Tuesday, October 30, 2007

Zelená je tráva, fotbal to je hra

Je lepší zelená, tráva nebo fotbal? Babo raď, protože jí nevím. Naštěstí mě to vůbec netrápí, protože to s tím, o čem chci psát, nemá nic společného.
Před týdnem mi bývalý spolužák, ale taky ex-spoluhráč z fotbalového klubu ČAFC, poslal fotku z nějaké svatby, jestli poznám, kdo se chytil do chomoutu. Nepoznal jsem, a tak mi jako nápovědu poslal fotku, která byla pořízena na hřišti FC Háje asi tak před 15 lety. Ženich se tam stejně jako já křenil do objektivu v epesním retro dresu. Tak jsem taky prošounil foto archív z dob, kdy se ještě na komunisty plivalo a nezval je nikdo do vlády a našel jsem pár zajímavých kousků. Na horním obrázku se jako Jerzy Dudek vrhám po penaltě a to na domácím hřišti v Záběhlicích. Jako jeden z mála klubů jsme měli zvlášť hřiště na minifotbal, ale byla to strašlivá oranice. Penalt se kopalo tehdy hafo, protože platilo dost perverzní pravidlo 3 rohy=penalta.
Odkud pochází druhá fotka, by měli poznat všichni Slávisti. Ano, v pozadí je dřevěná tribuna Edenu a jelikož se jedná asi tak o rok 1991, na zápasy chodí přes 10 000 diváků a za sešívaný válí třeba Jánoš, Kuka, Pěnička nebo Suchopárek. Ani nevím, jak jsme tu hráli my, ale nepřišel brankař, tak mě poslali do brány, odkud jsem se od té doby nedostal a chvíli chodil právě na Slávii na brankařské tréninky.
Za chvíli odcházím na dnešní zápas. Po dvou odehraných kolech 4. Strahovské ligy nemáme ani bod a dneska musíme už konečně nějaký urvat. Naštěstí do pětky (zatím) spadnout nejde, ale naše ambice jsou rozhodně vyšší. LET`S GO THC NP DYNAMO MAPNÍK!!!

Sunday, October 28, 2007

His Majesty calls him monsieur Petit Sanglier

Zažít déjà vu při ántré v negližé nablejt do foyer musí samo o sobě být faux pas a teď si představte to mon Dieu, když váš osobní atašé zakopne o relé a příšlápne vám boá. Merdé!
Prago Union - HDP - Hadí počty

One more flashback to yesterday`s competition on Žluč. I have exclusive image of the first proposal of monsieur Petit Sanglier`s H21L course. I think you missed Mr. Death.

Saturday, October 27, 2007

Jak (ne)pořádat závody

Posledních pár týdnů a dnů mi dalo pěkně za vyučenou, jak (ne)pořádat závody. Všechna snaha směřovala k sobotě, kdy jsem řediteloval péžetku na Kokořínsku. Abych mohl popsat, jak strašný byl hlavně včerejší den, musím se vrátit o pár měsíců zpět.
V červnu jsem si totiž řekl, že neponechám nic náhodě a seženu si všechna povolení už před prázdninama. Obeslal jsem tři obce a Lesy ČR a brzy mi přišla všechna potřebná povolení - kromě jednoho z Dobřeně. Najednou tu byly prázdniny a já všechno pustil z hlavy a radši si jí pravidelně napouštěl pivem. V září jsem si uvědomil, že mi vlastně ještě jeden dopis chybí, ale než jsem se rozhoupal, řekl Prochorovi, jestli ho náhadou nemá on a následně mi ho předal, byl konec září a nejvyšší čas vše poslat Správě CHKO. Taky jsem tak učinil, ale ve spěchu jsem zapomněl pod žádost přidat podpis. To se však nějak vyřešilo a bylo zahájeno řízení na povolení závodů. Rozhodnutí bylo vydáno ve středu před závodem (včetně omezení hřebů), což znamenalo, že jsem musel objet všechny zúčastněné subjekty, aby se vzdaly 15 denní lhůty na odvolání a rozhodnutí nabylo právní moci. A tady začíná celá ta prdel. Ve středu se nikomu jet nechtělo, ve čtvrtek nejsou úřední hodiny a tak jsem se snažil se starostama dohodnout schůzky na pátek. Kromě Kokořína se to podařilo, a tak jsem vyrazil limitován časem 13:30, do kdy jsem musel vše na Správě předložit:

6:45 Budík mě s vrozenou brutalitou probouzí z několika hodinového spánku.
7:10 Zevluju na zastávce a čekám na bus. Kaltna jak hyena.
7:35 Jsem ve škole a do skřínky schovávám batoh se skoro všema věcma na víkend. Lepší úschovnu v centru Prahy jsem nenašel.
8:15 Zastávka ČSAD na Ládví téměř zeje prázdnotou. Není tu ani autobus.
8:30 Babice zavolala horkou linku a bus s 15 minutovým zpožděním přijel. Ještě, že mám v Mělníku rezervu.
9:05 Jsem na mělnickym autobusáku a směřuju k náměstí na Správu CHKO. Po chvilce hledání nacházim budovu a dostávám lejstro na 5 razítek a podpisů. Zádrhel první, nemám DKP razítko. Naštěstí prý bude stačit podpis. Zádrhel druhý - účastníkem jsou i Lesy ČR, ale tam jsem schůzku nedomlouval. Volám Bokymu, aby mi zjistil číslo. Volám na Lesy a jsou tam do 14:30. První komplikace dobře připravené akce odstraněny.
9:45 Jsem zpět na busáku a odjíždím směr Horní Vidim.
10:20 Vystupuju ve Vidimi a volám místostarostovi Gregorovi, protože paní starostka je na školení. Za chvíli přijíždí traktor pana Gregora, dostávám štempla a už mi chybí jen tři.
10:32 Další na řadě je Dobřeň, kde starostuje pan Jódl. Do telefonu říká, že teď jezdí traktorem a že mám za ním přijet. Není ale v Dobřeni, ani Jestřebici, kde sídlí OÚ, ale v Janově Vsi - 1km jižně od Kokořína. První opravdu velká komplikace, ale jelikož do Kokořína musím taky, doufám, že to nebude problém. V 12:07 mi jede z Kokořína bus do Mělníka a snad bych ho i mohl stihnout. Oblékám se do běžeckého, stříhám to lehce přes les cestou, kterou snad půjdou zítra lidi na start a přes Šemanovice utíkám k jihu.
11:04 Jsem v Šemanovicích, je tu děsný bordel od traktorů, které sklízejí řepu a cedule ukazuje ještě 6 km na Kokořín.
11:34 Stojím před kravínem v Janově Vsi a znovu volám pana Jódla. "No já teď odjel traktorem do Šemanovic. Vy jezdíte autem nebo běháte?" - "Běhám" - "Tak to jsem před chvílí jel proti vám." Skutečně si vybavuju vytuněný traktor, ale je mi to prd platný. Domlouváme se, že já si vyřídim Kokořín a pan Jódl mě nabere cestou do Jestřebice tak za 20 minut. Stejně musíme na OÚ pro razítko.
11:50 Dobíhám na kokořínský OÚ, stoupám ke kanceláři starosty a na dveřích nacházím ceduli 25.-26.10. dovolená. Proto mi včera nebrali telefon! Na polomrtvé návsi se ptám na místostarostu, ale nikdo neví. Třeba bude vědět pan Jódl, takže ťapu po silnici na Jestřebice a čekám, až mě nabere traktor. Bus do Mělníka už určitě nestihnu a budu rád, když nějak seženu všechna razítka. Půl druhá se nepříjemně blíží.
12:10 Kousek za Kokořínem mě, aniž bych stopoval, nabírá paní, co jí nejdou stěrače (drobně prší), takže na jízdu traktorem můžu zapomenout. Úřednice v Jestřebici mě bere dovnitř, volá panu Jodlovi, který prý dost zapomíná, kdy přijede (měl tu být před 10 minutami, ale říká, že přijede za 15 minut) a staví na čaj. V promočených klackáčích mi je trochu zima, takže čaj bodne, i když bez rumu, za což se úřednice omlouvá. Pokouším se z ní vymámit nějaké info, jak se dostat k potvrzení Kokořína. Místostarostka se prý nedostane k razítku, takže jediná šance je, že starosta Šesták tráví dovolenou doma. Dostávám návod, jak ho najdu.
12:30 Pan Jódl ve zmijovce vchází do kanceláře, dává mi razítko a obdivuje moje běžecké schopnosti. Už mám v nohách asi 12 km, další 3 mě čekají teď.
12:50 Vypadá to dobře. V garáži starosty Šestáka slyšim brusku. Starosta naštěstí věnuje dovolenou tuningu auta, dává mi razítko a přeje hodně štěstí.
12:56 Za 34 minut musím být v Mělníce na SCHKO, což v současné době představuje 13,5km + zastávku na Lesech ČR. Howgh, volám 1188 a chci nějakou mělnickou taxi službu. Taxikář řiká, že pro mě přijede, ale že mu nesmím nikam utéct. Řikám, že neuteču, ale musíme být do půl v Mělníce. Chvilku času využivám k převléknutí se z klacků.
13:14 Už jsem pořádně nervózní, když se taxi konečně objevuje na obzoru. Ptám se, na kolik to tak vyjde a že prý 3 kila. Jede docela sportovně a já věřím, že to stihnem. Radši volám na Správu, ať na mě 10 minut počkají, že už jsem na cestě.
13:23 Jenže v Mělníku jak na potvoru padají šraňky. Dobře vím, že to nemusí být otázka 2 minut. A taky, že není. Když se po chvíli zvedají, aby projely dvě auta a zase spadly, zvedám se taky, protože Lesy ČR jsou hned za nimi. V tágu mu musim nechat batoh. Na Lesech se zdržuju asi dvě minuty, protože poskok hned sehnal pana Vališe a potvrzení.
13:30 Taxi pořád stojí za přejezdem. Nasedám a koukám, jak kačku po kačce přibývá na taxametru čekačka. Taxikář se musí asi hodně držet, aby se mi nezačal smát. Po 15 minutách od spuštění jdou šraňky konečně nahoru a my jedem na Správu.
13:40 Už na mě čekají, dokonce i pan Valda. Předkládám papír se štemply, paní na to kouká a rozčiluje se nad tím, že tam starosta Šesták dal špatný razítko. Mělo tam být prý kulaté. Mě to je fuk, víc jsem udělat nemohl. Nakonec se domlouvají, že si to zařídí v ponděli sami. Díky bohu. Taxikář čeká venku, ještě musíme do bankomatu, který je naštěstí hned za rohem. Platim za celou tu šou 500 a nechávám mu jako grant dvě koruny dýško. Rychlostní příplatek.
13:58 Stopuju na zastávce u cukrovaru a volám Betlovi, že jsem ještě v Mělníce, ale že třeba ještě stihnu odjezd tranzitu, který od 14:15 nakládá na Kotlářce. Betla pochybuje a já se mu nedivim, protože mi nikdo nechce zastavit.
14:00 Přijíždí nějaký bus, ku podivu jede do Prahy a ještě víc ku podivu nikde nestaví.
14:25 Jsem na Holešovicích a běžim do metra.
14:32 Vylézám na Hlaváku a přes nástupiště ženu ke škole. Skok přes poslední kolej, průběh kolem zašívající se hlídky Policie ČR a sprint k Rajské budově, kde ve skřínce od rána hnízdí můj batoh. Jako majtrošku strkám malý batoh do velkého a už zase běžím, tentokrát nad Hlavákem k Muzeu.
14:50 Sjíždím výtahem od muzea na áčko a píšu Betlovi, ať na mě počkaj.
15:10 Jsem na Kotlářce, nasedám do tranzita a konečně si můžu oddychnout. Závody jsem zachránil na poslední chvíli, i když zadarmo to opravdu nebylo.

Do pátku jsem si myslel, že je v pohodě dělat všechno na poslední chvíli. Zatím mi to vždycky vycházelo, ale teď to bylo vážně jen o prsíčka. A i když pod tlakem dělám nejlíp, pro příště jsem pořádně vyučenej.

Thursday, October 25, 2007

How I was born for the third time

I spent last weekend in Sklarna, the famous top Czech terrain. An opportunity for nice orienteering was only reason, why I was trying to find some lampions on October. We had very special journey to Žihle because of old-school bus. However, this unique bus was more skilled than buses from our last provider Longiron-mill.
I was little bit shocked when some 50 km from Prague was ground covered by snow but how says snow-lover Blaďas: "When is 10 below zero and I go skiing, I dress myself for 10 below zero. But when is 10 below zero and I go orienteering, I dress short moira and dederon." I did same. First of two PŽ competitions was a classic distance. I started last but one and my friends hadn`t believed before race that I could find all targets of12.8 km course. Especially Lorenzo was pessimistic about my shape but he knew what he was speaking about. Course was set by Azy`s dog and it was very boring 80 minutes for me. But I was pushing hard with aspiration to demonstrate my good autumn shape and finally I scored 11th spot 12 minutes behind leader - Luboš Matějů. Nice 7300 points into ranking event. In the evening we moved to the pub and we was competing in longest pissing time. Tom became winner with 2:12 and he was called "The master of snakes`s choking" but nobody (including waitress, except Hendy) could assess value of this victory.
On Sunday I started second and early I found out that I had lost all mental power on classic distance. It was snowing, forest was very wet and course was set only in vegetation. Fortunately I ran most of race with Ondřej Skripnik and it helped me for 15th place, only one spot before Škorpil. But I was faster than Hendy, Jiří, ex world champion and of course His Majesty.
I wanted to leave Sklarna as soon as possible and after some time I found place in huge SUV car Nissan Murano (on picture). I didn`t know owners of this car, but they were orienteerers and they knew Ivana Lacigová. The journey was comfortable and fast and I spent whole time with a book (Catch-22). I was reading about 3 deaths in one chapter and now I can say that it was omen. Why? Suddenly I was feeling hard brakes, so I looked outside the car and we missed in that moment a big bird laying on a highway. It was a buzzard and it was knocked down by the car in front of us. "What a luck", I said to myself. I looked around myself trying to find some safety elements like side airbags and I felt satisfied. In this type of car is security on the first place, I hoped. So I returned to Catch-22.
It elapsed 2 minutes and I had to raise my head again because I was feeling that car is sliding. The situation didn`t looked very good. We were too fast and driver was struggling with steering wheel attempting to miss barriers along the highway and take a control over the car. But he was unsuccessful and the first hit with crash barrier came from the left to the left side of the car. We were returned to road but still too fast and without control, so the second hit came early. This time it was frontal hit again with left barrier. It turned us clockwise and we saw that there is any other car on road. Luckily. But we were still in move and car was finally stopped by last big hit in right crash barrier. We fastly left car and saw that uprooted barriers was holding car over 10 metres deep hillside. I can`t imagine the somersaults if the barrier didn`t survive. I looked on highway and it was covered by ice layer which was product of hailstones rain. Fortunately nobody from our car was injured and the Nissan looked better than I had expected. Some witnesses of accident asked us, if we are OK and I took advantage of this opportunity and found a place in their car to leave highway and continue to Prague.
So that was my second big car accident and it is unbelievable that my first car crash happened also on journey from Sklárna. This time I survived without scars, but important is, that I survived. And I have to consider next visit of Sklárna. I hadn`t to obtain another chance.

Sunday, October 21, 2007

карп, что?

Uff, další kapr za náma a pořád ještě žijem. Ale ani letos to nebylo zadarmo. Mirek DISKnul družstva, takže na Smícháč s nim přišlo i štěně. A ani ostatní nadílka nebyla chudá. Letos jsme místo plzeňskýho rychlíku zvolili berounskej pornograf a hned udělali výčet zklamání zájezdu: Boky, Hendy, Barka, EFGH. Pohyb pornografu dal jasné znamení k otevření prvních zásob a vršky Braníků, Balantýnky a já nevim čeho všeho ještě, daly vale lahvinkám. Největším dryjákem bylo Mirkovo bylinkové mlíčko, které se ale v nás muselo chvíli uležet. Když jsme zastavili v Berouně, řekli jsme Beroun a vypotáceli se z vlaku. Mirek už byl vysmátej jak lečo a já pořád ještě v pohodě. Jak tak čekáme na nástupišti a já nadávám na to, že mi mlíko nešlape, zjišťuju, že se z mých nohou staly dvě kotvy, že jsem nekompromisně přikovaný k perónu. Naštěstí mě Myška hlídá, abych neodjel do Březnice, která se mi neustále motá do cesty. Přestávám cokoliv stíhat včetně Zdendova konfliktu způsobeného zapálenou cigaretou. Prej už po nás jde policie. Nechápu. Nechápu nic, ale naštěstí už sedím ve vlaku. Absolutně ztrácím krátkodobou paměť, což se projevuje tím, že si sedám na půllitr, kterým jsem na sedačku položil o 20 vteřin dříve. Zúčastnit se jakékoliv debaty je nemožné, protože po pár vteřinách nevím, o čem je řeč. Svět se mi mění v jeden pestrobarevný flek, takže mě nechává v klidu i konečně úspěšné naražení sudu. Takový stav trvá docela dlouho, ale ve vlaku se nic neděje. Teda kromě parádních hlášek parádně napruzené průvodčí. Prej by byla hodně překvapená, kdybysme dojeli až do Číčenic. To ale děvečka nevěděla, že my jedem jen do Protivína. Loser! Právě Protivín mě zachraňuje a konečně zase trochu funguju. Dál už cesta ubíhá podle tradičního schématu, kdy má spousta lidí okno. Před 8 jsme ve Vodňanech, ťapem k učilišti a volá Zdenda. Že prej někdo nechal ve vlaku dva batohy a Tom je vzal. To nebyly našeho batohy, ty byly těch Gandalfů. Po tom, co se nás kvůli úsporám z rozsahu ubytovává 10 na pokoji pro 4, jedeme tágem do Družby, kde to klasicky ovládáme.
Ráno jsme klasicky marní, děsnej sušák a atak blešáku. Mirek kupuje za 3 pětky kombinézu Alberta Tomby, ostatní se za pár šlupek taky ohákli a už míří na Pražák. Take me home, Pražák road, to the place, I belong. Závod je kapří a pekelně dlouhej, ale postupy v části Mirky Vejvodový musely pobavit snad každýho a dvě parádní kaprovky na konci daly zavzpomínat na nejlepší ročníky. Hlavně ta, co byla asi o 200 metrů jinde. Pak přesun do Vodňan a večeře s Komančem. Byla to od začátku mišn imposíbl, bo who is fucking Elis? Hýbl, ale oslovovat Elis poupátko, to je vážně silný kafe.
Není na co čekat a tak bereme kapří zábavu útokem už v 9. Jírovec sice zase není, ale DJ se od minule rapidně zlepšil, takže můžeme pařit už od začátku. Mirkovi se v kombošce potí kule, Pidinovi narostly kozičky a tancuje prdelním stylem, Zdenda s Vašnou hledají na mapě Tehov, všichni mají na tělech rudé obtisky tlap a Veličenstvo v kůži chrní jako vždy. Vrcholem večera se stává song Karla Zicha Alenka v říši divů, který nám dal šanci zazpívat Elis, jak to opravdu je (Hýbl, Kali, Komanč, Noufak?). Po půlnoci nás pořadatelská služba poslala do prdele, tak jsme šli. Někdo do družby, někdo spát. Proto nevim, co se dělo v Družbě, ale každopádně když přišel Zdenda do tělárny, chrněl mu ve spacáku chlap a ne Tehov.
Ráno zase krutý, hlavně venku výborná mlha, jinovatka a teplota těsně nad nulou. Nejlepší čas na hledání lampionů. Naštěští jsme mohli vytvořit luxusní pětičlenou skupinu, řvát, co?, házet po sobě houby a pak se sofistikovaným způsobem prostříhat ke konečnému pořadí. Vyhrálo samozřejmě Veličenstvo. No a bylo to. S Myškou jsme vyrazili na stop a i když to ze mě muselo táhnout na 100 honů, v pohodě jsme se dokokotili do Prahy.

Fotky ZDE

Dhoom 2

V posledních dnech jsem měl hodně našlápnutý program, což znamená, že je o čem psát. Abych to vzal tak nějak chronologicky, musím se vrátit o týden a něco zpět. Čtvrtek 11. října se nesl v duchu solidní kocoviny způsobené středečním Open airem na Strahově. Podrobnosti radši vynechám, protože to byla Sodoma Gomora. Prostě nic dobrýho takhle žít.
Takže ve čtvrtek jsem celý den notoroval po škole a dohodl se s Bokym, že půjdem na film Dhoom2 v rámci festivalu Bollywoodských filmů. Jak den plynul a mně se stále nedělalo líp, začal jsem o své účasti pochybovat, ale jakmile jsem koupil lístky, nebylo zbytí. Kromě Bokyho a Bětky se před Světozorem objevil i Bet se spolužačkou a když jsme nafasovali sluchátka, mohli jsme vtrhnout do velice slušně zaplněného sálu. Myšlenka na pivo mě záhy přešla a nenavrátila jí ani ochutnávka indickýho jídla, který nebylo ani trochu pálivý (bylo to vůbec indický?). Pak ale sál potemněl a po krátkém úvodním slovu začala celá 152 minut dlouhá šou.
Na úvod všechny zabilo úchvatný přepadení vlaku hlavním záporákem (Hrithik Roshan) a pak první pěvecko-taneční číslo během titulků, které můžete vidět výše. Hlavně ty gumové pohyby Hrithika jsou rozkošné a celý kino z nich umíralo smíchy. Film pokračoval představením těch, co mazaného lupiče budou chytat. Policajta sofistikovaného (Abhishek Bachchan) a dementního (Uday Chopra). No a co by to bylo za indický film, aby se do hlavního děje nezapojily pořádné štěrbinky. V sesterské dvojroli byla fakt sladká Bipasha Basu. Když se poprvé objevila na plátně jako policajtka, minimálně celé pánské části obecenstva klesla čelist a určitě i pár zástupkyním nežného pohlaví nějaké to "ty vole" ujelo. Druhou kočičkou na scéně byla v roli zlodějovi nastrčené pomocnice Aishwarya Rai, kterou ten neřád samozřejmě nakonec sbalil. Vyprávět tady celý příběh by bylo jako házení perel sviním, protože tu atmosféru nejde vůbec popsat. Navíc v kině to vyniklo o to víc, protože se tam všichni váleli už jen z dialogů smíchy. Ale nejlepší scéna? Když měla být provedena loupež mincí v nějakém muzeu. Kromě mincí tam byla ještě kostra dinosaura a Sněhurka a sedm trpaslíků. Hádejte, za co byli ti dva zloději přestrojení a jakou hlášku během loupeže policajt pronesl...Nebudu vás napínat: "Myslel jsem, že Sněhurka měla 7 trpaslíků a ne 5..." Film lze stáhnout přes torrenty, tak neváhejte. Má to koule a chci vidět jedničku.

Thursday, October 11, 2007

DUDE, WHERE`S MY CARp?

Where? Only 29 hours ahead of us and the countdown cuts minute after minute to the carp`s train departure. You can check how many minutes are missing right now on Betov.
I have to tell you what does mean for me the introduction into hall of glory of Regional studies department. People often ask me why I have gone in September down with my shape. And I reply them that I have gone down with my shape since last year`s September. Sweet, what? But with the carp`s horizont I decided that I must change something. I tried to replace coach (Pepi Ďurčat, the captain), drink another beer brand (Samson in place of Cloister) or reduce handjob. All without success. Finally helps comeback to the old ways. Sunday - football match on Flora, Monday - floorball deathmatch, Tuesday - jogging with past O-stars (Pápn, Zdenda, Boky), Wednesday - swillcharade on Strahov open air. I can say that I feel my life`s shape and I`m very optimistic. No one can stop me, except carps`s train conductor. Very fine, what?
Today, I have to also end the trilogy and publish my text from Waterville carp 2006. Any Marcelka or firefly in this partly rhymed article, but never mind - Ladyboy rules!!!

K.A.P.R. RÝMUJEM, RÝMUJEM

Stejně jako formule eins bez toho skopčáckýho ksindla Šumachra nebude ani kapr bez Marcelky či Světlušky takový, jako dřív. Ale pořád se vyplatí na něj jet, protože rok co rok se najde nějaký exot, který dá kapříkovi punc jedinečnosti a neopakovatelnosti. Letošní ročník nenapsal jeden silný příběh, ale řadu drobných epizod, které někomu zanechaly jizvy na srdci, jinému zas cirhózu v játrech.

Zahoukal vlak, otvírák cvak, Paroubek v pysk, jasný to zisk.

A to jsme ještě nenastoupili do vlaku a mě se už točila hlava. Rychlík na Plzeň byl klasicky narvanej, cestující zakouleli vočima, když jsem nad nima píchnul flašku Dona Simona a 40 minut do Zdic rychle uteklo.

Zdice malé nádraží, batoh jako závaží, narvaný až po víka, flaškami od Braníka.

Nu museli jsme batohům trochu ulevit, na což bylo během hodinky na nádražku času dost. Já jsem pro jistotu ulevil rovněž svému zažívacímu ústrojí. Škytka je sviňa. Ale ve Zdicích bylo zase pěkně, stejně jako loni. A Pragováci měli super kšiltíky.

O hodinu později, uhýbejte raději, Taďas pivu rozumí, šetřit se však neumí.

Mirek, který dorazil následujícím plzeňským rychlíkem, byl doslova konsternován výkonem pragováka Tadeáše. Jak utržený ze řetězu, hlasajíce, že mu nesmí nic utéct, zvládá 6 piv za 40 minut a podřezává si pod sebou pana Větvičku. Ale k tomu se ještě dostanu.

Rychlíkem do Protivína, neopít se? Volovina. Babice nám nevěří, že močíme ze dveří.

celý text zde

Tuesday, October 9, 2007

2003 recap

Just like carp01 had also the 2003 volume of this legendary race female hero. Marcelka had found a dream work in one famous fast food corporation and had quited with orienteering, so there had to be found out her`s successor. Straight from west Bohemia came firefly - girl, which name have not be outspoken. After the article, which you can read below, had been published, I had some informations about liquidation of myself. So the article was deleted and later published again in stars version, same as you can read now...

KAPR 2003 aneb jak nezbalit **** ******** (*******)

Kapitánův deník, kapří čas -0:30

Stojím frontu v Tescu a v ruce mám sVÍCi, bráníček a čtvery slaný tyčinky. Za půl hodiny jede vlak, snad to stihnu.

-0:15 Pohoda, dorážim na Smícháč. Je tu snad celá pragovka, od nás Miro, Mráz a Vořech. Miro s sebou táhne obrovskou krabici plnou chlastu. Hold DISKat závody se nevyplácí. Všichni popíjejí lahváče, jen Blemcačka a Eda tu nejsou. Čekají na hlaváku. To mají dost smůlu. Vše se dává do pohybu směr nástupiště. Při pohledu na Mirovu bednu pokládám otázku, kdo se první pobleje. Ještě netušim, že to budu já.

0:00 Vlak se rozjíždí a my taky. Vořech otevírá Měšťánka v PETce, já a Mráz svíce, Miro míchá rumkolu. To nám to pěkně začíná. Pragovka se taky činí, ale moc jim to nejde. Průvočí snědší pletě nám přeje veselou cestu. To ještě neví, co ho čeká.

0:30 Zastavujeme v Třebáni. Už jsme pěkně našláplí a mladí pionýři už zcela opustili náš vagon. Po další půlhodině stále stojíme v Třebáni. Moc nás to už nebaví, ale naštěstí máme ***** *********. Jmenuje se ****, možná ** ********* a je ***** ******...celý text zde

Sunday, October 7, 2007

Waterville carp is coming

With all glory and poorness, magnificence and misery, sympathy and nauseousness, delicious vari-coloured autumn and dirty still-pissing autumn, full bottle of Branik and empty bottle of Branik or with hangover and hangover.
In days to come I will refresh your mind with Waterville carp recaps from years 2001, 2003 and 2006 starting now with year 01, when the hero was Marcelka. God bless her`s mega-tits and nano-intellect.

Pátek večer. Právě jsem měl sedět v hospodě ve Vodňanech. Místo toho jsem v Edenu na hokeji. Slávie vyklepala Vsetín, ale stejně bych byl raději v tý hospodě na růžku, kde už pravidelně trávíme předkapří večer.
Sobota ráno. Praha je zahalená v husté mlze a normální lidi ještě spí nebo sledují Pokémony. My sportovci však nasedáme do expresu Praha - Kapr a svěřujeme svoje životy kapitánu Kostějovi. Je klid, po hájweji letíme. Přichází objižďka a s ní mizí i klid v busu. Děcka nám ukazují své pěvecké umění. Takhle zpíváme taky, ale oni jsou střízlivý. Ticho nastává až po projetí metou s nápisem Krtely. Jsme na kaprovi. Všude okolo tradiční jabka, ale jsme přece u vody a ne někde na horách. Krademe si pár jablíček k snídani a čekáme. Pak se běží. Na Kratochvíli to známe, kapřích kontrol je dostatek a napalmu taky. Novinkou v lese byly anténky schovaný v pasece. Myslím, že jsem je potkal jenom já. Asi 1/2 metříková tyčka zavinila, že jsem skoro přišel o falus. Nakonec to odnesl jenom dedáč a mé stehno zdobí pěkný schlitz. Přesto útočim na vítezství. Jan M. taky. Mirek K. ne. Míša N. už vůbec ne. Zdendulovi P. se daří a háďatům taky. Pak nastal problém! Škola otevírá za 2 hodiny. My kluci, co spolu takhle chodíme, si s tím už víme rady a doplňujeme tekutiny. Mícháme si PETku o kole a rumíčku. Na cestu (9km). Na cestě PETka padá...
Celý text zde

Tuesday, October 2, 2007

Autumn deviation

So much Kilometres
So much Pissing Stops
So much Trees In Park
And beside them Lampions

So much Relays
So much Emotions
So much Mistakes
And girl`s Distinction

REF:
Let's make the O-World Deviant
Let's make the O-World Fallen
Beermental:
"Refresh your Mind!
Refresh your Mind!"

So much Fucking running People
So much Autumn Deviation
So much Carps
And so much Waterville
So much Bottles
So much Bad-will

REF:
Let's make the O-World Deviant
Let's make the O-World Fallen
Beermental:
"Refresh your Mind!
Refresh your Mind!"