kanceláře, dává mi razítko a obdivuje moje běžecké schopnosti. Už mám v nohách asi 12 km, další 3 mě čekají teď.
12:50 Vypadá to dobře. V garáži starosty Šestáka slyšim brusku. Starosta naštěstí věnuje dovolenou tuningu auta, dává mi razítko a přeje hodně štěstí.
12:56 Za 34 minut musím být v Mělníce na SCHKO, což v současné době představuje 13,5km + zastávku na Lesech ČR. Howgh, volám 1188 a chci nějakou mělnickou taxi službu. Taxikář řiká, že pro mě přijede, ale že mu nesmím nikam utéct. Řikám, že neuteču, ale musíme být do půl v Mělníce. Chvilku času využivám k převléknutí se z klacků.
13:14 Už jsem pořádně nervózní, když se taxi konečně objevuje na obzoru. Ptám se, na kolik to tak vyjde a že prý 3 kila. Jede docela sportovně a já věřím, že to stihnem. Radši volám na Správu, ať na mě 10 minut počkají, že už jsem na cestě.
13:23 Jenže v Mělníku jak na potvoru padají šraňky. Dobře vím, že to nemusí být otázka 2 minut. A taky, že není. Když se po chvíli zvedají, aby projely dvě auta a zase spadly, zvedám se taky, protože Lesy ČR jsou hned za nimi. V tágu mu musim nechat batoh. Na Lesech se zdržuju asi dvě minuty, protože poskok hned sehnal pana Vališe a potvrzení.
13:30 Taxi pořád stojí za přejezdem. Nasedám a koukám, jak kačku po kačce přibývá na taxametru čekačka. Taxikář se musí asi hodně držet, aby se mi nezačal smát. Po 15 minutách od spuštění jdou šraňky konečně nahoru a my jedem na Správu.
13:40 Už na mě čekají, dokonce i pan Valda. Předkládám papír se štemply, paní na to kouká a rozčiluje se nad tím, že tam starosta Šesták dal špatný razítko. Mělo tam být prý kulaté. Mě to je fuk, víc jsem udělat nemohl. Nakonec se domlouvají, že si to zařídí v ponděli sami. Díky bohu. Taxikář čeká venku, ještě musíme do bankomatu, který je naštěstí hned za rohem. Platim za celou tu šou 500 a nechávám mu jako grant dvě koruny dýško. Rychlostní příplatek.
13:58 Stopuju na zastávce u cukrovaru a volám Betlovi, že jsem ještě v Mělníce, ale že třeba ještě stihnu odjezd tranzitu, který od 14:15 nakládá na Kotlářce. Betla pochybuje a já se mu nedivim, protože mi nikdo nechce zastavit.
14:00 Přijíždí nějaký bus, ku podivu jede do Prahy a ještě víc ku podivu nikde nestaví.
14:25 Jsem na Holešovicích a běžim do metra.
14:32 Vylézám na Hlaváku a přes nástupiště ženu ke škole. Skok přes poslední kolej, průběh kolem zašívající se hlídky Policie ČR a sprint k Rajské budově, kde ve skřínce od rána hnízdí můj batoh. Jako majtrošku strkám malý batoh do velkého a už zase běžím, tentokrát nad Hlavákem k Muzeu.
14:50 Sjíždím výtahem od muzea na áčko a píšu Betlovi, ať na mě počkaj.
15:10 Jsem na Kotlářce, nasedám do tranzita a konečně si můžu oddychnout. Závody jsem zachránil na poslední chvíli, i když zadarmo to opravdu nebylo.

Do pátku jsem si myslel, že je v pohodě dělat všechno na poslední chvíli. Zatím mi to vždycky vycházelo, ale teď to bylo vážně jen o prsíčka. A i když pod tlakem dělám nejlíp, pro příště jsem pořádně vyučenej.

How I was born for the third time

2007-10-25T18:04:00.000+02:00

I spent last weekend in Sklarna, the famous top Czech terrain. An opportunity for nice orienteering was only reason, why I was trying to find some lampions on October. We had very special journey to Žihle because of old-school bus. However, this unique bus was more skilled than buses from our last provider Longiron-mill.
I was little bit shocked when some 50 km from Prague was ground covered by snow but how says snow-lover Blaďas: "When is 10 below zero and I go skiing, I dress myself for 10 below zero. But when is 10 below zero and I go orienteering, I dress short moira and dederon." I did same. First of two PŽ competitions was a classic distance. I started last but one and my friends hadn`t believed before race that I could find all targets of12.8 km course. Especially Lorenzo was pessimistic about my shape but he knew what he was speaking about. Course was set by Azy`s dog and it was very boring 80 minutes for me. But I was pushing hard with aspiration to demonstrate my good autumn shape and finally I scored 11th spot 12 minutes behind leader - Luboš Matějů. Nice 7300 points into ranking event. In the evening we moved to the pub and we was competing in longest pissing time. Tom became winner with 2:12 and he was called "The master of snakes`s choking" but nobody (including waitress, except Hendy) could assess value of this victory.
On Sunday I started second and early I found out that I had lost all mental power on classic distance. It was snowing, forest was very wet and course was set only in vegetation. Fortunately I ran most of race with Ondřej Skripnik and it helped me for 15th place, only one spot before Škorpil. But I was faster than Hendy, Jiří, ex world champion and of course His Majesty.
I wanted to leave Sklarna as soon as possible and after some time I found place in huge SUV car Nissan Murano (on picture). I didn`t know owners of this car, but they were orienteerers and they knew Ivana Lacigová. The journey was comfortable and fast and I spent whole time with a book (Catch-22). I was reading about 3 deaths in one chapter and now I can say that it was omen. Why? Suddenly I was feeling hard brakes, so I looked outside the car and we missed in that moment a big bird laying on a highway. It was a buzzard and it was knocked down by the car in front of us. "What a luck", I said to myself. I looked around myself trying to find some safety elements like side airbags and I felt satisfied. In this type of car is security on the first place, I hoped. So I returned to Catch-22.
It elapsed 2 minutes and I had to raise my head again because I was feeling that car is sliding. The situation didn`t looked very good. We were too fast and driver was struggling with steering wheel attempting to miss barriers along the highway and take a control over the car. But he was unsuccessful and the first hit with crash barrier came from the left to the left side of the car. We were returned to road but still too fast and without control, so the second hit came early. This time it was frontal hit again with left barrier. It turned us clockwise and we saw that there is any other car on road. Luckily. But we were still in move and car was finally stopped by last big hit in right crash barrier. We fastly left car and saw that uprooted barriers was holding car over 10 metres deep hillside. I can`t imagine the somersaults if the barrier didn`t survive. I looked on highway and it was covered by ice layer which was product of hailstones rain. Fortunately nobody from our car was injured and the Nissan looked better than I had expected. Some witnesses of accident asked us, if we are OK and I took advantage of this opportunity and found a place in their car to leave highway and continue to Prague.
So that was my second big car accident and it is unbelievable that my first car crash happened also on journey from Sklárna. This time I survived without scars, but important is, that I survived. And I have to consider next visit of Sklárna. I hadn`t to obtain another chance.

карп, что?

2007-10-21T21:12:00.000+02:00

Uff, další kapr za náma a pořád ještě žijem. Ale ani letos to nebylo zadarmo. Mirek DISKnul družstva, takže na Smícháč s nim přišlo i štěně. A ani ostatní nadílka nebyla chudá. Letos jsme místo plzeňskýho rychlíku zvolili berounskej pornograf a hned udělali výčet zklamání zájezdu: Boky, Hendy, Barka, EFGH. Pohyb pornografu dal jasné znamení k otevření prvních zásob a vršky Braníků, Balantýnky a já nevim čeho všeho ještě, daly vale lahvinkám. Největším dryjákem bylo Mirkovo bylinkové mlíčko, které se ale v nás muselo chvíli uležet. Když jsme zastavili v Berouně, řekli jsme Beroun a vypotáceli se z vlaku. Mirek už byl vysmátej jak lečo a já pořád ještě v pohodě. Jak tak čekáme na nástupišti a já nadávám na to, že mi mlíko nešlape, zjišťuju, že se z mých nohou staly dvě kotvy, že jsem nekompromisně přikovaný k perónu. Naštěstí mě Myška hlídá, abych neodjel do Březnice, která se mi neustále motá do cesty. Přestávám cokoliv stíhat včetně Zdendova konfliktu způsobeného zapálenou cigaretou. Prej už po nás jde policie. Nechápu. Nechápu nic, ale naštěstí už sedím ve vlaku. Absolutně ztrácím krátkodobou paměť, což se projevuje tím, že si sedám na půllitr, kterým jsem na sedačku položil o 20 vteřin dříve. Zúčastnit se jakékoliv debaty je nemožné, protože po pár vteřinách nevím, o čem je řeč. Svět se mi mění v jeden pestrobarevný flek, takže mě nechává v klidu i konečně úspěšné naražení sudu. Takový stav trvá docela dlouho, ale ve vlaku se nic neděje. Teda kromě parádních hlášek parádně napruzené průvodčí. Prej by byla hodně překvapená, kdybysme dojeli až do Číčenic. To ale děvečka nevěděla, že my jedem jen do Protivína. Loser! Právě Protivín mě zachraňuje a konečně zase trochu funguju. Dál už cesta ubíhá podle tradičního schématu, kdy má spousta lidí okno. Před 8 jsme ve Vodňanech, ťapem k učilišti a volá Zdenda. Že prej někdo nechal ve vlaku dva batohy a Tom je vzal. To nebyly našeho batohy, ty byly těch Gandalfů. Po tom, co se nás kvůli úsporám z rozsahu ubytovává 10 na pokoji pro 4, jedeme tágem do Družby, kde to klasicky ovládáme.
Ráno jsme klasicky marní, děsnej sušák a atak blešáku. Mirek kupuje za 3 pětky kombinézu Alberta Tomby, ostatní se za pár šlupek taky ohákli a už míří na Pražák. Take me home, Pražák road, to the place, I belong. Závod je kapří a pekelně dlouhej, ale postupy v části Mirky Vejvodový musely pobavit snad každýho a dvě parádní kaprovky na konci daly zavzpomínat na nejlepší ročníky. Hlavně ta, co byla asi o 200 metrů jinde. Pak přesun do Vodňan a večeře s Komančem. Byla to od začátku mišn imposíbl, bo who is fucking Elis? Hýbl, ale oslovovat Elis poupátko, to je vážně silný kafe.
Není na co čekat a tak bereme kapří zábavu útokem už v 9. Jírovec sice zase není, ale DJ se od minule rapidně zlepšil, takže můžeme pařit už od začátku. Mirkovi se v kombošce potí kule, Pidinovi narostly kozičky a tancuje prdelním stylem, Zdenda s Vašnou hledají na mapě Tehov, všichni mají na tělech rudé obtisky tlap a Veličenstvo v kůži chrní jako vždy. Vrcholem večera se stává song K arla Zicha Alenka v říši divů, který nám dal šanci zazpívat Elis, jak to opravdu je (Hýbl, Kali, Komanč, Noufak?). Po půlnoci nás pořadatelská služba poslala do prdele, tak jsme šli. Někdo do družby, někdo spát. Proto nevim, co se dělo v Družbě, ale každopádně když přišel Zdenda do tělárny, chrněl mu ve spacáku chlap a ne Tehov.
Ráno zase krutý, hlavně venku výborná mlha, jinovatka a teplota těsně nad nulou. Nejlepší čas na hledání lampionů. Naštěští jsme mohli vytvořit luxusní pětičlenou skupinu, řvát, co?, házet po sobě houby a pak se sofistikovaným způsobem prostříhat ke konečnému pořadí. Vyhrálo samozřejmě Veličenstvo. No a bylo to. S Myškou jsme vyrazili na stop a i když to ze mě muselo táhnout na 100 honů, v pohodě jsme se dokokotili do Prahy.

Fotky ZDE

Dhoom 2

2007-10-21T19:55:00.000+02:00

V posledních dnech jsem měl hodně našlápnutý program, což znamená, že je o čem psát. Abych to vzal tak nějak chronologicky, musím se vrátit o týden a něco zpět. Čtvrtek 11. října se nesl v duchu solidní kocoviny způsobené středečním Open airem na Strahově. Podrobnosti radši vynechám, protože to byla Sodoma Gomora. Prostě nic dobrýho takhle žít.
Takže ve čtvrtek jsem celý den notoroval po škole a dohodl se s Bokym, že půjdem na film Dhoom2 v rámci festivalu Bollywoodských filmů. Jak den plynul a mně se stále nedělalo líp, začal jsem o své účasti pochybovat, ale jakmile jsem koupil lístky, nebylo zbytí. Kromě Bokyho a Bětky se před Světozorem objevil i Bet se spolužačkou a když jsme nafasovali sluchátka, mohli jsme vtrhnout do velice slušně zaplněného sálu. Myšlenka na pivo mě záhy přešla a nenavrátila jí ani ochutnávka indickýho jídla, který nebylo ani trochu pálivý (bylo to vůbec indický?). Pak ale sál potemněl a po krátkém úvodním slovu začala celá 152 minut dlouhá šou.
Na úvod všechny zabilo úchvatný přepadení vlaku hlavním záporákem (Hrithik Roshan) a pak první pěvecko-taneční číslo během titulků, které můžete vidět výše. Hlavně ty gumové pohyby Hrithika jsou rozkošné a celý kino z nich umíralo smíchy. Film pokračoval představením těch, co mazaného lupiče budou chytat. Policajta sofistikovaného (Abhishek Bachchan) a dementního (Uday Chopra). No a co by to bylo za indický film, aby se do hlavního děje nezapojily pořádné štěrbinky. V sesterské dvojroli byla fakt sladká Bipasha Basu. Když se poprvé objevila na plátně jako policajtka, minimálně celé pánské části obecenstva klesla čelist a určitě i pár zástupkyním nežného pohlaví nějaké to "ty vole" ujelo. Druhou kočičkou na scéně byla v roli zlodějovi nastrčené pomocnice Aishwarya Rai, kterou ten neřád samozřejmě nakonec sbalil. Vyprávět tady celý příběh by bylo jako házení perel sviním, protože tu atmosféru nejde vůbec popsat. Navíc v kině to vyniklo o to víc, protože se tam všichni váleli už jen z dialogů smíchy. Ale nejlepší scéna? Když měla být provedena loupež mincí v nějakém muzeu. Kromě mincí tam byla ještě kostra dinosaura a Sněhurka a sedm trpaslíků. Hádejte, za co byli ti dva zloději přestrojení a jakou hlášku během loupeže policajt pronesl...Nebudu vás napínat: "Myslel jsem, že Sněhurka měla 7 trpaslíků a ne 5..." Film lze stáhnout přes torrenty, tak neváhejte. Má to koule a chci vidět jedničku.